Cestovní horečka.

Celý týden počítám dny a těším se jak blázen. Pak dojde na balení kufru a nervozita začne stoupat (už jsem hold taková). Mám všechno? Co ještě sebou? Nemám toho hodně? Nemám toho málo? Budeme tam mít hezky a teplo? (počasí na netu nám zatím moc nepřeje :-/).

Jsem z toho všeho nějak napjatá a nejraději bych zítřek přeskočila. Už aby bylo úterý takhle večer a já vybalená vegetila v hotelovém komplexu:-).

Trpíte taky před cestovní nervozitou nebo jste natěšení a balení vás nesmírně baví?

A taky na mě myslete až budu v letadle!

Jedu k moři. (už za tři dny)

Celý týden vstávám okolo osmi padesáti, takže v sobotu, když se chci vyspat se samozřejmě vzbudím v 8:47 zcela svěží a probuzená!

Bakaláře jsem zatím nijak zvlášť neslavila - rodiče mě vzali na véču, dostala jsem bakalářský přáníčko, kytku, čokoládu a peníze. Všichni mi gratulovali, já byla šťastná a taky unavená. 

V pátek jsem pak po práci vyrazila s Kíťou na vinobraní, kde měli odpornej burčák a žádný párky v rohlíku (chápete to?). Ale zase jsme viděli a poznali kapelu Mňága a ždorp, která vůbec nebyla špatná a na kterou se dalo (i s omezeným prostorem) docela zaskotačit. Večer pak Kíťu vystřídali K. a ostatní z naší "horové" party. Koupili jsme si pivo a sedli si do parku mimo ty tisíce lidí a na Jiřák jsme se přesunuli až když odpadli davy lidí. Vytáhli jsme (H. vytáhnul) svojí mini deku, kluci přinesli višňový pivo a večer byl fajn. Dokonce i tanečnici u tyče jsem nakonec viděla:-D.

V neděli jsme se konečně rozhoupali, že už je jako na čase sehnat a zaplatit dovolenou, tak jsme s K. vyrazili do cestovek. V Eximu nám paní nabídla jeden (JEDEN) hotel v Tunisu, v Čedoku asi pět egyptů -> nabídka hrozná, všechno vyprodaný. Začínala jsem být docela zoufalá! Řekli jsme si, že zkusíme ještě letiště -> v neděli, ale žádný cestovky na letišti nefungujou:-D, takže krom totálně promočenýho oblečení z mega slejváku, jsme tam nesehnali nic. Po cestě nás pak ještě napadnul Zličín jako poslední záchrana, tak jsme skočili do Firo tour a moc milá paní/slečna nám nakonec zájezd našla! Takovej, co se nám líbil a co byl cenově přijatelnej. Druhá dvojice, co s náma jede na to přistoupila taky, takže jsme sepsali smlouvu a v pondělí to všechno zaplatili. V úterý v 5:00 teda konečně odlítám k moři! na Djerbu SEM. Počítám dny, nakupuju opalovací krémy - nááádhera.

Jinak jsem byla pořád v práci (popřípadě teda na těch nákupech) a zapsat se do prváku na magisterský studium. Všechno vidím hrozně pozitivně, ze všeho jsem nadšená, protože mám před sebou pořád tu dovolenou, kde se uvelebim s tlustou knížkou a nebudu muset nic dělat. 

Dneska ještě vyměnit peníze, podívat se po posledních věcech a pomalu začít balit. 

Je to TAM!

Ano, jsem bakalář. Nevytáhla jsem si zrovna otázku, co jsem chtěla (dokonce se mi o ní zdálo) a určitě jsem to mohla zvládnout líp (zvlášť když vím, že nadrcený to fakt mám), ale koho to zajímá že jo? :-D

Bc. Michelle

Škoda, že taky nepromujeme s čepičkama :-)

UŽ jen JEDEN den!

Právě jsem dokoukala první díl filmu Sex ve městě. Jsem spokojená, plná dojmů (jako vždycky). Napadá mě spoustu věcí.

