Léto v plném proudu.

Jsem strašně ráda, že letos je léto opravdu teplé a slunné. Jsem ráda, že do práce každý den chodím na boso a můžu provětrat všechny kraťasy, sukně a šaty, co mám. Po dlouhé nekonečné zimě jsme si tohle zasloužili ne?

Dlouhý příspěvek o výletu do Itálie je skoro hotový, jen potřebuju najít flashku a doplnit fotky. Těšte se. 

Mám za sebou dvě krásné letní svatby.

Za necelé tři dny odlétáme k moři. Zase do Tunisu a jsem zvědavá, jaké to tam tentokrát bude. Počítám dny a skoro už také i hodiny. Čeká mě balení a zatím mi ani nedochází, že fakt budeme mít celé dva týdny volna. 

Salted caramel sauce a plány na prázdniny.

Poslední dny čtu hrozně s nadšením Nat a Cas a hltám všechny ty jejich chlastací zážitky. Úplně jsem si po dočtení musela říct, že je zase čas vyplodit pár písmenek (štve mě, že si nedokážu udělat čas a psát víc a taky si psát na papírek, co všechno sem napsat, že). 

Prázdniny začaly a v práci máme docela pohodu a klídek, jak je nás tam míň a všichni se střídají na dovolených. Já jsem si první prodloužený víkend ještě o den prodloužila a jeli jsme s K. jako každý rok na Živohošť. Hodně jsem si zavzpomínala na dobu před deseti lety - každé místo mi tam něco připomíná a každé místo je tam něčím významné. V podstatě všechny důležité věci v mém životě se udály právě tam - i to, že jsem poznala K.. Zahráli jsme si mináč (minigolf), zašli jsme k Lennovi na tenis a mícháče. Na tři minuty jsme navštivili diskotéku a projeli se na lodi. V sobotu jsme si odskočili na dědovu oslavu "70", která byla velká, rodinná, veselá a plná jídla a pití. 

Zítra z práce mířím na Zličín na bus a jedu do Rakovníka, kde mě vyzvedne K. a jedeme na chatu slavit po druhé tátovi padesátiny (tentokrát v kruhu přátel). 

Další víkend máme prodloužený a jedeme do Itálie k jezeru Lago di Garda. Na brusle, doufám, že na skok i k moři a hlavně do Gardalandu. Čím jsem starší tím víc nemám ráda ty šílený adrenalinový atrakce, takže se u brány rozloučím s ostatními a mířím do dětské sekce:-D. Mají tam šálky, což je moje nejoblíbenější věc a vrcholem bude housenková horská dráha. Těšíme se moc, tak jsem na to zvědavá. 

Pak nás dva víkendy za sebou čekají svatby kamarádů - takže zase budu moct vytáhnout svoji milovanou tylovku. 

No a pak! Pak už móóóře! Včera jsme se konečně po nekonečném dohadování/nedohadování dohodli a jedeme zase do Tunisu (kam jsme už jet vůbec nechtěli :-D). Tentokrát nemáme hotel v pustině, ale 500 m od historického města, takže nás nečekají nebezpečné cesty taxíkem a budeme moct večer vyrazit taky ven.  Jedeme do Monastiru, tak jsem zvědavá, jak se nám tam bude líbit tentokrát. Takže od 9. 8. dva týdny dovolené v kuse - poprvé od chvíle, co jsem nastoupila do práce. 

Všechny víkendy máme plné a pak už dovolená. Léto uteče jako voda. 

A na závěr, obrovská radost dne! Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si doma udělám domácí karamelovou omáčku. Nedávno jsem v Marks&Spencer viděla salted caramael sauce už hotovou, ale malá lahvička stála 120,- což mi přišlo docela dost. Tak jsem si řekla NE, prostě to zkusím a udělám si jí doma. Udělala jsem velký research na internetu a pinterestu, pročetla několik desítek receptů a odpoledne jsem se do toho dala. Moje dřívější pokusy s karamelem vždycky skončily tak, že mi z toho vznikla strašně tvrdá hmota a dalo se to tak maximálně nalámat na karamelky. Šla jsem do toho trošku ze strachem, ale co už. Řídila jsem se TÍMTO receptem a dopadlo to báááječně. Ve sklence se mi chladí tekutá hmota a je to šíleně dobrý, těším se až s tím poliju jablíčka, koláč, muffiny, lívance, zmrzlinu nebo cokoliv. Vřele doporučuju!!!!

