Den první.

Je docela pozdě a jsem příšerně unavená:-), takže to zkrátím...

Ráno jsem šla naposledy do práce a příště až v červenci.

Zařídila jsem nějaký obíhačky.

Zabalila si jednu velkou tašku, jednu malou, noťas, tašku s jídlem a kabelku.

A přesunula se do Uhří k babi, kde teď asi strávím příští tři týdny. 

Vybalila jsem, uzpůsobila si pokoj pro své potřeby (už jen vyvěsím obrázky a plakáty) -> potřebuju mít kolem sebe svoje věci a cítit se příjemně:-).

Zítra najíždím na učební stereotyp, filmový večery a každodenní psaní - no a taky běhání!

Dobrou noc vážení!

Opravdu nemusíš nic být.

Dneska mám den o moc lepší a tak se s Vámi chci zase o něco podělit.

Opravdu nemusíš nic být.

A nemusíš nic dělat.

Opravdu nemusíš nic mít.

A nemusíš nic vědět.

Opravdu se nemusíš něčím stát.

Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí,

a že když prší, tak je hlína mokrá...

Všechno má nějaké následky.

Nikdo od toho není osvobozený.

- text z jakéhosi chrámu v Japonsku-

Je tohle vůbec možný?!

Usedám k noťasu, odkládám učení na teologickou etiku a jdu si postěžovat.

Vy, co mě čtete déle si možná vzpomenete na loňský rok a červnové fiasko s absolutorii, ke kterým jsem se nedostala, protože jsem neudělala poslední zkoušku včas, abych mohla odevzdat index. 

A co se mi nestane letos. Mám jediné poslední tři zkoušky - z toho je jedna ústní, jedna písemná a jedna spočívá ve vytvoření rozhovoru. Možná hádáte správně -> ano, už podruhé mě vyhodila z rozhovorem a tak mám teď poslední možnost uspět. Takže nejenže se asi nedostanu ke státnicím v červnu, ale možná se k nim nedostanu ani v září a budu opakovat ročník kvůli jednomu debilnímu předmětu. N-E-S-K-U-T-E-Č-N-Ý! Nemůžu se na to ani naučit nic, prostě to všechno závisí na tom, jak se pani zrovna vyspí a jak se jí to bude líbit. Fakt by mě trefilo. Nedokážete si ani představit můj páteční vztek. Poměrně rychle (až mě to samotnou překvapilo) to ze mě vyprchalo. Ale stejně no.... zase komplikace, komplikace, komplikace.

Zítra mě čeká zkouška ústní, ve středu test. Do toho jsem se ráno vzbudila s horečkou a bolestí v krku. Je mi zle, musim se učit a všechno mě štve. 

Čekám, co všechno ještě přijde.... protože já prostě nemůžu mít nic normálně:-(.

O dalším vývoji mého stavu Vás budu informovat -> nic veselého, ale asi nečekejte. Stává se ze mě opravdu pesimista!

Norské dřevo.

Od Murakamiho mám přečteno docela dost knížek. Začínala jsem netypicky knížkou Na jih od hranic, na západ od slunce a hned jsem si ho zamilovala. Spolu s Kafkou na pobřeží jsou tohle moje dvě nej od něho:-). Momentálně - jak vpravo vidíte - se už půl roku snažím číst Po otřesech. Hrozně se mi líbí styl, kterým píše a jestli někdy něco napíšu (knížkově), tak chci, aby to tak nějak taky takhle vyznělo. 

Dneska mám pro Vás ale úryvek s knížky Norské dřevo - můžu určitě doporučit (film už méně - mě se nelíbil vůbec). 

To se mi stává pořád. Chci něco říct, a nakonec z toho vyleze něco jinýho, než jsem chtěla. Někdy dokonce úplnej opak. A když to chci napravit, zapletu se do toho nakonec tak, že už ani nevím, co jsem vlastně chtěla říct. Někdy mám pocit, jako bych byla rozdvojená a snažila se dohonit samu sebe. Jako bych měla někde uprostřed tlustej sloup a běhala kolem něj sama za sebou, abych dostihla tu druhou půlku, která zná ty správný výrazy, ale nikdy se mi to nepovede. 

Haruki Murakami

Škola. Škola. Škola.

Vůbec nepíšu teď a to mám rozepsaný už asi tři články. Nedá se nic dělat - škola je škola a víc jí teď snad být ani nemůže.

Teď mě ještě čeká ukončení třeťáku (snad) a můžu se vrhnout na učení ke státnicím a to vám pak budu psát každej den, protože takovej je můj plán.

Když jsem v říjnu měla absolutoria, taky jsem díky jedný challenge psala celý tohle učící období a bylo to podle mě docela dobrý (spíš možná pro mě než pro vás, protože jsem pak ufňukaná a zoufalá spíš než cokoliv jinýho:-D). Nedá se svítit, čeká vás to znova.

Takže dneska jen krátce, aby jste věděli, že žiju a psát se chystám, jen na to teď nemám vůbec čas. Lítám po asistencích (je jich teď samozřejmě nejvíc že jo, když se to vůbec nehodí) a nebo něco smolim na papíry a do wordu.

Hojeková přestávka skoro končí - jdu se vrátit k telce :-).

W. & K.

Informace o konající se svatbě podle mě nemohl přeslechnout snad "nikdo" na zeměkouli. Přesto jsem se o tom dozvěděla řekněme až teprve tak dva týdny zpátky. 

Nějak mi uniklo oznámení, kde Kate stála v modrých šatech a ukazovala velký modrý prsten po Lady Di. 

Nejsem žádný masový fanoušek královské rodiny, nesleduju jejich životy (krom klasických věcí, které prostě víme tak nějak všichni). 

Naposledy jsem se zajímala o bližší informace po shlédnutí Královy řeči. 

