Zima. Zima. Zima.

První pohled na asistenci. První setkání s novou prací. První setkání s klientem. Zatím to jde dobře. Uvidíme až budu muset začít asistovat sama, jak mi to půjde.

Celý den jsem chodila s mokrýma botama, mokrýma ponožkama a hlavně mokrýma nohama!

Zašly jsme s Jančou na oběd (tentokrát na čínu - hovězí kung pao výborný), pak jsme čekaly na balíček na Malostranský a nakonec jsme to završily výýýbornou předraženou čokoládou se šlehačkou:-). 

Doma jsem si musela nahřát ponožky a mikinu na topení, abych se trochu zahřála. 

Zítra mám volný den, ale musím stihnout udělat/dodělat nějaký věci a možná snad na skok s K.

Dárečků už musím koupit fakt jen pár a pak je všechny taky zabalit.

Měla bych nastudovat materiály do práce, začít psát pořádně bakalářku a dodělat věci na filozofii (který jsou fakt už skoro hotový). 

A teď už na ostrov a k filmu do postele....

Snow Time.

Dojedla jsem bagel z M&S (muffin na mě ještě čeká) a můžu se konečně vrhnout na blog:-).

V neděli jsme se byli podívat na Staromáku na stromeček (jako ostatně každý rok). Tentokrát s celou K. rodinkou. Dali jsme si pečený kaštany (jako, že ochutnáme jaký to vlastně je) a pokud nemáte rádi podivnou chuť suchých brambor, tak si je radši nedávejte (mě to teda vůůůbec nechutnalo). Pak jsme zkusili i medovinu (ta teda taky nebyla nic moc) a nakonec jsme i letos našli stánek s piklema a čokoládou (my si ty pikle do tý čokolády namáčíme) mňam mňam mňam. Letos je stromeček moc hezkej, akorát nevim, proč v televizi vypadal takovej do červena, když pak v neděli na něm nic červenýho nesvítilo. Jinak klasicky milion lidí a velkej mráz. Ale já byla nadšená (jako každý rok)!

Včera jsem byla poprvé v nové práci - podepsat smlouvu a na zaučení. A trochu jsem se toho po cestě bála. Nakonec to bylo super a jsem z toho zase hrozně nadšená. Do konce prosince budu chodit na náhledy ještě a v lednu už asi začnu chodit s klientama sama (wow). Tak jsem zvědavá jaký to bude a tak. Mám tady štos papírů, který musím přečíst (různý metodiky, pravidla atd.). Každopádně bylo super jak jsem se pak vracela domů a nejvíc hrozně chumelilo a tak. Já tohle úplně miluju (nadávat začnu až tak za dva měsíce), když se k večeru vracím domů, všude takový to zimní ticho a hustě sněží. Když se zaposloucháte někde poblíž stromů, tak ten sníh vydává hrozně krásný zvuky. 

Byla jsem taky v knihovně zase a půjčila si fakt malinko knížek jenom, protože budou Vánoce a o nějaký jsem si psala Ježíškovi a navíc teda musím psát spíš bakalářku než si číst (že). Kupodivu jsem dneska zcela nečekaně opravdu vzala knížky k bakalářce do ruky a začala vytvářet obsah a dokonce jsem si udělala tu prezentaci na příští týden, kterou už jen doladím. Jsem se fakt překonala. 

Dopoledne jsem dneska nakonec vyrazila na nějaký nákupy (když jdu do tý práce až příští týden) a nakoupila si nějaký věci, co jsem dlouho chtěla a taky dárek pro maminu. Pro babi už dárek mám, pro Kíťu taky, pro tátu v podstatě taky a zbytek nějak seženu ještě snad:-).

