neděle 21. září 2014

Jablkový koláč s drobenkou a javorovým sirupem.

Dnes oficiálně začíná podzim a mě při včerejším deštivém odpoledni přepadla chuť upéct  letos první jablečný koláč. Nelenila jsem a i v dešti jsem běžela nakoupit jablka a potřebné ingredience. Opět se mi stala inspirací Browneyedbaker a opět mě nezklamala. Pokud tedy letos chcete vyzkoušet něco trošku nového, zkuste tenhle kořeněný koláč s drobenkou. 

Koláč jsem pekla v koláčové formě o průměru 26 cm. Počítejte, že těsto budete 45 chladit potom, co ho uděláte a poté 30 min, když ho rozválíte do formy.

Ingredience na těsto: 
146 g mouky (kombinovala jsem obyčejnou hladkou a špaldovou)
půl lžičky soli
1 lžíce krupicového cukru
85 g másla (vychlazeného a nakrájeného na kostičky)
46 g hery
1 lžíci studené vody 
1lžíci vychlazené vodky (můžete nahradit vodou)

Ingredience na náplň: 
50 g krupicového cukru (dávala jsem třtinový)
2 lžíce hladké mouky (dávala jsem špaldovou)
1 a půl lžičky skořice
1/2 lžičky muškátového oříšku
1/4 lžičky soli
6 středních jablek (Golden Delicius nebo Granny Smith), nakrájených na plátky
1 lžíce citronové šťávy
2 lžíce javorového sirupu
Pár kostiček másla 

Ingredience na drobenku
120 g hladké mouky (dávala jsem špaldovou)
80 g krupicového cukru (dávala jsem třtinový)
1 a půl lžičky skořice
Půl lžičky soli
85 g másla (nakrájeného na kostičky)
60 g vlašských ořechů (nakrájených) - já použila mandle, protože jsem ořechy nesehnala

Postup: 

Nejdřív si uděláme těsto. Já jsem použila robota, takže to bylo za chviličku. Do robota jsem dala všechny suché přísady a promíchala, pak jsem přidala máslo a heru. Za pár minut jsem měla pevné těsto. To jsem si dala do mísy, přidala lžíci vody a vodky a zapracovala. Udělala jsem si tlustší placku, dala do potravinové fólie a dala chladit na 45 do lednice (máte čas na jeden díl seriálu). 

Vychlazené těsto vyválíte a vyložíte jím formu. Dáte zase na dalších 30 min chladit do lednice. 

Mezitím jsem si oloupala a nakrájela jablka na plátky, promíchala jsem je se lžící citrónu. Dáme stranou a v jiné míse smícháme mouku, cukr, kouření, sůl - touto směsí obalíme jablka. Náplň je hotová. 

Jak připravit drobenku asi všichni víte. Nejdřív jsem smíchala všechny suché ingredience, pak jsem přidala máslo a rukama vytvořila drobenku. 

Vyndáme vychlazený korpus z lednice, přendáme do něj obalená jablka, pokapeme dvěma lžícemi javorového sirupu a poklademe kostičkami másla. Navrch jsem dala drobenku, kterou jsem jemně umačkala. 

Pekla jsem v troubě předehřáté na 200 stupňů, pak jsem jí ztlumila na 180. Pekla jsem cca 40 min. 




Zdroj: Brown eyed baker

pondělí 15. září 2014

Zpátky v čase část první.

Když jsme vyklízeli před prodejem dům, našla jsem mimo jiných svých relikvií, také sešity, kam jsme si se Sítou lepily výstřižky z všemožných časopisů (pamatujete na Dívku, Top Dívku, Popcorn, Bravo, Bravo Girl, Seriály a jiné?). Po většinou to byly věci, do kterých jsme byly zažrané a někdy maličko úlety (viz třeba Leoš Mareš či Kassandra). Hodně to sem dávám spíš pro sebe, abych tyhle věci nikdy neztratila, ale taky trochu pro Vás - určitě se u toho pobavíte a na něco si možná sami vzpomenete. Asi jako Sešit pro každou příležitost. 

