Někde tam venku....

Už asi dva dny (možná i dýl) mi v hlavě leží tenhle "článek" :-). Přemýšlela jsem o něm v metru, v tramvaji, na procházce, cestou ze školy a když jsem fotila. No a teď něco konečně plodím. Dnešní písničku si ke čtení pusťte TADY.
* když jsem tohle napsala, bylo 25. 3. čtvrtek dopoledne a k dopracování jsem se nakonec dostala až dneska - hrůza.

Tak čím začít:-). Asi novým vzhledem, se kterým jsem se pachtila už od čtvrtka (furt jsem přebírala a vybírala a když jsem ho konečně vybrala tak zase nefungoval, až jsem došla k tomuhle). Ale jsem spokojená, zdá se mi to přehledný a tak.

Šíleně mi to tu blbne (něco se serverem), takže jsem si stihla ještě uvařit puding, popíjím bio bylinkovej čaj a dám se do toho:-). V úterý jsem byla už podruhé na odstraňování znamínek na plastické chirurgii. Měly to být dvě znamínka, ale paní doktorka pak vybrala ještě jedno a já se navíc odhodlala si nechat odstranit takovou červenou prasklou žilku na obličeji (na nose vedle oka). Takže už od úterka mám monokla, který je každým dnem hezčí, větší a barevnější (nikdy víc). A jestli tam budu mít jizvu, tak tu doktorku půjdu zabít (hahaha).

Tenhle týden bylo nejvíc strašně moc krásně. Konečně jsem mohla chodit v keckách a tričku (dokonce fakt jenom v tričku) a mikině a bylo mi fajn.
Byli jsme s K. krmit labutě na Střelečáku a popíjeli frisco, udělali jsem nějaký fotky (hlavně teda fotky něj) a bylo to strašně hezký. Taky jsme hodně byli v/na Blanici (studentská hospoda u kolejí, kde mají obrovský porce za výborný ceny) na jídle a letos poprvé jsme vytáhli našeho psa na procházku do lesoparku. Paráda prostě.
Pak jsem po dlouhé době vyrazila do ústřední knihovny (sama samotinká) a úplně jsem si tam vzpomněla jak jsem díky Samotářům tuhle knihovnu měla ráda a hrozně se do ní vždycky chtěla podívat. No a pak jsem se tam doopravdy poprvé dostala a byla jsem z toho úplně nadšená a paf (oproti mojí pobočce městký knihovny je fakt obrovská). Šla jsem tam kvůli Malým ženám, který jsem si hrozně moc moc moc chtěla přečíst kvůli Dawsonově světu (všechno souvisí se všim) - byla to dobrá knížka. A teď tu knihovnu ráda nemám vůbec. To, že je obrovská je to hlavní, co mi na ní vadí, je neosobní, je tam milion lidí, nikdy nevím, co kde hledat a navíc jí mám docela z ruky, když musím něco vracet. Jsem věrná svojí menší milý pobočce, kde znám svoje knihovníky a všechno mám po ruce.

Vzpomínala jsem teď na hrozně moc věcí a bylo to takový zvláštní.
Vzpomněla jsem si jak jsem vždycky chtěla mít vodní postel (ani nevím proč) a tím pádem se mi vybavila Krabice snů a to jak jsme jí se Simčou vyráběly, dávaly do ní naše sny a zakopaly jí u ní na zahradě (v osmičce na základce) a pak jí fakt po pěti letech pracně vykopaly a smály se,  jak jsme byly jiný a všechno vlastně bylo jiný.
To léto jsem taky byla v Disneylandu a v Paříži a poznala Tomáše a všechno se změnilo ze dne na den. A říkala jsem si, jak to teď vnímám všechno jinak a že jsem ráda jak to všechno bylo a dopadlo.
Taky jsem si vzpomněla na první rande s K. a pamatuju si, jak jsem na něj čekala na Andělu a četla knížku. A hrozně jsem si chtěla vzpomenout, co jsem to v tu dobu četla, ale prostě to nevím.

Tak a teď měla přijít část, kdy vám postnu nějaký fotky - moje fotky. Fotky super trička a kecek, co jsem si koupila a super pleťový vody a peelingu, co mám a tak. A..... nebudou...... Během psaní jsem si to nějak rozmyslela..... Bohužel, možná příště....

