Pennyroyal tea.

K. mi na víkend odjel na velký absolventský sraz tělocvikářů z PEDF a tak jsem měla v plánu makat na diplomce. Hrozně jsem se zasekla na analýze a interpretaci rozhovorů - maličko zoufalství včera. Vůbec si s tím nevím rady, tak doufám, že se objeví někdo, kdo mi s tím bude umět pomoct. 

Naši mě ale vytáhli aspoň na chvilku ven a vydali jsme se společně na Matějskou pouť. Mamka na to byla hrozně natěšená, protože tam nebyla asi dvacet let a bylo to takový hezký vyrazit si někam s rodičema. Dali jsme dvě horský dráhy, nějaký to občerstvení a táta si zastřílel lukem. Matějská klasicky pořád stejná řekla bych. Včera bylo pěkně, tak tam bylo docela dost lidí. 

Večer jsem dočetla Kurta Cobaina a pak o tom několik hodin přemýšlela. Po delší době zase knížka, která mě úplně dostala. Tak jsem si pak na youtube a na googlu projížděla různý fotky, videa a rozhovory a byla jsem z toho celá nějaká nesvá. 

Hledám teď nějakou literaturu o zdravém stravování, tak kdybyste měli nějaké osvědčené tipy - sem s nimi prosím!

Uklidila jsem dneska po půl roce zase skříň a prodávám pár věcí na votočvohoz. Pokud budete chtít, můžete se mrknout SEM. 

Užívejte zbytku slunečné neděle a zítra přežijte první vstávání do práce v novém letním čase!

Jak jsem dneska byla hrozně produktivní.

Na mém pomyslném to-do-listu pro tento den zbývají už jen dvě věci a tak zasedám k notebooku se lžičkou plnou arašídového másla a jdu vám zase jednou napsat něco o tom, jak se mi žije. 

Poslední dobou je to na všech frontách hodně hektické a nestíhám vůbec nic, co potřebuju - od objednání doktora, po založení nového účtu. Dneska jsem se nicméně konečně kousla a pár věcí si můžu s radostí odškrtnout. 

Byla jsem v Airbank, založit si nový účet. Ve spořce mi skončil studentský účet a jejich služby se tak stávají hodně nevýhodné. Dlouho jsem uvažovala kam přejít a nakonec mi ve výběru zůstala Fio a Airbank. Airbank se mi tak nějak zdála solidnější, tak to vyhrála. Pobočka na Andělu byla úplně jak z tý reklamy :-D. Paní, co mě obsluhovala byla až děsivě milá, všechno tam bylo přívětivé, skoro vám div nenabídnou dortíček. Vlastně to bylo docela příjemné - jen na to v Čechách asi nebudeme moc zvyklí. Celé založení účtu trvalo asi 10 minut, karta mi přijde do týdne a jinak už můžu fungovat. Teď ještě rušení účtu a přesouvání financí a budu svobodná! 

Finišuju diplomku - zbývá mi přesně 35 dní do odezvdání a napětí vrcholí. Dneska poprvé po tom, co jsem nad tím zase hodinu a půl seděla, jsem si říkala, že to snad fakt doopravdy dopíšu (no nic jiného mi stejně nezbývá). Nechápu analyzování a kódování rozhovorů, takže se trošku bojím, že interpretace výsledků by Michelle bude malinko fake:-D.  Nemůžu se dočkat poslední tečky, vytištění a dne, kdy půjdu z obhajoby (flaško tequily, co stojíš nahoře na lince - třes se!). V pondělí jsem zaplatila poplatek za delší studium a jsem totálně na dně svých finančních zdrojů, ach jo! To je trest za to, že jsem to napsání diplomky tolik odkládala:-(.

Projela jsem si první část Albert magazínů, vybrala recepty, co v nejbližší době vyzkouším a označila si ty, co uvařím někdy jednou. Včera jsem dělala medové papriky plněné sýrem a bylo to delikátní!

Konečně jsem pročistila a prohrabala externí disk - uff. Někdy možná proberu a roztřídím všehny fotky po tisíce složkách. 

