Den osmý.

Vstávala jsem dneska brzo, protože K. musel do školy a já chtěla využít času navíc. Posnídala jsem rebarborovo-jahodovej koláč od babičky a vrhla jsem se na finiš sociální politiky/práce. Ach ano, první předmět kompletně hotov -> teď už ho jen několikrát pročíst a bude. Odpo jsem zvládla ještě dvě otázky ze speciální pedagogiky (zbývá ještě 18 a bude komplet pedagogika) a pak už jsem seběhla na zahrádku s knížkou (Město jako Alice je velmi čtivé - na rozdíl od množství popsaných papírů, které mi tady leží) a konečně se taky po týdnu, co tu jsem vykoupala v bazénu. Teď ještě něco kolem dvou hodin, než vyrazím poprvé na noc mimo Uhříněves - jedu ke K. a zítra zase zpátky. 

Zkouknu asi nějaký díl Glee nebo Felicity, sbalím se, zkulturním a vyrazím na bus. 

Zítra už musím konečně na další běh, držte mi palce ať to není tak hrozný jako minule:-). 

Dneska taky konečně pár (dvě) fotek z mého krásného učícího se prostředí. 

Spací koutek - obrázková výzdoba

Učící koutek - nepostradatelné papíry a tužky (spousta toho ještě leží na zemi okolo)

Den sedmý.

Vynechala jsem dva dny. 

Den čtvrtý, protože jsem po hrozně dlouhé době vyrazila ven s Pupíkem (kamarádem z dětství) a po dvou vínech jsem pak padla do postele k filmu zcela neschopná o něčem psát. Sobotu jsem strávila dopoledním učením (jak taky jinak) a pak rodinným odpolednem na zahradě s knížkou a dětma. Dopoledne mi přišel hezký mail od profesorky a tak už vím, že na 100% jdu opravdu ke státnicím - učení dostalo větší smysl. Večer jsem tedy nakonec vyrazila ven, i když se mi moc nechtělo. Nakonec jsem za to byla ráda - moc jsem se nasmála a zavzpomínala na starý časy. Jestli někdo sledujete HIMYM, tak můj kamarád Pupík je skutečným ztělesněním Barneyho Stinsona - ano, nedělám si legraci! Je to šílený:-D, ale je to tak.

Včera jsem se mimo učení vydala po několika dnech mimo dům a zahradu, vyrazila jsem s rodičema na návštěvu k další větvi rodiny a trochu si provětrala hlavu. Domů jsem dorazila zase nějak pozdě a už jsem byla schopná jenom zapnout Waiting for forever. Čekala jsem od toho filmu mnohem víc, takže nakonec docela zklamání. Přišel nám taky mail s rozpisama na státnice, takže 28. a 30.6. mi držte palce, protože to jsou moje dny D. Ani mě to tolik neznervóznilo, jako ostatní:-).

Dneska jsem si řekla, že máknu víc než předchozí dny, takže už mi zbývá jen šest otázek ze Sociální politiky/práce. Odpoledne strávím pročítáním už vypsaných otázek a večer mi možná dorazí K., který byl v Holandsku a moc mi tu chyběl. 

Takže tolik ke ztraceným dnům a dnešku. Jdu pokračovat v plánu...

Den čtvrtý.

Dneska moje snažení totálně opadlo - mám pocit, že k těm státnicím stejně nepůjdu, protože profesorka se mi pořád neozvala. Ach jak typické. Začíná mi to být doopravdy jedno :-/. Každopádně jsem přečetla sedm otázek z teologie a filozofie, vypsala tři otázky ab ze sociální politiky/práce a projela vypsanou pedagogiku.

Po dvou dnech jsem taky konečně vylezla ven. Zahrádka, lehátko, knížka - co může být lepšího:-).

Je půl osmý večer a já s klidem můžu říct, že jsem dneska neviděla ani jeden díl nějakého seriálu :-D - dobrý co?

Vyvoleným filmem pro dnešní večer se stala Funny girl s Barbrou Streisand. Mám filmy s ní ráda a muzikály si vždycky užívám, takže se těším. Trochu mě ale deprimuje, že je pátek večer a já ležim sama doma v posteli.

Ha, tak jsem jsem se nakonec přemluvila a šla jsem běhat. Ano čtete správně! Poprvé v životě jsem zcela sama vyvíjela sportovní aktivitu - navíc běh. Výhoda běhání při stmívání je, že nikdo nevidí váš rudý prasátkový obličej, akorát slyší šílený sípání a hlasitej dech:-D. Nejlepší písnička nejen do auta, ale taky na běhání je rozhodně TAHLE.

A teď jdu koukat na tu Barbru, ať se mi trochu zklidní srdce...

Den třetí.

Ráno jsem se rozloučila s K. a se snídaní ho vyslala do práce. Spát už jsem nešla, řekla jsem si, že využiju času a raní aktivity a radši se s horkým čajem vrhnu do práce. Přesto jsem dneska měla pocit, že to šlo nějak pomalu - dodělala jsem dvacátou otázku, dokončila pedagogiku a konec. S učením jsem pro dnešek skončila. Zítra se vrhnu na zbylou dvacítku otázek ze speciální pedagogiky a do soboty snad budu mít hotovo:-).