Co nového u filmů:-). Začala jsem koukat na dost starý filmy (20., 30., 40., 50. léta) a taky na Disneyovky. Viděla jsem Metropolis, Kachní polévku (která mě hodně mile překvapila a bratři Marxové fakt mají něco do sebe), Leopardí ženu, Harveyho a Malou mořskou vílu, Pocahontas a taky Popelku.  Pak jsem viděla strašně krásný Little Children s Kate Winslet, Volver od Almodóvara, Nějak se to komplikuje s Meryl Streep (a víc bych to ocenila asi v pozdějším věku) a Bright star (který mě docela zklamal) - a fůru dalších, který zas tak moc za zmínku nestojí, ale podívat se můžete na profilu.

Jinak:
pořád píšu a píšu věci do školy (hlavně Absolventku a seminárky a tak); koupila jsem si příšernej žlutej lak na nehty (budu muset zainvestovat do dražšího asi); ochutnala jsem borůvkový pivo (a bylo dobrý); začala jsem nosit kabelku, co mám už od ledna, ale nebylo na ní počasí a po půl roce jsem zase vytáhla mp3(ku).

Some happy day....

Popíjím ženský čaj (což ve mě vyvolává vzpomínky na listopadovou praxi ve školce) a chystám se konečně napsat delší příspěvěk. Uvidíme jak to dopadne. A poslechnout si k tomu můžete TOHLE.

Fashion blogy - víte vůbec, že něco takového existuje? Mě to vlastně nikdy nenapadlo. Pak jsem u Natálije četla její příspěvěk na tohle téma a došlo mi, že třeba Cassidy, kterou čtu, má taky tak trochu fashion blog. Nepřijde mi to úplně špatný. Třeba u Cassidy si o těhle věcech čtu ráda. Díky Natáliji jsem navštívila i Sandru Leopardovou, která mi zpočátku přišla fakt hodně ulítlá, ale přesto mi to nedalo a ten její blog jsem přečetla od začátku do konce (ať už jsem si o tom myslela cokoliv). Já osobně se asi na nic takovýho nechystám - za módní ikonu se zrovna nepovažuju a spíš tyhle tipy triky ráda odkoukám:-), ale má to něco do sebe a je fakt, že fotky si lidi na blogu prohlížejí hodně rádi.

Tím můžu navázat na to, jak v podstatě na všech blozích, které čtu je milion fotek. U mě jich moc není (vlastně žádný, když nepočítáme obrázek na konci příspěvku, který není mnou vyfocená fotka). Přemýšlela jsem nad tím, ale prostě nevím, co za fotky bych sem dávala. Já fotím docela často (to by vám K. potvrdil), ale nejsem si jistá jestli to jsou fotky pro tohle místo. Možná to prostě bude i tím, že tak úplně stylově nezapadám mezi blogy, který čtu. Chci tam vůbec zapadnout? Zajímavá otázka.....

Založila jsem s kamarádkou web/blog. Je o vaření (ha ha ha). Kulinářská výzva, kde se každá pokusíme ve svém "počínajícím" kuchtěním překonat.  Máme před sebou 42 receptů a ty pěkně jeden po druhém uvaříme, zdokumentujeme a vložíme na blog. Já už mám za sebou 3 a příště se chystám asi na kuře - tak uvidíme:-D. Docela mě to začalo bavit (vaření samo o sobě), je to takový trochu odreagováváníse moje a když to pak někoho potěší, tak proč ne. Navíc se zdokonaluju pro chvíli až třeba jednou opustím rodné hnízdo - hih.

Moc lidem (jen fakt těm blízkým a těm, kteří jsou do toho zainteresovaní) o F. neříkám. Ale tady si můžu říkat/psát, co chci (ha), takže.... Asi opravdu nastal definitivní konec našeho přátelství, který trvalo 5 - 6 let. Nejlepší kamarád, nejbližší člověk a pak přijde Š. a všemu je konec. Jestli mi někdo dokáže vysvětlit proč kluci chodí s holkou, která není hezká a navíc je totální diktátor a nepřátelskej člověk, tak budu ráda (jo uznávám - možná jsem trochu nespravedlivá a třeba je lepší než to vypadá, ale nemůžu si pomoc). Nikdy bych neřekla, že dopadneme takhle, ale v tuhle chvíli mě to prostě vůbec nemrzí (což je hrozný). Jenže proč se "kamarádit" s člověkem, který se na vás totálně vykašle a ještě se chová tak jak se chová.... uff..... njn nedá se nic dělat, jedna kapitola je za náma. Aspoň mám pěkný fotky... že jo :-D.