Letošní rok zatím stojí nejvíc za prd a mám pocit, že aspiruje na rok 2001, který byl až do teď nejhorším rokem, co mě potkal. Asi před dvěma týdny jsem si vylila čaj do starého notebooku, kde píšu diplomku (slzy byly už několikrát), rozprknul se mi černý mastný krém na boty po celé chodbě (i po bílých stěnách, že jo) a čekám, co dalšího ještě přijde. O osobních krizích ani nemluvím. Pořád věřím a doufám, že až odevzdám diplomku, tak se to nějak zlomí - tak mi držte palce!

V pátek jsme slavili Kíti narozeniny v klubu Nebe. Po sto letech jsem si zase zatancovala a objevila jsem nový naprosto nejlepší koktejl ever - Vanilla rain (vanilková absolutka, lime, sprite). Jak jsem takhle byla pařit po dlouhé době, tak jsem se zase pobavila nad tím, jak to na těhle místech chodí (hahahaha). 

Čtu životopis Kurta Cobaina a znovu jsem se zamilovala do Nirvany. Tu knížku hltám každou volnou minutu a nemůžu se jí nabažit. 

Ač jsme teď docela bez peněz a máme spoustu balení, tak jsme potřebovali nějaký úložný krabice do skříně a museli jsme do Ikei. No jasně, že jsme si nepřivezli jen úložný krabice, ale taky křesílko, parádní obrazy na zeď a veliký skleničky na víno. Ikea je mor!

Příští týden poslední dvojdíl HIMYM a je navždy konec - jsem zvědavá, jaké bude finále. 

Alpy - Tauplitz 2014

Letos jsme vyrazili po dvou letech zase do Alp na pořádnou lyžovačku – tentokrát ve staronové sestavě s T. a L., se kterými jezdíme na letní dovolené. Když jsme v sobotu ráno (1. 3.) složili všechny věci na hromadu, tak to vypadalo, že jedním autem to asi nedáme – dali jsme! (zpětným zrcátkem nebylo sice vidět přes kufr vůbec nic a mezi taškama s jídlem a oblečením se válely různě zašprajclý lyžáky - ale dali jsme to). Cesta nám docela utekla a lehce (v tuto chvíli opravdu jen lehce) jsme se ztratili jenom jednou.

Celý týden v jedné místnosti všichni pohromadě – trošku test a utužení našeho přátelství. Myslím, že jsme to zvládli bravůrně a žádná kolize nás nepotkala. Podle fotek jsme to tam čekali o dost menší, takže nás to vlastně příjemně překvapilo. Dva gauče naproti sobě (které bohužel nešly sešoupnout) a jedna vyklápěcí manželská postel. Menší kuchyňská linka, komoda s malou televizí, jedna skříň a jídlení stolek pro tři - co víc si přát. Oproti ostatním rokům, kdy jsme jezdili na hory s bráchou, to bylo takové relaxační a méně fyzicky náročné, což jsem já průměrný (spíš podprůměrný) lyžař ocenila. Když kvalita sněhu neodpovídala našim požadavkům, tak jsme to prostě zabalili a jeli domů. V hotelu Kulmhof, kde jsme bydleli byla i menší saunička a bazén, kde jsme nakonec byli vlastně jen jednou.

Jezdili jsme kromě jednoho odpočinkového dne každý den – měli jsme slunečno a teplo, měli jsme zataženo, mlhu i vánici. Zažili jsme snad všechny druhy sněhu – pro mě občas trošku peklo. Tauplitz je malá vesnička, kde je přímo i lyžovací středisko – takové spíš menší. Takže jsme se po letech vrátili na místo činu a zalyžovali si ve Schladmingu, kde jsem poprvé obula lyže na alpském sněhu před třemi lety. 

