První a druhý den v novém bytě.

Plán byl jasný. Ve středu jsme dostali klíče, ve čtvrtek jsem vzala byt poprvé ukázat našim a rovnou jsme tam přivezli nějaké věci. Nakoupili jsme plnou igelitku chemie na mytí všeho. 

V sobotu jsme se měli sejít ráno s mamkou a vrhnout se na kompletní úklid (okna, všechny povrchy, kuchyň, skříň, koupelna, záchod atd.). Kuba si měl mezitím půjčit mamky auto (má kombíka) sjet pro rozloženou postel, začít jí skládat a pak společně s mým taťkou přivézt matraci a skládat stolky. 

Jak už možná tušíte - nic nevyšlo tak jak mělo. Mamku jsme v sobotu odvezli do nemocnice (dostala nějakou šílenou alergickou reakci na antibiotika), u kombíka se vypustilo kolo, takže auto nebylo pojizdný a my jsme na všechno zůstali sami. Do toho jsem měla nervy z toho, aby mamka byla v pohodě. Takže víkend na stěhovaní jak vyšitej :-D.

Postel jsme zcela nepochopitelně odstěhovali golfem (:-D i když i menší ťuknutí by nás pravděpodobně zmrzačilo na celý život). Úklid jsme zvládli ve dvou, ale byla to fuška šílená. Neumim mýt okna (jsem na to fakt levá) a Kuba se mi strašně smál a jsem fakt ráda, že ho jeho mamka tak vycvičila a že mi s tím tolik pomohl. Okna tady asi sto let nikdo nemyl, takže byli taky naprosto černý a o parapetech ani nemluvim.

 

Při mytí kuchyně, která byla fakt odporně špinavá jsem začala litovat toho, že je tak velká :-D. Drhla jsem jí několik dní. První den jsme zvládla umýt asi tak třetinu kuchyně, záchod a koupelnu a okna. Kuba postavil postel, stolky v obýváku a přidělal s tátou světla. 

  

Byli jsme neskutečně unavení, já se cítila, jak kdybych uběhla maraton. S tátou jsme zašli na pořádnou večeři a v půl desátý jsme byli naprosto tuhý -> naposledy jsem spala ve svý dětský posteli u našich (a ani jsem to pořádně netušila). 

V neděli jsme udělali náš první velký nákup jídla základních potravin - stálo to majlant a lednička byla v podstatě prázdná :-D (to je tak, když nemáte fakt naprosto nic!). Musela jsem vydrhnout ledničku a další část kuchyně. Doma jsem si sbalila hodně věcí a bylo mi z toho nějak smutno - asi i proto, že mamka ležela v nemocnici a nebyla se mnou. 

Velmi brzy jsme zjistili, že skříň na chodbě nám oběma stačit opravdu nebude. Takže většina mého oblečení se týden válela všude v krabicích po ložnici. Neměla jsem pořádně svoje věci (velká část jich byla pořád u našich), neměla jsem stůl, sedačku, knihovnu - zkrátka nic. Hodně věcí jsme pořád neměli, takže jsme absolvovali jednou z tisíce návštěv v Ikee. 

Neděle byla první naší strávenou nocí v bytě. Spalo se nám trhaně a divně, ale byli jsme ve svém.

* na všech fotkách je šílenej bordel :-D, ale teď už to tady vypadá mnohem líp, což brzo uvidíte:-).

Where you stood.

Internet zapojen a funguje!

Dnes jen v rychlosti přicházím s fotkovou challenge :-). Nezačínám 1. 10. tak to snad není žádný zásadní problém, třeba Vás to taky nějak inspiruje.

První fotka má být z místa, kde jsem dnes stála. Vyfotila jsem dvě a nemohla jsem se rozhodnout, která z nich to bude -> tak tedy obě.

V metru - I. P. Pavlova

Autobusová zastávka - Háje

*snad zítra, určitě v pátek - už o novém bytu a stěhování.

Přestěhovaná.