Správná pětka. Dávaly to tenkrát na takový stanici, co na ní skoro nikdo nekoukal (ani si nevzpomenu, jak se to jmenovalo). Nicméně bylo to takové rodinné a pamatuju si, že se mi to hrozně líbilo. Neznám nikoho jinýho, kdo by na to koukal taky :-D.


Ally McBeal. Moje srdeční záležitost. Všechny díly mám na DVD, miluju všechny soundtracky a v knihovně mi trůní knížka Průvodce seriálem. Ally mi byla vždycky blízká, protože byla totálně divná. Ten seriál je vtipnej a ujetej tím nejvíc možným způsobem. Piškot a jeho pískající nos, Richard a jeho podkolenní jamka, Elain a její vynálezy. Zlá Ling, upjatá Nell a prsatá René. Naprosto k nakousnutí Larry, zpřízněná duše Billy a všudypřítomný Barry White.


 




Buffy, přemožitelka upírů. Nikdy jsem ten seriál neviděla celý. Občas jsem na to koukala po škole. Co na tom bylo nejlepší byl můj zbožňovaný Seth Green v mini roličce:-D. Do sešitu se to přesto dostalo. No a jedna stránka o Avril Lavigne, která v tý době frčela se svým hitem Complicated a angličtinou, která se mi hrozně líbila (tím myslím její výslovnost).




A dostáváme se k vtipnější části. Esmeralda. První telenovela (no druhá, když počítáme Manuelu), co u nás běžela. Myslím, že to asi sledovala většina Český republiky. My se Sítou jsme to žraly neskutečně. Chodily jsme v zelený a křtily svoje panenky. Vymýšlely jsme si vlastní zmutovaný verze telenovel a česaly se jako Esmeralda. Na poslední díl asi nikdy nezapomenu, začala tím éra nahrávání všech posledních dílů telenovel a seriálů. A teď se mi fakt můžete začít smát! :-D





Kassandra. Druhá telenovela, kterou napsala Delia Fiallo (autorka Esmeraldy). Tohle byla nicméně hrozná blbost a viděla jsem jen pár dílů, ale znáte to, telenovela je telenovela a když vám je dvanáct, tak prostě lepíte, co je zrovna k mání :-D.





Austin Powers: Špion, který mě vojel. Nějakou náhodou jsme na to šly se Sítou do kina a úplně jsme se do toho zbláznily (no do čeho my jsme se nezbláznily, že jo). Další film se Sethem Greenem a navíc zlounské Mini Me. Jsme ani netušily, že je to už druhej díl ze série. Denis, postrach okolí. Úžasnej film, kterej můžu vidět kdykoliv a znám ho nazpaměť. No a Cristina Ricci, protože prostě Addams family, kterou jsem viděla teď o víkendu a na kterou stejně nic nemá. 


Roswell. Seriál, který jsem nikdy nedokoukala, ale jehož první dvě série mě úplně fascinovaly. Až skoro uvažuju, že se na to snad podívám znovu, abych zjistila, jak to dopadlo a co mě na tom tak bralo. 




Deník Bridget Jonesové. Úplně si pamatuju ten den, jak jsme na to šli do kina. Úvodní scéna s písničkou All by myslef je stále má oblíbená. Bridget mám ráda pořád a nedočkavě vyhlížím třetí díl knížky.




Pro dnešek vše a v druhém díle např. Julia Roberts, Prci, prci prcičky nebo Enrique Iglesias.

pondělí 8. září 2014

Extremely loud and incredibly close.

Ležím v posteli. Venku prší a líbí se mi, že dnes můžu usínat za zvuku padajích kapek vody. Je mi trochu smutno - jen tak, bezdůvodně. Jsem zamyšlená. V hlavě mi s kapkami deště zní také klavír. 

Něco je neuvěřitelně nahlas a někdo je nesmírně blízko.




pátek 5. září 2014

1. zářijový týden.

První zářijový týden je skoro za námi.
Praha je zase o něco plnější.
Potřebuji si koupit nějaký pěkný notýsek, abych mohla začít psát „Gratitude journal“ (už mám pět dní zpoždění).