Hodně jsme jedli, hodně jsme pařili, hodně jsme četli a občas i pracovali. Nechyběly Pringels (po německu špringles) a zábavné hry typu Blafuj, Dixit, Znáš mě, kostky a klasické nekonečné prší na pět bodů. Spát jsme chodili poměrně brzo a brzo jsme taky vstávali – bez větších problémů. Zkrátka příjemně strávený týden. Dala jsem si tradiční wiener schnitzel i aperol spritz (který jsem ochutnala poprvé a který tam docela frčel). 

Myslím, že týden pospolu nám stačil a všichni jsme se těšili do své postele. Zpáteční cesta byla taková trošku vyhlídková, protože jsme asi po 30 minutách od chvíle, kdy jsme vyjeli špatně odbočili a zjistili to až po dvou hodinách. Hahaha - najeto navíc něco kolem 200 km - to chcete! Parádní zakončení dovolené. 

Omlouvám se za kvalitu fotek, ale zatím jsem nepřišla na to, jak se dostat k fotkám, co se mi automaticky načítají do iPhoto a objevila jsem jen tyhle miniatury či co to je. 

Inspiration 01.

Zase se mi tu po nějaké době nakupilo více věcí, o které bych se s Vámi ráda podělila. Na horách jsem se měla bájově, všichni jsme si moc odpočinuli - samotný příspěvek už je v procesu. Zítra zase do pracovního procesu a na ranní jógu. Venku to vypadá, že jaro je v plném proudu - hurá!

Krásné fotografie plné života, které mě ještě víc utrvrzují v tom, že se do NY prostě musím někdy zajet podívat. Cinemagrapsh - NY. 

Milujeme burgery (ne ty z McDonaldu :-D). Sem tam si tyhle vysoké miláčky děláme i doma a burger grilovačky bývají zkrátka legendární. PornBurger mě hodně inspiroval a už se těším až nějaký recept vyzkouším.

O tom, jak teď ujíždíme na smoothie, jsem vám už říkala. Doporučuju to kdekomu a při hledání stále nových kombinací jsem našla tuhle stránku 500 healthy smoothie recipes. 

Scrapbooking a zaznamenávání všeho, co se mi děje mě hrozně baví, i když mi vždycky dlouho trvá než se odhodlám k činu. Na pinterestu sleduju hodně nástěnek s tímto tématem a občas na mě vyskočí něco úžasného. Dneska to bylo I am from....

Ještě než jsem odjela na hory, tak jsem si tak jedno odpoledne sedla ke goodreads a vyhlídla si pár kuchařek. A tak mě teď čeká hodně zkoušení a vás doufejme nějaké ty nové recepty. 

• Betty Crocker - The big book of cupcakes
• Gwyneth Paltrow - It's All Good: Delicious, Easy Recipes That Will Make You Look Good and Feel Great
• Martha Stewart - Martha Stewart's Cookies: The Very Best Treats to Bake and to Share
• Rachael Ray - Express Lane Meals: What to Keep on Hand, What to Buy Fresh for the Easiest-Ever 30-Minute Meals
• Rory Freedman, Kim Barnouin - Skinny bitch in the kitch: Kick-Ass Solutions for Hungry Girls Who Want to Stop Cooking Crap (and Start Looking Hot!)
• Carl Tremblay - The America's Test Kitchen Family Cookbook
• Deb Perelman - The Smitten Kitchen Cookbook
• Alana Chernila - The Homemade Pantry: 101 Foods You Can Stop Buying and Start Making

Když už jsme u těch receptů - objevila jsem na svém oblíbeném blogu Cup of Jo, nápaditý recept na volské oko v toustu. Dnes vyzkoušeno rovnou 2x a vřele doporučuju dál. Osvěžte si něčím snídani. 

A nakonec tu mám pro vás dva tipy na aplikace do telefonu, co mě zaujaly. První je Seven - aplikace na cvičení. Sedm minut, sedm dní v týdnů, sedm měsíců :-). Je to taková trochu challenge, ale přijde mi to dobrý a nenáročný. A druhá je Avocado - aplikace pro páry. Můžete si posílat fotky a vzkazy. Máte sdílený kalendář, sdílené to-do-listy. S K. jsme si to docela oblíbili. 

Další nedělní ráno.