Žiju. A jsem přestěhovaná. Už týden bydlím v novém bytě. Bohužel stále nejsme online, protože O2 i UPC s námi mají trochu problém. Zítra dorazí UPC četa a všechno už snad konečně dopadne. Začínám si připadat docela odřízlá - zvlášť, když jsem doma sama. 

Brala jsem si dokonce 2,5 dovolené, abych to tam konečně nějak zpacifikovala. 

Knihovna stojí a dvě várky knížek jsou v ní. Tu, kterou jsem měla v Ikee vybranou už asi rok, zcela nečekaně zrovna v den, když mi jí jel K. koupit -> zdražili. Máme teď šílený výdaje za všechno, tak jsem si koupila jinou a mám jí ráda taky.

V ložnici stojí taky skříň a oblečení už mi neleží všude po zemi.

Na chodbě a v ložnici už visí i nějaké obrázky a celkově to tam vypadá mnohem víc zabydleně. 

Jakmile budu mít internet můžete se těšit na první dojmy a taky fotky. Už se těším až budu moct psát!

Změny.

Dneska si jdeme konečně pro klíče. Asi po třech týdnech konečně zase uvidím náš budoucí byt. Spoustu věcí vám totiž vypadne a i když samozřejmě vím, jak to tam vypadá, tak detaily už vymizely. Prohlídka navíc byla taková informativní a zběžná. Ještě jsme v tu chvíli netušili, že to nakonec bude ten pravý a plácneme si. 

Jsem natěšená a nervózní. Nakoupili jsme už hromadu věcí (hodiny, deku, nádobí, pomůcky do kuchyně, ručníky, svíčky atd.). Ty větší věci (knihovna, stolky a sedačka) na nás teprve čekají, i když vybráno už máme. Máme omezený rozpočet, takže nic honosného, ale jednoduché věci, co se nám líbí - sedačka bude třeba taková. Moc jsme chtěli, aby byla do eLka, aby jsme mohli lenošit (určitě se budeme hádat, kdo tam bude sedět/ležet:-D). Postel a psací stůl díkybohu máme - K. ji minulý týden rozebíral. 

O víkendu mě čeká velké uklízení s maminou, abychom tam, co nejdřív mohli stěhovat naše věci. 

V Ikee jsem za poslední dva týdny byla asi 8x a začínám mít pocit, že až bude tahle počáteční zabydlovací fáze za námi, tak tam hodně dlouho nepůjdu :-D (kdo by to byl řekl, že se i Ikei může člověk nabažit).

V Manu Mana (nebo jak se ten obchod jmenuje) mám vybrány plátna a po vzoru Carrie se chystám na nějaké ty obrázky. 

Po každé když teď jdu z práce domů, přemýšlím nad tím, že už za pár dní takhle chodit nebudu. Nepůjdu přes přechod, pak kolem jednoho paneláku, kolem stromů, zatočím a pár kroků k nám. Změny ročních období budu sledovat úplně jinde. 

Naši teď mají taky své ambiciózní plány a možná, že i je bude čekat stěhování. A byt, kde jsme bydleli posledních víc jak 15 let, zmizí z našich životů úplně. Není tohle zvláštní? Že ve vašem pokoji bude bydlet někdo úplně jiný a vy už se tam nikdy nepodíváte?

Asi nás všechny čeká kupa změn, na které si budeme muset zvyknout.

Stěhujeme se.

Máme byt. Stálo nás to nekonečné hodiny hledání na internetu, desítky poslaných e-mailů, desítky zamítavých odpovědí, spoustu domlouvání a synchronizování časů a pouhé čtyři prohlídky bytů. 

Už jsem si začínala myslet, že zrovna teď, když byt opravdu chceme a můžeme si ho dovolit prostě nic nebude, ale nakonec samozřejmě bylo a dokonce jsem s tím spokojená a strach docela ustoupil (i když možná zase přijde). 

