Friends Forever.

Jen tak sedět a popíjet.
Jen tak sedět a prokecat večer.
Prostě být jen tak společně!

Something stupid.

Hodně jsem teď četla Sářin blog a docela ty její pocity chápala. A pak jsem nějak přes něčí blog narazila na Hanitu a všechno mi to vyrazilo dech. Nejde o lítost, která se objeví asi jako první, ale spíš o šok - o to, že si uvědomíte, že tohle prostě může potkat naprosto kohokoliv. A v zápětí příchází myšlenka: co kdybych to byla já? Jedna ze situací, které si prostě neumím naprosto představit - ani na moment. Věřím, že psychika v tomhle dělá hodně, takže ať už je Hanita sebevíc cizí člověk, tak držím palce (a to nejen jí, ale všem ostatním Hanitam, které teď musí čelit něčemu podobnému) ať to všechno zvládne a do toho Bostonu se vrátí.

Měli jsme ve čtvrtek Hamburgerovou sešlost (hamburgery na grilu a svařák) a sešli jsme se v sestavě jak nás čekají hory. Bylo to fajn a zase se na ty hory těším o něco víc. V pátek pak bylo nejvíc krásně, tak jsme vyrazili na takovou vyhlídku (nevim přesně kde to bylo už:-D), stavili jsme se na obědě, pak fotbal a pak už večer u K. 

V sobotu jsme to totálně proflákali (jak už jsem psala) a večer jsem shlédla svůj jubilejní 1000. film, který jsem pak ohodnotila na csdf. Byl to zrovna Život Briana - nejvíc ulítlá věc! 

Dneska jsem nakoupila poslední ingredience na pumpkin pie a zítra se do toho dám (dodám pak nějaký fotky snad). Taky jsem dostala neodolatelnou chuť na cookies s mlíkem, takže už vím, co bude po pumpkin pie na řadě. 

Zítra teda pečení, knihovna (snad i knížky na bakalářku) a pak randíčko úterní zase:-).

Vytvořila jsem si konečně to do list a musím na něm začít makat:-), vytvářím filmotéku pro K. rodinu, stále neúspěšně hledám nějakou brigádu (ach jo), chystám se zase začít trochu víc psát (povídky nebo tak) a ve čtvrtek konečně zase jednou naše trio vyráží ven (hrozně se těším!). 

Obyčejný den.

Dneska jsme s K. celý den proflákali.
Konečně jsem mohla nainstalovat a zkusit Sims 3 - Po setmění. -> Celý den jsme pařili hry:-D.
Všechny povinnosti máme splněný, v telce běží Baby Tv a K. rychle luxuje.
Pak si zapneme Život Briana, dáme nohy na stůl a budeme vegetit.
Obyčejný věci jsou někdy hrozně fajn....

Time Out.

Potřebovala bych nějakou novou challange, abych byla zase schopná psát nějak pravidelně. 

Mám teď hromadu času. Nemusím se učit, přednášku mám tenhle semestr jen jednu (protože loni jsem byla velmi akční a udělala si předměty dopředu) a práci zatím stále hledám. Přesto, že mám v podstatě hrozně moc volnýho času, nedělám vůbec věci, který bych u/dělat měla. Musím se zase nějak aklimatizovat do normálu.

Dneska jsem byla na pracovním pohovoru v jednom časopise (na pozici asistentky). Kdyby to vyšlo, byl by to zázrak. Kdo ví - třeba se na mě aspoň jednou usměje štěstí. Telemarketing už prostě dělat odmítám!

Založila jsem si bloglovin (jak jste si už možná všimli). Skoro každý o tom mluvil/psal. Tak jsem si řekla, že to taky prozkoumám a není to vůbec špatný. Všechny nový příspěvky na blozích, které čtu  mám teď pohromadě a nic nepropásnu. Když kliknete na tlačítko Follow this blog ve sloupku vpravo, tak budete moct i Vy následovat mé články:-). 

Docela hodně jsem teď chodila ven. Koupila jsem si pár věcí. Konečně jsem sehnala dýni (a v brzské době se pokusím upéct pumpkin pie) a dělala jsem čokoládovou pěnu podle Charlottky. Docela mě zas chytla vařící/pečíčí mánie. Já za jídlo utratím víc jak za hadry:-D.

Nejvíc teď pořád sleduju filmy (ještě kouknu na čtyři a na csfd budu mít ohodnouceno 1000 filmů). Jestli hledáte inspiraci tak doporučuju: Pouto nejsilnější (1945), Hotel Rwanda (2004), Machři (2010), Hřiště snů (1989), Přestupný rok (2010) a Cena za něžnost (1983). 

Potřebuju práci. Musím začít psát bakalářku. Musím se ozvat paní od Járy. Musím zase dohnat dny v Moleskinu. Potřebovala bych víkend na chatě s Kmotrem a jídlem a pohodou. Chtěla bych džíny. A přeju si, aby se pumpkin pie povedl:-). 

I'm So Happy

Jsem prostě šťastná.....

