středa 22. října 2014

Jak se ze mě stal filmový fanda.

Filmový fanda jsem nebyla od narození. Měla jsem spoustu jiných zájmů a věcí, které mě zrovna zajímaly (např. lepení tisíce vytřižků do sešitů, vymýšlet vlastní seriály, hrát si na oblíbenou skupinu, psát, mít kapelu, telenovely, hippies....). Nicméně jednoho dne do kolonky zájmy napíšete filmy a říkáte si: hmm na filmy koukám hodně, skoro o sobě můžu říct, že jsem filmový fanda. Ono to tak v tu chvíli ani není, ale je to první krůček k tomu se jím stát. 
Pro mě to byla taková pozvolná, zpočátku nenápádna, docela dlouhá cesta.

Bylo to někdy v době, kdy mi bylo asi tak devět let. Začala jsem kamarádit se Sítou a mimo jiné jsme dost času trávily u videa. Já sama jsem v té době tuhle vymoženost doma ještě neměla, takže jsme využívaly pouze filmotéku její rodiny. Ta nám skýtala mnoho pokladů, které dnes považuju za klasiku svého dětství - filmy, které jsem viděla určitě nejmíň stokrát. První takový film, který mi vytane na mysli je romantická klasika s Julií Roberts Pretty woman. Tenhle film byl pro nás tak trochu posvátný a řekla bych, že v 97' jsme ho sjížděly nejvíc. Hned vzápětí nás asi nejvíc uchvátil Návrat do budoucnosti (především jeho první dva díly) - dodnes je tohle jeden z mých nejoblíbenějších filmů, které si můžu pustit kdykoliv. Doktor Emmet Brown a Marty McFly jsou prostě výborná dvojka. Dalšími našimi oblíbenci byly bezpochyby Addamsova rodina 1 a 2, Dennis postrach okolí, Ski akademie, Titanic, Pipi dlouhá punčocha či Přepadení 2: Temné území.

Když mi bylo jedenáct a chodila jsem do páté třídy, pořídili jsme si video taky domů. Na videokazetách jsme měli hlavně kreslené Disneyovky (třeba Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Lady a Tramp) a české pohádky (S čerty nejsou žerty, Nesmrtelná teta, Lotrando a Zubejda nebo Jezerní královna). Velmi výrazně mi z té doby na paměti zůstal filmový plakát Kudrnaté holky, který měli v uhříněvesské videopůjčovně. Ten film jsem hrozně chtěla vidět. 

S přibývajícím věkem jsme začali chodit do videopůjčovny taky sami (k takovému staršímu pánovi, co byl původem ze Slovenska a vlastnil maličkou videopůjčovnu v Petrovicích). A tak jsme se dostali k filmům jako Prci, prci, prcičky, Záhada blair witch, Poslední mejdan, Svět podle Prota, Trainspotiing, ale taky Pulp fiction nebo Kokain.



Na střední jsme začali s F. a Kíťou pořádat víkendové filmové večery. Tři filmy za večer, z toho minimálně jeden horor (což rozhodně nebylo mým přáním). Díky téhle době jsem viděla hodně hororů, které bych si jinak sama nikdy nepustila. Musím se přiznat, že jakmile tyhle večeři skončily, tak jsem se na tenhle typ filmů přestala dívat. Od té doby jsem jich určitě neviděla víc jak deset a vždycky je to pro mě trošku sebezapření. 

Pak už jsem postupně víc začala sledovat, kdo film natočil, případně, co ten dotyčný natočil dalšího. Objevila jsem zvučná režisérská jména a začala se pídit. Objevila jsem filmové seznamy kultovních filmů, filmů, které musíte zaručeně vidět, filmů, které mají nejlepší hodnocení.

Nepovažuju se za filmového znalce a určitě mám stále obrovské mezery. O filmech si s vámi, ale můžu podívat několik hodin a možná vás překvapí, co všechno jsem viděla. Určitě nejsem žádný filmový kritik - mé hodnocení jsou zcela subjektivní a vychází z toho, jak na mne film zapůsobil.

