Ještě než začnu s čímkoliv jiným, ráda bych napsala velké DĚKUJI. Před třičtvrtě rokem jsem psala příspěvek o tom, že si vážím toho v jaké době můžu žít. Myslím, že v posledním týdnu jsme o tom více než kdy jindy přemýšleli všichni a vděční jsme byli právě tomu Jednomu, o kterém se teď nejvíc mluví. A tak děkuji za to, že to nevzdal; za to, že bojoval za nás všechny a za to, že vyhrál. Za to jakým byl člověkem a za to, že jsem mohla vyrůstat v době, kde se svobodně rozhodnout není zločin.
Kromě posledního dne státního smutku, je také poslední den před Štědrým dnem. Ač jsem se snažila vánoční náladu přivolat, nějak to bez té zimy a sněhu není ono. Když jsme minulou neděli zdobili živý vánoční stromeček (živý máme po 15 letech) a za okny sněžilo, připadalo mi to víc vánoční než třeba dnes. A tak doufám, že zítra se vánoční nálada a hlavně pohoda objeví a den bude stát za to.
Zapisovala jsem dnes po více jak týdnu dny do moleskinu a všimla si, že zbývá už jen pár posledních stránek. Poslední roky utíkají hrozně rychle nepřijde vám? Měla bych zase začít psát kroniku, abych měla časem v čem listovat, nad čím se usmívat, přemýšlet a možná i trochu smutnit.
Přeji Vám hezké svátky!