Čtu teď zase další knížku od Murakamiho - Afterdark (zatím to vypadá dobře - jako vždy). Hodně jsem teď koukala na starší filmy, co jsem měla vždycky ráda (Kdopak to mluví a Denis postrach okolí) a taky jsem konečně sehnala filmy s Molly Ringwaldovou (Sixteen candles a Pretty in pink) - ač osmdesátky nemusim, tak ty filmy byly docela dobrý. Protože začal padat sníh a tak, tak jsem taky vytáhla nějakou starou americkou vánoční klasiku a zkoukla Miracle on 34th Street (1947). Po sto letech jsem se odhodlala i k Čarodějkám z Eastwicku a filmu Kid (1921) s Charlie Chaplinem (kouzelná věc). Hrozně hrozně moc moc moc mě nadchnul film Eat, pray, love a nechápu to průměrný hodnocení na csfd. 

Perníčky máme napečené a nazdobené. Bez obrovských palčáků nedám ani ránu. Velký hrnek čaje mi teď na stole stojí každý den. Poctivě otevírám okýnka v adventním kalendáři. Prosinec dorazil....

Z celého srdce navěky.

Takovej den na nic dneska.

Včera jsem konečně měla možnost vyzkoušet ty pokladny v Tescu, kde si věci sami namarkujete a pak zaplatíte (hotově nebo kartou). Žádná pokladní, nic. Chvilku teda trvalo než jsme na to přišli a trošku nechápu jaktože se to nedá nějak "vošmelit", ale je to zajímavý.

Dneska jsem si byla pro výpis z rejstříku trestů. A vzpomněla jsem si jak jsem před dvěma lety na tom samém místě trnula jestli ho mám opravdu bez záznamu (:-D). Dneska mě to docela rozesmálo.

Už dlouhou dobu tu chci ventilovat nápad s Bazárkem. Říkala jsem si, že bych tady mohla prodat věci, co už nenosím nebo nechci za pár korun a poslat je zase dál. Tak se můžete vyjádřit jestli by o to byl vůbec zájem a já kdyžtak prohrabu skříň zase jednou:-).

Ač je to zvláštní (je listopad), tak mám v podstatě velmi dobrý období a jsem (dá se říct) šťastná (ťuk ťuk). Tak ať to vydrží (prosím)!

Těším se na hory. A teším se na narozky (a obvyklou procházku s teplým nápojem). Vlastně se těším i na Vánoce. Těším se na první výplatu a i když ještě ani nepadá sníh, tak zrovna dneska se moc těším na první jarní den.

Dneska je prostě den na postel, knížku a čaj.  

Dneska musím fakt fakt fakt dododělat a poslat ty věci na Dějiny filozofie!
Hrozně zanedbávám moleskine poslední měsíc a půl a nevim jestli si vůbec zasloužím nějaký nový... :-/.

Jsme jediné bytosti, které se smějí i pláčou.

Podle mě je to tím, že jsme jediné bytosti, které vidí rozdíl mezi tím,

jaké věci jsou a jaké by být mohly.

Slzy přinášejí úlevu. Smích přináší uvolnění.

(Robert Fulghum - Už hořela, když jsem si do ní lehal) 

Working Class Hero.

Mám práci. Mám práci, kterou jsem tolik chtěla. Mám práci, ktrerá mě bude bavit. Mám práci v oboru, který studuju. Když mi zazvonil telefon a řekli mi, že mě berou, skákala jsem po pokoji asi pět minut. Konečně si můžu odškrtnout jednu z nejdůležitějších věcí v to do listu. Od 1. prosince je ze mě tedy pracovní asistent:-).

Tenhle víkend trávíme v Radlicích (sami). K. je takovej nemocnej trochu, musíme to tu "trochu" poklidit, musím udělat ty interpretace. Venku je nejvíc hnusně. I takový víkendy tu máme.

Nádobí už jsem myla asi 3x. Brambory už jsou v hrnci na plotně. Teď ještě maso a zase tuňákový noky (to je tak, když si vyváříme každej svoje oblíbený jídlo). Prostě hospodyňka zase! :-)

Koukám po hrozně hrozně moc dlouhý době na Ally zase. Ten seriál je prostě dokonalej. Ally je jedna z mých nejoblíbenějších postav.