S K. je to teď naopak super. Mám pocit, že jsme tak nějak konečně našli rovnováhu v tom našem "šíleným" vztahu. Ta ledno/únorová krize nám asi docela pomohla. Poslední dobou je fakt zlatej (ťuk ťuk). Dostala jsem dopis, dostala jsem obrázek - no co víc si přát že jo:-). Úplně v klidu my to mít asi nikdy nebudeme, ale zase jak on sám říká - byla by to nuda a my se teda nenudíme asi fakt nikdy:-D.

Filmy, filmy, filmy. Poslední dobou na nich ulítávám čím dál tím víc. Starý, nový, komedie, romantika, drama - prostě všechno. Zajímalo by mě kolik filmů jste viděli z TOHOHLE seznamu.  Chodíte často na CSFD? Já jsem na svým profilu každý den. To nej za poslední měsíc (tzn. únor): Rain man, Řidič slečny Daisy, Pevné pouto, Bratři, Muž, který sázel stromy, Klub rváčů, Harold a Maud, An Education, Little Ashes.

A nakonec jako vždy žádná moje fotka :-D, ale obrázek/fotka odněkud.....

Zima odchází. Přichází jaro.

No nebo v to aspoň doufejme:-). Zase jsem se po dlouhé době odhodlala a píšu. Jsem spokojená - dá se říct, že jsem dokonce šťastná (když zrovna nemyslím na to, co všechno mě čeká ve škole). V takové chvíle moc nepíšu. Když je člověk spokojený a nic ho netrápí, nějak není potřeba o něčem psát a vypsávat se. Přesto jsem tady.

Někdy před rokem (+-) jsem začala číst Pliwa. Nejdřív nejlepší články a protože mě to zaujalo, tak pak pěkně od začátku až do současnosti. Nakonec jsem nestihla přečíst úplně všechno (protože na stránkách nastaly změny), ale stejně... Pamatuju si, jak jsem si plánovala, že mu napíšu komentář, až se dostanu k tomu nejnovějšímu příspěvku. Jak mu napíšu všechno, co si myslím a jak legrační bylo zažívat postupně všechny ty věci s ním. Nakonec to dopadlo trochu jinak - ale do kontaktu jsem se s ním dostala. No a ...... je fajn:-), to jsem chtěla říct....

Všechno, co bylo špatně. Všechny pocity, který na mě padly. Celý to šedivý období. Všechno je pryč. Trochu jsem zabojovala, trochu zabojovaly věci sami - ale hlavně je všechno už zase dobrý. Nemusím se propadat do depresí a jenom doufám, že to tak teď po dlouhou dobu zůstane. Děkuju všem za podporu v časech zlých.

No a co dál....

Čtu Kmotra. Snažím se shlédnout všechny filmy, co chci. Koukám na Gilmorky. Snažím se být jiná. Snažím se postupovat se svou Absolventskou prací.  Vyrábím si vlastní "domácí" kuchařku. Moleskinuju. Fotím. Jsem TADY....

Grey days. Grey times.

Všechno je teď nějak špatně. Nic se nedaří. Nic není tak jak by mělo být. Celý minulý týden jsem byla úplně mimo a zase na mě padly moje nemilé "stavy". Když jsem myslela, že už to bude dobrý - tak zase není. Říkám si: BOJUJ! DĚLEJ NĚCO! Ale když člověk bojuje a něco dělá a ono se pořád nic neděje a je to jen horší a horší, tak začíná rezignovat. Tohle je sudý rok, sudý roky by měly být dobrý. Je půlka února a je to všechno pořád hrozný a hrozný a ještě horší. No říkám si, že celý rok tak přece vypadat nemůže, ale moje pozitivní myšlenky mi teď z hlavy nějak nechtějí ven. Takže si po většinu času zoufám, koukám do blba, brečím nebo se lituju. Nejsem schopná dělat věci, který bych dělat měla a tím, že je nedělám je zase všechno horší - stává se z toho začarovanej kruh. Doufám prostě, že si to teď všechno nějak vyberu a pak budu hrozně dlouho dlouho předlouho šťastná a když ne, tak nevim a radši ani vědět nechci.

No a tím končím svůj totálně nejvíc zoufalý příspěvěk po hrozně dlouhý době a jdu se vrátit k svýmu momentálně příšernýmu životu.

