Rovnováha

Dneska jsem to posrala. (ano, musím být sprostá)

Už vždycky se budu držet svých zásad a nenechám se zvyklat paranoidníma myšlenkama (fakt!).




Dlouho jsem nepsala. Bylo co. Nebyl čas. Taky jsem tak nějak přemýšlela o tom pro koho tohle píšu a jestli je vždycky fajn, že to čtou i lidi, kteří mě znají. Podle některých to úplně fajn není a možná tím ovlivňuju i lidi, který o to vůbec nestojí. Psaní je ale jedna z mála věcí, které mi opravdu něco dávají a které mě prostě podrží. Nepíšu sem proto, abych někoho naštvala, nebo abych se někoho dotkla. Jde čistě jen o mé subjektivní pocity a myšlenky, které chtějí nějakým způsobem ven.
Taky to není tak, že bych tyhle věci nechtěla říkat nahlas (nebo aspoň ne tak úplně). Některé věci se mi, ale prostě mnohem lépe formulují až takhle na “papír” a možná jsou pak i lépe pochopeny. Jsou situace, kdy mám prostě v hlavě spoustu myšlenek a chtěla bych toho tolik říct, ale slova nepřichází a já to pak dokážu napsat až sem. Vím - je to neobvyklé, jenže co u mě není….
Takže prostě píšu sem a asi budu psát dál. Ať už lidé známí či neznámí - neberte to tolik vážně - nahlížíte prostě jen do hlavy člověku, který je dost často zmatený a nepobírá svoje pocity.



Dneska jsem jela z praxe (z KC Motýlek) metrem domů - a mám to fakt štreku. A hned na Rajský zahradě se mnou nastoupili tři pubertální kluci tak kolem 16 - 17 let, byli napitý, hlasitý, vysmátý a prostě ve svým věku - co mě ale fakt pobavilo bylo to, že jsem poprvé v životě viděla jak vznikají pozdravy těhle “týpků”. Vždycky jsme si z toho s F. dělali legraci a napodobovali to, takže když jsem to dneska viděla na vlastní oči, hodně mě to pobavilo:-).
Pak jsem přestoupila na jiný písmenko a na jedný zastávce přistoupil kluk v červených kalhotech, modrý bundě, keckách z 80. let, růžový kšiltovce, stříbrno-černo-růžový palestině a obrovskýma retro brýlema, kde bylo nějakou pastou bílo-růžově napsáno DK Style (nevim teda, kolik přes ně viděl), velký hodinky s kamínkama a takový ty diamantový naušnice v uších - jo a abych nezapomněla tak párátko v puse. Úplně neskutečný ty jo (a nebyl to cizinec). Nejdřív mě to docela rozesmálo (a nebyla jsem teda fakt sama - ty reakce byly docela vtipný), ale pak jsem si říkala, že je ten kluk docela odvaha a že je hodně dobrý, když si za svým stylem stojí.
Dneska pro mě byla prostě cesta metrem docela zajímavá a trochu jsem si popřemýšlela.



Ztratila jsem svojí rovnováhu. Úplně a naprosto vážně. Prostě někam odešla a nějak se nechce vrátit. A já nevím, kde jí hledat a co bez ní dělat. Takže se mám poslední dobou tak nějak všelijak a začíná mě to štvát, unavovat a rozesmutňovat. Chovám se hrozně a nechci. Potřebovala bych prostě být zase OK a v pohodě a nebo někoho, kdo by mě vždycky trochu nakopnul dopředu. Prostě doufám, že tohle období rychle přejde a začně být zase barevně a vesele.
Každopádně tady slavnostně přísahám a slibuju, že od teďka se SNAŽÍM a něco DĚLÁM!!!

Remember. Memories. Retrospect.

