Film/Sny/Přání versus Skutečnost.

Včera jsem koukala na film 50x a stále poprvé (ano, romantická komedie - a není tak špatná). A přemýšlela jsem po tom, jak každá z nás touží po romantických gestech a překvapeních, které jen málokdy přijdou. Nejsem si jistá jestli jsem někdy chodila s klukem, kterého by něco takového napadlo. Včera u toho filmu jsem si uvědomila jakou radost by mi udělalo jen občasné malé romantické gesto (a opravdu jsem si naivně myslela, že by mohlo přijít) - nepřišlo/nepřijde.



Někdy mě upřímně mrzí, že dělám tolik věcí, které jsou po tom zbytečné a za které nedorazí ani malý výraz opravdobých díků. Pokaždé si říkám, že přestanu dělat všechny ty hezké samozřejmosti a že si jich pak možná bude váženo víc - ve skutečnosti nikdy nepřestanu a všechno je pořád stejné. Bylo by snadné na to upozornit - ale cítím se pak o to hůř, když je reakce naprosto opačná a vlastně navíc ….. no jak to říct. Zkrátka uvažuju, co s tím….



Sny a přání jsou krásná věc. Často si představuju/přehrávám krásné milé scénky ve své hlavě a sním s otevřenýma očima. Většinou vím do detailu, co by jak mělo být a co bych jak chtěla udělat. V podstatě nikdy se pak nic z toho nevyplní a tak jsem v oné šedivé skutečnosti, která obklopuje skoro nás všechny a občas si pomyslím, jaké by to bylo, kdyby skutečnost a přání/sny byly stejné…..