Miluju rána, kdy vstanu, jsem vzhůru už po osmé ráno a cítím se svěží. Skrz okna prosvítají sluneční paprsky a den začíná. Než vstanu, tak věnuju aspoň třicet minut čtení v posteli, pak sprcha a snídaně. 

Dopsala jsem si kupu přečtených knížek do svého starého sešitu. Probrala jsem desky plné plakátů a obrázků, které mi visely na nástěnce nebo na zdi, když mi bylo sedmnáct. 

V pozadí běží Gilmorova děvčata. 

Venku je krásně. 

Celá neděle je přede mnou. 

PS: Děkuji Saře za tip na knížku o životě Kurta Cobaina - Těžší než nebe. 

Try (Just a Little Bit Harder).

Ani nevím jestli jsem se tu o tom zmiňovala, ale k narozeninám jsem dostala od K. kuchyňský robot, který jsem si vždycky přála. Není to žádný velký krám, takže jsem ho nechala takticky přímo na kuchyňské lince a opravdu často ho používám, ať už na těsta, sníh, omáčky nebo smoothie. Smoothie se teď stalo troškou mojí posedlostí a dělám je hodně často. Experimentuju s ingrediencemi a momentálně zkouším přidávat do mixů taky zeleninu. Velkým překvapením pro mě byl mix avokádo a banán (1 avokádo, 1 banán, 1 bílý jogurt, lžíce medu, 400 ml pomerančové šťávy/kvalitního džusu, dvě kostky ledu), určitě zkuste - je to až ďábelsky dobré. 

Na internetu jsem objevila tenhle cute návod na papírové záložky do knih. Já záložek nemám nikdy dost a v podstatě v každé místnosti v bytě se mi nějaká válí. Nově jsem si včera přinesla jednu z Americké ambasády a tuhle si musím vyrobit. 

Nemůžu se dostat ke shlédnutí dalších filmů nominovaných na Oscara a taky jsem se rozhodla, že konečně postupně shlédnu všechny filmy, které mám třeba už i přes rok v počítači a které chci prostě vidět, i když to pořád odkládám. Začala jsem už o víkendu a viděla Maltézského sokola (jeden z prvních film noir), moc mě to nenadchlo, ale odškrtla jsem si další film na seznamu top imdb a moje skóre je 130/250 (no a dneska budu pokračovat). S K. jsme nedávno viděli Zlodějku knih, kterou jsem také četla a nedokázala jsem si představit jaká bude filmová verze. Někdy je lepší očekávat méně a člověk je pak příjemně překvapen. Knížka je samozřejmě bezkonkurenční, ale i film stojí za vidění. Milé mi přišlo pokračování Before sunrise a Before sunset, film Before midnight - ze všech dílů asi nejslabší, ale vůbec ne špatný. 

Zbývají nám dvě poslední lekce salsy, protože pak jedeme na hory a přijdeme o tu poslední. Začíná to být čím dál tím těžší a na konci minulé lekce jsme se zas strašně ztráceli. Obdivuji páry, co to tam roztáčí a ještě u toho na sebe stíhají zamilovaně hledět (nechápu!). Řekla bych, že už je poměrně jisté, že salsa mástři z nás opravdu nebudou. Na druhou stranu je to dobrá zkušenost a v šedesáti budu moct vnoučatům vyprávět, jak jsem se učila salsu. 

Objevila jsem úplně náhodou kavárnu Café Modi, kde jsem byla už dvakrát a hodlám se tam dále vracet. Příjemné prostředí, dobré ceny, dobré jídlo a dobré limonády. Pokud se pohybujete někde poblíž Karlova náměstí, tak tam určitě zavítejte.

Dort pro mamku, co jsem pekla podle Kitchenette se mi nad očekávání povedl a všichni jsme si na něm moc pochutnali. Díky kávě s rumem, kterou se korpus poléval, nebyl vůbec suchý. Čokoládu jsem koupila nějak extra kvalitní, protože krém jsem měla hrozně tmavý oproti originálu, ale dobrý byl i tak. Nejvíc práce na něm bylo asi s krémem a pak s rozřezáváním korpusu - na to bych potřebovala nějaký fígl. Zcela nepochopitelně, ač jsem dort i krásně nazdobila kytičkama, jsem ho pak vůbec nevyfotila (bohužel). Takže vám svůj výtvor nemůžu ani ukázat.