Someday. Somewhere.

Konečně jsem po hrozně dlouhé době dokoukala Synecdoche, New York. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co ten film chce říct, o čem je a hrozně jsem se v tom ztrácela. A pak mi to dvacet minut před koncem najednou došlo. Komedii jsem v tom nějak nenašla:-).

Je zvláštní jak každý z nás chce, aby tady po něm něco zůstalo. Honíme se za spoustou věcí, chceme být šťastní, úspěšní, chceme úplně všechno. Máme svoje představy (já jich mám spoustu a jsou hodně konkrétní). Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím jestli něco, co dělám nebo dělat chci - dělám proto, aby tady po mě něco zbylo. Nějaká malá zmínka, vzpomínka, která někomu za 150 let připomene, že jsem tady prostě BYLA. (Možná je to tím, že je mi teprve 22 a prostě na takový věci v tomhle věku člověk moc nemyslí). Občas mě napadá, že už mi najednou prostě není 15 ani 18 a že čím je člověk starší, tím víc na něj padá povinností, tím víc mají jeho činy váhu a důsledky. To mi asi chybí nejvíc - ten pocit, že nic není konečný, že všechno teprve bude.

Vždycky jsem si představovala samu sebe až mi bude 18, 20,25,30. V těch představách jsem byla jiná. A jak čas plyne a já tu dobu míjím - začínám mít pocit, že se nějak nic nemění. Nejsem silnější a některý věci prostě nemizí. A některý se naopak objevují.

Někdy si svojí budoucnost prostě přestavuju a vím jaká bude, chci jí takovou mít a prostě "věřím", že taková bude. Někdy svojí budoucnost vůbec nechci. Někdy chci prostě zůstat tak jak jsem teď a to, co je někde přede mnou mě spíš děsí.

Co budu dělat až přijde pocit, že jsem něco nestihla? Že nic nezůstává? ......... Že všechno je jiné....

Kdyby Vám někdo přehrál před očima Váš život. Situace, lidé, slova, místa, vzpomínky. Vidět všechno s nadhledem. Zasmát se, zaplakat. Změnit všechno a nic.

Někdy. Někde.

Ve středu jsem měla narozky. Udělala jsem zkoušku ze SP a byla na obědě v mňam mňam mexický restarucaci Amigos. Ve čtvrtek jsem dodělávala věci na páteční zkoušku z Managementu (kterou jsem pak taky zvládla) a upekla jsem chleba (v náší super pekárně:-)). V pátek jsem byla po strašně dlouhé době na hokeji (Sparta x Vítkovice). A úplně jsem si vzpomněla jak mě hokej live fakt baví:-). Bylo to fajn. Dali jsme si stripsy, bramborovou kaši, zasmáli se a prostě fajn večer. Doma jsme pak zkoukli nový díly HIMYM a ráno nás čekalo vstávání na "sálovku" (sálový fotbal). Uff. Snídaně v hledišti a koukání, koukání, koukání. Pak oběd na Blanici a rodinná oslavička u nás. Večer kino (Sherlock Holmes) a pak v posteli Se7en. No a dneska už musím otevřít TE na středeční šílenou nejvíc nejtěžší zkoušku - ach jo.....

Začínáme.

Nová doména. Nový styl. Teď, když sem píšu, o tomhle místě (až na jednoho člověka) vůbec nikdo neví. A v podstatě je jen na mě, kdo o něm vědět bude (z lidí, kteří mě znají). Všechny předchozí roky, co jsem psala blog a pak web jsem byla všem známým lidem na očích a nikdy mi to nevadilo - spíš naopak. "Tohle" byl pro mě vždycky určitý způsob sebe/vyjádření. Pak jsem začala chodit s K. a najednou se moje psaní stalo problémem. První přítel, který můj web četl a první, kdo s tím měl nějaký problém. Bránila jsem se, nechápala jsem a nakonec jsem skončila TADY - tak trochu v utajení:-).

Píšu už hrozně dlouho (někdy od listopadu 2003) a vždycky jsem měla takový menší pauzy, kdy jsem prostě neměla, co říct a nápady nepřicházely. Poslední dobou (hlavně při čtení ostatních lidí) mi psaní začalo chybět. Jenže nebylo psát kam a dlouho mi trvalo než jsem vymyslela tohle:-). Tak jsem si založila takovej pomuchlanej blok a do něj si psala všechny věci, o kterých se mi zrovna chtělo psát. Takže v příštích pár dnech budu mít, co dělat s vymýšlením a formulováním a dumáním. No a vy pak můžete číst a komentovat a já za to budu ráda. Zkrátka začínáme.

