Spring days.

Naprosto si nedokážu udělat čas, abych napsala - jsem hrozná! Článek o Alpách mám rozepsaný (dneska se pokusím dopsat). 

Jsem tak nějak ve všem trošku demotivovaná. Mám chuť praštit se školou a magistra nedodělat (bohužel hodně vážně) - nějak mě to vůbec nebaví a nevidím v tom smysl. Stále si říkám, že se nějak hecnu, kousnu a nakonec to dodělám, ale kdo ví - tenhle semestr je ubíjející! S K. byl taky takový větší problém a smysl se ztratil nějak i tam (i když teď už je to zase lepší - je otázka na jak dlouho). V práci mám kvůli škole málo asistencí, tím pádem málo peněz a nastává další problém. Ráda bych už bydlela nějak samostatně a pořád se plácám doma, kde je přeplněno. Takže ač je venku krásně a měla bych se radovat (a vlastně tak nějak raduju) ostatní věci jsou maličko na pytel. No zatím se nehroutím a nějak přečkávám - tak to zas bude dobrý (jako vždycky).

Od K. jsem dostala (trochu na usmířenou, trochu z lásky) knížku 1001 knih, které musíte přečíst než zemřete, kterou jsem si šíleně moc přála a byla odhodlaná si jí stejně koupit. Celý den jsem se s ní všude tahala (má asi 3kg) a nemohla se jí nabažit. Následné skóre přečtených knížek pak bylo trochu zklamáním, ale zase mám na čem po zbytek života pracovat (:-D). Najdete tam knížky od roku 850 do roku 2009. Pokud se na seznam chcete podívat i vy a zjistit jak jste na tom - můžete se podívat TADY. Postupně do seznamu přidávám všechny knížky (jméno knihy, autora a rok vydání - vše česky), když se na stránce registrujete, můžete si hezky odškrtávat a dívat se jak na tom procentně jste;-).

V pátek jsme poprvé grilovali s přáteli venku a zbytek víkendu jsme pak strávili na chatě, kde jsme letos poprvé spali. Klídek, pohoda a hezké počasí mi docela bodly. Změna času mě pak trochu zabila - pondělí a včerejšek bylo utrpení (díkybohu za shock s pomerančovým džusem). 

Přesně za týden mě čeká první lekce ranní jógy. Zítra si jdu koupit pohodlné tepláčky. Hrozně se těším a zároveň děsím vstávání. Jsem ale strašně ráda, že jsem se k tomu odhodlala a zkusím něco po čem toužím už skoro od základky.

Dneska je fajn den. Po škole jsme zašli s holkama do kavárny, dala jsem si výbornou citronádu, domů jsem se prošla pěšky. Je mi fajn!

* budu mít po roce dokoukané Báječná léta a tak teď stahuju všechny písničky ze seriálu, abych si je přidala na dvd - jsou super, tak se po nějakých taky podívejte (seznam TADY)

Jsem zpátky.

Šest dní v Alpách je za mnou. Více o lyžování, o tom jaké to bylo a kde jsme byli Vám napíšu příště až bude víc času. 

Sedím teďka v Galerii Harfa a čekám až K. někoho dotrénuje. Koupila jsem si v KFC bramborovou kaši a nedali mi k ní vydličku a nemůžu odejít od stolu aniž bych tu nechala kabelku, noťas a nákup - ach jo! 

Chtěla jsem dát vědět, že na mě nespadla lavina, že jsem si nic nezlomila a že jsem v pořádku zase dojela zpátky. 

Akorát mě začali zase zlobit šlachy na ruce (asi potom lyžování), tak teď zase nosím ortézku na pár dní (špatně se v ní píše). 

Ve škole to začíná být čím dál tím víc šílenější a vypadá to, že tenhle semestr budu prodlužovat tak o šest let:-D. Měla bych číst tisíce povinné četby a psát stovky stránek prací. A chci taky pěkně se vším začít, abych pak v květnu a červnu až bude hezky nefňukala, že toho mám moc a nestíhám. Baví mě to studium čím dál míň:-/.

Musím vybrat sto fotek do alba a začít album vyrábět (koupila jsem si voucher a tak teď fakt musím už).