Už jen devět dní a jedeme do Alp. Poslední dobou je mi zas docela fajn. Omezuju sladké! Dostala jsem letos první tulipány. Rozbily se mi najednou troje boty! 

Ranní jóga.

Už mám za sebou dvě lekce ranní jógy pro zdravá záda. Opět chodím do studia Yogaspace, které se jen přestěhovalo od Švandova divadla pod Muzeum. Cena i místo jsou pro mě víc než přijatelné a tak každé pondělí vstávám v 6:15 a s úsměvem vyrážím protahovat svoje bolavá záda. 

Opravdu se věnujeme především protahování zad a po obou lekcích jsem odcházela příjemně namožená. Moc se mi líbí prostředí, které je takové čisté, bílé a klidné s tlumeným osvětlením. Během lekce nám do místnosti postupně proudí více sluníčka a den jakoby teprve opravdu začínal. 

Na lekce nás chodí šest (pět žen a jeden muž), ideální počet. Lektorka je mladá slečna, která na mě působí trošku nepřístupným dojmem, ale její vedení lekcí mi vyhovuje - i to, že chodí a opravuje nás.

Do práce chodím uvolněná, v dobré náladě, se sluníčkem v zádech. Mám čas si pročistit hlavu a užít si doznívající pocit z relaxace. 

Překvapuje mě, že mi ani nevadí ranní vstávání a to se K. vrací z nočních směn v rádiu, takže jsem většinou vzhůru tak od čtvrt na šest. Jsem ráda, že jsem se konečně donutila a šla do toho.

Londýn 2014 - část 2.

Páteční odlet ve 12:40. Já jsem samozřejmě týden před odletem onemocněla a odjížděla se zánětem dutin. Jak už jsem se tady zmiňovala, tak události předcházející tomuto víkendu byly celkově takové nešťastné a tak jsem odjížděla v ne moc dobrém rozpoložení. Vzala jsem si dva dny sick days, snědla tolik ovoce, že tolik jsem ho asi nesnědla za celý život, cpala jsem se Preventanem akut, brala vitamin C, pila litry zázvorového čaje, ale moc fit jsem stejně nebyla. Nicméně ráno pro mě přijeli naši a ségra a vyrazili jsme.

Nerada lítám letadlem a pokaždý se hrozně bojím, ale dvě hodinky uplynuly docela rychle a před druhou hodinou už jsme ukazovaly pas na letišti Gatwick. Začal můj mluvící/vyřizovací maratón všeho, protože jediná z naší skupinky mluvím anglicky. Vyzvedly jsme kufry, lístky na vlak - všechno jsme krásně našly, je to tam dobře značené. Vlak nám jel v podstatě hned, jak jsme přišly na nástupiště. První rozkoukávání po okolí, první kafe a svačina. Na Victoria station jsem si vystála dlouhou frontu na Oyster card, kterou jsem nabila na 20 liber a mohly jsme vyrazit k metru. První čaj, trošku zahřátí a dopování práškama. Metro pro nás bylo docela zážitkem, je to tam všechno takové úzké, těsné, zalidněné a je tam oproti venku velký teplo. Zajímavé, jak metro nikdy nepřijede z toho směru, co čekáte.

Hotel byl asi 10 min. chůze od metra a okolí vypadalo mnohem sympatičtěji než jsem čekala.  Na recepci jsme zjistily, že místo jednoho čtyřlůžkového pokoje někde v suterénu se společnou koupelnou na chodbě, dostaneme dva dvojlůžkáče ve druhém patře s koupelnou sice na chodbě, ale jenom pro nás. To bylo hodně milé, protože naše maminy se zas tak neznají a přece jen jsem se toho trošku obávala. Chodby uzounké, schody vysoké, pokojíky mrňavé a docela vymrzlé. V Londýně jsou všichni hrozně otužilý, chodí na lehko a v podstatě nemají topení (nechápu :-D). Ale na přespání to bylo naprosto dostačující a hotel bych klidně doporučila. Trošku jsme se rozkoukaly, odložily kufry a zase vyrazily ven - směr nákupy.

