Londýn 2014 - část 1.

O tom, že se chystám do Londýna jsem se tu zmiňovala hned několikrát a samotné cestě předcházelo hodně příprav. 

Někdy ke konci září mě při setkání žen naší rodiny napadlo - proč nekoupit letenky a nejet do Londýna na nákupy (v podstatě jsem to měla v hlavě už pracovní návštěvy ve Skotsku). Mamka i ségra se toho okamžitě chytly a nadšeně souhlasily. No a napadlo nás, přizvat k tomu i K. mamku, která se v té době slunila někde v Turecku. Když se vrátila, tak se k naší výpravě ráda připojila a já jsem nelenila a začala jednat. 

Jednoho večera jsem impulsivně otevřela stránky letuska.cz a zadala do vyhledávače lednový termín do destinace Londýn. V plánu bylo letět v pátek dopoledne tam a v neděli večer zase zpátky. Našla jsem letenky za 2000,- a i když jsme měli letět na jedno letiště a zpátky zas z jiného - nebylo, co řešit. 

Easyjet sice nabídl letenku za dva tisíce, ale při dalším proklikávání a nákupu zjistíte, že v ceně je jen příruční zavazadlo a za kufr si musíte připlatit dalších 790,-. Nedalo se nic dělat, jeli jsme tam nakupovat, takže bez kufrů to nešlo. Letenky jsme tedy měli koupeny někdy na začátku října na víkend 24. - 26. 1.

O pár dní později jsem zabrousila na booking.com a vybrala dva cenově dostupné hotely se snídaní, z nichž jsem dala naší ladies partě vybrat. Vyhrál to nakonec ten o malinko dražší, co se nám zdál kvalitnější a vlastně měl i lepší polohu - Plaza London Hotel u stanice metra Bethnal Green na Central line. 

Asi tak měsíc a půl před odjezdem jsem začala plánovat, kam půjdeme nakupovat, jak to bude s lístky na metro a omrkla jsem, jak se dostaneme z letiště a na letiště. Od Nat jsem získala cenné rady, které jsem si zapsala na papír (Urban Outfitters, TK Maxx, Paperchase, Westfield London). Vytiskla jsem si plánek metra a mapku s cestou k hotelu. 

Tři týdny před odjezdem jsem koupila lístky na rychlovlak z letiště Gatwick (jeden vyšel na 328,-), vyplatilo se koupit je dopředu online. Dostala jsem rezervační číslo a lístky jsem vyzvedla přímo tam. Na Stansted samozřejmě zrovna 26. ledna nejezdily žádné vlaky (proč, to jsem se nedozvěděla) a musela jsem najít nějaký autobus. Ten nám jel nakonec dokonce ze stanice, která byla relativně kousek od našeho hotelu (jeden vyšel na 272,-). Hodně mi při tomhle plánování pomohli stránky MintyTrips. Oyster card jsem se rozhodla koupit a nabít až na místě. 

Tři dny před odjezdem nás čekala výměna peněz. Kvůli předpokládaným nákupům jsme vyměňovali poměrně dost peněz (od 5 do 7 tisíc každá), což považuju za docela dost peněz na dvou a půl denní výlet. Rozhodně nedoporučuju směnárnu v Centru Chodov! - pán byl neuvěřitelně nepříjemnej a sprostej a museli jsme nakonec do KB, kde si sice berou poplatek za výměnu, ale paní byla velmi ochotná a milá.

No a nakonec mě čekalo naplánovat na jaké památky se půjdeme podívat a jak je seřadit za sebou, aby jsme ušetřili, co nejvíc času. Hodně jsem s tímhle otálela, ale nakonec to nebyla taková hrůza jak jsem myslela. Spolupracovala jsem s mapkou metra, notýskem od Jane a průvodcem, který jsem si půjčila v knihovně (jinou mapu Londýna jsem neměla, ani nepotřebovala). Plán byl následující: 

Výňatek z mailu večer před cestou

V nejvíc úžasném notýsku od Jane jsem měla tipy na to, kam na jídlo, kam nakupovat a kam na památky. Já jsem si do něj ještě připsala plán naší cesty po památkách a seznam nákupu do Lushe. Sbalila jsem kufr, léky, připravila pas, letenky, průvodce, všechny lístky a papíry, svačinu, upekla jsem New York Times chocolate chip cookies a nervózně čekala na ráno a cestu na letiště. 

Zapečené nachos.