Obecně mám hodně ráda černobílé americké filmy ze 40. a 50. let. Momentálně mám třeba období, kdy se vrácím do osmdesátek. Záleží na momentálním rozpoložení, náladě, ročním období. Na chuť jsem zatím nepřišla třeba Bergmanovi a Lynchovi (a pravděpodobně ani nikdy nepřijdu).

Filmy hodnotím na Československé filmové databázi a vedu si seznamy na 250films.net

pondělí 20. října 2014

pátek 17. října 2014

Sekaná s glazurou.

Dneska po nějaké době recept na něco masového. Včera jsem poprvé v životě pekla sekanou. Sekaná je takové naše docela rodinné jídlo. Vždycky jí pekl děda podle rodinného receptu. Možná bych ten rodinný recept někde i vyhrabala, ale vlastně mě na to, že si sekanou udělám doma, přivedla už klasicky Michelle z Brown eyed baker. Její oblíbený recept už na fotkách vypadal dokonale, a tak jsem ve středu nakoupila všechno potřebné a včera se dala do pečení. 
Glazury jsem se trošku bála, ale rozhodně stojí za to jí nevynechat! Dává sekané výbornou krustičku a chuť!
Příprava nezabere mraky času, nemusíte se bát. Podávala jsem jí s kaší a hráškem, ale dobrá bude i s chlebem a hořčicí. 

Ingredience na glazuru: 
1/2 cupu (hrnku) kečupu (zkuste nějakou lepší značku)
4 lžíce hnědého cukru
4 lžičky jablečného octu (seženete i v Albertu a nebyl drahý)

Ingredience na sekanou:
olej (použila jsem olivový)
1 cibule (nakrájená na kostičky)
2 stroužky česneku
2 vajíčka
2 lžičky dijonské hořčice (dávala jsem obyčejnou)
2 lžičky soli
2 lžičky worcestrové omáčky
1/2 lžičky sušeného tymiánu
1/8 lžičky cayenského pepře (koupila jsem na farmářských trzích)
1/2 cupu mléka (může být i jogurt)
Půl kila hovězího mletého masa (měla jsem něco kolem 400g)
Půl kila vepřového mletého masa (měla jsem něco kolem 450g)
Větší hrst nasekané čerstvé petrželky (koupíte třeba v Albertu)
1 a 1/3 cupu strouhanky

Nejdřív si v misce připravíte glazuru, smíchámím kečupu, cukru a octa. Dejte stranou. 

Troubu si předehřejte na 180 stupňů. Nasekanou cibuli a česnek opečete na pánvy, aby změkla. Pekla jsem asi 5 minut na mírném ohni. Do větší mísy dejte mleté maso a všechny výše uvedené ingredience i s opečenou cibulí a česnekem. Dobře promíchejte!

Poté buď můžete sekanou upéct ve formě na chleba, kterou vyložíte pečícím papírem nebo jako já, vytvarujete šišku a tu dáte na plech. Sekanou potřete glazurou (asi tak její polovinou) a dejte péct. Pekla jsem lehounce přes hodinu. 

Recept pak říká, že sekanou necháte po vyndání z trouby trošku vyhladnout a natřete jí ještě jednou glazurou, kterou ohřejete. To já už jsem neudělala, ale za pokus to určitě stojí. 





Zdroj: Brown Eyed Baker.

neděle 12. října 2014

I'm just sitting here watching the wheels.

Neděle mám asi z celého týdne nejraději. Ráno si většinou dopřejeme nějakou větší snídani a já si s ní dávám na čas. Jím pomalu a většinou si čtu. Neděle je taky den, kdy peču. Kuchyně je pro mě ideální útočiště a vaření je pro mě výborný relax. A ještě raději než vařím, právě peču. Všechno to odměřování, odvažování, příprava těsta. Když stojím v zástěře u pultu, s vařečkou v ruce - všechno kolem mne ztichne a nic mě netíží. Tohle a čtení jsou určitě mé dvě nejoblíbenější činnosti.



