Květen.

Jak už jsem trošku psala, tak nejtěžší zkouška u paní BB je za mnou. Na to, jak moc jsem se toho bála, jsem zvolila tu nejvíc nebezpečnou metodu (naučit se jenom dvě otázky a doufat, že je dostanu). Dostala jsem je a vypadalo to, že jsem strašně nadrcená. Snad budu mít takové štěstí i při obhajování diplomky, kterou doufejme začnu pořádně psát, abych v lednu mohla konečně se školou definitivně skončit. 

Ještě před zkouškou nás však čekala milá událost - Majáles. Byla jsem tam letos poprvé a opravu to stálo za to. Kromě ošklivých toitoejek snad festivalu nemůžu nic vytknout. Objevili jsme dokonce stánek s neskutečně výbornýma langošema, který vypadali jak od mojí babičky a koupila jsem si parádní pláštěnku, kterou jsem pak večer nakonec i využila. Hlavní důvod proč jsme na Majáles šli, bylo vystoupení Kryštof. Tentokrát jsem se nenechala zviklat a hodinu předem jsem stála ve druhé řadě u pódia (moji kamarádi ze mě nadšení moc nebyli). Celý koncert jsem proskákala a prozpívala a užila jsem si ho na maximum - vůbec nevadilo, že jsme s K. show viděli už po druhé. Dokonce se tam dva lidi během vystoupení zasnoubili (přímo na pódiu!) :-D. Nohy nás cestou ze Stromovky bolely strašlivě - řekla bych skoro tak moc, jako mě bolely po celém dnu v Disneylandu.

No a protože jsem udělala zkoušku a měla jsem z toho radost, tak jsem si koupila myčku :-D. Dřív mě bavilo mytí nádobí a byla to taková moje relaxační činnost. Můžu vám říct, že od té doby, co jsem se přestěhovala do bytu, kde nebyla myčka a nádobí jsem musela mýt 3x denně, tak mě to docela přešlo. Navíc jsme protočili hrozně moc vody, takže nebylo těžké si to prosadit. Už týden teda nádobí pěkně naskládám do košíku a nechám pracovat stroj - sem tam si relaxačně umyju nějakou tu skleničku nebo nůž a všechno je zase fajn.

Začala jsem běhat. Náš nádherný Hostivařský lesopark mě tak nadchnul, že mě to fakt baví a nevadí mi, že každý víkend po snídani vybíháme. Myslím, že se to docela začíná i lepšit a brzo snad zvládnu běžet celý okruh bez chodících přestávek. A jestli mi to vydrží, tak si koupím Nike+ senzor a nový boty na běhání, aby se mi běhalo ještě líp. Nutně potřebuju nějaký pohyb, protože co bydlíme s K. sami, tak jsem docela přibrala a začíná mě to štvát, znáte to. 

Robert Fulghum přijel do Prahy propagovat novou knížku: Vzpomínky na jedno dobrodružství a o víkendu bude hostem na Veletrhu knih. Já budu o víkendu na Wellness víkendu, takže to prošvihnu, z čehož mě málem kleplo, když jsem to zjistila. Nicméně dnes jsem si novou knížku vyzvedla v Paláci knih a ve středu tam půjdu aspoň na autogramiádu. Hrozně se těším až se do ní začtu, jako pokaždé, když vyjde nějaká nová. Zároveň jsem se konečně odhodlala a koupila jsem si svojí první knížku v angličtině, jsem zvědavá jestli jí přelouskám. Ráda bych jednou chtěla mít takovou slovní zásobu, že budu moct číst v angličtině cokoliv, protože hodně knížek, které mám na seznamech knih k přečtení, nejsou přeložené do češtiny. 

Hodně teď vařím a peču a někdy dokonce zvládnu něco nafotit, tak se můžete těšit na příspěvek plný jídla :-). Máte nějaké tipy, kde najít zdravé recepty?

Za necelé dva týdny letím do Skotska. O víkendu konečně relaxační wellness. Stáhla jsem si všechny díly Kačerova a mám teď u čeho po ránu snídat. Objevili jsme s K. Modern family. Pěstuju si na balkóně bylinky. Začínáme plánovat moře. 

Pahýl.