A máme tu další ze série vyzkoušených receptů. Tentokrát je to něco z Albert magazínu. V listopadu jsem začala vytvářet kuchařku pro svou sestru a kamarádku a jeden z receptů, který jsem jim tam přidala, byl právě tenhle. Už, když jsem ho opisovala, tak jsem si říkala, že to vlastně není špatný nápad a za pár dní jsem ho sama vyzkoušela. Teď v neděli jsem ho dělala znovu, jen s malou obměnou. 

Původní recept:
1 lžíce olivového oleje

100 g cibule

1 lžička mleté papriky
Slané nachos (115 g)
Jedno větší kuřecí prso (160 g)
Rajčatová pasata (400 g)
Cheddar (60 g)

Do pekáčku, který jsem ani jednou nevymazávala (ale možná by to za to stálo) jsem nasypala nachos a odložila stranou. Ve vodě jsem si uvařila kuřecí prso, které jsem pak nahrubo nastrouhala. Na pánvi jsem si rozpálila olej, přidala jsem cibuli a chvilku jí opekla. Na ní jsem nasypala papriku, přidala maso a promíchala - chvilku opékejte. Poté přidejte rajčatovou pasatu a nechte provařit. Směs dejte na nachos, posypte sýrem a chvilku zapékejte v troubě.

Inovovaný recept:

Pytlík a půl slaných nachos (balíček po 100g)
500g hovězího mletého masa
Loupaná rajčata v plechovce
česnek
koření (bazalka, oregano, na špagety)
celer
mražená zelenina (hrášek, kukuřice, mrkev)
cheddar

sůl, pepř

Nachos opět dáme do pekáčku a dáme stranou, troubu předehřejeme na 160 stupňů. Na pánvi jsem si osmahla do zlatova osolené a opepřené hovězí maso. Do kastrůlku jsem si dala vařit do vody mraženou zeleninu. Mezitím jsem si v robotu smíchala rajčata, česnek, koření, celer – směs jsem osolila a opepřila. Hotovou omáčku jsem pak přelila na pánev k masu a nechala chvilku provařit. Masovou směsí jsem pak přelila nachos, posypala jsem povařenou zeleninou a nastrouhaným sýrem. V troubě stačí tak 15 min. zapékat, aby se rozpustil sýr a vykukující nachos trošku zezlátly. 

PS: V sobotu se chystám péct ořechový dort podle Kitchenette pro mamku k narozeninám, držte mi palce!

Something she has to do.

Jsem na smrt unavená. Tak unavená, jako jsem snad nikdy nebyla. Už tři noci nemůžu spát a začíná to být opravdu vyčerpávající. Jestli to tak půjde dál, tak budu muset zase přesedlat na své oblíbené Big Shocky Orange a kafe, který nepiju, protože je mi po něm blbě. Držte mi palce dnes v noci, protože zítra jsem v práci asi deset hodin a pak frčím na salsu. 

Poslední týdny a dny stály za nic. Byla jsem nešťastná, smutná, zoufalá, bezmocná a v útlumu. Nemohla jsem ani číst ani poslouchat hudbu, nemohla jsem vůbec nic. Jen sedět a brečet. Pár dní už je to o něco lepší, ale pořád tak trochu nevím, na čem jsem a co ještě přijde. A asi se bojím zeptat. Někdy je mezičas to nejlepší, co se v danou chvíli nabízí a někdy je trochu frustrující. 

Londýn byl skvělým oddychem a únikem pryč. Nebojte se o nic nepřijdete, chystám o výletu samostatný článek. 

Po dvou letech jsem se konečně zase odhodlala. Úplně náhodou jsem našla přesně tu vyhovující jógu, kterou jsem chtěla a impulsivně se na ní přihlásila a zaplatila jí. Už v pondělí mi zase začínají ranní lekce a ač vstávání bude peklo, tak už se na to neskutečně těším. Jsou to lekce od stejného studia, jako jsem chodila minule, které se přestěhovalo a sídlí teď v ulici Politických vězňů, což mám blíže domovu. 

Snažím se teď dělat víc věcí sama pro sebe, protože mám pocit, že věci, které vkládám do ostatních se mi nevrací - ba naopak. Asi bych se měla začít mít víc ráda!

Začínám se blížit k realizaci výzkumu k diplomce a stále mám pocit, že jí v dubnu nemůžu mít hotovou, svázanou a odevzdanou. MUSÍM! Nikdy v životě jsem si nemyslela, že něco takového řeknu, ale začínám mít ráda paní BB. Hrozně mi s diplomkou pomáhá (a to není má vedoucí) a vždycky z těch konzultací od ní odcházím hrozně povzbuzená. Už, aby aspoň tohle bylo za mnou!