Zítra mě čeká poslední den koukání do výpisků z psychologie a poslední čtení v knížkách. Večer se podívám na druhý díl Sexu ve městě a pak už se ráno vzbudím a půjdu na to. 

Jen jeden den mě možná dělí od bakalářského titulu. 

Mám pocit, že v hlavě toho mám hodně. Mám pocit, že tentokrát to vyjít musí. ALE nechci to zakřiknout - stát se může všechno.

Je zvláštní jak 20 (40 i s potítkem) minut může zcela ovlivnit něčí život. 

Těším se na čtvrteční odpoledne - ať už bude výsledek jakýkoliv....

Učební týden za mnou. Poslední tři předstátnicové dny přede mnou.

Tak týden plný učení mi utekl rychle jako voda. Minulou neděli jsem sem přijížděla docela rozechvělá, trochu nervózní, trochu nevědící.

Plán byl následující: naučit se denně dvě otázky (celkem jich je 15), což znamenalo končit zítra poslední otázkou.   V pátek jsem nakonec díky okolnostem vypustila učení úplně, takže v sobotu a dneska jsem si dala otázky tři a tím pádem mě od zítra čeká už jen opáčko. 

V pondělí jsem docela šílela, učila se jako blázen, snažila se všechno memorovat, jména, roky, milion informací. Večer mě K. přes dvě hodiny zkoušel - já měla pocit, že jsem všechno zapomněla a on nechápal, jak si to všechno můžu pamatovat. V úterý jsem dopoledne zjistila, že paní BB u státnic opravdu nebude, protože si vzala dovolenou. Dovedete si představit mojí radost a nadšení z onoho zjištění, i když tak trochu ve mě pořád hlodalo, jestli se tam třeba fakt neobjeví (později mi bylo potvrzeno, že neobjeví). Tím pádem moje motivace k učení podstatně klesla a žádnou otázku už jsem se nenaučila tak poctivě jako ty první dvě (:-/) - doufám, že toho nebudu litovat no. Každou otázku jsem poctivě pořádně přečetla, několikrát projela - tak si říkám, že když se mě na něco budou ptát, že si to musim zákonitě vybavit. Nervy mě úplně opustili a oproti neděli před státnicemi v červnu (kdy jsem byla naprosto zoufalá a brečela vzteky, že už se nic naučit nemůžu) jsem dneska v pohodě (až mi to přijde divný). Čekám, že ta nervozita dorazí v příštích dnech sice, ale tolik už to hold neprožívám. Akorát mi teda jde docela o hodně, protože když se to pokazí a já to zase neudělám tak sbohem magisterské studium a ahoj hledání práce a z toho bych teda moc nadšená nebyla no :-/. Takže mi pořád držte palce jak jen můžete a ve čtvrtek směřujte svoje myšlenky ke mě :-).

  

V pátek jsem se teda neučila a udělala si oddychovej den. Zavolala jsem Kítě, sešli jsme se na Chodově, koupili jsme si klasicky spoustu jídla (novej cheesecake z M&S s černým rybízem), frisca a vyrazili do Uhří na filmovej večer. Ten se teda nakonec v podstatě nekonal, protože jsem zalehli s jídlem a koukali se na Pottera a chvilkama na Jakuba Vágnera (toho rybáře). Kíťa znavená novou prací nedokoukala ani toho Pottera :-D, takže vyloženě vydařenej filmovej večer! Příště to musíme líp naplánovat. 

V sobotu a dneska jsem se celej den válela s učením venku, což je mnohem lepší než depresivně sedět v pokoji v zimě, když prší a učit se (že). 

Koukám pořád na Báječná léta (miluju to hrozně!).

Viděla jsem jeden ze starších filmů od Coppoly Peggy Sue se vdává a dneska se chystám na jeho ještě starší Divotvorný hrnec. První můžu určitě doporučit a o druhém poreferuji příště. 

Do státnic se snad ještě ozvu :-). Hezký skoro letní večer!

Výhled z okna, kde se učím...

Poslední den prázdnin.

