Jablíčko a Kryštof.

V neděli 17. 2. jsme opožděně slavili mamky narozky. Nějak se to docela podařilo a zvládli jsme asi ve třech vypít pět flašek vína. Místo kolem páté jsem se domů vracela v lehce podnapilém stavu až v jedenáct. A tak mě to tak popadlo a koupila jsem si iphone. 

V pondělí jsem pak vyřizovala samotné vyzvednutí telefonu a začala jsem hrozně váhat, jestli jsem udělala dobře a jestli si to nemám ještě rozmyslet a tak. Večer jsem pak s K. nasedla do auta a jelo se. V ruce jsem držela svůj milovaný Blackberry a bylo mi úplně smutno, že ho odložím. K. se mi hrozně smál a nechápal, co mám zase za problém :-D. Z bušícím srdcem jsem, ale o chvilku později držela v ruce iphone a nevěděla, co s ním (klasický problém s každým novým telefonem). První večer jsme se teprve oťukávali a štvalo mě, že si neumím nastavit budík a neumím to s itunes! Druhý den už jsme si trošku padli do noty a dnes jsou z nás velcí přátelé :-D. Ze začátku jsem se ten telefon úplně bála kdekoliv vyndat - strašně drahá věc prostě a představa, že mi upadne, že ho ztratím nebo že mi ho někdo ukradne mě fakt děsí! Každopádně už chápu, co na tom telefonu všichni tak milují - v podstatě už k životu nic nepotřebuju (:-D). K. mi ho závidí a furt mi ho krade a chodí s ním na záchod (grrr). Takže už nejsem ostružina, ale jablko no....

Minulý pátek konečně nastala ona úžasná chvíle a my jsme se po tapas večeři v mexické restauraci vydali na Výstaviště na koncert Kryštof. Měli jsme jít ve čtyřech, ale kvůli nemoci jsme nakonec zůstali jen já a K. Co vám budu povídat - bylo to ÚŽASNÝ! Nemám ani slova, který by ten zážitek popsaly. Neposlouchám teď absolutně nic jinýho než Kryštofa a chystám se na Majáles (:-D). Příště budu stát přímo u pódia a nechám na sebe stříkat pot kapely (:-D). 

Ve škole se mi všechno sype pod rukama a konec je v nedohlednu. Samozřejmě částečně si za to můžu sama a částečně mi hold štěstí nepřeje :-(.

K. opět boural (díkybohu se mu nic nestalo), s autem už je to horší. Možná nás po letech Bon Jovi opustí...

Co jste říkali letošním Oscarům?

Pobavilo Vás koňské maso v Ikea kuličkách? :-D

Jak šel čas ....

Dostala jsem se nějakou náhodou na svojí starou webovou adresu, kam jsem psala předtím, než jsem se dala na blogger. Narazila jsem tam na sekci Past layouts a napadlo mě, že není špatný nápad si zavzpomínat na staré časy. 

Začínala jsem tehdá na seznamu - lide.cz (dnes sblog.cz) - první příspěvěk je datován na 3. 11. 2003. No a pro zasmání ho přikládám :-) (každej jsme nějak začínali, že jo).

03.11.2003 18:54
Tak ufff.... Další den zase za mnou:) Mám tu dobrou zprávičku pro všechny, co už se nemůžou dočkat prázdnin jako já.....prázdniny jsou přesně za 240 dní!!!!!!!Pokud jde o dnešní den tak teda nic moc se nestalo, nikoho jsem nepotkala a nic zvláštního se mi nestalo. Teda kromě toho, že ráno jsem viděla černýho havrana:) Nějak se do toho teprve dostávám, takže sorry za ty kecy, ju:)

Pak jsme se na střední učili vytvářet webové stránky přes front page a tak vznikla moje první doména a první  "opravdové" stránky www.michelle-web.unas.cz. Náhled na rámce se bohužel nedochoval, ale jistě si dovede představit o co šlo. Barva byla do modra (jako u všech mých layů ze začátku - ani nevím proč, modrou vlastně nijak zvlášť ráda nemám). 