Ten, kdo stojí v koutě.

Film s Emmou Watson jsem shlédla na doporučení Kíti. Byla jsem z něj nadšená a trochu mě mrzelo, že jsem se nejdříve nedostala ke knížce. Jako jeden z mála případů tedy čtení předcházel film. Stejně mě knížka naprosto dostala a jistě bude mít místo i v mé knihovně. 

Mám dojem, že se snažím říct, že tohle všechno mi přijde důvěrně známé. Ale není to známe jen mně. Prostě vím, že někdo jiný už to zažil. Tu chvíli, kdy je venku klid a vidíš, jak se věci hýbou, a ty to nechceš a všichni spí. A všechny ty knížky, co jsi četl, už četli jiní lidé. A všechny písničky, které jsi měl rád, už poslouchali jiní lidé. A holka, která se ti líbí, už se líbila jiným lidem. A víš, že když se podíváš na všechny tyhle chvíle, kdy jsi byl šťastný, můžeš se cítit skvěle, protože vytváříš "jednotu".

Je to, jako když jsi blázen do nějaké dívky a vidíš pár, jak se drží za ruce, a přeješ jim to štěstí. A jindy zas vidíš ten samý pár a přivádí tě to k vzteku. A chceš akorát, abys jim vždycky jenom přál štěstí, protože víš, že když jim ho budeš přát, tak to znamená, že jsi taky šťastný.
 

Stephen Chbosky 

Konec června.

Stejně jako mě každý rok fascinují na začátku září prvňáčci, tak mě každý rok na konci června fascinují všichni školou povinní, co si jdou pro vysvědčení. 

Ráno jsem po cestě do práce potkala spoustu dítek a mládeže s kytičkou a deskama v ruce. Po cestě z práce jsem pak zase potkávala paní učitelky s náručí plnou povadlých kytic. 

Už tak týden, dva zpátky jsem přemýšlela o tom, jak je teď pro školáky krásný období. Ve škole už se nic neděje a prázdniny jsou za rohem. A dnes jim to všechno začalo. Od zítra mají dva měsíce volna, pojedou na tábory, k moři, k babičkám, na chatu a budou trávit hodně času se svými kamarády. 

Pamatuju si na svoje léta a časy, kdy jsem dostávala vysvědčení. Všechno to očekávání a těšení se a plány. Čas strávený u babičky, na Živohošti a se Sítou. To opravdové volno, kdy nemusíte myslet na nic jiného než na zábavu. Jak mi to chybí. 

Já si 1. července vykročím do práce a bude to už rok, co si takhle vykračuju každé ráno. Je pravda, že letos mě čeká dovolená, takže je to takové veselejší oproti loňsku, kdy jsem byla přes léto ve zkušebce. Ale stejně.... 

Ráda bych trávila večery v Uhříněvsi u Síty na zahradě, procházkama s Ketynou a walkmanem. Nebo na Živohošti u vody a večer povídáním na golfáči. Ráno bych se probouzela s připravenou snídaní od babičky, mohla bych si číst a psát. Poznávat různá zákoutí Prahy. Vymýšlet neskutečné věci a realizovat bláznivé nápady. A bylo by mi zase třináct....

Scotland experience.

Nedávno jsem konečně usedla k prázdnému oknu na bloggeru s tím, že vám napíšu něco o Skotsku. Bohužel jsem omylem vymazala příspěvek, co jsem psala v letadle (který si možná někteří z vás stihli přečíst), operace nešla dát zpět, žádný koš tu není a tak mě to rozčílilo, že veškerá nálada psát mě přešla. 