Jako mnozí z vás jsem taky viděla Social network. Byla jsem na to docela zvědavá (kamarádka, co to viděla dřív než já z toho byla docela zklamaná). Mě to nadchlo hrozně moc. Najednou mi facebook připadal úplně jiný než dřív. Když znáte všechny ty věci okolo.... Je v tom najednou mnohem víc.

Filmů jsem teď zvládla docela hodně takže tady jsou moje tipy: Ztraceno v překladu (2003), Baby boom (1987), Zlaté časy rádia (1987), Třpyt v trávě (1961), Majestic (2001).

No a teď už bych se zase měla vrátit k nějakým povinnostem:-). Hezkou sobotu všem!

Písničku od Johna Lennona z nadpisu si můžete poslechnout TADY.

Party day.

K. má dneska narozeniny. Takže chlebíčkujeme, pijeme "kubíčko", válíme se u pohádek a prohlížíme starý fotky, kde je ještě miminko. Přijde mi to dneska až takový vánoční :-).

Byla jsem na nejvíc důležitým pohovoru na pracovního asistenta - práci, kterou fakt nejvíc chci a která by mě fakt hrozně bavila. Do pátku budu vědět jestli jsem po měsíci konečně něco našla a nebo jestli mě fakt čeká mekáč nebo kasa v Albertu:-).

Koupila jsem letos první vánoční dárek.

A taky jsem konečně oběhala v jeden den podstatný věci, který jsem chtěla udělat.

O víkendu se chystám konečně na ty filozofický texty a potom už na tu prezentaci na bakalářku.

Ač nechodím moc do školy a práci pořád nemám, tak nějak nestíhám vůbec psát (ani sem ani do moleskinu - ach jo).

Péťa měla narozeninky tak jsme se zas jednou docela pobavili a zrušili (já teda docela pěkně). Konečně jsem někomu mohla dát velkej muffínek se svíčkou k narozkám.

Docela jsem teď zase začala číst - teď se prodírám Větrnou hůrkou.

Stále se chystám upéct cookies - jen teď nejsem tak často doma a nemůžu si na to najít čas.

Začínám docela vážně uvažovat o tom, že začnu běhat - akorát by se mi hodil nějakej parťák, co má fyzičku jako já (lépe řečeno, nemá žádnou fyzičku). Přivedla mě na to knížka od Murakamiho, co jsem teď četla:-).

No takže tak to teď se mnou nějak je.... Příště už snad dřív než po deseti dnech;-)

November rains.

Listopad nikdy neznačí nic dobrého. Kdybych měla říct svůj nejméně oblíbený měsíc, bude to právě listopad. Mám ho spojený se samými smutnými nebo špatnými věcmi. 

Začínám velmi zlehka pracovat na své bakalářské práci na téma Autismus a strukturované učení. Na zemi mi leží kupa knížek se záložkami a ve wordu jsem vytvořila titulní stranu a prohlášení. Nic moc - ale aspoň něco...

Potřebuju hnout s interpretacema na Dějiny filozie a taky potřebuju dovypálit všechny ty cd pro H.

Z to do listu jsem odškrtala teprve dvě věci (ach ach ach).

Sobotu jsem celou totálně proflákala s Kmotrem II. Uvařila jsme oběd, nechala se pohostit večeří a vypila flašku Moscata. Bylo to hodně fajn...

Při výběru knížek k bakalářce jsem objevila Nikdo nikde od Donny Williams. Kdyby jste měli možnost jí někde sehnat, tak neváhejte!

Filmy, knížky, filmy, filmy, filmy, knížky. Letos budu mít nejkratší seznam přečtený knih, co jsem snad kdy měla (vůbec mě to netěší!). 

Při cestě do školní knihovny mi najednou došlo, že jsem náš zlatý Jabok fakt dodělala a že něco už je vlastně za mnou. Ten pocit je tak bezva, že byste tomu ani nevěřili. Státnice mám sice pořád před sebou, ale ..... něco už zkrátka hotový mám....

