Summer holiday

Miluju tě, protože máš rýmu, když je venku 20 nad nulou.

Miluju tě, protože ti trvá půldruhý
hodiny, než si objednáš chlebíček.

Miluju tě, protože se ti tady dělá vráska,
když na mě koukáš jak na cvoka.

Miluju tě, protože když s tebou strávím
celý den, cítím na sobě tvůj parfém.

A miluju tě, protože si chci
s tebou povídat než večer usnu.

A není to kvůli tomu,
že jsem osamělý nebo že je Silvestr.

Přišel jsem, protože když si uvědomíš,
že chceš s někým strávit zbytek života,

tak chceš ten zbytek života
začít co nejdřív.



Když Harry potkal Sally je mooc hezkej film:-). A jak tam pak na konci on říká tyhle hrozně hezký věci, tak si říkám - vidí to tak i ten můj? Dokázal by mi něco takovýho říct? Každá bysme od toho svýho občas chtěla nějaký to romantický gesto - třeba jen úplně maličkatý, ale aspoň nějaký. Nikdy jsem na takový kluky štěstí neměla (myslím, že už jsem to v nějakým příspěvku psala). Až teda na jednoho, který po celé škole rozvěsil plakáty, protože mě chtěl najít - s tím to ale nakonec nevyšlo. Každopádně i přesto, že mě občas pěkně štve (a já jeho určitě taky), tak bych mu takových věcí, proč ho miluju mohla říct tisíce:-). Takže nebudeme házet flintu do žita viď Jančo (hihihihi).


Zítra se mi vrací, takže mám dneska poslední den, kdy jsem doma, kdy jsem sama, kdy můžu jít jen tak ven a tak. Moc se na něj těším, ale stejně to teď bude trochu nezvyk, být zase spolu.... Znáte mě - já a změny.


Poslední dva dny jsem byla hrozně naštvaná - na sebe, na něj, na svět. Je skoro konec července a práznidny mi totiž ještě nezačaly a nějak mě to začalo štvát. Tak jsem do toho prostě práskla a dneska do toho prásknu zase s Jančou (viď). A vy do toho práskejte taky, protože je spoustu věcí, který jsem nikdy nedělala a teď toho docela lituju.


Dneska budu péct dort, dneska budu balit, dneska budu tancovat, taky asi budu pít, budu se smát, budu veselá, budu šťastná. Buďte se mnou.

Zase zpátky...

Ano - je to tak. Prostě mě napadlo se na tohle místo zase jednou podívat a když už jsem tu byla - zastesklo se mi. Po všech těch letech, kdy jsem se se stránkami dostala až sem by byla škoda je nechat úplně umřít. A tak jsem zpátky a doufám, že zase trochu oživnou. Když už jsem se vrátila po tak dlouhé době, mám i pár změn. Možná si všimnete, možná ne (stejně na ně upozorním). Celý ten půl rok jsem nebyla úplně pryč, ale tak trochu jsem psala někam jinam (někdo to možná zjistil, někdo ne) - ani o tohle období ale nepřijdete. Takže vítejte zpět mezi živými.



Poslední článek, který jsem uveřejnila tady se z velké části týkal prázdnin a oněch třech týdnů, kterých jsem se tak bála. Ony tři týdnu běží právě teď a v podstatě jsou skoro u konce, protože už tuto sobotu se završí. Takže s odstupem času.... jaké ony tři týdny byly? Ne tak děsivé, jak jsem si zpočátku myslela. Neměla jsem ony pocity, které jsem čekala a dalo se to zvládnout mnohem lépe, než jsem kdy doufala. Přesto mi tenhle třetí týden připadá nejhorší - najednou mě všechno začalo štvát a přestalo to být tak v pohodě jak bylo. V některých věcech jsem měla pravdu v některých ne.

Napsala jsem si dva seznamy věcí, které budu dělat, až to celé nastane (je legrační, že nezasvěcení asi ani neví, co to znamená že). Jeden seznam jsem dělala hodně dlouhou dobu předem a druhý už v nastálé situaci. Z prvního seznamu jsem neudělala vůbec nic (což jsem svým způsobem očekávala už, když jsem ho psala) z druhého jsem zvládla skoro všechno (a byly to samé nejvíc zoufalé věci pro osamělé lidi).

Jája odjela k moři (ne s Járou, ale s novým přítelem). Kíťa je s kamarádkama a nebo na praxi, kterou má celý měsíc (uznávám ale, že dnes spolu večer strávíme). S Filipem jsme se sice jednou viděli, ale momentálně je na Krétě a taky je naše přátelství momentálně u konce. Takže v tom jsem se zas až tak nemýlila.



Přesto všechno nejsem nešťastná ani smutná. Neříkám, že bych si podobné léto chtěla zopakovat, ale přežít se to dá - akorát je to nuda. Což je tak všechno k rozuzlení třech týdnu, kterých jsem se bála jako čert kříže (za tuhle frázi by mě pliw zabil).