Light.

Za co jsem poslední dobou vděčná a co mi dělá radost.

• Sluníčko.
• Teplý vzduch.
• Déšť a cesta do knihovny.
• Med.
• Zázvorový čaj s mátou. 
• Kapesníky.
• Věšení prádla na balkóně. 
• Otevřené okno než jdu spát.
• Kapky deště bubnující do parapetu.
• Knížky.
• The giant mechanical man.
• První povedený cheesecake.

Prchavé okamžiky.

Vlasy a klobouk kulatě rámují její klidnou tvář. Je mladá. Mezi námi je dvacet pět let. Jak na ni hledím, pocítím tak ryzí lítost, tak čistý smutek, že je to skoro jak radost. Její klobouk i sníh mi připomenou báseň od Achmatovové, kde, ve dvou řádcích, básnířka zároveň hrozí pěstí a spíná ruce v modlitbě. "Jdeš o mnoho let pozdě, jak ráda jsem, že tě vidím."

V restauraci, kterou má Michaela nejraději, zdvihnu sklenku a na drahé dlaždice padá můj příbor. Třeskne to do výšky, až k obloze. S pohledem upřeným na mě, Michaela popostrčí přes okraj i svůj příbor. 

Zamiloval jsem se uprostřed cinkotu lžic...

V každém cizím městě se znovu učím tvou vzdálenou a milovanou tvář. 

Když jsem se vzali, Naomi řekla: Někdy potřebujeme obě ruce, abychom odněkud dokázali vylézt. Někdy se octneme na tak příkrém místě, že jeden musí napřed. Když tě nenajdu, budu pečlivěji hledat v sobě. Pokud nedokážu udržet tempo, pokud jsi daleko napřed, ohlédni se. Ohlédni se.

Anne Michaels

Co mě zaujalo.

Tak dneska pár tipů na různé stránky, které mě něčím zaujali:

Best Books -> různé "best book" seznamy podle žánrů či tématu. Miluju seznamy knih, ráda se inspiruju a prohledávám, o čem ještě nevím a co by se mi třeba mohlo líbit. Papírků a různých seznamů mám všude mraky, ale líbí se mi, když můžu postupně odškrtávat, co všechno už jsem přečetla. Tak tady je jeden z mnoha inspiračních zdrojů, který jsem objevila náhodou nedávno.

Rules for writers -> známí spisovatelé a jejich pravidla pro psaní. Objevila jsem přes Saru. Jsem duchem spisovatel a tipů a triků k psaní není nikdy dost. Mrzí mě, že poslední dobou nemám tolik času na to, abych si sedla a jen tak pro radost psala. V hlavě bych pár nápadů měla, ale vždycky se najde něco důležitějšího, co je zrovna potřeba udělat. (Navíc mi nad hlavou straší obrovský černý mrak s nápisem Diplomka).

DIY iphone pouzdro -> návod jak si vyrobit originální pouzdro na iphone. DIY návody mě baví a ráda si sem tam nějaké prohlížím. 

Smash stories -> přes Pinterest jsem objevila tenhle úžasnej blog o scrapbookování. Jako inspirace jistě dobře poslouží. Doma mi v krabicích leží spoustu materiálů a scrap věcí za poměrně dost peněz a je na čase se do něčeho zase pustit. (PS: na mém společném albu fotek s K. už pilně pracuju a všichni ho obdivujou! :-)

)

Foodblog -> nejsem moc na módu, ale foodblogy miluju. Na tenhle jsem narazila teď nedávno. Moc se mi líbilo v jakém stylu jsou stránky udělané a okamžitě jsem měla na spoustu věcí chuť. V nejbližší době se chystám na grilled cheese sandwich.

Děláte to špatně! -> kanál na youtube, kde se dozvíte, proč vám nikdy pořádně nevyběhnou muffiny, proč v kaši máte hrudky a proč hamburger nikdy nechutná tak, jako ten v restauraci. Docela zajímavý tipy, jak základní věci při vaření dělat pořádně, aby se vždycky povedli:-).

Nadějné vyhlídky.

Byl to pro mne památný den, protože způsobil velké změny v mém životě. Ale tak tomu je s každým životem. Představte si, že byste z něho vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se byl utvářel jeho běh. Postůj, oko, jež toto čteš, a zamysli se na okamžik nad dlouhým řetězem ze železa nebo ze zlata, z trní nebo z květů, který by tě nikdy nebyl spoutal, nebýt toho, že jeho první článek ukul jeden památný den!

Charles Dickens

Tak mě někdy napadá.

K. měl včera magisterskou promoci, navíc byl vybrán, aby přednesl promoční projev. Dojemná, velkolepá událost. Sjela se celá rodina, bylo to vtipný, velký a poměrně náročný. Dva dny s rodinou, do pozdních hodin, spousta jídla a pití. Diplom už si trůní v knihovně a doufejme, že nakonec tam budou tubusy čtyři:-).