Už jen, že je ten poslední srpen bych ráda něco napsala. 

Něco o krásném létu plném zážitků, sluníčka a tepla. Nějak to ale vlastně nebylo léto plné zážitků ani tepla ani sluníčka. 

Párkrát jsem byla na Slapech, párkrát na chatě, jednou v Karlových Varech, jednou ve Veltrusích (jsem Vám ani neříkala jak jsem byla na "seznačních" dožínkách:-D), jednou ve Žlutých lázních na bláznivý párty s Kačkou, co přijela z Anglie a jedno krásné výročí jsem měla. Koupala jsem se jednou v přehradě, 2x u babi v bazénu a jednou v bazénu u T. a L. Jednou jsem byla lenošit s dekou v lesáči. Na nic víc si opravdu nevzpomínám.

Konec léta je skoro jako konec roku, nepřijde vám?

Opět jsem v učícím procesu - zatím teda spíš v psacím, ale už od pátku mě čeká jen to učení. Tentokrát sice nejde o měsíc, ale stejně mě to hrozně štve (že to musím znovu podstupovat, že nemám o měsíc delší prázdniny, že nemůžu chodit do práce!, že nemůžu nikam). O víkendu se zase přestěhuju do svého dřeveného podkrovního pokojíku u babi a budu mít pocit déjà vu. Vážně doufám, že na toho magistra budu moct nastoupit. Je tedy dost možné, že příštích pár týdnu tu budou jen ubrečené články;-).

Zítra mě čeká konečně nějaké rozptýlení ve formě knihovny a konečně taky vyrazím na chvilku ven. 

Zítra je 1. září a já vždycky vzpomínám na první den ve škole ať už na základní, střední, vyšší nebo vysoké (jednou jsem o tom psala i článek).

Užijte si poslední večer prázdnin lépe než já...

Začínám se trochu bát.

Včera jsem dokoukala poslední díl druhé série Glee. Teď už jen čekání na nové díly.
Přišel mi harmonogram státnic (opět), psychologie mě čeká ve čtvrtek 15. 9. (opět).
Každý den zasedám ke stolu a píšu a píšu a píšu (jen ne to, co bych chtěla).
Začínám zase přemýšlet o běhání (to ty Natálčiny články!).
Dočítám dvě knížky a začínám se těšit na moře, kam si potáhnu něco pořádně tlustého (třeba Bílou velrybu).
Stáhla jsem si Wonder Years a vracím se tak do let dospívání.
Končí prázdniny a končí mi moje samotářské působení v pokoji. Vrací se mi sestřička.
Ochutnala jsem poprvé v životě sýrové fondue (a nechutnalo mi!).
Zase se vracím k filmovým večerům v posteli.

Začínám se trochu bát...

Horký letní večer.

Ano - venku je teplo. Hodně teplo. Přes den modrá obloha a večer 25 stupňů. Krásný pravý srpen, tak jak ho mám ráda. Konečně pravý letní týden. Jsem za to ráda. Užívejme si to než přijde podzim a zima.

Ještě než si pustím poslední díl Sexu ve městě (dívám se na seriál už po druhé a shodou okolností přesně rok poté, co jsem na něj dívala poprvé), dohoním čas a podělím se s Vámi o zážitky posledních dní. 

Začnu tím největším a nejkrásnějším. S K. jsme slavili tříleté výročí (18.8.). Před sedmou jsem dorazila na Harfu, poseděla s tužkou, blokem a knížkou na venkovní terase a počkala si než K. dorazí. Poté jsme vyrazili na metro s tím, že jsem vůbec netušila, kam a za čím míříme (tušila jsem, že půjde o večeři). Vystoupili jsme na Náměstí republiky a vydali se směrem na Staroměstské náměstí, což mě trochu překvapilo (o večeři jsem začala trochu pochybovat). Naše kroky se zastavili přímo před Orlojem a hotelem U Prince. Zcela překvapená, nejistá a nevěřící jsem se vydala k výtahu, který nás vyvezl do střešní restaurace, kde jsme měli rezervovaný stůl. Nejchutnější, nejkrásnější a nejatmosférovější večeře, co jsem kdy zažila. 

