Něco z dětství.

Celá ta scrapbooková mánie mě přivedla k tomu, že jsem si prohlížela svoje starý sešity, kam jsem si lepila obrázky svých oblíbenců a tak. No a našla jsem při tom taky svůj Sešit na každou příležitost. Měli jsme se Sítou, každá svůj - psaly jsme do něj a lepily všechno možný, co jsme zrovna milovaly. Hrozně mě to pobavilo a říkala jsem si, že je to takovej můj první scrapbook. Tak jsem vám ten sešit pracně naskenovala (skener nějak nechtěl spolupracovat s mamky mininotebookem), vytvořila svoje první video v moviemakeru (takže omluvte tu amatérskost) a poprvé jsem něco uploudla na youtube. 

Ještě než se do videa pustíte:-). Je vidět jak se nám docela měnili preference, takže na začátku najdete hodně Divokýho anděla a samý náboženský věci (byli jsme trošku zblbý Milagros no:-D). Celkově nás hodně brali telenovely, jak uvidíte. Ke konci už jsou tam věci trošku zajímavější. 

- ano, milovali jsme všechny španělsky mluvící země a ty města a řeky jsme poctivě opisovali z Atlasů :-D

- většina textů ve španělštině jsou naše slovníčkový překlady:-D a nebo fonetický odposlech

- pandy jsem milovala už tehdy

- hrozně frčely takový ty rádoby vtipný smsky a bylo to v každým časopise

- psaly jsme se Sítou svoje vlastní telenovely

- milovala jsem a hrozně chtěla Siemens C35i :-D

Polentový speciál.

Polenta je kukuřičná kaše rozšířená především v severní Itálii a také v Chorvatsku, Rumunsku a Černé hoře, kde se podává jako silně kajmakem omaštěná kaše se sklenicí kyselého mléka. U nás se nejčastěji prodává jako instantní kukuřičná polenta, ze které se připravuje kaše, knedlíky nebo různé placky.

Polenta se podává buďto samostatně nejčastěji s pikantním sýrem gorgonzola a kvalitním vínem, nebo slouží jako příloha k masu, salátu či zelenině. Tato zdánlivě obyčejná kukuřičná kaše je ale také oblíbeným pokrmem Chorvatska, Rumunska, Černé Hory a Srbska, kde se však skrývá pod jinými názvy: palenta, pura, kačamak, bakardan nebo mamaligu.

Polenta je zdravý pokrm bohatý na bílkovinu a vlákninu, také na vitamíny a minerály.

(převzato z wikipedie)

A teď už naskenované recepty. Já  zatím zkoušela kaši a hranolky a obojí bylo výborné - obzvlášť jestli máte rádi kukuřici. Polenta určitě stojí za vyzkoušení :-)
Jinak místo parmazánu můžete použít jakýkoliv sýr, který máte rádi. Hranolky jsem s parmazánem dělala, ale do kaše jsem pak dávala normální eidam a bylo to dobrý taky. 

 

 

Mišmaš.

V pátek mi konečně dorazil SMASH :-) - neskutečně jsem se těšila až rozbalím krabici a podívám se na něj zblízka. Je jasný, že jsem si vybrala ten v Retro stylu. Docela se teď bude hodit, protože mě čeká spoustu nových věcí a budu do něj mít, co vlepovat a vpisovat. Dneska jsem si vytvořila první stránku.

 

První dovolenkové dny jsem strávila slunečným počasím a radostí z poslední páteční vykonané zkoušky. V pátek jsme s K. vyrazili ochutnat nové saláty v Mangaloo a dokoukali jsme Útěk do divočiny (moc moc moc doporučuju!). V sobotu jsme grilovali u kamarádů a koukali na fotbal a v neděli jsme vyrazili na výlet na Okoř (bohužel bez K., který zjistil, že má dneska ráno zkoušku) a podívat se na domek, co kamarádi právě koupili. Večer jsem byla totálně utahaná a s chutí po dlouhé době ulehla k televizi. 

Kukuřičná polévka z Mangaloo (výborná!)

Dneska jsem po obědě vyrazila k babi na zahrádku. Takže válečka, opalovačka, knížky, bazén a třešně. Zatím jsem hrozně spojená a doufám, že budou všechny dny tak vydařený. 

Předminulý víkend jsem trávila s K. u nás a vařila jsem po delší době zase polentu (kukuřičná kaše), jestli jste nezkoušeli, tak jděte do toho, je to hrozně dobrý, snadný na přípravu a dá se zpracovat na různý způsoby. Poprvé jsem z polenty dělala hranolky a tentokrát kaši - k tomu kuřecí prso plněný rajčátkama, bazalkou a mozzarelou.

