neděle 19. prosince 2010

Cupanina.

dneska napad sníh. ohnul jsem se a udělal kouli. hodil jsem jí na značku. a těsně se netrefil. o pár kilometrů dál jsem udělal další. a hodil jsem ji do jednoho okna na baráku. a těsně jsem se trefil. když minu, tak těsně a když se trefim tak jen tak tak. je to neustále na hraně. ale v zimě jsem z toho smutnej a v létě mam radost. to je možná celý. maturuju v létě. všechno bude ok.

Slova, myšlenky, nic

Prostě sedíte, koukáte na bedýnky od počítače a nic. Vůbec nic. Jen pocit, prázdný pocit. Ne pocit prázdnoty, ale prostě jen čistý bílý pocit; jako prostěradlo. A slova? Ty nejsou, nejsou. Jen myšlenky v hlavě. V mé hlavě. Motýlci a včelky, šuplík a ponožky. Je jich tam spoustu. Každá zvlášť smysl nedává, ale v určitém spojení se smysl najednou vynoří. Světlo, tolik světla. Noc a den. Moře, vlnky, vítr a moře krásných vzpomínek. První pusa, poslední deprese, strach, láska, stesk, smrt a splněný sen. Autíčka, pistole, tabule - vzpomínky z dětství. Střípky, kterým rozumíte jen vy. Cupanina. Člověk roste, vyvíjí se a dospívá. Všechno jsou to jen domněnky. Je vám třicet, nic se neděje. Máte spokojený život, ale v úplně prázdném pokoji skáčete po posteli jako když vám bylo patnáct. Něco hledám, co? Nic, nic, nic, nic, nic. Život je hledání. Cesta, kamínky, tráva, stromy a květiny. Svět, kde lidé umírají a kde ožívají lidské sny. Někde tam daleko, ve tmě, ve hvězdách, na jiných planetách. Je někdo jako my. On ale nehledá. Už našel. Vyšší bytosti. Blábol. Jen uvědomění. A najednou je tma, konec, prázdno. Myšlenka.

...........................................................................................................



 

čtvrtek 16. prosince 2010

Meruňky. Bylinkový čaj. Zmrzlý prsty.

Právě jsem přišla z venku. Je tam krásně. Mráz, slučníko, spousta sněhu. Náš pes miluje venčení v zimě. Miluje sníh. Miluje tříhodinový čuchání všeho možnýho (zatímco já mrznu vedle něj).
Dala jsem si do misky milovaný meruňky, udělala jsem si hrnek sedmi bylin a jdu něco dělat. To do list je kupodivu docela proškrtán a to teď lítám všude možně, takže na nic nemám pořádně čas.
V pondělí jsem dokoupila poslední dárky, ozdobili jsme stromeček (a taky celý byt), takže teď už čekáme jen na příští pátek, pohádky a cukroví. Zítra si asi předáme dárečky s K. a příští týden mám nabitý dalšími srazy a předávkami dárků. Do toho poslední tři asistence v tomhle roce a balení na hory.
Koupila jsem si svoje první carvingové lyže a doufám, že se letos naučím i ty "pitomý" carvingový oblouky. Já jsem hold stará škola a tyhle novoty v malíku nemám :-D. Každopádně jsem si koupila nakonec ty o něco dražší než jsem měla v plánu, tak doufám, že na nich budu lyžovat hodně let. Jsem si dala sama sobě nejdražší vánoční dárek (hahaha).
No a teď už běžím využít svůj volný den a něco udělat, ať si můžeme užít víkend.

pátek 10. prosince 2010

Feelings.

NĚKDY: 

- mám takový vztek, až se mi rozklepou kolena
- mívám takový strach, že svět kolem mě se zastaví a vnímám jenom zběsilý tlukot svého srdce
- mám takovou radost, že musím skákat a vískat štěstím
- mě rozveselí úplná maličkost a já se musím nahlas od srdce zasmát
- je tolik různých pocitů, že nemůžu nic než plakat
- se i ve společnosti spousty lidí cítím hrozně osaměle
- se vracím do minulosti a znovu zažívám některé chvilky
- jsem nešťastná z lidí a věcí kolem sebe
- jsem smutná, protože oni už nikdy nebudou u toho nejdůležitějšího
- tolik miluju, až to srdce bolí
- jsem naprosto klidná
- už prostě nechci mluvit
- mám pocit, že úplně zešílím
- to jen bolí a pocity se nedostavují
- to je ono!

středa 8. prosince 2010

Make love, not war.

Dneska je to třicet let, co byl zastřelen John Lennon. 

