čtvrtek 27. října 2011

Slova, která jsem si přál napsat sám. (část 1)

Slova, která jsem si přál napsat sám je taková Fulghumova netypická knížka, protože v ní nepíše nic svého, ale cituje slova jiných, které ho něčím zaujaly a která, jak už je vám asi jasné, by si přál napsat sám. Já jsem si z té knížky několik věcí sama vypsala. A tady se s Vámi o ně podělím:-).

My, kdo jsme byli v koncentráku, se pamatujeme na lidi, kteří chodili po barácích a konejšili ostatní, rozdávali i poslední chleba. Možná jich nebylo moc, ale i tak jsou dostatečným důkazem, že člověku lze vzít vše až na jedinou věc, a sice tu poslední z lidských svobod - svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro vlastní postoj, pro vlastní cestu. 
-autora tu nemám-

Na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které nutně musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž můžete udělat později.
- Harvey Fierstein-

Kdybychom věděli, že jsme na správné cestě, a museli ji opustit, znamenalo by to pro nás nezměrné zoufalství. Jenže my jsme na cestě, která jenom vede k cestě další, a ta zase k další a tak pořád dál. Ale opravdovou silnici nespatříme hodně dlouho, jestli vůbec. A tak se jen necháváme unášet plni pochybností, i když si zároveň užíváme neskutečně krásné rozmanitosti. Splnění nadějí proto vždy bývá nečekaným zázrakem. I když na druhou stranu platí, že se zázrak může stát vždycky. 
- Franz Kafka-

Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd, ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil nové nebe. 
- Helen Kellerová-

Vesmír je nekonečný všemi směry.
- Freeman Dyson-

Uvědomuji si, že mým úkolem není měnit svět ani člověka - na to nejsem dost ctnostný a chybí mi i proniknutí do podstaty věcí. Ale možná je mým úkolem šířit těch pár hodnot, bez nichž by si člověk - byť "nový" - ani nezasloužil úctu.
- Albert Camus-

Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic.
- Edmund Burke-

Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným... Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smyl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje - a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal pro to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu.
- Jimmy Carter -


pondělí 24. října 2011

Setkala jsem se s Fulghumem.

Dlouho jsem tenhle článek chtěla napsat, ale neměla jsem čas vyfotit Vám knížku s podpisem, takže přicházím s největší senzací ve svém životě až teď:-) (skoro týden od události).
Existují asi jen dva (možná vlastně tři) lidé, kteří jsou pro mě v životě inspirací a ke kterým chovám respekt, úctu či obdiv. Prvním je John Lennon, druhým Robert Fulghum a třetím Sylvia Plathová. Jen s jedním z nich bylo možné se setkat v tváří tvář a na seznamu věcí, které bych si ráda splnila bylo setkání s Robertem Fulghumem hodně vysoko. Asi týden před tím než jsem zjistila, že R. F. přijede do Prahy jsem říkala Kítě, jak by bylo úžasný ho vidět na vlastní oči a podat mu třeba ruku. 
Když jsem tedy zjistila, že Robert Fulghum u příležitosti vydání nového románu přijede do Prahy knihu propagovat, neváhala jsem ani minutu a věděla, že tentokrát si šanci ujít nenechám. Ještě ten den jsem zaplatila a vytiskla lístky do divadla na scénické čtení jeho knihy, kde sám chvilku účinkoval (tančil tango) a ještě ten den se mi v hlavě začal rýsovat dopis, který jsem mu chtěla napsat. Času na přemýšlení a psaní nebylo moc, ale nakonec jsem to zvládla a dvoustránkový a něco dopis jsem opravdu napsala.
Už dávno předtím jsem se snažila sehnat jeho e-mailovou adresu a dát mu o sobě vědět. Psát potom dopis ve skutečnosti a ještě na papír nebylo tak snadné jak jsem si původně představovala, ale byla jsem ráda, že právě touhle formou mu dopis napíšu a nakonec osobně předám. 
V samotný den jsem byla docela nervózní, nemohla jsem se dočkat a pocity to ve mě jenom vířilo. Když pak do tlumeného světla sálu na pódium opravdu přišel a strhl se obrovský potlesk, jen s těží jsem zadržovala slzy. Byl tam - v celé své slávě - stál pár metrů ode mě a říkal pár českých slov, které uměl. 
Celé to pro mě bylo úplně neskutečné a moc jsem si to užila. Scénické čtení, na kterém jsem byla přítomna poprvé, se mi moc líbilo a knížka bude určitě ještě lepší (ani se mi jí nechce číst, jak moc jsem na ní zvědavá).
Samotná autogramiáda a ono setkání pak proběhlo hrozně rychle - přesto jsem byla tolik spokojená, že ještě po zbytek týdne jsem chodila s úsměvem na rtech. Odvážila jsem se poprosit o fotku (mám dokonce dvě), představila jsem se a dopis opravdu předala. 

Byly to určitě ty nejhezčí a nejdůležitější dvě hodiny v mém životě...



neděle 16. října 2011

Jsem zpátky.