Dneska jsem poslala e-mail do yogaspace a na 99% od 4.4. začínám chodit na lekce jógy - po asi osmi letech, co o tom tajně sním. Ani nevim proč zrovna teďka, ale nějak zkrátka jo.

Taky jsem v pondělí o volném dnu chtěla konečně vyfotit fotku pro Burning house, ale nakonec jsem skončila u diakonie a konstituci o církvi (ano moje škole je opravdu opravdu zvláštní!). 

No a teď se tak trochu ve spěchu loučím, protože za chvíli už snad dorazí K., vezmu tu vidličku na kaši a pojedeme domů. 

Lazy sunday.

Ples se vydařil :-). Kapela hrála dobře - protancovala jsem baleríny, chlebíčky byly, balónky taky a dokonce i tykačka s K. rodičma (na kterou si ale asi nikdy nezvyknu), sukně slavila zase úspěch - ženský na záchodě mi jí chválili:-D.

Jinak je dneska takovej línej den - neděle taky, tak co jinýho. Venku se udělalo hnusně zase a to jsem včera měla radost, jak je pěkně:-/.

Zvládla jsem dokonce udělat přes půlku referátu na ty církve na úterý (ha - jsem samu sebe překvapila).

Poklidila jsem tady, dočetla jsem Padněte na kolena a sáhla tentokrát zase po něčem z vlastní knihovny.

Alpy se právě definitivně dohodují a vypadá to, že v sobotu teda odjedeme do Rakouska! (Hurá)

Večer se chystám na muffiny s hermelínem a rybízovou marmeládou (jsou super výborný, recept klidně dodám!).

No a po týdnu zase nějaký ten filmek snad konečně dám. 

Abych nezapomněla (tip pro seriálové fanoušky) -> objevila jsem Once upon a time a není to vůbec špatný!

Strange days.

Ani nevím jak to začalo (no možná vím), ale poslední dny jsou prostě zvláštní/divný/pitomý.

Od listopadu jsem v podstatě nepila (teda jako pila/nepila) -> neopila se. Udělala jsem jistý rozhodnutí a světe div se - dodržela jsem ho. I na Silvestra, i na oslavách, srazech atd. No a teď jsem ho jednou nedodržela a ujistila jsem se v tom, že je prostě lepší pít s Mírou než bez něj!

Zase jsem jednou měla možnost mluvit s někým anglicky a ten blok tam prostě pořád je -> bez vína je hold moje angličtina zoufalá!

Začal nový semestr a jako vždy mě první týden chytá amok při pohledu na všechny ty požadavky, co mě čekají. Dneska jsem měla poprvé přednášku s paní BB a jestli já tenhle ročník dodělám tak to bude zázrak:-/ - ach jo!

Zítra mě čeká sokolský ples a seznamování rodičů - nějak ani nevím jestli se na to těším nebo se toho spíš bojim. (Vytáhnu, ale svojí tylovou sukni z Fleru, tak aspoň to mě těší)

Do úterka musím interpretovat text o církvi a mám měsíc na to udělat referát o adventistech sedmého dne za totalismu (a nesmějte se mi jako!)

Poprvé jsem vařila česnečku, protože mi bylo špatně celý den a strávila jsem ho v posteli s Petrem Panem.

Viděla jsem pět nominovaných filmů na Oscara z devíti. 

Uvažuju, že si koupím nějaký retro foťák.

S Alpama to začíná být nějak nejisté.

Říkám si jestli nezačnu psát zase pravidelně každý den, jako když jsem se učila na absolutoria a státnice.

Here comes the sun.

Konečně asi na potřetí jdu psát na blog a doufám, že tentokrát na konci budu moct zmáčknout tlačítko publikovat příspěvěk:-) - nějak to zatím nedopadlo.