Dnes mě poprvé přepadla vánoční nálada (já vím, já vím, já vím - je hrozně brzo!). Nechci se na nic příliš těšit, protože loni jsem Vánoce vyhlížela s takovou radostí a nakonec jsem ty poslední týdny a dny byla nejvíc smutná a nic se nedařilo. Přesto už přemýšlím o tom, koho čím obdaruji, o starých a nových tradicích, o výzdobě a koledách.... Neukamenujte mě!

Po pár proležených dnech se zítra chystám do práce a nemůžu říct, že bych se cítila nějak zvlášť dobře. Tyhle rýmy/virózy či co, jsou vždycky nekonečné.

Začetla jsem se v pátek do knížky Eleanor and Park. Po delší době to byla knížka, u které jsem musela sedět každou volnou minutu! V sobotu odpoledne byla dočtená. V listopadu by měla vyjít i v češtině, tak pokud na ní někde narazíte - dejte jí šanci.

Filmy, co stojí za shlédnutí: Zamilován (1984) - krásný milostný příběh s Meryl Streepovou a Robertem DeNirem, Báječná chvíle (1987) - osmedesátkový film o teenagerech, Šaráda (1963) - vtipná detektivka s milou Audreay Hepburn a šarmantním Cary Grantem, Jak se dělá televize (1989) - bláznivá komedie s Divným Alem.

Vanilková svíčka, zázvorový čaj, teplá deka a seriály...

čtvrtek 9. října 2014

Jsem nemocná a čekám na znamení.

Krom toho, že jsem už upekla dva podzimní jablečné koláče a uvařila nějaké ty pozdimní polévky, jsem taky letos poprvé podzimně nemocná (doufejme, že naposled). 

Stojím před zásadním životním rozhodnutím a nemůžu se pohnout. A tak čekám na znamení. 

V posteli mi dělá společnost zázvorový čaj, David Copperfield a konečně taky Sims 4. Rozhodně moje radost dne. 

Protože jsem doma a "nemám jakože, co dělat", tak jsem vyslyšela tatínkovy prosby. Vytáhla jsem video, rodinné videokazety a začala nahrávat záznam do počítače, abych z toho pak udělala dvd. Díky tomu jsem si dneska mohla zavzpomínat na svoje taneční (letos je to už deset let, co jsem tam chodila - neskutečně to letí), kde jsme všichni vypadali jako totální ucha, na rodinnou dovolenou na Slovensku, rodinné oslavy, vánoční a jarní školní koncerty a taky na Bártíka, co nebyl vždycky tak velkej, jako teď! Co vám budu povídat, místy jsem byla až dojatá!

Po nějaké době zas asistuju ve školce a jsem za to ráda. Malý děti mě neskutečně nabíjí! 

Skončilo ohlife a můj život se bortí! Kam teď budu psát?

Je 9. října. Všechno nejlepší, Johne! 


úterý 30. září 2014

3 měsíce a 13 dní s Hillary.

18. června jsem v den, kdy jsem dokončila školu a získala svůj poslední titul začala číst biografii Hillary Clintonové. Celé tři měsíce jsem jí četla po večerech než jsem šla spát. A dnes jsem jí dočetla. Když jsem jí na goodreads hodnotila, zjistila jsem, že je to letos 50. kniha, kterou jsem přečetla. Splnila jsem tak svou malou osobní challenge. 

Poslední dny, týdny jsou trošku hektické a chaotické a kupodivu mě to nijak nermoutí. Stále beru věci, tak jak přicházejí. 

Opravdu jsem teď zase začala hodně sledovat filmy. A tak se můžete poohlédnout po: The One I love (2014), Creepshow (1982), Psycho (1960), Hořkost (1986), Hvězdy nám nepřály (2014) a Zuřící býk (1980).