Už jedenáctý den mám rýmu (velkou rýmu) a nemůžu se jí zbavit. Beru céčko v tabletách, beru Preventan, jím kvanta ovoce, piju ovocné šťávy a smoothie a stejně se mě ta rýma drží jako klíště. Bohužel to došlo tak daleko, že zítra ráno půjdu ke své obchodní doktorce (ke které nechodím nijak zvlášť ráda). K. mě nakazil a uzdravil se za čtyři dny, tak kde to jsme? 

Mám teď minimálně jednou týdně asistence ve Starbucksu na Václavském náměstí, takže dost často nakupuju potraviny v Marks&Spencer. Máte to tam taky tak rádi? Kdyby to nebylo tak drahé, tak nenakupuju nikde jinde (zvlášť od té doby, co se rozšířili o čerstvé potraviny).

Nedopsáno..... Jelikož jsem se učila na bláznivou zkoušku u BB, kterou jsem zcela nepochopitelně nakonec zdolala, ale stálo mě to moje nervy! 
Dovolená strávená rvaním si vlasů, čtením zákonů, otázek a standardů, popíjením, koukáním na seriály a dopisováním úkolů. 

Byla jsem na Majálesu, vyšla nová knížka od R. F., začala jsem běhat, pekla jsem, koupila si myčku .... ale o tom v dalším příspěvku :-).

Light.

Za co jsem poslední dobou vděčná a co mi dělá radost.

• Sluníčko.
• Teplý vzduch.
• Déšť a cesta do knihovny.
• Med.
• Zázvorový čaj s mátou. 
• Kapesníky.
• Věšení prádla na balkóně. 
• Otevřené okno než jdu spát.
• Kapky deště bubnující do parapetu.
• Knížky.
• The giant mechanical man.
• První povedený cheesecake.

Prchavé okamžiky.

Vlasy a klobouk kulatě rámují její klidnou tvář. Je mladá. Mezi námi je dvacet pět let. Jak na ni hledím, pocítím tak ryzí lítost, tak čistý smutek, že je to skoro jak radost. Její klobouk i sníh mi připomenou báseň od Achmatovové, kde, ve dvou řádcích, básnířka zároveň hrozí pěstí a spíná ruce v modlitbě. "Jdeš o mnoho let pozdě, jak ráda jsem, že tě vidím."

V restauraci, kterou má Michaela nejraději, zdvihnu sklenku a na drahé dlaždice padá můj příbor. Třeskne to do výšky, až k obloze. S pohledem upřeným na mě, Michaela popostrčí přes okraj i svůj příbor. 

Zamiloval jsem se uprostřed cinkotu lžic...

V každém cizím městě se znovu učím tvou vzdálenou a milovanou tvář. 

Když jsem se vzali, Naomi řekla: Někdy potřebujeme obě ruce, abychom odněkud dokázali vylézt. Někdy se octneme na tak příkrém místě, že jeden musí napřed. Když tě nenajdu, budu pečlivěji hledat v sobě. Pokud nedokážu udržet tempo, pokud jsi daleko napřed, ohlédni se. Ohlédni se.

Anne Michaels

Co mě zaujalo.

Tak dneska pár tipů na různé stránky, které mě něčím zaujali:

Best Books -> různé "best book" seznamy podle žánrů či tématu. Miluju seznamy knih, ráda se inspiruju a prohledávám, o čem ještě nevím a co by se mi třeba mohlo líbit. Papírků a různých seznamů mám všude mraky, ale líbí se mi, když můžu postupně odškrtávat, co všechno už jsem přečetla. Tak tady je jeden z mnoha inspiračních zdrojů, který jsem objevila náhodou nedávno.

Rules for writers -> známí spisovatelé a jejich pravidla pro psaní. Objevila jsem přes Saru. Jsem duchem spisovatel a tipů a triků k psaní není nikdy dost. Mrzí mě, že poslední dobou nemám tolik času na to, abych si sedla a jen tak pro radost psala. V hlavě bych pár nápadů měla, ale vždycky se najde něco důležitějšího, co je zrovna potřeba udělat. (Navíc mi nad hlavou straší obrovský černý mrak s nápisem Diplomka).

DIY iphone pouzdro -> návod jak si vyrobit originální pouzdro na iphone. DIY návody mě baví a ráda si sem tam nějaké prohlížím. 