Zimní počasí už začíná být opravdu otravné. Copak jaro nikdy nepřijde? Často mi to teď připomíná mojí oblíbenou část z Hemingwayova Pohyblivého svátku. 

Poslední dobou mě pobolívají záda - tak jsem si koupila masáž. V salónu, co mám za rohem od práce a moc se na to těším. Jde o Rituál pěti elementů a jelikož to bude teprve po druhé, co jdu na masáž, tak jsem na to zvědavá. Snad mě tentokrát bude masírovat žena a ne muž. 

Zítra budou v televizi dávat Pretty woman - láska z dětství! 

K. si minulý týden pořídil na PS Fifu 13 a poprvé docela lituju, že jsme tu konzoli kupovali :-D!

Umím luskat prsty jenom na levé ruce a to samé s takovým tím startrekovým znamením/pozdravem či co to je. 

V týdnu jsme po večerech s K. koukali na Tajemství hradu v Karpatech a Adéla ještě nevečeřela, tyhle filmy jsou fakt báječný! Jaktože už poslední dobou nic dobrýho netočíme?

Pokaždý když teď procházím knihkupectvím (což je moje oblíbená uklidňující činnost), se dívám po knížkách v angličtině a přemýšlím, jakou bych si měla pořídit, aby se mi dobře četla a nebylo to na mě moc těžký. Zároveň teď vyšlo hodně knížek, co bych si ráda pořídila i v češtině. Nevím, co dřív a za co dřív utrácet:-).

Znáte film Bravo, girls!? Nesmějte se mi jako! Když jsem byla tak o deset let mladší, tak se mi to hrozně líbilo, tak jsem se po tom dnes poohlédla a plán na večer je jasnej. Jen nevím, jak se to bude líbit K. :-D.

Jsem pořád taková unavená a líná a nic se mi nechce. Strašně mě to štve a nevím, co s tím. Snad se brzo zase nějaká energie dostaví...

Dochází mi poslední dobou nápady na vaření. Co doma vaříte vy? Co máte rádi a co vás nikdy nezklame? Čekám na Vaše tipy:-).

Chci rána ve dvou, kde chvíli nejsme dospělí.

Psala jsem si poznámky, abych nezapomněla nic z toho, o čem jsem chtěla napsat. Myslela jsem si, jak budu hrozně psát, když mám teď týden dovolenou. Jenže několikahodinové psaní diplomky každý den (kdy vypotím maximálně 3 - 4 strany denně) mě, co se týče psaní trošku zmáhá. Jde to pomalu, jde to zmateně, protože měním téma a trošku teď vlastně píšu a ani nevím o čem, ale nějak to jde. A jelikož to vypadá, že obhajovat půjdu až příští rok v lednu, tak času mám vlastně ještě hodně. 

Bohužel mě brzdí práce o Komunitní intervenci. Kdyby jste někdo věděl o komunitě lidí, kde se stalo nějaké neštěstí, ozvěte se mi prosím (klidně mailem: michelle8@seznam.cz) - je to opravdu naléhavé! 

Takže jak jste už pochopili mám teď "dovolenou". První opravdovou dovolenou, co jsem si vybrala od té doby, co pracuju. Netrávím jí tak zábavně, jak bych si představovala a spíš doháním všechno, na co jsem neměla čas. Ve čtvrtek se jdu nechat ostříhat, musím k doktorce, koupit dárek Kítě k narozkám. Dneska mám sraz s nejlepší kamarádkou z dětství, se kterou jsem se neviděla strašně dlouhou dobu. Ráno vyspávám do devíti (popřípadě desíti) hodin a přes všechno, co se děje i neděje - je mi fajn. 

Nevím jestli jsem se tady o tom už zmiňovala, ale jsem hrozný zabiják kytek :-(. Kdyby existovala knížka Jak pěstovat kytky pro úplný blbečky, dejte mi prosím vědět!:-D Přesto jsem si asi před dvěma týdny přivezla domů z nákupu kytičku (a všichni se mi smáli a K. mi vynadal, že chci zas zabíjet další). Tak jsem jí zalévala, pouštěla na ní ráno sluníčko a doufala jsem, že tentokrát to snad vyjde a neumře mi (o tom, že by vykvetla jsem ani neuvažovala). A pak jsem jí šla jednou takhle ráno odtáhnout rolety, podívám se na ní a ONA KVETE! Volala jsem to všem, včetně babičky a měla jsem z toho hroznou radost. 