Vracím se tedy až dnes.

Skotsko. Velká zkušenost, skvělé zážitky. Stejně jako Jane se mi více než Glasgow líbil Edinburg. Bohužel většinu času jsme trávili právě v Glasgow a na Edinburg jsme měli opravdu jen pár hodin před odletem. No a několik hodin denně jsme také trávili v menším městečku Motherwell asi 30 min. vlakem z Glasgow, kde sídlí naše partnerská organizace. Tam jsme, ale většinu doby seděli zavření v kanceláři. Dvakrát jsme vyrazili na oběd - jednou do číny, kde byl během oběda otevřen bufet s velkým výběrem naprosto delikátního jídla a jednou v takové skotské hospůdce zaměřené na whisky a skotské speciality (kuřecí prsa s bramborovou kaší a whisky omáčkou bylo jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla a musím ještě zpětně poprosit o recept).

Velkou společnou večeři jsme měli v bývalé bance přímo naproti City chambers, tam jsme ochutnali místní národní jídlo haggis (což jsou ovčí vnitřnosti, bramborová kaše a rozmixovaný tuřín), který není tak hnusný jak by se na první pohled mohlo znát. Je to trochu jako náš prejt, jenom člověk nesmí myslet na to, co vlastně jí. No a taky skotský piva, který nejsou špatný - ale český pivo je český pivo, že jo (navíc to tam netočej s pěnou!). Poslední večer jsem samozřejmě musela zkusit taky fish and chips (bez octu ale!) a jeden večer jsme si udělali takovou cider párty na pokoji.

 

Navštívili jsme Primark, což byla nejšílenější akce z celýho Skotska (neuvěřitelnej obchod!), strávili jsme tam dvě hodiny a odcházeli s neskutečným množstvím věcí za pár liber (horší bylo, že jsme jeli s malýma kuframa a neměli jsme to pak kam narvat:-D). Strašlivě nadšená jsem byla z Lushe, kde mají krásný ceny oproti těm českým a kde jsem si koupila nějaký věci na vlasy a sérum na obličej.

Lidi ve Skotku jsou hrozně přátelský a komunikativní, což je pro lidi, který se chtějí naučit mluvit ideální (konverzují na baru, za kasou, na ulici - všude). Jak jsem se tý angličtiny bála, tak to pak díky tomuhle bylo úplně v pohodě - mluvit jsem prostě musela a nebylo zbytí:-). Taky jsem se bála, že nebudu rozumět tomu jejich skotskýmu přízvuku, což se taky ukázalo jako zbytečný. Rozuměla jsem fakt v 97% všemu a za chvilku jsem si na to zvykla. Akorát jednou na exkurzi v Recykling factory jsem se setkala s pánem, co mluvil fakt "skotsky" a tomu jsem teda nerozuměla ani slovo, což mu přišlo hrozně vtipný. Viděli jsme Edinburg castle a prošli si starou část města a krááásnej park pod hradem.

 

Na poznávání, ale v rámci pracovního nasazení nebylo tolik času, takže bych tam jela klidně zas. Všichni nám říkali, že hlavně na severu je to super. Počasí jsme měli krásný, sluníčko, teplo a tak (tady v Praze už se schylovalo k povodním a byla tady hrozná zima). Takže návrat do deseti stupňů a neskutečnýho slejváku nebyl nic moc. 

Momentálně jedu dřepovou challenge (dneska jsem dala 140 dřepů) a taky crunch challenge (tam jsem na 80). Snažíme se s K. trošku míň žrát :-D a více sportovat. Už aby to na mě taky bylo trochu vidět!

Plánujeme moře (Egypt v srpnu) a výlet do Itálie do zábavního parku. 

Venku konečně začíná být léto, tak snad to nějakou dobu vydrží.

Viděla jsem už novýho Gatsbyho konečně a byla jsem z toho nadšená.

Hrozně pořád jedeme Modern family.

Přečetla jsem Žítkovské bohyně a pochopila jsem proč jsou z toho všichni tak nadšený. 