Smash stories -> přes Pinterest jsem objevila tenhle úžasnej blog o scrapbookování. Jako inspirace jistě dobře poslouží. Doma mi v krabicích leží spoustu materiálů a scrap věcí za poměrně dost peněz a je na čase se do něčeho zase pustit. (PS: na mém společném albu fotek s K. už pilně pracuju a všichni ho obdivujou! :-)

)

Foodblog -> nejsem moc na módu, ale foodblogy miluju. Na tenhle jsem narazila teď nedávno. Moc se mi líbilo v jakém stylu jsou stránky udělané a okamžitě jsem měla na spoustu věcí chuť. V nejbližší době se chystám na grilled cheese sandwich.

Děláte to špatně! -> kanál na youtube, kde se dozvíte, proč vám nikdy pořádně nevyběhnou muffiny, proč v kaši máte hrudky a proč hamburger nikdy nechutná tak, jako ten v restauraci. Docela zajímavý tipy, jak základní věci při vaření dělat pořádně, aby se vždycky povedli:-).

Nadějné vyhlídky.

Byl to pro mne památný den, protože způsobil velké změny v mém životě. Ale tak tomu je s každým životem. Představte si, že byste z něho vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se byl utvářel jeho běh. Postůj, oko, jež toto čteš, a zamysli se na okamžik nad dlouhým řetězem ze železa nebo ze zlata, z trní nebo z květů, který by tě nikdy nebyl spoutal, nebýt toho, že jeho první článek ukul jeden památný den!

Charles Dickens

Tak mě někdy napadá.

K. měl včera magisterskou promoci, navíc byl vybrán, aby přednesl promoční projev. Dojemná, velkolepá událost. Sjela se celá rodina, bylo to vtipný, velký a poměrně náročný. Dva dny s rodinou, do pozdních hodin, spousta jídla a pití. Diplom už si trůní v knihovně a doufejme, že nakonec tam budou tubusy čtyři:-).

Zimní počasí už začíná být opravdu otravné. Copak jaro nikdy nepřijde? Často mi to teď připomíná mojí oblíbenou část z Hemingwayova Pohyblivého svátku. 

Poslední dobou mě pobolívají záda - tak jsem si koupila masáž. V salónu, co mám za rohem od práce a moc se na to těším. Jde o Rituál pěti elementů a jelikož to bude teprve po druhé, co jdu na masáž, tak jsem na to zvědavá. Snad mě tentokrát bude masírovat žena a ne muž. 

Zítra budou v televizi dávat Pretty woman - láska z dětství! 

K. si minulý týden pořídil na PS Fifu 13 a poprvé docela lituju, že jsme tu konzoli kupovali :-D!

Umím luskat prsty jenom na levé ruce a to samé s takovým tím startrekovým znamením/pozdravem či co to je. 

V týdnu jsme po večerech s K. koukali na Tajemství hradu v Karpatech a Adéla ještě nevečeřela, tyhle filmy jsou fakt báječný! Jaktože už poslední dobou nic dobrýho netočíme?

Pokaždý když teď procházím knihkupectvím (což je moje oblíbená uklidňující činnost), se dívám po knížkách v angličtině a přemýšlím, jakou bych si měla pořídit, aby se mi dobře četla a nebylo to na mě moc těžký. Zároveň teď vyšlo hodně knížek, co bych si ráda pořídila i v češtině. Nevím, co dřív a za co dřív utrácet:-).

Znáte film Bravo, girls!? Nesmějte se mi jako! Když jsem byla tak o deset let mladší, tak se mi to hrozně líbilo, tak jsem se po tom dnes poohlédla a plán na večer je jasnej. Jen nevím, jak se to bude líbit K. :-D.

Jsem pořád taková unavená a líná a nic se mi nechce. Strašně mě to štve a nevím, co s tím. Snad se brzo zase nějaká energie dostaví...

Dochází mi poslední dobou nápady na vaření. Co doma vaříte vy? Co máte rádi a co vás nikdy nezklame? Čekám na Vaše tipy:-).

Chci rána ve dvou, kde chvíli nejsme dospělí.