Předminulý víkend jsme v neděli s K. měli takovou válecí náladu. Nic nás nečekalo, žádná návštěva, žádný sport - tak jsme si řekli, že se konečně podíváme na všechny nové bondovky s Danielem Craigem. Já na bodovkách vyrostla, protože táta je miluje. Jenže Craig mi na Bonda nějak neseděl a moc mě ty nový díly ani nelákaly. Velký omyl. Všechny tři byly super - hlavně Casino a Skyfall. Ta prostřední je o něco slabší. Nevěřila jsem tomu, ale nakonec jsme opravdu zvládly v jeden den všechny tři díly a to mají přes šest hodin. Na tu další už půjdeme snad do kina. Akorát mě teda hrozně mrzelo, že umřela M. 

Minulý týden jsme měli v práci zahraniční partnery k projektu z Rakouska a Skotska. Všichni jsme se báli toho, že budeme muset mluvit anglicky (já teda dost). Ale zvládli jsme to a bylo to vlastně moc fajn. První den jsem svůj blok nijak zvlášť nepřekonala, ale druhý den už nebylo zbytí a dokonce jsem překládala jednomu klientovi pro paní ze Skotska, který nebylo absolutně rozumět :-D a ona mi pak na konci říká, že mám super angličtinu (mě hrozně rozesmála a taky potěšila samozřejmě). Příště už někdo z nás poletí v květnu do Skotska, tak jsem zvědavá, jestli se budu moc podívat na Lochnesský jezero.

Přišlo jaro. Na chviličku. Sluníčko i teplo bylo strašně fajn. Jen škoda, že venku zas leží sníh. Tak doufejme, že příště až nakoukne, už s námi zůstane. 

Objevila jsem Zaz (při večeři v restauraci). Omylem jsem v televizi chytla dokument This is it - tak teď zase trochu víc poslouchám Michaela. Děkuju za komentáře a povzbuzení, moc to pomáhá!

Všimli jste si, že K. občas taky anonymně komentuje? :-)

Jablíčko a Kryštof.

V neděli 17. 2. jsme opožděně slavili mamky narozky. Nějak se to docela podařilo a zvládli jsme asi ve třech vypít pět flašek vína. Místo kolem páté jsem se domů vracela v lehce podnapilém stavu až v jedenáct. A tak mě to tak popadlo a koupila jsem si iphone. 

V pondělí jsem pak vyřizovala samotné vyzvednutí telefonu a začala jsem hrozně váhat, jestli jsem udělala dobře a jestli si to nemám ještě rozmyslet a tak. Večer jsem pak s K. nasedla do auta a jelo se. V ruce jsem držela svůj milovaný Blackberry a bylo mi úplně smutno, že ho odložím. K. se mi hrozně smál a nechápal, co mám zase za problém :-D. Z bušícím srdcem jsem, ale o chvilku později držela v ruce iphone a nevěděla, co s ním (klasický problém s každým novým telefonem). První večer jsme se teprve oťukávali a štvalo mě, že si neumím nastavit budík a neumím to s itunes! Druhý den už jsme si trošku padli do noty a dnes jsou z nás velcí přátelé :-D. Ze začátku jsem se ten telefon úplně bála kdekoliv vyndat - strašně drahá věc prostě a představa, že mi upadne, že ho ztratím nebo že mi ho někdo ukradne mě fakt děsí! Každopádně už chápu, co na tom telefonu všichni tak milují - v podstatě už k životu nic nepotřebuju (:-D). K. mi ho závidí a furt mi ho krade a chodí s ním na záchod (grrr). Takže už nejsem ostružina, ale jablko no....

Minulý pátek konečně nastala ona úžasná chvíle a my jsme se po tapas večeři v mexické restauraci vydali na Výstaviště na koncert Kryštof. Měli jsme jít ve čtyřech, ale kvůli nemoci jsme nakonec zůstali jen já a K. Co vám budu povídat - bylo to ÚŽASNÝ! Nemám ani slova, který by ten zážitek popsaly. Neposlouchám teď absolutně nic jinýho než Kryštofa a chystám se na Majáles (:-D). Příště budu stát přímo u pódia a nechám na sebe stříkat pot kapely (:-D). 

Ve škole se mi všechno sype pod rukama a konec je v nedohlednu. Samozřejmě částečně si za to můžu sama a částečně mi hold štěstí nepřeje :-(.

K. opět boural (díkybohu se mu nic nestalo), s autem už je to horší. Možná nás po letech Bon Jovi opustí...

Co jste říkali letošním Oscarům?

Pobavilo Vás koňské maso v Ikea kuličkách? :-D

Jak šel čas ....

Dostala jsem se nějakou náhodou na svojí starou webovou adresu, kam jsem psala předtím, než jsem se dala na blogger. Narazila jsem tam na sekci Past layouts a napadlo mě, že není špatný nápad si zavzpomínat na staré časy. 

Začínala jsem tehdá na seznamu - lide.cz (dnes sblog.cz) - první příspěvěk je datován na 3. 11. 2003. No a pro zasmání ho přikládám :-) (každej jsme nějak začínali, že jo).