Minulý týden začala seriálová sezóna. Těšili jste se? S K. sledujeme TBBT (první díly vypadají dobře) a Modern family (zatím jsme neviděli). Já pak sama koukám na Greys anatomy (na které jsem se těšila asi nejvíc), Once upon a time a Parenthood (u kterého jsem zase plakala jako vždycky, zvlášť, když jsem zjistila, že je to poslední série a bude mít jen 13 dílů!). Co sledujete vy? Nějaké tipy na něco, co by mi nemělo ujít?

Prodávám hromadu věcí na Votočvohoz -> jestli sháníte něco nového do šatníku, zkuste se mrknout, případně sdílejte:-)!

O víkendu jsem byla u B. doma, protože s K. pořádali burger párty. Krom toho, že to byla milá vydařená akce, jsem objevila asi ten nejkrásnější domek pod sluncem. V mém imaginárním seznamu pro a proti teď přibylo hodně plus ke koupi domu! Uvidíme, kam mě vítr zavane...

Už pozítří mé třetí výjezdní. Tentokrát v Českém ráji a v indiánském stylu. 

Konec září je tu a já mám koupený první vánoční dárek. Mějte se fajn!

čtvrtek 25. září 2014

Zpátky v čase část druhá.

A jedeme dál v naší jízdě zpátky v čase. 

Richard Gere, protože Pretty woman je můj zamilovaný film. Brandon Fraser - no řekla bych asi, že z fotky je to jasný. Meg Ryan, protož Láska přes internet. Kerry Russel, protože Felicity a protože kdo by nemiloval ty její vlasy. Chad Murray, protože je prostě pěknej a Bernardo Paz z telenovely Vidas Prestadas (:-D).
No a volně navazuju Prcičkama. Všechny díly jsou super - ten nejposlednější skoro nejlepší. Ve svý době to byl dost kult co?




Jak už jsem psala výše Pretty woman je můj zamilovaný film. Už jsem to tu někde určitě psala, ale před 17 lety jsme na ten film koukali fakt denně a uměli ho v podstatě zpaměti. Julie Roberts je mi sympatická a mám ráda i jiný její filmy, ale tenhle bude stejně vždycky top. Tak je jasný, že v sešitě se musela objevit. 





Tohle je fakt maličko úlet - skoro větší než Kassandra :-D. Leoš Mareš a jeho kožichy. Lži jsou jako déšť, co skrz na skrz tě promočí, Minuty se vlečou a Svalnatec. A koukejte, kde teď je:-D.




Enrique Iglesias. V podstatě od něj znám jenom pár písniček. Nicméně Hero a nejvíc vychytanej videoklip s Jennifer Love-Hewitt jsou pecka. 




Tohle je skoro záhada, jak jsem si to mohla nalepit, jelikož Pána prstenů nemám ráda (vůbec!). Je fakt, že to bylo ještě v době, kdy jsem neviděla ten poslední díl, tak jsem k tomu neměla takovou averzi asi ještě. Všechny díly jsem viděla v kině (což bylo taky naposledy, co jsem je vůbec viděla). Ve svý době (no možná i teď) dost pecka (pro fandy). 






Konečně něco, co mám ráda i teď a co mě těší. Hippies. 



Elvis - hlavně díky dědovi, co ho miloval. 



Stále trvám na tom, že ty šaty jsou dokonalý!!!


Španělsko, kde jsem do teď nikdy nebyla, ač jsem milovala všechno španělské a ze španělštiny dokonce maturovala. S tím souvisí i Venezuela a Guadeloupe. 



Další z věcí, které mi zůstaly. Třeba letos je Nirvana určitě moje nejposlouchanější kapela. 



Ženatý se závazky asi ani nemusím komentovat. Ale bomba na závěr, je opravdu bomba. Často jsme si se Sítou vymýšlely vlastní časopisy a webový stránky, kde jsme ze sebe dělaly hvězdy a tak. Tady můžete vidět názornou ukázku.