Ten, kdo stojí v koutě.

Film s Emmou Watson jsem shlédla na doporučení Kíti. Byla jsem z něj nadšená a trochu mě mrzelo, že jsem se nejdříve nedostala ke knížce. Jako jeden z mála případů tedy čtení předcházel film. Stejně mě knížka naprosto dostala a jistě bude mít místo i v mé knihovně. 

Mám dojem, že se snažím říct, že tohle všechno mi přijde důvěrně známé. Ale není to známe jen mně. Prostě vím, že někdo jiný už to zažil. Tu chvíli, kdy je venku klid a vidíš, jak se věci hýbou, a ty to nechceš a všichni spí. A všechny ty knížky, co jsi četl, už četli jiní lidé. A všechny písničky, které jsi měl rád, už poslouchali jiní lidé. A holka, která se ti líbí, už se líbila jiným lidem. A víš, že když se podíváš na všechny tyhle chvíle, kdy jsi byl šťastný, můžeš se cítit skvěle, protože vytváříš "jednotu".

Je to, jako když jsi blázen do nějaké dívky a vidíš pár, jak se drží za ruce, a přeješ jim to štěstí. A jindy zas vidíš ten samý pár a přivádí tě to k vzteku. A chceš akorát, abys jim vždycky jenom přál štěstí, protože víš, že když jim ho budeš přát, tak to znamená, že jsi taky šťastný.
 

Stephen Chbosky 

Konec června.

Stejně jako mě každý rok fascinují na začátku září prvňáčci, tak mě každý rok na konci června fascinují všichni školou povinní, co si jdou pro vysvědčení. 

Ráno jsem po cestě do práce potkala spoustu dítek a mládeže s kytičkou a deskama v ruce. Po cestě z práce jsem pak zase potkávala paní učitelky s náručí plnou povadlých kytic. 

Už tak týden, dva zpátky jsem přemýšlela o tom, jak je teď pro školáky krásný období. Ve škole už se nic neděje a prázdniny jsou za rohem. A dnes jim to všechno začalo. Od zítra mají dva měsíce volna, pojedou na tábory, k moři, k babičkám, na chatu a budou trávit hodně času se svými kamarády. 

Pamatuju si na svoje léta a časy, kdy jsem dostávala vysvědčení. Všechno to očekávání a těšení se a plány. Čas strávený u babičky, na Živohošti a se Sítou. To opravdové volno, kdy nemusíte myslet na nic jiného než na zábavu. Jak mi to chybí. 

Já si 1. července vykročím do práce a bude to už rok, co si takhle vykračuju každé ráno. Je pravda, že letos mě čeká dovolená, takže je to takové veselejší oproti loňsku, kdy jsem byla přes léto ve zkušebce. Ale stejně.... 

Ráda bych trávila večery v Uhříněvsi u Síty na zahradě, procházkama s Ketynou a walkmanem. Nebo na Živohošti u vody a večer povídáním na golfáči. Ráno bych se probouzela s připravenou snídaní od babičky, mohla bych si číst a psát. Poznávat různá zákoutí Prahy. Vymýšlet neskutečné věci a realizovat bláznivé nápady. A bylo by mi zase třináct....

Scotland experience.

Nedávno jsem konečně usedla k prázdnému oknu na bloggeru s tím, že vám napíšu něco o Skotsku. Bohužel jsem omylem vymazala příspěvek, co jsem psala v letadle (který si možná někteří z vás stihli přečíst), operace nešla dát zpět, žádný koš tu není a tak mě to rozčílilo, že veškerá nálada psát mě přešla. 

Vracím se tedy až dnes.

Skotsko. Velká zkušenost, skvělé zážitky. Stejně jako Jane se mi více než Glasgow líbil Edinburg. Bohužel většinu času jsme trávili právě v Glasgow a na Edinburg jsme měli opravdu jen pár hodin před odletem. No a několik hodin denně jsme také trávili v menším městečku Motherwell asi 30 min. vlakem z Glasgow, kde sídlí naše partnerská organizace. Tam jsme, ale většinu doby seděli zavření v kanceláři. Dvakrát jsme vyrazili na oběd - jednou do číny, kde byl během oběda otevřen bufet s velkým výběrem naprosto delikátního jídla a jednou v takové skotské hospůdce zaměřené na whisky a skotské speciality (kuřecí prsa s bramborovou kaší a whisky omáčkou bylo jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla a musím ještě zpětně poprosit o recept).

