Den čtvrtý.

Dneska moje snažení totálně opadlo - mám pocit, že k těm státnicím stejně nepůjdu, protože profesorka se mi pořád neozvala. Ach jak typické. Začíná mi to být doopravdy jedno :-/. Každopádně jsem přečetla sedm otázek z teologie a filozofie, vypsala tři otázky ab ze sociální politiky/práce a projela vypsanou pedagogiku.

Po dvou dnech jsem taky konečně vylezla ven. Zahrádka, lehátko, knížka - co může být lepšího:-).

Je půl osmý večer a já s klidem můžu říct, že jsem dneska neviděla ani jeden díl nějakého seriálu :-D - dobrý co?

Vyvoleným filmem pro dnešní večer se stala Funny girl s Barbrou Streisand. Mám filmy s ní ráda a muzikály si vždycky užívám, takže se těším. Trochu mě ale deprimuje, že je pátek večer a já ležim sama doma v posteli.

Ha, tak jsem jsem se nakonec přemluvila a šla jsem běhat. Ano čtete správně! Poprvé v životě jsem zcela sama vyvíjela sportovní aktivitu - navíc běh. Výhoda běhání při stmívání je, že nikdo nevidí váš rudý prasátkový obličej, akorát slyší šílený sípání a hlasitej dech:-D. Nejlepší písnička nejen do auta, ale taky na běhání je rozhodně TAHLE.

A teď jdu koukat na tu Barbru, ať se mi trochu zklidní srdce...

Den třetí.

Ráno jsem se rozloučila s K. a se snídaní ho vyslala do práce. Spát už jsem nešla, řekla jsem si, že využiju času a raní aktivity a radši se s horkým čajem vrhnu do práce. Přesto jsem dneska měla pocit, že to šlo nějak pomalu - dodělala jsem dvacátou otázku, dokončila pedagogiku a konec. S učením jsem pro dnešek skončila. Zítra se vrhnu na zbylou dvacítku otázek ze speciální pedagogiky a do soboty snad budu mít hotovo:-).

Divný jak se bez toho učení totálně nudim - nejsem schopná zapnout hru, otevřít knížku nic. Možná bych mohla na chvilku vyjít na zahrádku a trochu se provětrat.

Vracím se k příspěvku po pár hodinách. Pokoj mi voní po jahodách s cukrem. 

Zkoukla jsem konečně Hlavně nezávazně - líbilo se mi moc, nechápu tak to průměrný hodnocení všude - jsem hold ujetá asi. Akorát si tu teď připadám trochu sama no:-/.

Odpoledne jsem nakonec z nudy otevřela svůj úplně první deník (přivezla jsem si je kvůli článku, který už dlouho chystám) a hrozně jsem se u toho nasmála. Je úplně neskutečný číst si o věcech, co se děli v roce 1999 nebo 2001 - na něco jsem si vzpomněla tak jasně jako by to bylo včera, u něčeho jsem nevěřícně zírala. Jsem ráda, že jsem si to všechno zapisovala...

Zkouknu ještě díl nějakýho seriálu, možná otevřu před spaním knížku a pak už se odeberu do říše snů, abych na zítřek byla fresh a udělala toho víc než dneska. 

Good night...

Den druhý.

Mám za sebou 12 otázek z pedagogiky a tři díly Glee. Ano opět jsem začala sledovat nový seriál, když se mám učit (díky Péťo!). Mám takovej pocit, že to dávají i nás na Coolu, ale já koukám na angličtinu samozřejmě:-). Je to hudební a řekla bych dost vtipný. Takže vřele doporučuju!

Zvládla jsem se taky provětrat na nákupu potravinových zásob a vyzdobit o pauze pokoj konečně. 

Jinak opravdu poctivě sedím a x hodin vypisuju otázky, čímž se i učim. Tak nějak mám v hlavě rozvržený plán jak bych měla postupovat, tak uvidíme jak to půjde. Psychologii tak jako trošku předem vzdávám no:-/. 

Vtip taky je, že stále nemám hotovou Psychosociální krizovou pomoc, takže k těm státnicím třeba ani nepůjdu - hahaha. 

Dorazil mi na večer K., abych si ho ještě užila než mi odjede v pátek do Holandska. Takže příjemný večer vážení.

Den první.

Je docela pozdě a jsem příšerně unavená:-), takže to zkrátím...

Ráno jsem šla naposledy do práce a příště až v červenci.

Zařídila jsem nějaký obíhačky.

Zabalila si jednu velkou tašku, jednu malou, noťas, tašku s jídlem a kabelku.

A přesunula se do Uhří k babi, kde teď asi strávím příští tři týdny. 