Viděli jsme byt šílený, drahý a malý. Byt velký, úžasný s terasou a malou zahrádkou za spoustu peněz, které nemáme a dva byty nám dostupné cenově a přijatelné vzhledem. Vyhrál to ten, co byl větší, co měl menší provizi makléři a ten, co byl blíže mé rodině a K. práci. 

Stěhujeme se do Hostivaře. Do bytu 2 + 1 s balkónem. S poměrně velkou kuchyní, kde budu kuchtit a velkou ložnicí, kde budeme lenošit a pracovat. Čeká nás tam ještě hrozně práce a hodně investic, protože kromě linky, lednice a pračky tam vlastně nic není. Jenže právě na tohle budování hnízda se já nejvíc těším. Takže teď veškerý čas trávím nad myšlenkami, co kde a jak. Co všechno vytvořím, koupím a kam to postavím. K. je zlato nejzlatější a dává mi v tomhle volnou ruku, protože ví, jak je pro mě zázemí důležité. Zítra podepíšeme smlouvu, o víkendu paní vyklidí byt a pak dostaneme klíče a všechno může začít.

A tak děkuji:

• Carrie za objevení Pinterestu, protože kupa nápadů na zútulnění bytu už mi leží v likes. 
• Ikee za nákupní seznamy a dostupný nábytek.
• Posters.cz za super plakáty, co nám budou viset na stěnách.
• Našim rodinám za maximální podporu a výpomoc.
• Sama sobě za to, že všechno schraňuju (a teď to konečně využiju) :-D

Těšte se na první fotky z budování! ;-)

Kindle a to ostatní.

Dneska pro Vás shrnu takový mix toho o čem jsem slíbila, že napíšu :-).

Začneme Kindlem, protože tím vlastně navážu na předchozí příspěvek o výročí. Čtečky knih jsou takovou kapitolou sami pro sebe. Jsem obrovskej čtenář - všichni to ví. Miluju knížky, ráda v nich listuju, mám ráda jejich vůni (obzvláště těch z knihoven), ráda si je přidávám na poličku (neskutečně se těším na svojí první pořádnou knihovnu). Kvůli všem těmhle důvodům jsem byla trochu skeptická, co se týče čteček. Asi před rokem jsem o tom docela i přemýšlela, pročítala jsem různé recenze a tak. Pak jsem to nějak zamítla, že budu věrná tištěním knížkám a nenechám se zviklat. Letos na veletrhu knih už byly speciální stánky se čtečkami různých značek a v létě jsem si mohla u známého Kindle osahat osobně. A pak přišlo výročí a já dostala Kindle 4. Je lehounký, vejde se do něj hodně knížek na jednou. První, kterou jsem na něm dočetla byl Steve Jobs a teď v něm mám další dvě rozečtené (Hucka Finna a Dům na 5. avenue). Ráno se mi zdá, že mám podezřele lehkou kabelku :-). Samozřejmě se nevzdávám tištěných knih a nepřestanu chodit do knihovny - hold to budu střídat. Třeba k moři je lepší táhnout Bílou velrybu a jiné spíš v Kindlu než na úkor oblečení táhnout deset kilo v knihách. Takže tak - zkrátka vlastním Kindle a jsem tomu nakonec ráda. 

Taky jsem si po první výplatě řekla, že si doobjednám nějaké věci ke Smash booku, které se mi budou hodit i na scrapbook, co chystám o mě a K. Pretty papers doplnily nějaké zásoby a tak mi začátkem září dorazily tyhle věci: 

Kartičky na citáty, lepenka a štítky

Už se hrozně těším až začnu taky pořádně vytvářet! 

Taky jsem vám psala, že se zmíním o tom, jak jsem pekla. Vůbec si teď nemůžu vzpomenout, co jsem tím myslela konkrétně (hahaha). Projela jsem nějaký fotky a jediné dvě věci, o kterých se můžu zmínit jsou: jablečný koláč, co jsem pekla podle blogu Dolcevita (byl exkluzivní a hrozně se to uchytilo i v práci - pekla jsem ho už 3x) a pak jablečný muffiny s drobenkou (který na fotce vypadají delikátně a normálně taky jsou, jenže teď, když jsem je pekla po druhé tak nebyl prášek do pečiva a dala jsem tam sodu, což nebylo vůbec ono). A do třetice jsem si podle fotek vzpomněla taky na jahodovou bublaninu. Na bublaninu a muffiny recepty můžu dodat, kdyby jste někdo chtěl :-).