Velkou společnou večeři jsme měli v bývalé bance přímo naproti City chambers, tam jsme ochutnali místní národní jídlo haggis (což jsou ovčí vnitřnosti, bramborová kaše a rozmixovaný tuřín), který není tak hnusný jak by se na první pohled mohlo znát. Je to trochu jako náš prejt, jenom člověk nesmí myslet na to, co vlastně jí. No a taky skotský piva, který nejsou špatný - ale český pivo je český pivo, že jo (navíc to tam netočej s pěnou!). Poslední večer jsem samozřejmě musela zkusit taky fish and chips (bez octu ale!) a jeden večer jsme si udělali takovou cider párty na pokoji.

 

Navštívili jsme Primark, což byla nejšílenější akce z celýho Skotska (neuvěřitelnej obchod!), strávili jsme tam dvě hodiny a odcházeli s neskutečným množstvím věcí za pár liber (horší bylo, že jsme jeli s malýma kuframa a neměli jsme to pak kam narvat:-D). Strašlivě nadšená jsem byla z Lushe, kde mají krásný ceny oproti těm českým a kde jsem si koupila nějaký věci na vlasy a sérum na obličej.

Lidi ve Skotku jsou hrozně přátelský a komunikativní, což je pro lidi, který se chtějí naučit mluvit ideální (konverzují na baru, za kasou, na ulici - všude). Jak jsem se tý angličtiny bála, tak to pak díky tomuhle bylo úplně v pohodě - mluvit jsem prostě musela a nebylo zbytí:-). Taky jsem se bála, že nebudu rozumět tomu jejich skotskýmu přízvuku, což se taky ukázalo jako zbytečný. Rozuměla jsem fakt v 97% všemu a za chvilku jsem si na to zvykla. Akorát jednou na exkurzi v Recykling factory jsem se setkala s pánem, co mluvil fakt "skotsky" a tomu jsem teda nerozuměla ani slovo, což mu přišlo hrozně vtipný. Viděli jsme Edinburg castle a prošli si starou část města a krááásnej park pod hradem.

 

Na poznávání, ale v rámci pracovního nasazení nebylo tolik času, takže bych tam jela klidně zas. Všichni nám říkali, že hlavně na severu je to super. Počasí jsme měli krásný, sluníčko, teplo a tak (tady v Praze už se schylovalo k povodním a byla tady hrozná zima). Takže návrat do deseti stupňů a neskutečnýho slejváku nebyl nic moc. 

Momentálně jedu dřepovou challenge (dneska jsem dala 140 dřepů) a taky crunch challenge (tam jsem na 80). Snažíme se s K. trošku míň žrát :-D a více sportovat. Už aby to na mě taky bylo trochu vidět!

Plánujeme moře (Egypt v srpnu) a výlet do Itálie do zábavního parku. 

Venku konečně začíná být léto, tak snad to nějakou dobu vydrží.

Viděla jsem už novýho Gatsbyho konečně a byla jsem z toho nadšená.

Hrozně pořád jedeme Modern family.

Přečetla jsem Žítkovské bohyně a pochopila jsem proč jsou z toho všichni tak nadšený. 

Skotsko.

Moje služební cesta do Skotska se kvapem blíží a s ní se také kvapem blíží můj strach.

Nejdřív jsem se toho jen tak trochu obávala, ale pak proběhla porada k programu a moje zcela plané naděje na to, že nebudu muset vést žádný workshop definitivně umřely. A tak se děsně bojím té svojí chabé angličtiny. Bojím se, protože vím, že když jsem nervózní a mám s někým/před někým mluvit, tak zapomenu veškerou svojí byť velkou slovní zásobu a nevymáčknu ze sebe nic. Moje kolegyně to neví, takže jsem byla pověřena také jednou z překladatelských funkcí pro ty členy naší posádky, co anglicky neumí opravdu. Vtipné. Do toho ten skotský přízvuk. A tak mě příští pondělí čeká přes dvě hodiny trvající facilitování workshopu (a ano, hádáte správně, nikdy jsem nic nefacilitovala ani v češtině natož v cizím jazyce) a čtyři dny english speaking. Moje hodiny angličtiny sice nesou své ovoce, ale takhle velké zatím ne - a své english teacher prostě nevěřím, že se nemusím bát, že mluvím dobře! 