První zastávka Oxford street a Primark. Mraky lidí, mamina z toho byla trošku na prášky. Času jsme tolik neměly, protože jsme se chtěly ještě přesouvat do obchodního centra Westfield, které bylo dalších 20 min. metrem. Něco jsme nakoupily (plátěnky, trička s dlouhým rukávem, spodní prádlo) a jely zase o důlm dál. Westfield je opravdu velký. V rukách jsme táhly tašky, bolely nás nohy. První zastávka byly potraviny M&S - ovocný salát a voda! Další na řadě bylo hledání Lushe - v mapách se orientuju docela v pohodě, ale mapa Westfieldu to bylo fakt scifi! Nakonec se zadařilo, vyndala jsem svůj notýsek a začal můj nejdražší nákup tohohle víkendu (nakupovala jsem totiž i pro kamarádku). Přivezla jsem si šampony Seanik a Rehab, odličující mléko 9to5 (které tak vychvaluje Nat) a pleťovou vodu Breath of fresh air. Nákupní seznam jsem měla delší, ale čeká mě ještě cesta do Skotska, tak jsem si něco nechala na tam. Prošly jsme ještě pár obchodů s oblečením a Paperchase, kde jsem byla ze všeho unešená a nakonec jsem si tam koupila jen pár pohledů. Pak večeře - nějaká čína a mexiko (jak tradiční, že) a naprosto utahané jsme se vydaly v dešti zase do hotelu. Dorazily jsme něco po desáté, vysprchovaly v ledové koupelničce a usnuly asi za tři vteřiny. Už v tuto chvíli jsem tušila, že s hlasem jsem na tom dost špatně.

Ráno jsme se samozřejmě probudila bez něj a pouze jsem šeptala. Šeptat v angličtině, aby vám lidi rozuměli je dost náročné! Snídaně, kterou jsme měly v ceně hotelu se konala v malé kuchyni, kde byly pouze tři stoly (ano přesně tak TŘI) - nebudete se jistě divit, že jsme se tam nevešly a že u nich bylo plno. Jedly jsme tedy u nízkého stolku v recepci (tohle považuju za největší mínus hotelu). Ségra mě instruovala k nákupu špuntů do uší, takže ještě před památkami mě čekalo šeptání v lékárně a domlouvání se o věci, kterou jsem snad nikdy nekupovala ani v Čechách (zadařilo se ale). 

První naší zastávkou byl Tower. Na všechny památky jsme měly jen jeden jediný den, takže nebyl čas je prohlédnout nějak zevrubně a musely jsme se spokojit jen s pohledem zvenku. Následoval Tower bridge. První nadšení a focení. Začínáme Londýn milovat. Nakoupily jsme si první turistické pohledy a vyrazily jsme k Westminsteru. Všechno je to takové jiné než, když to vidíte na fotkách - najednou jste přímo TAM a stojíte u TOHO. Big Ben a London Eye. Vyšlo nám skvěle počasí, takže zbytek jsme daly pěšky. Od Westminsteru k Buckinghamu, akorát na výměnu stráží. Tolik lidí! Překvapilo nás, že to není nijak honosná budova. Pěšky pak na Trafalgar a z Trafalgaru na Picadilly, které je přímo mrňavé. Zastávka na kafe, čaj a občerstvení v kavárně Pret (mňam!). V tuhle chvíli se mění moje plány a protože ostatní chtěly jít spíš nakupovat, tak na Nothing Hill, katedrálu a Harryho Pottera už nedošlo. Místo toho po druhé Primark a Oxford street. Hodně mě nadchlo knihkupectví - mohla bych tam bydlet. Kolem páté už skoro nemůžeme chodit, takže přichází na řadu večeře. Vybraly jsme si restauraci hned naproti Primarku Garfankel's. Byla to dobrá volba - daly jsme si fish and chips a sausage and mash. Všechno výborné, milá obsluha, příjemné prostředí. 