Jsem zpátky už týden a dva dny. Jenže jsem se vrátila do začátku semestru a k asistencím a je toho teď spoustu a spoustu, takže jsem vůbec neměla čas napsat. A když jsem si aspoň tu trochu času v týdnu našla s tím, že napíšu aspoň kratší článek o tom, že jsem zpátky a žiju, tak blogspot nespolupracoval a článek celý smazal - a já už neměla nervy ho psát znova :-). Takže až teď jsem s čajem, jazzem a sluníčkem v okně zasedla k počítači a pokusím se něco dohonit.

Nejdříve tedy dovolená v Tunisu:-). Přemýšlím, co k tomu teď vlastně napsat. 11 dní si zkrátka užíváte sluníčka (v našem případě i mraků a deště), čtete a čtete, popíjíte all inclusive drinky, jíte hromady výbornýho jídla, koupete se v moři a bojujete s vlnama. Hotel jsme měli super, dostali jsme i krásný pokoje (za menší příplatek), jeden den jsme vyrazili i na zakoupený výlet do Muzea a na krokodýly (chytli jsme fakt zajímavý krmení 400 krokodýlů), na vlastní pěst jsme se několikrát vydali do 12 km vzdáleného městečka (což ne vždy bylo úplně bezpečné) a jednou jsme se koupali ovínění asi v jednu ráno v moři (krása nejkrásnější). Jednou z nejlepších věcí na našem hotelu bylo jídlo - strašně dobře tam vařili (všechno), já se vyžívala ve snídaních (klasicky), jednou z nejhorších věcí byli animátoři (fakt slabí) a taky zachaluhovaná pláž. Vykouřili jsme hodně vodních dýmek, nespočetněkrát hráli kostky a prší. Využili jsme hotelové tenisové kurty (kluci teda), minigolf a petanque. Poprvé jsme taky vyzkoušela banán (takovou tu věc, co jezdí za motorákem v moři) a dobrovolně už na to asi nikdy nepůjdu:-D. Byla to zkrátka super odpočinková dovolená a návrat byl pro nás docela smutný (zvlášť do 7 stupňů na Ruzyni).










Z letní dovolený jsme se vrátili do regulérního podzimu a deseti stupňů, takže dost mrznu a samozřejmě mám obrovskou rýmu. Ale poslední dny je aspoň takovej ten hezkej podzim, kdy všechno hraje krásnýma barvama a svítí sluníčko, tak mi to vlastně ani tolik nevadí. Normálně podzim ráda nemám, protože skoro všechny špatný věci se mi vždycky děly na podzim, letos jsem ale ohledně podzimu až podezřele pozitivní:-).

Po dovolený jsem se nejen vracela do práce (což mi ani tak nevadilo), ale taky do školy (což už je mnohem horší). Mám sice jen pár předmětů a školu 3x týdně, ale těch požadavků na splnění je strašlivě moc. Musím přečíst několik set stran eticky zaměřených knížek, napsat několik semestrálních prací, mít referáty a na konci taky ústní zkoušky (ach jooo). Takže se pomalu sbírám a odhodlávám se začít na všem pracovat. A to nemluvím o tom, že si po x letech ve škole fakt dělám poznámky a hlavně! fakt chodím na přednášky (je ze mě zase hold pilná studentka).

A teď nevětší bomba posledních dní vážění! Do ČR přijel Robert Fulghum - můj nejoblíbenější spisovatel, moje věčná inspirace! Napsal nový román a ten jako úplně první vychází u nás. Původně jsem ho chtěla až k Vánocům, ale už mi leží na posteli, protože v úterý jdu do divadla a nechám si knížku podepsat (a taky se s ním doufám vyfotím). Věřte, že šťastnějšího člověka jste snad nikdy neviděli jako!, když jsem to zjistila a v ruce držela lístky na představení...... OSOBNĚ SE SETKÁM S ROBERTEM FULGHUMEM!!!! JO JO JO! Program jeho pražského vystupování najdete tady.


Jak vidíte nekoupila jsem si v pátek jenom knížku, ale taky nový botky. Ugg to sice nejsou (na ty teď dlouho mít nebudu, jelikož dovolená mě finančně totálně vyčerpala), ale koukala jsem po nich už strašně dlouho a ty kytičky se mi prostě moc líbí. Na jiný věci teď peníze zkrátka nemám, ale k Vánocům si přeju zimní kabát tak teď vybírám aspoň ten. Zatím mám favorita v Terranově (obrázek jsem bohužel nenašla, ale je takovej světle hnědej) a nebo se mi líbí tenhle oranžovo červenej v Nextu. Hlavní podmínkou je, aby nebyl černej:-).

Včera jsem pekla poprvé cookies (sušenky) a byly moc moc moc dobrý. Jmenují se world peace cookies a recept jsem našla TADY. Vřele doporučuju vyzkoušet!



No a nakonec mám pro Vás zase nějaký ty tipy na filmy, co jsem viděla od posledních tipů, což je už dost dlouho: Tlukot srdce (1980), Na vlásku (2010), Toast (2010), Divotvůrkyně (1962), Čistá duše (2001), Charly (1968), Mořské panny (1990), Hlavně nezávazně (2010), Funny girl (1968), Elvis a Anabelle (2007), Melodie mého srdce (2007), Příběh Alvina Streighta (1999), Jmenuji se Oliver Tate (2010), Lidé deště (1969), Růže (1979), Manhattan (1979).