Pomalu se blíží finále HIMYM, a i když na poslední série (obzvlášť tu poslední) docela nadávám, tak mi při sledování nejnovějšího dílu, bylo tak nějak líto, že to všechno skončí. Mám se sledováním tohohle seriálu spojeno hodně vzpomínek a bude to hodně zvláštní až bude fakt konec. 

Miluju opatovskou knihovnu. Poprvé jsem vařila hovězí vývar a jáhly. Viděla jsem oba díly Hunger games a byla příjemně překvapena. Objevila jsem Sherlocka! Čeká mě první setkání s Jane. Mám nikdy nekončíčí rýmu. O víkendu další Sokolský ples. 

Chtěla bych teď aspoň tři měsíce přeskočit....

Salát s pečenými rajčaty a chlebem

Na začátku léta jsme díky Albert magazínu s K. objevili tenhle salát, který se stal u nás doma velkým hitem. Je to výborná lehká večeře v horkých dnech nebo oběd po sportu. My se ho nebojíme dělat ani teď v zimě. 

Na čtyři porce:

500g cherry rajčátek

250g bílého chleba (kupuju takový křupavý v Lidlu)

12 stroužků česneku

2 lžíce olivového oleje

1 lžíce bílého balsamikového octa (já ho nemám, takže používám bílý vinný ocet z M&S)

125g rukoly

12 plátků prošuta (nebo třeba schwarzwaldská či španělská šunka)

parmezán (nebo jiný váš oblíbený sýr)

Česnekový dresink

1 lžíce bílého balsamicového octa

2 lžíce vody

60ml olivového oleje

sůl a pepř

Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Rajčátka nakrájíme na půlky a chleba natrháme na kousky (nebo nakrájíme na kostičky). Rajčata, chleba a neoloupané stroužky česneku dáme do mísy a opatrně smícháme s balsamikovým octem a olivovým olejem. Poté vše přendáme na plech vyložený pečím papírem (já dávám i do pekáče). Pečeme dokud chleba není opečený a křupavý cca 30 - 40 min.

Po vyndání z trouby, z plechu vyndáme česnek, který prolisujeme do mističky (nebojte se, pečením ztratí na své ostrosti). K česneku pomalu přidáváme olej a mixujeme, dokud nevznikne hladký krém. Nakonec ještě promixujeme s octem a vodou, osolíme a opepříme. 

Pečená rajčata a chléb dáme do mísy a promícháme s rukolou. Rozdělíme do mističek, pokapeme česnekovým dresinkem, pokladame natrhanými plátky šunky a hoblinkami parmezánu (dávám i eidam).  

Zdroj: Albert magazín 6/2013

Lednová neděle.

Začali jsme s K. chodit na salsu. První lekce je za námi a byla to docela legrace. Líbí se mi, že lektor chce, aby jsme kroky dělali precizně a latin hudba, která byla  vždycky blízká mému srdci. Malá nevýhoda je, že je nás tam poměrně hodně a pokud člověk stojí zrovna vzadu, tak špatně vidí na předváděné kroky. Do techniky levé a pravé otočky jsem zatím nepronikla, ale chystám se na nějaký ten domácí trénink u youtube. Takže všechny čtvrtky teď máme do března zadané :-).

Za pět dní už budu v Londýně. Všechny lístky, letenky a mapy mám vytištěné, pojištění vyřízené. Nákupy i seznam pro nákup v Lushi mám celkem hotový. Zbývá mi už jen naplánovat jak budeme postupovat při prohlídkách památek a všechno bude připravené. Začínám se hodně těšit a doufám, že se tam bude všem líbit. Příští pátek dopoledne a neděli večer na mě myslete, až budu sedět v letadle. 

Zbavila jsem se posledního cukroví (díky kolegové v práci) a všechno sváteční je definitivně pryč. Přijde mi, že zima pořád nedorazila a vlastně by mě už možná ani nemrzelo, kdyby to takhle zůstalo. Je teprve leden a já už se těším na jaro. 

Máme lístky na Kryštof kemp a nemůžeme se dočkat srpna! Teď ještě zařídit Okoř a Majáles.