Včera jsme se byli odpoledne po práci projít a posedět u vody a poprvé jsem byla ve zmrzlinárně Angelato. Fronta tam byla slušná (což je znamení kvality, že jo). Výběr zmrzlin zajímavý. Miluju sice nejvíc citrónovou, ale řekla jsem si, že nebudu suchar a šla jsem do levandulového cheesecaku. Kromě klasických smetanových zmrzlin a sorbetů tam najdete i dost netradiční příchutě (červená řepa, mák a švestka, avokádo, dýňová atd.). Jestli jste tam ještě nebyli, tak neváhejte. I těch 38,- za kopeček (a je to pořádnej kopec) za to stálo.

Minulý týden jsme s holkama z práce měli takové posezení u jedné z nás. Bylo to milé už jen proto, že to bylo kousek za Prahou, na zahrádce, kde kousek za plotem zurčel potok. Hráli jsme pétanque a taky dost jedli. Každá něco přinesla či uvařila. Mě ze všech dobrot asi nejvíc zaujala paštika s mandlemi a brusinkami a konečně se snad taky odhodlám ukuchtit si jí si sama doma. Jednou z dobrot byla taky dýňová polévka, kterou já vlastně moc nemusím od loňského podzimu, kdy jsem si řekla, že mi vlastně asi dýně nechutná. Letos to možná ještě přehodnotím. Možná byla chyba v tom, jak dýni upravuju. Včera jsem si teda domů přinesla dvě máslové dýně a zkusím to s polévkou znovu (podle tohoto receptu). Držte mi palce!

Dnes kolaudace a zítra Burgerfest. Doufám, že letos to bude opravdu více zvládnuté než loni a že nebudeme muset dvě hodiny stát ve frontě.

Minulý víkend jsem po dlouhé době vytáhla dvd Návratu do budoucnosti a shlédla první dva díly. Ach, jak já ten film miluju! V kině jsme shlédli Strážce galaxie (dobré to bylo) a doma pak druhý díl Kapitána Ameriky (tahle postava mi prostě nějak nesedí).

A tady pár věcí, o které se s vámi chci podělit:

1) Kuba, co hledá židli. Hned bych ho k nám do kanceláře přizvala.
2) Žijeme metro. Kluk, co jezdí z práce a do práce a povídá si s lidma.
3) Jak si zavázat šátek na 25 různých způsobů. Video, co jsem potřebovala.
4) Podzimní recepty od Browneyedbaker.
5) Kamarádka prodává na votocvohoz.




pátek 29. srpna 2014

This Just Doesn't Seem to Be My Day.

Těžké ráno. Zhřešila jsem snídaní v McD. 
Pomalu a jistě nás opouští léto a na mě padá podzimní nálada (v  tom dobré smyslu).
Konečně jsem poslední dobou zase přesedlala ze seriálů spíš na filmy!
Do knihovny mi přibyla nová knížka Podivné město, teď si musím koupit ještě první díl, který mám jen ve čtečce - a to se vyplatí.
Od Gilmorek k Dawsonovy. A zjistila jsem, že sem fakt vyrostla!
Za minulý víkend jsem přečetla dvě knížky (takové ty, co se s nimi strašně rádi zahrabete v křesle a nemůžete vstát) - Zvláštní smutek citronového koláče a Baladu o smutné kavárně/Svatebčanku
Piknik, co jsem plánovala a tolik se na něj těšila nakonec nebyl (docela mě to naštvalo). Dlouho zase žádnou akci organizovat nebudu. 
Vařila jsem poprvé quinou. Pro začátek jsem zvolila formu salátu. Bylo to výtečné. Skočte si pro ní. 
Už jsem 21 dní v kuse šťastná a vynechala jsem jen jednou (zrovna na na výročí)! 
Nedávno jsem si uvědomila, že už víc jak rok a půl chodím na angličtinu. Kdo by to byl řekl.
Naučila jsem se konečně víc využívat Pinterest
Dala bych si zase nějaký filmový maraton, jako loni s novým Bondem. Nějaké návrhy? (Hvězdné války mi doma neprojdou.)
Cassida mě úplně nadchla svou odhodlaností a výdrží s Whole30. Neumím si vůbec představit.
U oběda jsme s kolegyněma debatovaly o tom, co jsme nosily, když jsme byly malý. Kde jsou ty časy lacláčů, elasťáků, zvonáčů, lakýrek, obrovských sponek s mašlema do vlasů, roláků a džínových sukní s volánama? 
V neděli bude Den nepřečtených knih. Loni jsem díky tomu dočetla Vzpomínky na Johna Lennona a letos se dám konečně do Murakamiho Po otřesech
Poslední srpnový víkend před námi. Tak si ho užijte!