Fotky dýňového koláče samozřejmě nemám (hrozně jsem pospíchala a nestihla jsem ho vyfotit). Ale chválen byl docela hodně, takže se toho vůbec nebojte - pokud jste takový kuchaříci jako já a rádi zkoušíte nové věci.

Nechápu jak se to mohlo stát, ale zapomněla jsem vám sdělit svůj příšerný zážitek s kadeřnictví. Nutně (opravdu nutně!) jsem potřebovala ostříhat ofinu a konečky. Šla jsem v podstatě k první kadeřnici, která se namanula, poblíž místa kde bydlím. Děs běs a hrůza. Po příchodu domů jsem při pohledu do zrcadla málem omdlela a následně nůžkama zastřihávala zuby na ofině. Potom mi to ještě jednou zastřihávala i ségra. Každopádně teď chodim s křivě ostříhanou ofinou a každým pramenem vlasů jinak dlouhym. Asi se už budu stříhat jenom sama - nebo fakt nevim. Tohle už NIKDY víc!

A v pátek jsme s Jančou byli na bleším trhu v Meet factory. Šli jsme tam zcela nečekaně a spíš tak jako ohlédnout situaci. Nakonec jsem si odnesla parádní Zara kalhoty za 90,- a šatičky za 47,- :-D. Tyhle akce máme v plánu navštěvovat od teď docela hojně. Bylo to velmi vydařené. Sice se prodíráte miliardami lidí, je vám vedro a musíte se pro ty nejlepší kousky prohrabat těmi šílenějšími + bojovat s ostatními o ty opravdu hodně dobré kousky, ale stojí to zato :-).

Teď už jdu na další čaj, kousek knížky a klasický večerní film.

Friends Forever.

Jen tak sedět a popíjet.
Jen tak sedět a prokecat večer.
Prostě být jen tak společně!

Something stupid.

Hodně jsem teď četla Sářin blog a docela ty její pocity chápala. A pak jsem nějak přes něčí blog narazila na Hanitu a všechno mi to vyrazilo dech. Nejde o lítost, která se objeví asi jako první, ale spíš o šok - o to, že si uvědomíte, že tohle prostě může potkat naprosto kohokoliv. A v zápětí příchází myšlenka: co kdybych to byla já? Jedna ze situací, které si prostě neumím naprosto představit - ani na moment. Věřím, že psychika v tomhle dělá hodně, takže ať už je Hanita sebevíc cizí člověk, tak držím palce (a to nejen jí, ale všem ostatním Hanitam, které teď musí čelit něčemu podobnému) ať to všechno zvládne a do toho Bostonu se vrátí.

Měli jsme ve čtvrtek Hamburgerovou sešlost (hamburgery na grilu a svařák) a sešli jsme se v sestavě jak nás čekají hory. Bylo to fajn a zase se na ty hory těším o něco víc. V pátek pak bylo nejvíc krásně, tak jsme vyrazili na takovou vyhlídku (nevim přesně kde to bylo už:-D), stavili jsme se na obědě, pak fotbal a pak už večer u K. 

V sobotu jsme to totálně proflákali (jak už jsem psala) a večer jsem shlédla svůj jubilejní 1000. film, který jsem pak ohodnotila na csdf. Byl to zrovna Život Briana - nejvíc ulítlá věc! 

Dneska jsem nakoupila poslední ingredience na pumpkin pie a zítra se do toho dám (dodám pak nějaký fotky snad). Taky jsem dostala neodolatelnou chuť na cookies s mlíkem, takže už vím, co bude po pumpkin pie na řadě. 

Zítra teda pečení, knihovna (snad i knížky na bakalářku) a pak randíčko úterní zase:-).

Vytvořila jsem si konečně to do list a musím na něm začít makat:-), vytvářím filmotéku pro K. rodinu, stále neúspěšně hledám nějakou brigádu (ach jo), chystám se zase začít trochu víc psát (povídky nebo tak) a ve čtvrtek konečně zase jednou naše trio vyráží ven (hrozně se těším!).