Poprvé v životě taky poletím někam bez přátel či rodiny či někoho blízkého. Ne že bych se vyloženě bála létání, ale znáte to, v klidu taky úplně nejsem. 

A tak ač se do Skotska těším a jet jsem tam chtěla, tak mě teď nějak opouští odvaha. Jenže není cesty zpátky a tak teda challenge accepted! 

Za odměnu si nakoupím Lush za britské ceny (ha!). Byli jste někdy ve Skotsku (v Glasgow nebo Edinburgu)? Máte nějaké tipy na to, co si mám určitě přivézt do Prahy, když už tam budu (krom whisky a lushe)? Máte jakékoliv jiné další tipy? I na cesty letadlem? Dejte prosím vědět;-).

No a o wellnessu příště.... 

Setkání podruhé.

Ráno jsem vstala, svítilo sluníčko a všechno bylo úžasné. Do práce jsem kráčela se sluchátky v uších a poskakovala si při Zatančím. Za pár hodin mě čekalo druhé setkání s Robertem Fulghumem.

Až na facebooku jsem pak zjistila, že dnes byla možnost s Robertem také posedět u snídaně či kávy během dne. Bohužel z práce jsem se dostala až po čtvrté a tak jsem tuhle možnost propásla (stejně si nejsem jistá, jestli bych byla schopná nějaké konverzace). 

Netušila jsem kolik lidí v Luxoru bude, ale protože lidé čekali, že autogramiáda začne opravdu až v pět hodin, tak se nekonaly žádné fronty a čekání. 

Vystoupila jsem do prvního patra a seděl tam. Robert a Willow. Na krku měl tradičního motýlka a usmíval se. Začala jsem být trochu nervózní a hodně jsem otálela než jsem knížku opravdu vytáhla a došla za ním ke stolečku. 

Pozdravila jsem a předala mu knihu a on mě poprosil ať podepíšu také já tu jeho - taková malá výměna, aby i on měl podpisy, když jich tolik rozdá. To mě rozesmálo a ráda jsem se podepsala. Dokonce jsem sebrala odvahu a předala svou little note. Obálečku přijal, přičichl k ní (:-D) a s překvapením poděkoval. Snad ho vzkaz i menší překvapení potěší. 

Odcházela jsem s úsměvem na rtech, nadšená, že jsem už podruhé měla možnost vidět svůj velký vzor v tváří  tvář. 

Jen mě trochu mrzí, že jsem si neřekla o fotku - tak snad příště!

Okamžik, který JE.

Zahlédli/slyšeli jste dnes nějaké kapely v metru? Já jsem zcela nečekaně nakonec narazila na Big band VOŠ. 

Stává se Vám někdy, že vás úplně obyčejná situace nebo okamžik dojme? 

Napsala jsem dnes little note. 

Zítra uvidím Roberta Fulghuma (už po druhé). 

Květen.

Jak už jsem trošku psala, tak nejtěžší zkouška u paní BB je za mnou. Na to, jak moc jsem se toho bála, jsem zvolila tu nejvíc nebezpečnou metodu (naučit se jenom dvě otázky a doufat, že je dostanu). Dostala jsem je a vypadalo to, že jsem strašně nadrcená. Snad budu mít takové štěstí i při obhajování diplomky, kterou doufejme začnu pořádně psát, abych v lednu mohla konečně se školou definitivně skončit. 

Ještě před zkouškou nás však čekala milá událost - Majáles. Byla jsem tam letos poprvé a opravu to stálo za to. Kromě ošklivých toitoejek snad festivalu nemůžu nic vytknout. Objevili jsme dokonce stánek s neskutečně výbornýma langošema, který vypadali jak od mojí babičky a koupila jsem si parádní pláštěnku, kterou jsem pak večer nakonec i využila. Hlavní důvod proč jsme na Majáles šli, bylo vystoupení Kryštof. Tentokrát jsem se nenechala zviklat a hodinu předem jsem stála ve druhé řadě u pódia (moji kamarádi ze mě nadšení moc nebyli). Celý koncert jsem proskákala a prozpívala a užila jsem si ho na maximum - vůbec nevadilo, že jsme s K. show viděli už po druhé. Dokonce se tam dva lidi během vystoupení zasnoubili (přímo na pódiu!) :-D. Nohy nás cestou ze Stromovky bolely strašlivě - řekla bych skoro tak moc, jako mě bolely po celém dnu v Disneylandu.