Pak jsem objevila stránky, kam jedna velmi šikovná slečna dávala ke stažení svoje vytvořené layouty. Stránky měli nějaký takový indiánský název a dnes neexistují. Díky tomu jsem se pečlivěji seznámila s html a css a přešla z front page. Od této chvíle už se dochovaly všechny náhledy layoutů. Začalo to jak jinak modrou (:-D) zářivou vílou. Pamatuju si, jak mě ten vzhled hrozně uchvátil.

Dál jsem se pokusila o něco svého, ale bylo to poměrně amatérské, práce z photoshopem mi nikdy nešla (a nejde dodnes). Přešla jsem konečně na jinou barvu a to zelenou. A taky jsem změnila adresu webu na www.michelle-web.wz.cz.

Svou tvorbu jsem jednoznačně vzdala a začala se poohlížet po layích ke stažení. Zrak mi padl na do hněda laděný manga layout. Pro mě trochu netypické - na manga jsem nikdy nebyla (a nejsem). Nějak se mi ta čarodějka, ale strašně líbila a na webu vydržela skoro tři měsíce.

Po čarodějce přišlo něco mnohem veselejšího a něco, co mi mnohem víc sedělo (ten layout se mi líbí i teď). Bylo to takové trochu tajemné a oranžovou já můžu. V této době se taky stalo hitem vyrobit si takovou tu panenku, co měla vypadat jako vy :-D.

Z oranžové jsem přešla na radikální černou a docela hodně jsem překopala celý web. Něco přibylo a něco ubylo. 

Černá mi moc dlouho nevydržela (na černou moc nejsem) a přišla pro mě trochu netypická růžová. Když se na tenhle layout podívám teď, je mi z něj tak nějak příjemně. Začala jsem v textu používat smajlíky.

Z růžové zpátky na zelenou a začátek layoutů na míru (nebo taky na přání). Frčely zrovna Gilmorky a tak volba padla na Alexis. Teď zpětně mi to tak úžasný už nepřipadá, ale tehdy se mi to asi líbilo:-).

Zůstáváme u zelené a přichází jeden z mých nejoblíbenějších layoutů. Vytvářela ho Brabikate.

No a pak přišlo šedivé porozchodové období a s ním i trochu něco jiného. Vybrala jsem si obrázky, měla nějakou představu a vzniklo tohle. Nebylo to úplně depresivní, ale taky nijak zvlášť veselé a vyloženě to sedlo k dané situaci.

Pak přišlo jaro a s ním i nový veselejší lay, opět z mnou vybraných fotek. Holčičku jsem ve své době měla taky moc ráda, teď mi zas taková pecka nepřijde.

A skoro závěrem přišlo zase šedivé období. Oba jsou zase z fotek, které jsem na nich chtěla mít a ten vlevo od Lenny je určitě ten můj nej! Kdybych čirou náhodou někdy zase přešla na web, tak jsem schopná ho zase obnovit.

A jako poslední layout tu máme písek - výtvor Barbory. Když jsem jí posílala fotky, čekala jsem úplně něco jiného, ale i k tomuhle jsem si nakonec našla cestu. Přišla doba, kdy K. vadilo, že takhle veřejně píšu o svém životě a někdy taky o něm a chvilku jsem se vším chtěla seknout. Psala jsem asi na dva tajné weby, ale zase jsem se vrátila a nenechala se zastrašit. Objevila jsem blogger a začala zase znova TADY!

 

Za všechny ty roky mám uchováno 99,9% všech příspěvků a často mi to slouží jako takový deník. Kdybych tady udělala archív a všechno zveřejnila, mohli byste sledovat cestu jedné pubertální hippie holčičky, která se všeho děsně bála, až sem po samostatnou "ženu", která už tolik nebojuje sama se sebou a je spíš spokojená než nespokojená.

Zatančím.

Příspěvek přímo z kuchyně. Zítra opožděně slavíme mamky narozky a protože psaní diplomky či vypracování kulturní analýzy mi zase vůbec nejde, rozhodla jsem se na zítra aspoň něco upéct (snad se to povede). 