Na hotelu jsme trošku pobalily, vyzkoušely všechny nakoupené věci a v devět už jsme byly tuhý. Můj hlas jásá, že má oraz!

V neděli jsme se probudily do deště a asi šesti stupňů (vím no, v Praze bylo asi mínus osm, ale z dvanácti na šest je taky docela rozdíl). Na snídani jsme chytly dokonce i stůl a mohly jsme se konečně v klidu najíst (na výběr byly toustové chleby, cereálie, jogurty, wrapy, wafle, sýr, šunka, máslo, džemy - taková ta klasika). Po snídani jsme zašly vrátit Oyster card - ze které nám vrátili 11 liber a nakoupit nějaké potraviny. Hodně mě nadchnul velký výběr a kvalita potravin - jsem zvědavá, jestli to takhle bude někdy i u nás. Nakoupila jsem si čokolády, cheddar, chocolate chips na pečení a instantní chai tea. V hotelu jsme ještě dobalily a v jedenáct už nás čekalo odhlašování z hotelu. Autobus na letiště nám měl jet až ve 14:47 a venku šíleně pršelo, takže jsem ještě přes wifinu hledala nějaké blízké obchodní centrum, kde bychom těch pár hodin mohli zůstat. Našla jsem nějaký Boxpark, který měl být asi 2 km od hotelu a pán na recepci mi řekl, že tak 15 min. pěšky. No - šly jsme asi 45 min., šíleně jsme promokly, promrzly a z kufrů se dala vylívat voda. Boxpark byl opravdu menší park z plechových krabic, kde byly obchody - místo na schování žádné (přišlo zoufalství). Okolní kavárny plné (protože prší, že jo!). Tak jsme počkaly na autobus (aspoň jsme teda jely tím klasickým červeňákem), svezly se zase zpátky a zakempovaly to v McDonaldu (na 2,5 hodiny - moje nejdelší návštěva McD v životě). Uvnitř se netopilo - klasika, takže jsem tam seděla v kabátu, pila čaj a modlila se, abych nepřijela se zápalem plic (v tuhle chvíli už jsem byla docela na pokraji svých sil). Na lístku na autobus stálo, že máme být na zastávce 15 min. před odjezdem a ze zážitků Nat jsem usuzovala, že autobusy v Anglii jezdí zásadně dříve. Po třiceti minutách čekání na zastávce plné lidí (pořád pršelo) přijel autobus, který jel na letiště, ale když se pan řidič podíval na náš lístek, tak nám oznámil, že mají zpoždění a on je bus, který měl jet před tím naším, takže nás vzít nemůže a musíme počkat na ten náš. Začínáme se trošku bát jestli se dostaneme včas na letiště a jestli nás ten další autobus opravdu vezme. Nakonec teda přijel a vzal nás a dokonce se v něm topilo!, takže na letiště jsme se dostaly a vlastně jsme tam nemusely aspoň moc dlouho čekat na odlet. Poslední sváča a kafe v Pret a pak už hledání gatu. Stansted je neuvěřitelně velký letiště (měl 99 gatů a jezdilo se na ně takovým letištním metrem). Dokonce jsme chytli dobrej vítr a do Prahy jsme přiletěly o půl hoďky dřív než bylo v plánu. 

Nemohla jsem sice mluvit další tři dny, ale výlet to byl úžasnej. Určitě se vyplatí jet na víc dní než na víkend (rozhodně do Londýna ještě budu muset jet). My jsme to měly všechno hrozně hektický a přijde mi, že jsme neměly vůbec klid si to užít pořádně. Jestli podobný výlet plánujete, tak určitě neváhejte, rozhodně to stojí za to.

Snad vás ten vyčerpávající popis neunudil k smrti, ale říkala jsem si, že mě by před cestou něco podobného pro představu docela bodlo.