Už před delší dobou mě tohle napadlo. Prostě jsem začala vzpomínat. Co jak bylo, co jsem jak chtěla, co jak vypadalo, co jak chodilo. A tak si VZPOMÍNÁM:

jak jsem chtěla oslavit narozeniny v McDonald´s

jak jsem chtěla letět do Argentiny

jak jsem si myslela, že můžu být zdravotní sestřička

jak jsem věřila, že přátelství je věčné

jak jsem si myslela, že mě jednou čeká něco “velkýho”

jak jsem věřila, že ten první je i ten poslední a jedinej

jak jsem milovala zelenou, protože dávali Esmeraldu a jak jsem nosila kšilt dozadu a lacláče protože dávali Divokýho anděla

jak jsem milovala Pretty woman a denně na to se Simčou koukala

jak jsem poprvý kouřila a už tehdy věděla, že kuřák ze mě nebude

jak jsem dostala první pusu a byla z toho úplně pryč

na svoje šílený “firt” po tequila party

jak jsem poprvé měla pocit, že dál už nebude a že dál prostě nemůžu

jak jsem šla poprvé s pravdou ven a přiznala, že mám problém

jak jsem poprvé cestovala sama a jaký úžasný pocit u toho měla

na to, jaký to bylo, když jsem vyšla ze třídy a věděla, že tu maturitu mám

jak jsem milovala Kelly Family a myslela si, že si vezmu Angela

jak jsem měla kapelu Mrtvoly a skládala se Simčou písničky

jak šťastná jsem byla, když si Míra Zápotocký vybral v 5. třídě mě

jak úžasný to bylo v sedmičce na lyžáku

jak jsem měla pistolku, tabuly a svoje imaginární kamarády Dádíčka a Holčičku, když jsem byla úplně maličká

jak smutná jsem byla, když 14.11.2001 zazvonil telefon a já ho zvedla

jak jsem se nechala ostříhat na krátko, po tom, co jsem viděla Lásku přes internet

jak jsem vystřihovala z časopišů a lepila si sešity

jak jsem poprvé četla Velké trápení a byla z toho úplně pryč

jak jsem zjistila, že se moje povídka stala povídkou měsíce a jak mi pak nabídli otištění jedné z nich

jak jsem si psala deníčky a myslela, že všechno je tak složité

jak jsem říkala, že se nikdy nebudu malovat, protože to není přirozený

jak jsem poprvé spustila Sims 2 a všechno fungovalo a já mohla hrát

a taky vzpomínám na loňský srpen, kdy všechno začalo být zase barevný a krásný

A tak pořád dál…

Neustále zjišťuju, že někdo někam odjíždí. Do Anglie, Španělska, Austrálie, USA - mě tahle možnost asi doopravdy nikdy nenapadla. I když je fakt, že po předloňském září jsem si říkala, že pokud se nedostanu na žádnou VŠ, tak na rok někam zmizím (no nakonec to všechno dopadlo jak dopadlo). Ve skutečnosti si samu sebe někde daleko a samotnou nedovedu představit - i když mě to opravdu láká (ale to, co si člověk umí představit nemusí nutně pak tak snadno zvládnout ve skutečnosti). Ale vážně vážně bych chtěla vědět, jak bych takovou situaci zvládla.



Od minula se nic nezměnilo. Stále nejsem překvapována a spíš mám pocit, že stále častěji na mě dopadají spršky vzteku. Někdy se zlobím, někdy toho mám dost, ale stejně si nakonec vždycky řeknu, že to vydržím a bude to zase dobrý. Nevím proč ale tentokrát si prostě tu “společnou budoucnost” opravdu dokážu představit a nechci o ní přijít (ať to stojí co to stojí). A tak se snažím a snažím a doufám, že jednou si toho bude všimnuto:-).



Objevila jsem spoustu nových věcí a ráda bych si spoustu věcí koupila. Konečně jsem si našla práci (ťuk ťuk). Tak doufám, že bude víc penízků (tím pádem i méně hádek) a budu moct dělat radost sobě i K. Jednou z mnoha věcí, které si chci koupit (mimo jiné: bílé tričko, barevná tílka, džíny, kraťásky, mikinu) jsem také objevila LUSH a tam spoustu úžasných věciček, ze kterých se můžu zbláznit. Nejvíc mě zatím zaujaly balistiky a želé mýdla:-). Taky teď pořád brouzdám po aukru - no a je toho prostě moc… hihihhi.



Prodávám telefonek. Snažím se koupit nějaký nový. Ráda bych zašla na Matějskou pouť. Chci si zaplavat v Aqua Palace. Chci se podívat do Dino parku. Ráda bych v létě letěla k moři. Těším se na první den v tričku, mikině a keckách. Těším se na procházky. Těším se na “Žilu” (snad nějaká bude). Chci běhat. Chci být šťastná a taky spokojená.