pondělí 18. srpna 2014

"6"

Před šesti lety jsem seděla na lavičce na Střeleckém ostrově. On přinesl kytku a já zapalovač.
V 17:50 se mě v parku na Kampě zeptal: "A to už spolu teda teďka chodíme?"
A já v 18:00 se smíchem řekla: "Tak od teď."

Tenhle šestý rok byl pro nás docela složitý a párkrát taky skoro ten poslední. Přesto jsme dneska spolu a tady.
Šest let.


úterý 12. srpna 2014

Burákové máslo a pohled z Kryštof kempu.

Po cestě z práce jsem si koupila 300 g pražených, loupaných, nesolených arašídů. Nemohla jsem se dočkat až je doma hodím do robota a konečně si vyrobím domácí burákové máslo. Je to snadné jak facka. Arašídy hodíte do robotu, zmáčknete tlačítko a sekáte. Sekáte a sekáte a arašídy se pomalu stávají pomazánkou. Já jsem je ještě jemně dosolila a přidala dvě lžičky javorového sirupu. Nejtvětší mňamka! Vypadá to, že burákové máslo už si asi nikdy kupovat nebudu. 

Ve schránce jsem dnes našla pohled z Kryštofkempu, co jsem nám poslala (moc často si sama sobě pohledy neposílám). Milým překvapením bylo, že na něm krom mého vzkazu byl i podpis od Richarda. Obdivuju jeho výdrž, protože podepsat takové množství pohledů muselo být náročné. Hned jsem měla lepší den.



Když jsem ráno v práci zasedla k počítači, hned první zpráva, kterou si přečetla byla ta, že zemřel Robin Williams. Vážně mě to překvapilo a taky rozesmutnilo. Deprese jsou hrozná věc! 

Poslední dva dny chytám na Cool(u) staré díly HIMYM a neuvěřitelně se u nich řežu smíchy! Úplně se v tom vidím. Vypadá to, že podzim bysme mohli věnovat repríze a staré dobré pětce. 

Dočetla jsem včera Útěk do divočiny. Před víc jak dvěma lety jsem viděla film, ze kterého jsem byla naprosto v tranzu. Nedávno jsem v knihovně narazila na knihu a v tranzu jsem byla znovu. Opět jsem přemýšlela o celé té cestě, o velké smůle, o osudu. Vřele doporučuju! 

Viděla jsem po dlouhé době film s Natalií Oreiro. Argentinské drama s názvem Wakolda. Nebylo to vůbec špatné. Líbilo se mi po delší době zase poslouchat něco ve španělštině a zase jsem si posteskla, jak jsem všechno zapomněla. 

Posledním tipem je výborná aplikace na sledování vlastních financí - Spendee. Používám jí denně a rozhodně stála za těch pár dolarů.

pátek 8. srpna 2014

#100happydays.

8. srpen. Mé oblíbené datum. Můj oblíbený srpnový den. Když si ho představuju, vždycky mi na mysli vytane teplý letní večer, pomalu zapadající slunce a procházka na panelku se Sítou a Ketynou. Ani nevím proč. Asi mi tyhle dny zůstaly jako prototyp těch nejhezčích chvílí. Vtipné, že se to ukáže až po tolika letech. 

Kdy jindy tedy konečně začít #100happydays výzvu než dnes. Sto dní v kuse je docela velké sousto, ale proč to nezkusit právě teď. Jednou něco dokončit musím! Vy se můžete těšit, že 15. listopadu se tady objeví velká stofotková koláž šťastných fotek. (I can & I will). Všechny odvážné a odhodlané parťáky ráda přivítám. Dejte vědět v komentářích. Můj instagram ZDE.

Zítra nás čeká dlouho očekávaný Kryštof kemp! Jupí!