Den třicátý první.

Je to za mnou. Stejně jako jsem před měsícem psala o svém prvním dnu ve svém dřevěném pokojíku, mohla bych dneska napsat o svém návratů domů. 

Bakalář ze mě není. Psychologie nakonec nedopadla a tak mě jeden předmět čeká v září (bylo to nespravedlivé měla jsem smůlu a největší postrach nečekaně dorazil do komise) - bylo to skoro v kapse, ale co se dá dělat. 

Po třetí hodině odpoledne jsem dorazila "domů" unavená, zklamaná, smutná a vrhla jsem se na balení. Bylo mi trochu smutno už jen z toho, že opouštím svoje hnízdečko. Doma mi to teď připadá úplně zvláštní potom měsíci (a hlavně těsno). 

Všechno učení jsem zahodila (do peřiňáku) a můžu vytáhnout knížky, hry, filmy, seriály - prostě cokoliv zábavného. Zítra odjíždím na víkend na Živohošť a v úterý do Karlových Varů na festival. Hodlám si teď to volno opravdu užít a v podstatě se i těším do práce konečně po měsíci:-).

Zkoukla jsem depresivní "ošklivý" dokument Katka (i když původně to v plánu nebylo) a v nejbližší době padnu do postele, protože tyhle vypjatý dny mě totálně vyčerpaly. 

Těším se na zítřejší probuzení do prvního poklidného rána po dlouhé době....