Večer se chystám na Wanderlust (konečně jsou titulky). Zítra musím na poštu pro výpis z RT a ověřit diplom. Odpoledne si jdu pro zápočet a známku z Ekumeniky, do toho chci upéct konečně koláč s rebarborou a jahodama (jelikož mám všechny ingredience) a čeká na mě nová várka Mixitu k vyzvednutí. 

Ráda bych ještě stihla pár výletů (jeden určitě vlakový), přečetla nějaký knížky, setkala se s kamarády, dala si do kupy všechny věci a užívala si volných dnů. 

Všechno je jednou poprvé.

A rozuzlení je tady vážení :-).....

Ale začněme hezky od začátku. Nejdříve hermeneutika. Učení mě štvalo, ničemu jsem nerozuměla, ale byla jsem celou dobu relativně v klídečku. Pak jsem dorazila v den zkoušky do školy a tadá - klídeček zmizel a nastoupil stres. Bláznivá profesorka nás tam nechala navíc odsedět ještě poslední přednášku a až po ní přišla s testem + ještě mě a dvoum kluků oznámila, že jsme nebyli na nějakých přednáškách a musíme si napsat navíc další test, aby si ověřila, že jsme četli všechnu povinnou literaturu (výborně - hned se mi udělalo líp). Vtipně nám dali ještě vyplnit hodnocení předmětu předtím než začala zkouška - myslim, že paní bude mít nejhorší hodnocení z celý fakulty :-D. No nic, test započal. Všichni psali jak o závod, brali si další a další papíry (samozřejmě, že před hodinou všichni tvrdili, jak vůbec nic neumí). Já popsala dvěma otázkama ani ne jednu A4 - tahák jsem neměla, poznámky k opsání po ruce taky ne (jsem trochu podcenila), tak jsem se zvedla mezi prvními, odevzdala to a šla světem. Myšlenky pochmurné, jasná vidina neúspěchu a představa dalšího nesmyslného učení. Po příchodu domů jsem zjistila, že mám C (nechápala jsem, ale nadšená jsem byla obrovsky). Nálada se mi zlepšila o sto procent a tak jsem si aspoň mohla užít rozlučku s kamarádama, co v pondělí odlítali do USA na léto pracovat. 

Druhý den (čtvrtek) mě čekal pracovní pohovor - výběrové řízení na pozici pracovního konzultanta v organizaci, kde teď dělám pracovního asistenta. Neskutečná náhoda, osud mi dopřál a zrovna, když jsem potřebovala najít práci na plný úvazek, tak se u nás objevila volná pozice a navíc za docela slušný peníze (slušný v sociální sféře). Okamžitě jsem poslala životopis, motivační dopis a modlila se od prvního dne, aby   to vyšlo. Pohovor byl trochu peklo, dusili mě tam hodinu a půl - a to můžu být ráda, že jsem holky znala a probíhalo to vyloženě v přátelském duchu. Do dneška jsem měla znát verdikt. A po pohovoru mě čekala další zkouška - tentokrát taková spíš banální, kterou jsme dali levou zadní všichni. 

No a víkendu mě čekalo další perné učení na zkoušku z ekumeniky, kterou jsem měla včera (současně s tím druhým testem z hermeneutiky, na kterou mi nezbyl čas). Makala jsem, makala. Četla texty a vypisovala a byla jsem fakt poctivá, protože profesor je náročnej a na ústní pohovor už jsem jít pak fakt nechtěla. Test nás nakonec všechny stejně docela překvapil - 50 otázek (20 abc, 30 otevřených). Všechno jsem fakt nevěděla, ale nějak si poradila a dnešní verdikt je elitní skupina těch, co to napsali nejlíp (za B). Hahaha! I to  moje dohadování na seminářích tomu pomohlo. Takže v pátek poslední zkouška - tentokrát kolokvium na management a bude to všechno v cajku! :-) a o škole už snad neuslyšíte zase chvíli!