Tak tedy vítejte v Silencio Imperio (Říši ticha) a sdílejte se mnou moje myšlenky, nápady, sny a naděje.

Chci nebo nechci....?

Včera jsem hodně přemýšlela a taky byla hodně zklamaná, naštvaná a překvapená. Někdy dlouhou dobu děláte určitým způsobem některé věci a pak se najednou zastavíte a ptáte se sami sebe jestli to takhle opravdu chcete....

Ztratila jsem F. a to asi nadobro. V podstatě nad tím ani moc neuvažuju a po většinu času dělám, že je mi to úplně fuk. Pak jsem ho včera zahlédla a najednou mi to chybělo. Chybí mi společný chození do knihovny, posezení v lesáči, večerní setkání na lavičce a posezení ve třináctce. Chybí mi společné filmové večery a taky "šílený vaření". Chybí mi někdo, komu můžu říct naprosto všechno bez přemýšlení. Je smutný ztratit nejlepšího kamaráda....

Hodně mě mrzí chování některých lidí a hodně přemýšlím o tom, jestli s nima chci vůbec trávit čas. Na druhou stranu jsem zjistila jak to ve skupinách chodí a jak naivní bych měla zase přestat být. Každopádně jsem odhodlaná nechat to být a neztrácet tím čas.

Často teď nejsem doma a pak mám kvůli tomu výčitky svědomí (jsem už prostě taková). Pak tu jsem a vidím jak zbytečné to je.... Žádný zájem, žádná radost - vůbec nic. Je fajn mít i "druhý domov", kde se člověk cítí dobře.

Vzpomínala jsem na to jaké to bylo, když jsem byla sama a přišla jsem na to, že svým způsobem jsem sama nikdy nebyla. Už hodně hodně dlouho jsem prostě nebyla jen sama se sebou a nezávislá na někom druhém (čímž nechci říct, že chci něco zahazovat a končit), jen by mě zajímalo jestli to ještě vůbec umím. Proto teď taky uvažuju o tom, co doopravdy CHCI a co vlastně vůbec ne.

Je zase zaří a to nebývá dobré. Přichází strach, konec, ale někdy taky něco nového..... něco barevnějšího.

Pojedu k moři (konečně dovolená), budu víc přemýšlet, budu spokojená a taky budu mít úsměv na rtech. Půjdu do zoo (konečně výlet). Konečně něco začíná....

A je to tu zas.....:-)

Tak vážení:-), máme tu zase jednou (po strááášně dlouhé době) nový layout. Tentokrát je zcela poprvé dílem Barbory (které tímto moc děkuji) - na její vlastní web se dostanete po kliknutí na její jméno ve sloupečku v Credits. Nemyslím, že by se tu jinak něco výrazně změnilo... Takže všechno při starém.

Prázdniny skončily a máme tu září. Bohužel i já (i přesto, že jsem vysokoškolák) už musím chodit do školy a letos to teda bude asi drsnej rok:-). Jsem ve třeťáku na našem drahém Jaboku (divnej název - já vím) a nakonec i na ETF (kam sem loni nechtěla jít - hahaha), takže je docela možný, že příští rok touhle dobou už ze mě bude skoro bakalář (když mi teda moje školní morálka vydrží). Zatím mě to docela hodně děší, ale říkám si, že to už k tomu prostě patří a že to nakonec bude OK.

Co se týče prázdnin tak nijak akčně jsem je teda neprožila a snad až teď se konečně někam vydám (myslím tím k moři). Zlato měl nemocnou nohu, takže nechodil a byli jsme na chatě, což taky nebylo tak hrozný nakonec. No ale uteklo to docela rychle no, vůbec nechci zimu - ach jo.

Víc se tady dneska rozepisovat nebudu, protože by to zas bylo zmatený a tak (nemám utříděný myšlenky). Takže spíš k tomu, co tu najdete a nenajdete. V podstatě až na Archív by mělo všechno fungovat (ten dodělám nějak časem, až nebudu tak líná). No a dneska už asi nestihnu nic světabornýho přidat, takže novinky příště.