Jak už říkám/píšu od začátku ledna - hodně teď čtu (hodně i na to, že normálně čtu hodně:-D). No a o pár radostí se s vámi prostě musím podělit (jelikož pokud nesledujete moje CBDB, tak byste čekali rok, než bych vám to sem dala že jo). Takže první věc, která mě strašně uchvátila a po dlouhé době se probojovala do mých bests of bests je Příšerně nahlas a k nevíře blízko od J. S. Foera. Půjčovala jsem si tu knížku v knihovně s takovým docela váháním jestli se mi to bude líbit - pak jsem přečetla první dvě stránky a asi za čtyři dny jsem dočítala poslední. Četla jsem všude, každou minutu - dokonce i v autobuse (a to se mi normálně dělá špatně). Knížka na téma 11. září z pohledu chlapce s autistickými rysy, což tomu dodává právě to úžasné. Shodou okolností je knížka zfilmovaná a filmová verze teď nominovaná na Oscara. Do diáře jsem si zapsala: Bylo to ticho mého života. Jak za sto dolarů. Boty jako cent. Půjčte si jí, kupte si jí, ukradněte jí - ale určitě si jí přečtěte!!!

Z další knížky, kterou vám chci doporučit jste si mohli v minulém příspěvku přečíst úryvek. Jde o knížku S elegancí ježka od Muriel Barbery. Je to taková podle mě docela profláklá knížka - přiznávám, že mě hodně přesvědčil obal:-D. Je to takové filozoficky laděné, což mě zpočátku úplně nenadchlo (i když to asi bude právě to, co nadchlo ostatní) - všechno se to, ale nakonec vybarvilo a stejně jako ostatní jsem z ní byla nadšená.

Třetí a poslední knížka je Černobílý svět od Kathryn Stockettové. Přála jsem si jí pod stromečkem, takže je to jedna z mých vlastních (a jsem za to moc ráda). Donutilo mě to přemýšlet nad spoustou věcí a hlavně nad tím, jak směšné je, že si tolik lidí myslí, že jsou lepší (dokonce možná nejlepší) jen kvůli barvě pleti, která je úplně náhodou barvou, která převládá na celé zeměkouli. Dokonce jsem si vymazala na fb několik "hloupých" lidí, kteří téhle myšlence holdují. Čirou náhodou je to také knížka s filmovou verzí, která je nominovaná na Oscara - včera jsem jí viděla a můžu doporučit stejně jako knížku (i když knížku asi dřív;-))! Do diáře jsem si zapsala: Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás nerozděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala.

Pak jsem taky objevila stránku/blog s názvem The Burning house, kam lidé posílají vyfocené věci, které by si odnesly ze svého hořícího domu. Úplně mě to nadchlo a tak teď už asi tři týdny přemýšlím, jaké věci bych vyfotila já. Miluju všechny svoje věci a hrozně nerada se něčeho zbavuju, takže vybrat jen pár těch nejdůležitějších bude oříšek. Co by jste si odnesli vy?

Valentýn. Svátek všech zamilovaných. Svátek obchodníků. Svátek plný srdíček a kytiček. Svátek, co nenávidí všichni nezadaní. Letos jsem si uvědomila, že jsem to fakt prožívala mnohem víc, když jsem byla sama a neměla jsem to s kým slavit. Člověk pak nějak mnohem víc přemýšlí, závidí a pociťuje to, že je sám. My to s K. nikdy moc neslavíme - dřív jsme to vždycky spojili s "půlvýročím", co máme 18.2. Letos jsme se domluvili jen na večeři, filmu a žádných dárcích. V neděli jsem se rozhodla, že na večeři nepůjdeme nikam do restaurace a že radši uvařím. Vyhrabala jsem všechny svoje Albert magazíny a začala vybírat. Skončila jsem s tříchodovým menu: mozzarela zabalená v prosciuttu a obalená v trojobalu s parmazánovou strouhankou a cherry rajčátky; rumpsteak s bylinkovým máslem a polentové hranolky a malinový cheesecake s koka sušenkama. Všechno až na rumpsteak (ten stejně dělal K.) jsem dělala poprvé a trochu se bála jaký to bude, ale bylo to bááájo a hrozně jsme se nacpali. Hranolky z polenty určitě doporučuju vyzkoušet (recept klidně dodám). Vyrobila jsem dokonce Valentýnku (:-D) - stříhala jsem a lepila a psala vzkazy (jak na základce ty jo!) a dostala jsem velikánský barevný lízátko. Jelikož film žádnej romanticko-komediální, co jsme ještě neviděli jsem nenašla, tak jsme se podívali na A dangerous method, co jsme chtěli vidět (nebylo to nic moc) a na sestřih Ligy mistrů (:-D njn). Večer, ale podařenej!