03.11.2003 18:54
Tak ufff.... Další den zase za mnou:) Mám tu dobrou zprávičku pro všechny, co už se nemůžou dočkat prázdnin jako já.....prázdniny jsou přesně za 240 dní!!!!!!!Pokud jde o dnešní den tak teda nic moc se nestalo, nikoho jsem nepotkala a nic zvláštního se mi nestalo. Teda kromě toho, že ráno jsem viděla černýho havrana:) Nějak se do toho teprve dostávám, takže sorry za ty kecy, ju:)

Pak jsme se na střední učili vytvářet webové stránky přes front page a tak vznikla moje první doména a první  "opravdové" stránky www.michelle-web.unas.cz. Náhled na rámce se bohužel nedochoval, ale jistě si dovede představit o co šlo. Barva byla do modra (jako u všech mých layů ze začátku - ani nevím proč, modrou vlastně nijak zvlášť ráda nemám). 

Pak jsem objevila stránky, kam jedna velmi šikovná slečna dávala ke stažení svoje vytvořené layouty. Stránky měli nějaký takový indiánský název a dnes neexistují. Díky tomu jsem se pečlivěji seznámila s html a css a přešla z front page. Od této chvíle už se dochovaly všechny náhledy layoutů. Začalo to jak jinak modrou (:-D) zářivou vílou. Pamatuju si, jak mě ten vzhled hrozně uchvátil.

Dál jsem se pokusila o něco svého, ale bylo to poměrně amatérské, práce z photoshopem mi nikdy nešla (a nejde dodnes). Přešla jsem konečně na jinou barvu a to zelenou. A taky jsem změnila adresu webu na www.michelle-web.wz.cz.

Svou tvorbu jsem jednoznačně vzdala a začala se poohlížet po layích ke stažení. Zrak mi padl na do hněda laděný manga layout. Pro mě trochu netypické - na manga jsem nikdy nebyla (a nejsem). Nějak se mi ta čarodějka, ale strašně líbila a na webu vydržela skoro tři měsíce.

Po čarodějce přišlo něco mnohem veselejšího a něco, co mi mnohem víc sedělo (ten layout se mi líbí i teď). Bylo to takové trochu tajemné a oranžovou já můžu. V této době se taky stalo hitem vyrobit si takovou tu panenku, co měla vypadat jako vy :-D.

Z oranžové jsem přešla na radikální černou a docela hodně jsem překopala celý web. Něco přibylo a něco ubylo. 

Černá mi moc dlouho nevydržela (na černou moc nejsem) a přišla pro mě trochu netypická růžová. Když se na tenhle layout podívám teď, je mi z něj tak nějak příjemně. Začala jsem v textu používat smajlíky.

Z růžové zpátky na zelenou a začátek layoutů na míru (nebo taky na přání). Frčely zrovna Gilmorky a tak volba padla na Alexis. Teď zpětně mi to tak úžasný už nepřipadá, ale tehdy se mi to asi líbilo:-).

Zůstáváme u zelené a přichází jeden z mých nejoblíbenějších layoutů. Vytvářela ho Brabikate.

No a pak přišlo šedivé porozchodové období a s ním i trochu něco jiného. Vybrala jsem si obrázky, měla nějakou představu a vzniklo tohle. Nebylo to úplně depresivní, ale taky nijak zvlášť veselé a vyloženě to sedlo k dané situaci.

Pak přišlo jaro a s ním i nový veselejší lay, opět z mnou vybraných fotek. Holčičku jsem ve své době měla taky moc ráda, teď mi zas taková pecka nepřijde.

A skoro závěrem přišlo zase šedivé období. Oba jsou zase z fotek, které jsem na nich chtěla mít a ten vlevo od Lenny je určitě ten můj nej! Kdybych čirou náhodou někdy zase přešla na web, tak jsem schopná ho zase obnovit.

A jako poslední layout tu máme písek - výtvor Barbory. Když jsem jí posílala fotky, čekala jsem úplně něco jiného, ale i k tomuhle jsem si nakonec našla cestu. Přišla doba, kdy K. vadilo, že takhle veřejně píšu o svém životě a někdy taky o něm a chvilku jsem se vším chtěla seknout. Psala jsem asi na dva tajné weby, ale zase jsem se vrátila a nenechala se zastrašit. Objevila jsem blogger a začala zase znova TADY!

 

Za všechny ty roky mám uchováno 99,9% všech příspěvků a často mi to slouží jako takový deník. Kdybych tady udělala archív a všechno zveřejnila, mohli byste sledovat cestu jedné pubertální hippie holčičky, která se všeho děsně bála, až sem po samostatnou "ženu", která už tolik nebojuje sama se sebou a je spíš spokojená než nespokojená.