Poprvé Vám dnes také píšu ne ze svého starého notebooku (ten na mě teď trochu smutně kouká), ale ze staronového macu, který jsem po dlouhém přemýšlení koupila od své kamarádky. Hodně jsem se toho bála - ale ničeho nelituji. Byla to láska na první pohled. Je to hodně jiné než windows a spoustu základních věcí pořád googlim, ale zvykám si poměrně rychle (vlastně jsem vůbec nebrečela, že mi něco nejde a jsem od začátku hrozně nadšená). Je pro mě šokující výdrž baterky a všechny funkce trackpadu. A nemůžu se nabažit svítícího jablíčka. A tak nám do rodiny přibyl další apple. 

Objevily se nominace na letošní Oscary a mám za sebou shlédnuté první dva filmy. V pátek jsme byli v kině na Vlkovi z Wall street. Byla to pecka! Je to hodně sprostý - budete se smát, budete koukat s otevřenou pusou, budete si říkat néé tak to fakt néé. Tři hodiny utekly jako nic. Leonardo je výtečnej. Jděte na to do kina!!! No a včera jsem viděla Her. Velmi zvláštní film s poetickým nádechem. Mám tenhle typ filmů hodně ráda, ale myslím, že to nebude úplně pro každého. 

Za chvilku už mířím do kuchyně připravovat velkou nedělní snídani - vajíčka, slaninu a palačinky s velkou dávkou smoothie. Ráda bych dneska dodělala kuchařku pro L. a upekla nějaké cookies s pomocí nového robota. Nějaký ten díl Sherlocka a odpočinek před nabitým týdnem. 

Mám se zas o něco lépe. 

"26"

Zase o rok starší.

O něco blíž třicítce. 

Dnes trochu šťastnější. 

Začátek roku.

Skoro deset dní nového roku je za námi. Ty moje nestály za nic. Nový rok pro mě nemohl začít hůř a konec se mi zatím zdá v nedohlednu. Zvláštní - čtyřka je moje šťastné číslo.

Za tři dny mám narozeniny - už dvacáté šesté. Díky okolnostem to ani letos nevypadá na žádnou slávu.

Výlet do Londýna se kvapem blíží - už jen dva týdny a budeme sedět v letadle. 

Potřebovala bych někam utéct. Od všeho a od všech. Vypnout.

Rajčatové rizoto.

Mám ráda krémová rizota. Z domova a školní jídelny jsem byla zvyklá na takové to klasické s masem a zeleninou, kde se rýže vařila zvlášť a pak se smíchala se zbytkem ingrediencí. Já sama jsem dlouho dělala rizoto se šunkou, hráškem, mrkví a kukuřicí, které se vařilo dohromady s rýží a nakonec se do něj vmíchával nastrouhaný sýr. Bylo to rychlé a dobré. 

Nedávno jsem našla recept na tohle rajčatové rizoto bez masa (i když maso si do něj klidně přidat můžete), které se u nás stalo hitem. Včera jsem ho dělala k obědu pro sestřenku - po všem tom těžkém vánočním jídle. 

Pro dvě porce:

200 g rýže arborio (včera jsem používala tu od Lagris, ale dobrá je i z M&S)

200 g rajčatového pyré

nasekaná sušená rajčata

pár pokrájených cherry rajčátek

750 ml vývaru (já používám zeleninový, ale můžete zkusit i masový)

bílé víno (dobrovolné)

40 g másla 

půlka cibule

2-3 stroužky česneku

50 g strouhaného sýra (nejlépe parmazán, ale můžete použít i eidam)

pepř, sůl, bazalka

Nadrobno nakrájenou cibuli s česnekem osmahněte na půlce množství másla, přidejte rýži a pražte 3-5 min. 

Poté přilijte sběračku vývaru, která se poměrně rychle vsákne do rýže, míchejte až se vstřebá a přilijte další (teď můžete přilít místo vývaru víno). Rizoto by nemělo být nikdy úplně ponořené, ale tekutinu nenecháme ani úplně vypařit. Opakujeme dokud nespotřebujeme polovinu vývaru. 

Poté přidáme protlak, pokrájená rajčata a pokrájené lístky bazalky (nebo sušenou), pořádně promícháme. Poté dál pokračujeme v přimíchávání vývaru. Asi po 20 min. by se měl všechen vývaru vstřebat - rizoto bude krémové, ale rýže není rozvařená. 

Rizoto odstavíme z plotny, vmícháme nastrouhaný sýr a zbytek másla. Necháme 2 minuty odstát. Osolíme, opepříme podle chuti. 

Já navrch dávám plátky opražené slaniny. Jednou jsem navrch dala medailonky z vepřové panenky, ale můžete rizoto ozdobit bazalkou nebo posypat sýrem. 

Zdroj: Rissoto.cz