No a teď k tomu nejdůležitějšímu - výsledku výběrového řízení. Měla jsem maličko výhodu v tom, že už tam pracuju a práci znám, tak jsem si furt říkala, že prostě proč by mě nevybrali a tak. Na druhou stranu jsem si furt říkala, že se na to nesmim upínat (hahahah - už jsem měla naplánovaný stěhování, co si všechno koupim a tak:-D). No a dneska, když jsem po józe jela knihovny a z knihovny domů, tak mi na zastávce zazvoní telefon a je to jasný - dozvim se, jak to bude. "Tak ti Míšo volám kvůli tomu pohovoru - jsme se rozhodli, že tě teda bereme:-)" - JÓ JÓ JÓ JÓ JÓ - NEJVĚTŠÍ RADOST! 

Takže mám svoje první opravdový zaměstnání - zaměstnání, který jsem si vysnila, kde znám kolektiv a kde to prostě bude strašně príma (určitě že jo - trošku mám teď nadšenej pohled na všechno). A na podzim se budu konečně stěhovat do podnájmu a budu bydlet sama. Strašně nových věcí! Samozřejmě se toho všeho i trochu bojím (to je jasný) - čeká mě milion věcí, co se budu muset naučit a budu mít teď mnohem větší zodpovědnost za všechno. Teď se ale zatím na všechno fakt těším a jsem strašně zvědavá jaký to bude. 

Jedna nová velká etapa tak nějak začíná....

Hermeneutika a jiné.

Učení na hermeneutiku vrcholí. Zkouška je zítra o půl druhé. Dala jsem tomu tři dny + zítřek a necítím se moc hermeneuticky znalá (mám pocit, že nikdy nebudu). Taktiku takovou nějakou mám, tak uvidíme, co na ní bude profesorka říkat :-D. Do toho mě čeká rychlé a okamžité učení na Ekumeniku, dočíst jednu celou a jednu skoro celou knížku na zkoušku z Managementu a aspoň jednou přečíst skripta na čtvrteční zkoušku z Diakoniky. Proč mám pocit, že času je nějak míň než věcí, co musím udělat. A to nemluvím o přípravě na tajemnou šanci, o které jsem mluvila minule a o které Vám povím až zjistím, jak dopadla. Zkrátka nestíhám nic, nic, nic... :-).

Jak jste si možná všimli na fotce, nemám svůj počítač. Porouchal se nějak - pravděpodobně disk nebo Windows (což mě přesvědčilo o tom, že příští nákup notebooku už bude pravděpodobně jablíčkový). Musela jsem si koupit externí disk a zachránit všechny data, no a teď budu měsíc čekat, než se nějak vyreklamuje. 

Kris včera na blogu postovala takovou věc o organizování, která se mi hrozně líbila, takže přidávám i já. Pokud cítíte, že žijete v naprostém chaosu a chcete s tím něco udělat, podívejte se Jak nejlépe zorganizovat všechny stránky svého života. 

Jinak jsem také objevila Goodreads. Nevím zda to znáte, ale je to výborná věc pro všechny čtenáře. Doporučí Vám to mraky knížek, podle vašeho hodnocení dosud přečteného - i podle žánru + se můžete inspirovat od lidí, co máte v přátelích. O tom, že máte všechno pohromadě, že si můžete zadat cíl, kolik toho letos chcete přečíst a sledovat jak jste na tom apod. ani nemluvím. Můj profil najdete TADY - ještě mi tam ale asi sto knih chybí. 

No a co jinak? Koukám teď po večerech na filmy, co už mi hrooozně dlouho leží v počítači: Snílci, Země hojnosti, Kdo seje vítr. 

Přemýšlím o tom, co bude a jak se všechno změní. 

Čtu.

Snažím se líp jíst.

V hlavě se mi rodí nápad na psané dílko konečně.

A tak normálně si žiju.... :-)

Proč?

Proč jsem vždycky tolik solidární?
Proč tolik miluju?
Proč jsem ke všemu pozorná?
Proč se starám a pečuju?
Proč se snažím nezničit důvěru, kterou ve mě má?
Proč vždycky couvnu?
Proč jsem někdy zbabělá?
Proč většinou ustoupím?
Proč tohle vůbec musím psát?

Odpověď je tak trochu nasnadě. Otázkou je, proč se mi některých věcí nedostává a některých dostává možná až příliš...

Zkouškové období.