Přesto jsem dneska po příchodu z práce na internetu zabrousila pod odkazy Roayal wedding a nechala se unést jako všichni ostatní.
Přiznávám - dojalo mě to. 

Nevěsta, princ, obrovská svatba s nádechem tradice a vážnosti. 

Ruku na srdce - která z nás někdy netoužila stát se princeznou a který z nás se to někdy podaří že jo :-).

Brala bych prince i královskou svatbu - hold mě to taky dostalo! ;-)

Everything.

Předminulý víkend jsme byli po dlouhé době zase jednou někde na výletě (já a přítel, brácha a přítelkyně). Vyjeli jsme si do Příbrami, protože bratr tam měl pískání. První zápas jsme si nechali ujít a zajeli jsme se podívat na Orlík, kde to bylo takový neletní ještě, ale bylo krásně! Cestou zpátky na fotbalové hřiště jsme se stavili v příbramské Bille a objevili brusinkové frisco (věděli jste o něm?), nakoupili jsme zásoby jídla (miluju sýry mini babybel) a nasedli znovu do auta natěšení na "fotbalovou" klobásu (byla výborná!). Pak už jsme vytáhli deku a zápas mohl začít. Kdyby nefoukal vítr bylo by to úplně ideální odpoledne. Po zápase nás čekala rozhledna Drahoušek a pak návštěva u babi a dědy plná jídla a historek z mládí :-).

No a pak už jsem psala jenom psala a psala a psala a zase psala. A psala jsem tak usilovně, že jsem tu bakalářku nakonec dopsala a mám jí hotovou. Čekám jen na summary v angličtině a ještě to musím celý přečíst a opravit. Ve čtvrtek to dám asi tisknout a pak už o bakalářce nechci slyšet (aspoň do obhajoby). Takže jedna šílenost skončila a další začínají že jo. Dneska jsem dávala dohromady otázky ke státnicím (pedagogika a speciální pedagogika a sociální práce a politika), ještě mi zbývají teologie a filozofie a psychologie jenže ty budou pracný, takže nechávám na příště. Pak taky musím udělat nějakou zprávu z tý pastorační praxe jak jsem byla (hahaha koukali jsme na film Matka Tereza - doporučuju!:-D) a zpracovat ten rozhovor. No a nakonec už se jenom učit - pohoda prostě!

Včera bylo po strašně studeným týdnu, kdy jsem celou dobu mrzla (protože zimní kabát prošel čistírnou a odebral se na půdu k babi než zase přijde jeho doba) a chodila v tenounkým jarním (spíš letním) kabátku, zase krásně. K. zrušil trénink a šli jsme se podívat na farmářský trhy, co jsou tady u nás každý pondělí. Dali jsme si pohankovou palačinku, koupili něco v pekařství, pořídila jsem kandovaný jahody do muffinů a na zkoušku jsem ještě koupila takovej nějakej zahradní mošt (a je moc dobrej!). Chvilku jsme poseděli v centrálním parku na lavičce a koukali na ovečkovou rodinku a malý kůzlátko - sluníčko, paráda! No a pak jsme konečně vyrazili zkusit cukrárnu, co mi doporučil F. - Mata de Cacao. Malinkatá cukrárna (dortíkárna spíš) s luxusníma kouskama. Přišli jsme už docela pozdě, tak to tam měli poměrně vybraný, ale dali jsme si cheesecake a takovej čokoládovej dortík a bylo to báječný. Potom jsme poseděli na lavičce u nás před barákem, já vzpomínala na všechny časy, co jsem tam sedávala (:-D nostalgie úplná) a po zbytek večera jsem pařila Sims Medieval a K. psal nějaký zprávy na praxi. 

Nemám ráda seriálový pauzy:-)! Ještě, že teď koukám na Felicity, kterou mám nastahovanou dopředu. Kdyby jste někdo toužil se na nějaké díly podívat a taky si zkusit svojí angličtinu - hledejte TADY (uplouduju tam díly). 

Půjčila jsem si úžasnou knížku Dějiny lásky od Nicole Krauss a asi jsem našla dalšího adepta do mé top 10. 

Vyšla u nás nová kniha od Roberta Fulghuma (speciálně pro ČR), tak jsem z toho byla nadšená, že jsem si jí hned musela koupit (nebo mi jí vlatně koupil K.?). 

No a nakonec Vám řeknu, že jsem si teda taky pořídila pesto (všichni ho teď na blogách propagujou) a zkusila vyrobit nějaký těstoviny a bylo to fakt hodně dobrý! A pekla jsem nektarinkovo-jablkovej koláč minulý pondělí a není naškodu to ovoce někdy mixovat:-).

Na cestě.

Minulý týden se mi dostal do rukou film Tlukot srdce o Jacku Kerouacovi a Nealovi Cassadym, a tak jsem si vzpomněla na knížku Na cestě, co jsem četla ještě někdy na základce. Beatníci patří mezi mé oblíbence a Jacka Kerouaca jsem četla přímo s nadšením (už jen kvůli éře hippies). A tak tu máme dneska úryvek právě z téhle knížky.

A tak když v Americe zapadá slunce a já sedím na starém rozpadlém říčním molu a dívám se na dlouhý dlouhatý pruh oblohy nad New Jersey a cítím tu syrovou drsnou zemi, co se v jediné neuvěřitelně nesmírné mase valí až k západnímu pobřeží, a celou tu uhánějící cestu a lidi, co sní o její velikosti, a v Iowě, však vím, už děti jistě pláčou v zemích, kde nechávají děti plakat, a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú? večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho, myslím dokonce na starého Deana Moriartyho, na tátu, kterého jsme nikdy nenašli, myslím na Deana Moriartyho.

Jack Kerouac