Dnešní plány byly zcela jednoznačné. Ráno vstát, otevřít knížky a psát, psát, psát a napsat minimálně deset stran. Zatím to nějak nefunguje. Nedokážu si sednout a psát. Potřebuju psací dovolenou a pár dní klid, aby to ke mě přišlo. Napsáno stránek: 1,5 (zase! to je fakt produktivita). Ale zase jsem zvládla uklidit celý byt, upéct dort a podívat se na půlku dílu Carrie diaries. 

Je mi dneska nějak smutno - ze všeho. Zvláštní nálada a vztek, že se nedokážu kousnout. Život dospěláka je někdy ubíjející. 

It´s time.

Předminulý víkend jsem začala psát diplomku. Napsala jsem 1,5 strany. Nijak zvlášť mi to zatím nejde. V týdnu na to nemám myšlenky, čas ani klid a o víkendu se většinou najde lepší zábava. Čas letí a protože vím, že kvůli práci nebudu mít tolik času jako na absolventku a bakalářku, tak začínám raději "už" teď (do května musím mít odevzdáno). Říkám si, jestli jsem si nevzala moc těžké téma - na druhou stranu, když už se s tím píšu, tak ať to má smysl. Děkuju Carrie za její post o tipech na psaní bakalářky - připla jsem si ho i na svůj pinterest. Stáhnout speciální ikonku pro složku Diplomka a udělat si bublinkovou strukturu diplomky jsem zvládla velmi rychle. Teď ještě udělat časový plán a doopravdy se do toho vložit! Držte mi palce!

 

Při příležitosti vyzvednutí objemné knížky o Psychopedii jsem se opět vydala do své hostivařské knihovny. Nedávno jsem si říkala, jak se super, že mám knihovnu v podstatě hned u domu (když jsme vybírali byt, tak i tohle byla jedna z mých sledovaných položek :-D). Přesto se mi stýská po té mé opatovské (jejíž návštěva mi hold zabere víc času a tak jsem tam teď dlouho nebyla), protože tam člověk v 80% vždycky sehnal to, co chtěl. Nikdy tam není úplně prázdno, nikdy se tam vyloženě nemačkáte. Není obrovská, ale ani malinkatá. Znám tam "své" knihovníky, vím, co kde najdu, po čem, kde pátrat. Uklidňující místo - můj druhý domov. Hostivařská knihovna je vyloženě malá. Skoro vždycky je tam prázdno, takže je tam absolutní divný ticho a do toho zaznívají pouze hlasy dvou (ano jenom dvou) knihovnic, které si povídají o tom, jak nastavit zvuky v počítači. V podstatě nic, co byste si tam chtěli půjčit tam není - si říkám, co v tom jejich fondu vůbec je (wtf). Když něco hledám, tak to hledám sto let (a to jsem v hledání knížek v knihovně fakt dobrá) a nebo to nenajdu vůbec a knihovnice nejsou zrovna dvakrát vstřícné. A tak jsem se rozhodla, že hostivařská knihovna bude jen mé vyzvedávací místo pro rezervace a aspoň jednou za měsíc si udělám čas na pořádnou návštěvu mé domovské knihovny, kam chodím už přes deset let a dokud tam ta knihovna bude stát, tak tam asi taky chodit budu! Toť vše ke knihovnickým nářkům.... :-D

Friday´s bylo super. Sokolský ples se opět vydařil (a s K. jsme dokonce ladili barvami). Poprvé jsme s K. a kamarády byli v Saunovém světě v Čestlicích (zajímavý zážitek). 

Hodně teď koukám na filmy. Pořád cvičím, i když je pro mě někdy těžké se donutit, protože jsem člověk, co potřebuje vidět výsledky věcí, co dělá a u cvičení je to trochu na delší časový horizonty. Skoro každou neděli peču či vařím něco sladkého. Naučila jsem se číst dvě knížky zároveň - jednu cestou do práce a druhou před spaním. Pořád zabíjím všechny květiny v bytě a je mi z toho smutno. 

V pátek kamarádovi narozeniny, v sobotu diplomka a v neděli mamky opožděná oslava narozenin (na kterou  mám pro ní nejvíc super dárek). A zítra Valentýn :-).