Po večeři jsme si před restaurací dali extra čokoládovou zmrzlinu ve velkém kornoutu a vykročili směrem na Karlův most a Kampu (před třemi roky jsme právě v parku na Kampě začali tohle naše malé dobrodružství). Mě samotnou vůbec nenapadlo, že bysme tam mohli jít a docela jsem zírala jak to má K. připravený. Když jsme došli do parku a vybrali místo na sezení (byla už tma), musela jsem zavřít oči a čekat, co se bude dít (čekala jsem muffin se svíčkou). Ale K. mě znovu překvapil - v trávě svítila jahodová svíčka, vedle ležela miska s jahodama a šampaňský. Úplně jak z filmu no:-). A pak přišli na řadu dárečky - poslední překvapení a šok. Dostala jsem vysněnou Coco Chanel Mademoiselle - až mě to rozplakalo! Vůbec jsem z toho nic nečekala a přišlo mi to tak dokonalý, že to až nebylo možný. Takže takový já jsem letos měla úžasný výročí!

Týden před tím jsem byla na svatbě našich přátel (v našem věku v podstatě). Dlouho jsem řešila, co si vezmu na sebe (klasika, že jo). Nakonec jsem se odhodlala a po roce, co jsem na Fleru slintala nad krásnou tylovou sukýnkou jsem slečnu zkontaktovala a balíček zaplatila. Po třech dnech jsem rozbalovala velkou obálku a těšila se, jak to všechno bude v reálu vypadat. Nejdřív mi přišla hrozně velká, ale pak jsem si jí nandala na sebe a hodinu v ní tady běhala, jak jsem z ní byla nadšená. Na svatbě jsem rozhodně byla originál (i když doma jsem takový úspěch teda nesklidila) a jedna slečna si dokonce myslela, že tu sukni mám z kolekce Agáty Hanychový :-D! Svatba sama o sobě byla hrozně krásná a dojemná, jako prostě všechny svatby. Jako vip hosti, jsme pak byli pozvaný i na večerní párty, kam se muselo ve fialový! Sháněla jsem pár dní před svatbou teda něco fialovýho, protože doma mám jenom fialkovej svetr a v tom bych umřela vedrem na párty, kde se tancuje. Jenže fialová asi teďka nefrčí (jenom teda pro děti 5 -10 let) a nebo v ní dělaj jenom hrozně ošklivý věci. Nakonec mě zachránila ségra a její šatičky, co měla na after po maturiťáku (moc jsem se v nich necítila, ale nebylo zbytí). Svatební párty mě pak dostala asi ještě víc než samotný obřad a hned bych se vdávala. Měli to krásně všechno promyšlený a naplánovaný a nic takovýho jsem fakt neviděla (jednou tu jejich svatbu celou okopíruju!:-D).

Po hodně dlouhé době jsem taky byla v Lush, koupit něco pro někoho, kdo to měl pro někoho k narozkám. Jenže jak jednou vlezete do tohohle obchodu, nemůžete odejít s prázdnou. Koupila jsem si teda svůj první šampuk - takovej docela smradlavej, ale líbilo se mi jaký má učinky a na vlasech to pak tak hodně cítit není. 

Momentálně si ale takhle neužívám :-/ a i když je takhle krásně tak furt pendluju akorát mezi prací a psychologií, kterou hrozně nestíhám (protože jsem líná a nezačala jsem dřív). Akorát v pondělí jsem vzala deku, studený pití, upečenou dobrůtku a vydala se s Kíťou do lesáče, kde jsme v klidu prokecali asi tři hodiny.

takhle to vypadá, když s Kíťou vyrážime ven

Zítra do práce, pak pracovat na psychologii a večer grilovačka. Začínám se trochu bát, začínám být trochu ve stresu. Tenhle týden si chci ale ještě užít...

*chtěla jsem toho napsat určitě dřív, ale samozřejmě si teď nemůžu vzpomenout :-)