Včera jsem zdolala poslední zkoušku a zimní semestr mám teda konečně hotovej! V pondělí už mi bohužel začíná semestr letní (s nejvíc pitomým rozvrhem), takže volna moc neužiju. 

Za dva a půl týdne bych měla odjet do Alp!

Gratuluju nejšikovnější Jane k magisterskému titulu!

A myslím na nejstatečnější Natálku, co válčí v Anglii!

Poslouchám a miluju Abby road od Beatles!

Letní déšť.

Víte, co to je - letní déšť?

Nejprve protrhne letní oblohu čirá krása, našeho srdce se zmocní uctivé obavy, člověk se uprostřed vší té vznešenosti cítí směšně, křehce a přitom naplněný majestátností věcí, ohromený, uchvácený a nadšený štědrostí světa.

Pak jdete tunelem a najednou vstoupíte do místnosti plné světla. Jiná dimenze právě zrozené jistoty. Tělo přestane být schránkou, duše se usídlí na oblacích, získá sílu vody, novým zrozením se ohlašuje příchod šťastných dní.

Pak přijde déšť - jako slzy, když jsou kulaté, silné a vzájemně propojené a nechávají za sebou dlouhou pláž smáčenou rozbroji - déšť, který smyje usazený prach a lidským duším dává nekonečný dech. 

Některé letní deště se v nás usadí jako druhé srdce, jež bije unisono s naším vlastním.

Muriel Barbery - S elegancí ježka   

První lekce tanga.

Tancování vychází z touhy.

Pusťte si hudbu.
Sedněte si na židli.
Zavřete oči.
Buďte v naprostém klidu.
Třikrát se zhluboka nadechněte.
Uvolněte se.
Poslouchejte.

Chce se vám tančit?

Nalaďte se na tempo hudby.
Ťukejte si do rytmu prsty na koleni.
Projděte si takto celé cédéčko.
Pak si ho pusťte zase od začátku.

Vstaňte a choďte - jenom choďte - po pokoji.
Hudba vám poví, jak máte jít.
Zdvihněte ruce jako při základním držení.
Zastavte se a otočte se na místě - kolem dokola.
Jděte dál.

Jakmile hudba dohraje, zastavte se.
Zase si sedněte.
Zavřete oči.
Zůstaňte v klidu.
Tančete, aniž byste se pohnuli.

Chce se vám tančit?

Robert Fulghum - Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Across the universe.

Poslouchám Beatles (cd Let it be), piju bylinkový čaj a je mi zima....

Nastahovala jsem si spoustu starých filmů, co jsem vždycky chtěla vidět a tak teď většinu večerů trávím právě s nimi. Zatím určitě doporučuju Plynové lampy (1944).

Dneska začaly lednové bakalářky a já jsem poprvé od těch svých v září byla na Jaboku. Je pro mě vždycky hrozně zvláštní na tyhle "věci" (maturita, absolutoria, státnice) myslet zpětně, když už je mám za sebou na pozadí toho, že někteří tam sedí a je to pro ně přítomnost. 

Znovu jsem přemýšlela nad tím, jaké by všechno bylo, kdyby se některé věci v mém životě kdysi ubíraly úplně jiným směrem.... To je to dlouhé cestování v dopravních prostředcích kvůli asistencím.

Mám v mysli několik námětů, o kterých bych mohla psát - proč je tak těžké dostat je na papír?

Byla jsem po strašně dlouhé době tančit a trochu pít (bez K.) a bylo to docela osvěžující!

Těším se na hory (opravdu hodně moc), dneska jsem si představovala jak stojím na svahu a vesele si to svištím dolů - asi je to tím, že mám novou výbavu a těším se, až jí vyzkouším v praxi.

Blíží se Valentýn (znamená pro Vás tenhle svátek něco?) a vybírám večeři (jestli máte tipy na něco v Praze, sem s nimi!).

Obnovili jsme s K. zase po nějaké době naše "randíčka" a jsem ráda, že to i po tak dlouhé době někdy takhle pořád funguje. 

Začínám pít kafe; čtu, čtu, čtu; nosím palčáky; plánuju cestu do Paříže!; asistuju; miluju hermelín; trávím víc času doma; těším se na jaro....