Psala jsem si poznámky, abych nezapomněla nic z toho, o čem jsem chtěla napsat. Myslela jsem si, jak budu hrozně psát, když mám teď týden dovolenou. Jenže několikahodinové psaní diplomky každý den (kdy vypotím maximálně 3 - 4 strany denně) mě, co se týče psaní trošku zmáhá. Jde to pomalu, jde to zmateně, protože měním téma a trošku teď vlastně píšu a ani nevím o čem, ale nějak to jde. A jelikož to vypadá, že obhajovat půjdu až příští rok v lednu, tak času mám vlastně ještě hodně. 

Bohužel mě brzdí práce o Komunitní intervenci. Kdyby jste někdo věděl o komunitě lidí, kde se stalo nějaké neštěstí, ozvěte se mi prosím (klidně mailem: michelle8@seznam.cz) - je to opravdu naléhavé! 

Takže jak jste už pochopili mám teď "dovolenou". První opravdovou dovolenou, co jsem si vybrala od té doby, co pracuju. Netrávím jí tak zábavně, jak bych si představovala a spíš doháním všechno, na co jsem neměla čas. Ve čtvrtek se jdu nechat ostříhat, musím k doktorce, koupit dárek Kítě k narozkám. Dneska mám sraz s nejlepší kamarádkou z dětství, se kterou jsem se neviděla strašně dlouhou dobu. Ráno vyspávám do devíti (popřípadě desíti) hodin a přes všechno, co se děje i neděje - je mi fajn. 

Nevím jestli jsem se tady o tom už zmiňovala, ale jsem hrozný zabiják kytek :-(. Kdyby existovala knížka Jak pěstovat kytky pro úplný blbečky, dejte mi prosím vědět!:-D Přesto jsem si asi před dvěma týdny přivezla domů z nákupu kytičku (a všichni se mi smáli a K. mi vynadal, že chci zas zabíjet další). Tak jsem jí zalévala, pouštěla na ní ráno sluníčko a doufala jsem, že tentokrát to snad vyjde a neumře mi (o tom, že by vykvetla jsem ani neuvažovala). A pak jsem jí šla jednou takhle ráno odtáhnout rolety, podívám se na ní a ONA KVETE! Volala jsem to všem, včetně babičky a měla jsem z toho hroznou radost. 

Předminulý víkend jsme v neděli s K. měli takovou válecí náladu. Nic nás nečekalo, žádná návštěva, žádný sport - tak jsme si řekli, že se konečně podíváme na všechny nové bondovky s Danielem Craigem. Já na bodovkách vyrostla, protože táta je miluje. Jenže Craig mi na Bonda nějak neseděl a moc mě ty nový díly ani nelákaly. Velký omyl. Všechny tři byly super - hlavně Casino a Skyfall. Ta prostřední je o něco slabší. Nevěřila jsem tomu, ale nakonec jsme opravdu zvládly v jeden den všechny tři díly a to mají přes šest hodin. Na tu další už půjdeme snad do kina. Akorát mě teda hrozně mrzelo, že umřela M. 

Minulý týden jsme měli v práci zahraniční partnery k projektu z Rakouska a Skotska. Všichni jsme se báli toho, že budeme muset mluvit anglicky (já teda dost). Ale zvládli jsme to a bylo to vlastně moc fajn. První den jsem svůj blok nijak zvlášť nepřekonala, ale druhý den už nebylo zbytí a dokonce jsem překládala jednomu klientovi pro paní ze Skotska, který nebylo absolutně rozumět :-D a ona mi pak na konci říká, že mám super angličtinu (mě hrozně rozesmála a taky potěšila samozřejmě). Příště už někdo z nás poletí v květnu do Skotska, tak jsem zvědavá, jestli se budu moc podívat na Lochnesský jezero.

Přišlo jaro. Na chviličku. Sluníčko i teplo bylo strašně fajn. Jen škoda, že venku zas leží sníh. Tak doufejme, že příště až nakoukne, už s námi zůstane. 

Objevila jsem Zaz (při večeři v restauraci). Omylem jsem v televizi chytla dokument This is it - tak teď zase trochu víc poslouchám Michaela. Děkuju za komentáře a povzbuzení, moc to pomáhá!

Všimli jste si, že K. občas taky anonymně komentuje? :-)