A rozuzlení je tady vážení :-).....
Ale začněme hezky od začátku. Nejdříve hermeneutika. Učení mě štvalo, ničemu jsem nerozuměla, ale byla jsem celou dobu relativně v klídečku. Pak jsem dorazila v den zkoušky do školy a tadá - klídeček zmizel a nastoupil stres. Bláznivá profesorka nás tam nechala navíc odsedět ještě poslední přednášku a až po ní přišla s testem + ještě mě a dvoum kluků oznámila, že jsme nebyli na nějakých přednáškách a musíme si napsat navíc další test, aby si ověřila, že jsme četli všechnu povinnou literaturu (výborně - hned se mi udělalo líp). Vtipně nám dali ještě vyplnit hodnocení předmětu předtím než začala zkouška - myslim, že paní bude mít nejhorší hodnocení z celý fakulty :-D. No nic, test započal. Všichni psali jak o závod, brali si další a další papíry (samozřejmě, že před hodinou všichni tvrdili, jak vůbec nic neumí). Já popsala dvěma otázkama ani ne jednu A4 - tahák jsem neměla, poznámky k opsání po ruce taky ne (jsem trochu podcenila), tak jsem se zvedla mezi prvními, odevzdala to a šla světem. Myšlenky pochmurné, jasná vidina neúspěchu a představa dalšího nesmyslného učení. Po příchodu domů jsem zjistila, že mám C (nechápala jsem, ale nadšená jsem byla obrovsky). Nálada se mi zlepšila o sto procent a tak jsem si aspoň mohla užít rozlučku s kamarádama, co v pondělí odlítali do USA na léto pracovat.
Druhý den (čtvrtek) mě čekal pracovní pohovor - výběrové řízení na pozici pracovního konzultanta v organizaci, kde teď dělám pracovního asistenta. Neskutečná náhoda, osud mi dopřál a zrovna, když jsem potřebovala najít práci na plný úvazek, tak se u nás objevila volná pozice a navíc za docela slušný peníze (slušný v sociální sféře). Okamžitě jsem poslala životopis, motivační dopis a modlila se od prvního dne, aby to vyšlo. Pohovor byl trochu peklo, dusili mě tam hodinu a půl - a to můžu být ráda, že jsem holky znala a probíhalo to vyloženě v přátelském duchu. Do dneška jsem měla znát verdikt. A po pohovoru mě čekala další zkouška - tentokrát taková spíš banální, kterou jsme dali levou zadní všichni.
No a víkendu mě čekalo další perné učení na zkoušku z ekumeniky, kterou jsem měla včera (současně s tím druhým testem z hermeneutiky, na kterou mi nezbyl čas). Makala jsem, makala. Četla texty a vypisovala a byla jsem fakt poctivá, protože profesor je náročnej a na ústní pohovor už jsem jít pak fakt nechtěla. Test nás nakonec všechny stejně docela překvapil - 50 otázek (20 abc, 30 otevřených). Všechno jsem fakt nevěděla, ale nějak si poradila a dnešní verdikt je elitní skupina těch, co to napsali nejlíp (za B). Hahaha! I to moje dohadování na seminářích tomu pomohlo. Takže v pátek poslední zkouška - tentokrát kolokvium na management a bude to všechno v cajku! :-) a o škole už snad neuslyšíte zase chvíli!
No a teď k tomu nejdůležitějšímu - výsledku výběrového řízení. Měla jsem maličko výhodu v tom, že už tam pracuju a práci znám, tak jsem si furt říkala, že prostě proč by mě nevybrali a tak. Na druhou stranu jsem si furt říkala, že se na to nesmim upínat (hahahah - už jsem měla naplánovaný stěhování, co si všechno koupim a tak:-D). No a dneska, když jsem po józe jela knihovny a z knihovny domů, tak mi na zastávce zazvoní telefon a je to jasný - dozvim se, jak to bude. "Tak ti Míšo volám kvůli tomu pohovoru - jsme se rozhodli, že tě teda bereme:-)" - JÓ JÓ JÓ JÓ JÓ - NEJVĚTŠÍ RADOST!
Takže mám svoje první opravdový zaměstnání - zaměstnání, který jsem si vysnila, kde znám kolektiv a kde to prostě bude strašně príma (určitě že jo - trošku mám teď nadšenej pohled na všechno). A na podzim se budu konečně stěhovat do podnájmu a budu bydlet sama. Strašně nových věcí! Samozřejmě se toho všeho i trochu bojím (to je jasný) - čeká mě milion věcí, co se budu muset naučit a budu mít teď mnohem větší zodpovědnost za všechno. Teď se ale zatím na všechno fakt těším a jsem strašně zvědavá jaký to bude.
Jedna nová velká etapa tak nějak začíná....