Skotsko.

Moje služební cesta do Skotska se kvapem blíží a s ní se také kvapem blíží můj strach.

Nejdřív jsem se toho jen tak trochu obávala, ale pak proběhla porada k programu a moje zcela plané naděje na to, že nebudu muset vést žádný workshop definitivně umřely. A tak se děsně bojím té svojí chabé angličtiny. Bojím se, protože vím, že když jsem nervózní a mám s někým/před někým mluvit, tak zapomenu veškerou svojí byť velkou slovní zásobu a nevymáčknu ze sebe nic. Moje kolegyně to neví, takže jsem byla pověřena také jednou z překladatelských funkcí pro ty členy naší posádky, co anglicky neumí opravdu. Vtipné. Do toho ten skotský přízvuk. A tak mě příští pondělí čeká přes dvě hodiny trvající facilitování workshopu (a ano, hádáte správně, nikdy jsem nic nefacilitovala ani v češtině natož v cizím jazyce) a čtyři dny english speaking. Moje hodiny angličtiny sice nesou své ovoce, ale takhle velké zatím ne - a své english teacher prostě nevěřím, že se nemusím bát, že mluvím dobře! 

Poprvé v životě taky poletím někam bez přátel či rodiny či někoho blízkého. Ne že bych se vyloženě bála létání, ale znáte to, v klidu taky úplně nejsem. 

A tak ač se do Skotska těším a jet jsem tam chtěla, tak mě teď nějak opouští odvaha. Jenže není cesty zpátky a tak teda challenge accepted! 

Za odměnu si nakoupím Lush za britské ceny (ha!). Byli jste někdy ve Skotsku (v Glasgow nebo Edinburgu)? Máte nějaké tipy na to, co si mám určitě přivézt do Prahy, když už tam budu (krom whisky a lushe)? Máte jakékoliv jiné další tipy? I na cesty letadlem? Dejte prosím vědět;-).

No a o wellnessu příště.... 

Setkání podruhé.

Ráno jsem vstala, svítilo sluníčko a všechno bylo úžasné. Do práce jsem kráčela se sluchátky v uších a poskakovala si při Zatančím. Za pár hodin mě čekalo druhé setkání s Robertem Fulghumem.

Až na facebooku jsem pak zjistila, že dnes byla možnost s Robertem také posedět u snídaně či kávy během dne. Bohužel z práce jsem se dostala až po čtvrté a tak jsem tuhle možnost propásla (stejně si nejsem jistá, jestli bych byla schopná nějaké konverzace). 

Netušila jsem kolik lidí v Luxoru bude, ale protože lidé čekali, že autogramiáda začne opravdu až v pět hodin, tak se nekonaly žádné fronty a čekání. 

Vystoupila jsem do prvního patra a seděl tam. Robert a Willow. Na krku měl tradičního motýlka a usmíval se. Začala jsem být trochu nervózní a hodně jsem otálela než jsem knížku opravdu vytáhla a došla za ním ke stolečku. 

Pozdravila jsem a předala mu knihu a on mě poprosil ať podepíšu také já tu jeho - taková malá výměna, aby i on měl podpisy, když jich tolik rozdá. To mě rozesmálo a ráda jsem se podepsala. Dokonce jsem sebrala odvahu a předala svou little note. Obálečku přijal, přičichl k ní (:-D) a s překvapením poděkoval. Snad ho vzkaz i menší překvapení potěší. 

Odcházela jsem s úsměvem na rtech, nadšená, že jsem už podruhé měla možnost vidět svůj velký vzor v tváří  tvář. 

Jen mě trochu mrzí, že jsem si neřekla o fotku - tak snad příště!

Okamžik, který JE.

Zahlédli/slyšeli jste dnes nějaké kapely v metru? Já jsem zcela nečekaně nakonec narazila na Big band VOŠ. 

Stává se Vám někdy, že vás úplně obyčejná situace nebo okamžik dojme? 

Napsala jsem dnes little note. 

Zítra uvidím Roberta Fulghuma (už po druhé).