Ano, ano - už je tady (skoro) zkouškové období plné stresu, nervozity, učení, bezmoci, lenosti a nekonečné zpruzelosti.  Příští týden je poslední týden "normálního" chození do školy a následující poslední týden školy v tomto semestru už se nese v duchu zkoušek. Chtějí nás mít všichni nějak brzo z krku, takže vypisování termínů nic moc - pojďme si to napsat/vyzkoušet na poslední hodině. Čeká mě zkoušek relativně pár, ale za to opravdu šťavnatých. Jako první mě čeká hermeneutika, kterou jsem do teď nepochopila a na které se naprosto nechytám. Mám pocit, že tohle bude první předmět, který si ve své studijní historii zapíšu dvakrát (a nejsem si jistá jestli to podruhé bude lepší). Zkrátka mě teď čeká do školy spoustu práce, učení a psaní - a do toho práce normální a hezké počasí (ach jo). Opět si říkám jestli už na to nejsem "stará" a neměla bych se radši vrhnout na práci na plný úvazek - což vlastně stejně chystám. Takže asi tak....

Dneska jsem měla výbornou lekci jógy - možná to bylo tím, že nás tam bylo docela málo a bylo to takové "bližší". Po lekci jsem si vyzvedla svoje mixit müsli (jupí) - je voňavé a krásně vypadá a hrozně se těším až ho ochutnám! Do přednášky mi ráno zbývalo docela hodně času a tak jsem se šla podívat na knížky do knihkupectví (moje oblíbená činnost). Koupila jsem si svačinku a následně už jsem vyrazila na Církevní dějiny. Oběd jsem dneska měla v mangaloo - tentokrát salát a přežila jsem po dlouhé době i hodinu hermeneutiky (kterou jak víte už z výše uvedeného nesnáším!).

Zítra do knihovny, do práce, do školy a v pátek to samé.

O víkendu učení -> K. má v pondělí státnice.

Už aby byla půlka června! :-)

PS: naskytla se mi šance, po které jsem tajně moc moc toužila, tak mi všichni držte palce, ať to vyjde! ;-)

PS2: Jak jsem minule psala, že na Smash folio si počkám až dorazím k nám - tak už dorazilo a objednávat můžete TADY;-).

Zpátky.

Chci Vám úplně hrozně něco napsat už od pátku, ale nějak jsem nebyl schopná usednout k počítači a dát se do toho. Posledních pár dní bylo trochu hektických a nečekaných a byla jsem po všem hrozně unavená. 

Včera jsem dopoledne měla sraz s Kačkou a konečně jsem po asi deseti letech vyrazila na Svět knihy 2012. Parádní knížka o Johnu Lennonovi za necelou tisícovku se už vyjímá na seznamu knih, co si musím koupit a na obrovskou knihu o Beatles za 15 tis. korun jsem si nechala zajít chuť. Spousta lidí, vedro a špatný vzduch - ale jsem ráda, že jsme se podívat šly. Z výstaviště jsme se vydaly procházkou až k Palladiu a po obědě jsem jela za K. na Veba cup - každoroční fotbalový turnaj. Přijela jsem na poslední zápas, který byl plný emocí a nedopadl dobře, ale dostali jsme karton Staropramenu Grep (mňam - lepší než Lemon). Skupina se nám nakonec nějak rozpadla a tak jsme se utahaní vydali domů, podívat se na hokej hezky v klídku s pivem a dobrotama v posteli. Sobota teda byla konečně příjemným dnem! 

Dneska jsem se konečně vrhla na výpisky z Organizační kultury, co budu potřebovat na zkoušku z managementu - i když velmi možná až v září. V příštích dnech mě čeká, co se týče zkouškového docela hodně věcí a musím se do toho zase nějak dostat - to slunečné počasí mi v tom moc nepomáhá:-).

K předešlým dnům snad jen, že bylo hodně práce, do toho škola a starání se o babi po operaci v jejím "bariérovém" bytě a málo spánku. 

Nepsala jsem skoro měsíc a měla bych si sesumírovat, co všechno Vám sdělit a o čem informovat. Momentálně mě napadá, jak mě holky nakazily scrapbookama - album našeho čtyřročního vztahu tak nebude fotkové, ale dám se právě na scrapbook - hned jak bude víc času :-). Smash folio jsem zatím vzdala a asi ještě počkám, jestli to nedorazí taky k nám. 

Konečně jsem se odhodlala a objednala si müsli z mixit.cz -> už hotové, namíchané s názvem Do plavek! - zaplaceno mám, tak už se těším, až mi přijde mail, že si ho můžu vyzvednout. 

Viděla jsem krásný argentinský film Medianeras. 

Postupně mi končí všechny seriály, co sleduju. Zoufalé manželky už měly po osmi letech dokonce díl poslední - je to vždycky takové zvláštní....

Více snad brzy.

Česi dávají gól a já se vracím k vypisování a koukání na televizi!