A na řadě je škola. Do druhého ročníku postupuju (ať už to s BB dopadne jakkoliv). Dopisuju šílenou seminárku, na které pracuju už asi měsíc na církevní dějiny a zbývá mi pouhých 35 skenů ke zpracování (jupíí). Rozvrh na zimní semestr mám a v práci mi vyšly maximálně vstříc, takže můžu zůstat na denním studiu. 

A nakonec filmy s Marilyn. Po dočtení Blondýnky jsem si stáhla většinu dostupných filmů, abych viděla o čem jsem to vlastně četla. Do teď mám shlédnuto: Páni mají radši blondýnky a Niagara. Čeká mě: Mustangové, Někdo to rád horké, Pojď budeme se milovat, Princ a tanečnice (budete znát pokud jste viděli Můj týden s Marilyn) a Slaměný vdovec. Nakonec vám pak napíšu, co se mi líbilo hodně, co třeba ne a co jsem na to všechno říkala.

Výročí.

Opožděně, ale přece. Vybrala jsem si v práci poprvé Sick days (jasně v ten nejlepší možnej čas), takže aspoň můžu dohnat články sem na blog.

S K. jsme začali chodit 18. 8. 2008 v 18:00 v parku na Kampě. Možná se divíte tomu přesnýmu určení, ale to už je taková naše vtipná historka k začátku vztahu:-). Loni jsme měli výročí hrozně krásné a byla fakt velká romantika. Letos jsme to pojali víc uvolněně. Výročí nám padlo ideálně na sobotu a zrovna den, kdy se konal festival na Okoři. 

Den před tím jsem nakoupila nějaké jídlo a vyrazili jsme s menšími problémy na chatu. Měla jsem v plánu připravit velkou snídani než Kuba vstane a než pojedeme za kamarádama a pak na festival. Snídaně se nakonec povedla, i když s palačinkama jsem se chvilku vztekala (blbá pánvička!). Svítilo sluníčko, bylo krásně a bylo to milé.

Dál už jsme se přesouvali ke kamarádům do domečku a pak do auta a směr Okoř. Byla jsem hrozně natěšená a nadšená. Koupili jsme pivo, vystáli frontu a po vstupu do areálu našli místo na deky. Výhled na pódium parádní, sluníčko smažilo. Zajištění jídla jsem si chválila - bylo dobré a za relativně dobré ceny. Záchody jsem nakonec taky přežila ve zdraví. Vystupující až na mrzutou Annu K. taky stáli za to a akce to zkrátka byla vydařená. Zasmáli jsme se, zatancovali, popili, spálili se a večer trochu promrzli. Festivalové výročí mělo taky něco do sebe. 

Pro J. K.

Když jsem byla malá doprovázel mě do školy. Ráno pro mě chodil o patro výš, popohnal mě se snídaní a vyrazili jsme. Po cestě jsme se občas stavili u pana Krčka, který nám utrhl zeleninu ve skleníku.

Sbíral pro mě noviny a papír a nosil ho do školy na sběr.

Když jsme se sestrou byli nemocné a nebo nás neměl, kdo hlídat - dělal to on.

Byl první, kdo mi uvařil makarony.

Každé Vánoce dělal ten nejlepší bramborový salát.

Naučil mě zapalovat plynový sporák.

Koupil mi první dětské naušničky s modrým kamínkem.

Staral se o všechny naše psy.

Byl zručný zedník - ač pracovat se mu nikdy nechtělo.

Byl jedním z nás. Byl rodina. Milovali jsme ho všemu navzdory.

A dnes odešel.....