Divný jak se bez toho učení totálně nudim - nejsem schopná zapnout hru, otevřít knížku nic. Možná bych mohla na chvilku vyjít na zahrádku a trochu se provětrat.

Vracím se k příspěvku po pár hodinách. Pokoj mi voní po jahodách s cukrem. 

Zkoukla jsem konečně Hlavně nezávazně - líbilo se mi moc, nechápu tak to průměrný hodnocení všude - jsem hold ujetá asi. Akorát si tu teď připadám trochu sama no:-/.

Odpoledne jsem nakonec z nudy otevřela svůj úplně první deník (přivezla jsem si je kvůli článku, který už dlouho chystám) a hrozně jsem se u toho nasmála. Je úplně neskutečný číst si o věcech, co se děli v roce 1999 nebo 2001 - na něco jsem si vzpomněla tak jasně jako by to bylo včera, u něčeho jsem nevěřícně zírala. Jsem ráda, že jsem si to všechno zapisovala...

Zkouknu ještě díl nějakýho seriálu, možná otevřu před spaním knížku a pak už se odeberu do říše snů, abych na zítřek byla fresh a udělala toho víc než dneska. 

Good night...

Den druhý.

Mám za sebou 12 otázek z pedagogiky a tři díly Glee. Ano opět jsem začala sledovat nový seriál, když se mám učit (díky Péťo!). Mám takovej pocit, že to dávají i nás na Coolu, ale já koukám na angličtinu samozřejmě:-). Je to hudební a řekla bych dost vtipný. Takže vřele doporučuju!

Zvládla jsem se taky provětrat na nákupu potravinových zásob a vyzdobit o pauze pokoj konečně. 

Jinak opravdu poctivě sedím a x hodin vypisuju otázky, čímž se i učim. Tak nějak mám v hlavě rozvržený plán jak bych měla postupovat, tak uvidíme jak to půjde. Psychologii tak jako trošku předem vzdávám no:-/. 

Vtip taky je, že stále nemám hotovou Psychosociální krizovou pomoc, takže k těm státnicím třeba ani nepůjdu - hahaha. 

Dorazil mi na večer K., abych si ho ještě užila než mi odjede v pátek do Holandska. Takže příjemný večer vážení.

Den první.

Je docela pozdě a jsem příšerně unavená:-), takže to zkrátím...

Ráno jsem šla naposledy do práce a příště až v červenci.

Zařídila jsem nějaký obíhačky.

Zabalila si jednu velkou tašku, jednu malou, noťas, tašku s jídlem a kabelku.

A přesunula se do Uhří k babi, kde teď asi strávím příští tři týdny. 

Vybalila jsem, uzpůsobila si pokoj pro své potřeby (už jen vyvěsím obrázky a plakáty) -> potřebuju mít kolem sebe svoje věci a cítit se příjemně:-).

Zítra najíždím na učební stereotyp, filmový večery a každodenní psaní - no a taky běhání!

Dobrou noc vážení!

Opravdu nemusíš nic být.

Dneska mám den o moc lepší a tak se s Vámi chci zase o něco podělit.

Opravdu nemusíš nic být.

A nemusíš nic dělat.

Opravdu nemusíš nic mít.

A nemusíš nic vědět.

Opravdu se nemusíš něčím stát.

Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí,

a že když prší, tak je hlína mokrá...

Všechno má nějaké následky.

Nikdo od toho není osvobozený.

- text z jakéhosi chrámu v Japonsku-

Je tohle vůbec možný?!

Usedám k noťasu, odkládám učení na teologickou etiku a jdu si postěžovat.

Vy, co mě čtete déle si možná vzpomenete na loňský rok a červnové fiasko s absolutorii, ke kterým jsem se nedostala, protože jsem neudělala poslední zkoušku včas, abych mohla odevzdat index. 

A co se mi nestane letos. Mám jediné poslední tři zkoušky - z toho je jedna ústní, jedna písemná a jedna spočívá ve vytvoření rozhovoru. Možná hádáte správně -> ano, už podruhé mě vyhodila z rozhovorem a tak mám teď poslední možnost uspět. Takže nejenže se asi nedostanu ke státnicím v červnu, ale možná se k nim nedostanu ani v září a budu opakovat ročník kvůli jednomu debilnímu předmětu. N-E-S-K-U-T-E-Č-N-Ý! Nemůžu se na to ani naučit nic, prostě to všechno závisí na tom, jak se pani zrovna vyspí a jak se jí to bude líbit. Fakt by mě trefilo. Nedokážete si ani představit můj páteční vztek. Poměrně rychle (až mě to samotnou překvapilo) to ze mě vyprchalo. Ale stejně no.... zase komplikace, komplikace, komplikace.

Zítra mě čeká zkouška ústní, ve středu test. Do toho jsem se ráno vzbudila s horečkou a bolestí v krku. Je mi zle, musim se učit a všechno mě štve. 

Čekám, co všechno ještě přijde.... protože já prostě nemůžu mít nic normálně:-(.

O dalším vývoji mého stavu Vás budu informovat -> nic veselého, ale asi nečekejte. Stává se ze mě opravdu pesimista!