Vybalila jsem, uzpůsobila si pokoj pro své potřeby (už jen vyvěsím obrázky a plakáty) -> potřebuju mít kolem sebe svoje věci a cítit se příjemně:-).

Zítra najíždím na učební stereotyp, filmový večery a každodenní psaní - no a taky běhání!

Dobrou noc vážení!

Opravdu nemusíš nic být.

Dneska mám den o moc lepší a tak se s Vámi chci zase o něco podělit.

Opravdu nemusíš nic být.

A nemusíš nic dělat.

Opravdu nemusíš nic mít.

A nemusíš nic vědět.

Opravdu se nemusíš něčím stát.

Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí,

a že když prší, tak je hlína mokrá...

Všechno má nějaké následky.

Nikdo od toho není osvobozený.

- text z jakéhosi chrámu v Japonsku-

Je tohle vůbec možný?!

Usedám k noťasu, odkládám učení na teologickou etiku a jdu si postěžovat.

Vy, co mě čtete déle si možná vzpomenete na loňský rok a červnové fiasko s absolutorii, ke kterým jsem se nedostala, protože jsem neudělala poslední zkoušku včas, abych mohla odevzdat index. 

A co se mi nestane letos. Mám jediné poslední tři zkoušky - z toho je jedna ústní, jedna písemná a jedna spočívá ve vytvoření rozhovoru. Možná hádáte správně -> ano, už podruhé mě vyhodila z rozhovorem a tak mám teď poslední možnost uspět. Takže nejenže se asi nedostanu ke státnicím v červnu, ale možná se k nim nedostanu ani v září a budu opakovat ročník kvůli jednomu debilnímu předmětu. N-E-S-K-U-T-E-Č-N-Ý! Nemůžu se na to ani naučit nic, prostě to všechno závisí na tom, jak se pani zrovna vyspí a jak se jí to bude líbit. Fakt by mě trefilo. Nedokážete si ani představit můj páteční vztek. Poměrně rychle (až mě to samotnou překvapilo) to ze mě vyprchalo. Ale stejně no.... zase komplikace, komplikace, komplikace.

Zítra mě čeká zkouška ústní, ve středu test. Do toho jsem se ráno vzbudila s horečkou a bolestí v krku. Je mi zle, musim se učit a všechno mě štve. 

Čekám, co všechno ještě přijde.... protože já prostě nemůžu mít nic normálně:-(.

O dalším vývoji mého stavu Vás budu informovat -> nic veselého, ale asi nečekejte. Stává se ze mě opravdu pesimista!

Norské dřevo.

Od Murakamiho mám přečteno docela dost knížek. Začínala jsem netypicky knížkou Na jih od hranic, na západ od slunce a hned jsem si ho zamilovala. Spolu s Kafkou na pobřeží jsou tohle moje dvě nej od něho:-). Momentálně - jak vpravo vidíte - se už půl roku snažím číst Po otřesech. Hrozně se mi líbí styl, kterým píše a jestli někdy něco napíšu (knížkově), tak chci, aby to tak nějak taky takhle vyznělo. 

Dneska mám pro Vás ale úryvek s knížky Norské dřevo - můžu určitě doporučit (film už méně - mě se nelíbil vůbec). 

To se mi stává pořád. Chci něco říct, a nakonec z toho vyleze něco jinýho, než jsem chtěla. Někdy dokonce úplnej opak. A když to chci napravit, zapletu se do toho nakonec tak, že už ani nevím, co jsem vlastně chtěla říct. Někdy mám pocit, jako bych byla rozdvojená a snažila se dohonit samu sebe. Jako bych měla někde uprostřed tlustej sloup a běhala kolem něj sama za sebou, abych dostihla tu druhou půlku, která zná ty správný výrazy, ale nikdy se mi to nepovede. 

Haruki Murakami

Škola. Škola. Škola.

Vůbec nepíšu teď a to mám rozepsaný už asi tři články. Nedá se nic dělat - škola je škola a víc jí teď snad být ani nemůže.

Teď mě ještě čeká ukončení třeťáku (snad) a můžu se vrhnout na učení ke státnicím a to vám pak budu psát každej den, protože takovej je můj plán.

Když jsem v říjnu měla absolutoria, taky jsem díky jedný challenge psala celý tohle učící období a bylo to podle mě docela dobrý (spíš možná pro mě než pro vás, protože jsem pak ufňukaná a zoufalá spíš než cokoliv jinýho:-D). Nedá se svítit, čeká vás to znova.

Takže dneska jen krátce, aby jste věděli, že žiju a psát se chystám, jen na to teď nemám vůbec čas. Lítám po asistencích (je jich teď samozřejmě nejvíc že jo, když se to vůbec nehodí) a nebo něco smolim na papíry a do wordu.

Hojeková přestávka skoro končí - jdu se vrátit k telce :-).