No a protože jsem udělala zkoušku a měla jsem z toho radost, tak jsem si koupila myčku :-D. Dřív mě bavilo mytí nádobí a byla to taková moje relaxační činnost. Můžu vám říct, že od té doby, co jsem se přestěhovala do bytu, kde nebyla myčka a nádobí jsem musela mýt 3x denně, tak mě to docela přešlo. Navíc jsme protočili hrozně moc vody, takže nebylo těžké si to prosadit. Už týden teda nádobí pěkně naskládám do košíku a nechám pracovat stroj - sem tam si relaxačně umyju nějakou tu skleničku nebo nůž a všechno je zase fajn.

Začala jsem běhat. Náš nádherný Hostivařský lesopark mě tak nadchnul, že mě to fakt baví a nevadí mi, že každý víkend po snídani vybíháme. Myslím, že se to docela začíná i lepšit a brzo snad zvládnu běžet celý okruh bez chodících přestávek. A jestli mi to vydrží, tak si koupím Nike+ senzor a nový boty na běhání, aby se mi běhalo ještě líp. Nutně potřebuju nějaký pohyb, protože co bydlíme s K. sami, tak jsem docela přibrala a začíná mě to štvát, znáte to. 

Robert Fulghum přijel do Prahy propagovat novou knížku: Vzpomínky na jedno dobrodružství a o víkendu bude hostem na Veletrhu knih. Já budu o víkendu na Wellness víkendu, takže to prošvihnu, z čehož mě málem kleplo, když jsem to zjistila. Nicméně dnes jsem si novou knížku vyzvedla v Paláci knih a ve středu tam půjdu aspoň na autogramiádu. Hrozně se těším až se do ní začtu, jako pokaždé, když vyjde nějaká nová. Zároveň jsem se konečně odhodlala a koupila jsem si svojí první knížku v angličtině, jsem zvědavá jestli jí přelouskám. Ráda bych jednou chtěla mít takovou slovní zásobu, že budu moct číst v angličtině cokoliv, protože hodně knížek, které mám na seznamech knih k přečtení, nejsou přeložené do češtiny. 

Hodně teď vařím a peču a někdy dokonce zvládnu něco nafotit, tak se můžete těšit na příspěvek plný jídla :-). Máte nějaké tipy, kde najít zdravé recepty?

Za necelé dva týdny letím do Skotska. O víkendu konečně relaxační wellness. Stáhla jsem si všechny díly Kačerova a mám teď u čeho po ránu snídat. Objevili jsme s K. Modern family. Pěstuju si na balkóně bylinky. Začínáme plánovat moře. 

Pahýl.

Už jedenáctý den mám rýmu (velkou rýmu) a nemůžu se jí zbavit. Beru céčko v tabletách, beru Preventan, jím kvanta ovoce, piju ovocné šťávy a smoothie a stejně se mě ta rýma drží jako klíště. Bohužel to došlo tak daleko, že zítra ráno půjdu ke své obchodní doktorce (ke které nechodím nijak zvlášť ráda). K. mě nakazil a uzdravil se za čtyři dny, tak kde to jsme? 

Mám teď minimálně jednou týdně asistence ve Starbucksu na Václavském náměstí, takže dost často nakupuju potraviny v Marks&Spencer. Máte to tam taky tak rádi? Kdyby to nebylo tak drahé, tak nenakupuju nikde jinde (zvlášť od té doby, co se rozšířili o čerstvé potraviny).

Nedopsáno..... Jelikož jsem se učila na bláznivou zkoušku u BB, kterou jsem zcela nepochopitelně nakonec zdolala, ale stálo mě to moje nervy! 
Dovolená strávená rvaním si vlasů, čtením zákonů, otázek a standardů, popíjením, koukáním na seriály a dopisováním úkolů. 

Byla jsem na Majálesu, vyšla nová knížka od R. F., začala jsem běhat, pekla jsem, koupila si myčku .... ale o tom v dalším příspěvku :-).