I am woman, hear me roar
In numbers too big to ignore
And I know too much to go back an' pretend
'cause I've heard it all before
And I've been down there on the floor
No one's ever gonna keep me down again

CHORUS
Oh yes I am wise
But it's wisdom born of pain
Yes, I've paid the price
But look how much I gained
If I have to, I can do anything
I am strong (strong)
I am invincible (invincible)
I am woman

You can bend but never break me
'cause it only serves to make me
More determined to achieve my final goal
And I come back even stronger
Not a novice any longer
'cause you've deepened the conviction in my soul

CHORUS

I am woman watch me grow
See me standing toe to toe
As I spread my lovin' arms across the land
But I'm still an embryo
With a long long way to go
Until I make my brother understand

Oh yes I am wise
But it's wisdom born of pain
Yes, I've paid the price
But look how much I gained
If I have to I can face anything
I am strong (strong)
I am invincible (invincible)
I am woman
Oh, I am woman
I am invincible
I am strong

FADE
I am woman
I am invincible
I am strong
I am woman

Day Twentyeight. Day Twentynine. Day Thirty.

Měla bych konečně dohnat dny, že jo:-). Už jsem byla dokonce urgovaná. Tak jsem se teda konečně odhodlala a dnešním dnem challenge skončí. Měsíc jsem psala v podstatě skoro každý den a mohli jste tak se mnou prožít veškerý stres/nestres ze závěreček, které mám teď konečně za sebou.

A jak ta středa vlastně probíhala:-). V noci jsem spala dobře, zdály se mi dokonce docela milý sny. Pak zazvonil budík a první, co mě napadlo bylo, že si nic nepamatuju a vůbec nic už neumim. Neměla jsem nějak hrozný stavy, ale zrovna nejlíp mi taky nebylo. Cestu jsem strávila s K., po cestě jsem ještě pročítala pár věcí v metru. Pak jsem dorazila do školy, kde jsem byla jen já a nikdo jiný. Musela jsem na záchod, byla jsem nervní, nemohla jsem si zapnout sukni a chtěla jsem si ještě před potítkem pročíst nějaký věci. Do školy jsem jela metrem č. 11 a v tramvaji mi K. vyvěštil, že si vytáhnu otázku č. 11. A víte co? Já si jí fakt vytáhla. Smála jsem se a byla jsem ráda. Rodina a problémy patřila mezi ty lepší otázky. A pak už jsem seděla před komisí a vykládala o rozvodovosti a syndromu CAN a pak jsem najednou stála venku a smála se. Bylo to za mnou! Pět hodin čas a pak obhajoba, která už probíhala úplně v pohodě, protože po odborných se nemohlo stát nic horšího. A tak je ze mě Dis. Mám první titul a dodělala jsem první školu (základka a střední se nepočítaj:-)). 

Ve čtvrtek pak předávání diplomů, kam jsem nakonec táhla půlku rodiny (i když původně měl jít jen K.). Bylo to fajn - jít si pro diplom a slyšet svoje jméno a potlesk a tak. Pak rodinný oběd a procházka po Praze a první pocity volnosti, protože teď už jsem volná a svobodná a můžu zase normálně žít. 

Kupodivu jsem víkend nestrávila žádnou mega pařbou. V pátek jsem vyrazila po měsíci s Jájou a bylo to moc fajn. A pak jsem se jen válela doma nebo u K. A taky jsem byla v Ikee a konečně jsem si přivezla ty malý zapékací mističky a můžu teď zase vytvářet.

Ozval se mi F. - dokonce třikrát po sobě a po dvou letech mi dokonce volal. A já byla hrozně ráda a byla jsem hrozně vděčná.

Taky jsem si vzpomněla na Pupíka a na tu jeho přezdívku a jak to bylo v patnácti krásný.

Poslední měsíc byl náročnej, ale stálo to za to.

Zítra konečně do knihovny a přicházející zimu tak budu moct strávit zachumlaná s knížkama a čajem.

Na Silvestra jedu zase na hory (po loňský pauze) a světe div se - já se tam fakt těším.

Jsem na sebe fakt pyšná! :-)

Day 28 - A YouTube video

Koukla jsem se na všechny, co mám na youtube v oblíbených a dávám sem TOHLE. Protože na svoje hippie období ráda vzpomínám. Protože sraz s Korálkem kvůli Vlasům byl tolik nečekaný. A protože když jsem ten film poprvé viděla, tak jsem měla na konci nezapomenutelný pocit.

Day 29 - In this past month, what have you learned

Uff. Asi to, že odříkání a tvrdá práce se nakonec vždycky vyplatí. A že ať už má před sebou člověk cokoliv tak nakonec se té chvíle dočká a všechno hrozně rychle pomine. 

Day 30 - Whatever tickles your fancy
......................................

 

Day Twentyseven.

Totální vyčerpání.
Je ze mě Dis. (Diplomovaný specialista).
Zítra bude dojmů víc.

Day 27 – Your favorite internet friend
Mě asi žádnej nějak nenapadá. Já vyloženě internetovýho kamaráda asi nemám. Leda Ota by se dal považovat za internetovýho kamaráda, protože naše jediná komunikace probíhá přes internet :-D (i když přes internet se neznáme). Každopádně vyhrál by to asi on.

Follow my blog with bloglovin

Day Twentysix.

Poslední den před zkouškou. Pocity šílený, zmatený a velice nestálý. Chvilku jsem v naprostý euforii a kašlu na to. V zápětí mám pocit totální marnosti. Pak jsem si stoprocentně jistá, že to prostě nedám, že si nic nepamatuju a nic nevim. Pak úplný prázdno a nic. A tak pořád dokola dokolečka......

Nejdelší čekání. Nejdelší den.

Učení už nemá smysl. 

Prostě 50 na 50. 

Držte palce zítra. Budu to potřebovat. Hrozně moc. 

Day 26 – Your favorite memory
Je jich víc asi.
Chleba s medem nakrájený na kostičky.
Disneyland a Mickey Mouse.
Střecha hotelu. Tlustá deka. Zakynthos.