9.10. 1940 - 8.12. 1980


There's nothing you can do that can't be done.
Nothing you can sing that can't be sung.
Nothing you can say but you can learn how to play the game
All you need is love.

 

pondělí 6. prosince 2010

Zima. Zima. Zima.

První pohled na asistenci. První setkání s novou prací. První setkání s klientem. Zatím to jde dobře. Uvidíme až budu muset začít asistovat sama, jak mi to půjde.
Celý den jsem chodila s mokrýma botama, mokrýma ponožkama a hlavně mokrýma nohama!
Zašly jsme s Jančou na oběd (tentokrát na čínu - hovězí kung pao výborný), pak jsme čekaly na balíček na Malostranský a nakonec jsme to završily výýýbornou předraženou čokoládou se šlehačkou:-). 
Doma jsem si musela nahřát ponožky a mikinu na topení, abych se trochu zahřála. 
Zítra mám volný den, ale musím stihnout udělat/dodělat nějaký věci a možná snad na skok s K.
Dárečků už musím koupit fakt jen pár a pak je všechny taky zabalit.
Měla bych nastudovat materiály do práce, začít psát pořádně bakalářku a dodělat věci na filozofii (který jsou fakt už skoro hotový). 
A teď už na ostrov a k filmu do postele....

čtvrtek 2. prosince 2010

Snow Time.

Dojedla jsem bagel z M&S (muffin na mě ještě čeká) a můžu se konečně vrhnout na blog:-).

V neděli jsme se byli podívat na Staromáku na stromeček (jako ostatně každý rok). Tentokrát s celou K. rodinkou. Dali jsme si pečený kaštany (jako, že ochutnáme jaký to vlastně je) a pokud nemáte rádi podivnou chuť suchých brambor, tak si je radši nedávejte (mě to teda vůůůbec nechutnalo). Pak jsme zkusili i medovinu (ta teda taky nebyla nic moc) a nakonec jsme i letos našli stánek s piklema a čokoládou (my si ty pikle do tý čokolády namáčíme) mňam mňam mňam. Letos je stromeček moc hezkej, akorát nevim, proč v televizi vypadal takovej do červena, když pak v neděli na něm nic červenýho nesvítilo. Jinak klasicky milion lidí a velkej mráz. Ale já byla nadšená (jako každý rok)!

Včera jsem byla poprvé v nové práci - podepsat smlouvu a na zaučení. A trochu jsem se toho po cestě bála. Nakonec to bylo super a jsem z toho zase hrozně nadšená. Do konce prosince budu chodit na náhledy ještě a v lednu už asi začnu chodit s klientama sama (wow). Tak jsem zvědavá jaký to bude a tak. Mám tady štos papírů, který musím přečíst (různý metodiky, pravidla atd.). Každopádně bylo super jak jsem se pak vracela domů a nejvíc hrozně chumelilo a tak. Já tohle úplně miluju (nadávat začnu až tak za dva měsíce), když se k večeru vracím domů, všude takový to zimní ticho a hustě sněží. Když se zaposloucháte někde poblíž stromů, tak ten sníh vydává hrozně krásný zvuky. 

Byla jsem taky v knihovně zase a půjčila si fakt malinko knížek jenom, protože budou Vánoce a o nějaký jsem si psala Ježíškovi a navíc teda musím psát spíš bakalářku než si číst (že). Kupodivu jsem dneska zcela nečekaně opravdu vzala knížky k bakalářce do ruky a začala vytvářet obsah a dokonce jsem si udělala tu prezentaci na příští týden, kterou už jen doladím. Jsem se fakt překonala. 
Dopoledne jsem dneska nakonec vyrazila na nějaký nákupy (když jdu do tý práce až příští týden) a nakoupila si nějaký věci, co jsem dlouho chtěla a taky dárek pro maminu. Pro babi už dárek mám, pro Kíťu taky, pro tátu v podstatě taky a zbytek nějak seženu ještě snad:-).

Čtu teď zase další knížku od Murakamiho - Afterdark (zatím to vypadá dobře - jako vždy). Hodně jsem teď koukala na starší filmy, co jsem měla vždycky ráda (Kdopak to mluví a Denis postrach okolí) a taky jsem konečně sehnala filmy s Molly Ringwaldovou (Sixteen candles a Pretty in pink) - ač osmdesátky nemusim, tak ty filmy byly docela dobrý. Protože začal padat sníh a tak, tak jsem taky vytáhla nějakou starou americkou vánoční klasiku a zkoukla Miracle on 34th Street (1947). Po sto letech jsem se odhodlala i k Čarodějkám z Eastwicku a filmu Kid (1921) s Charlie Chaplinem (kouzelná věc). Hrozně hrozně moc moc moc mě nadchnul film Eat, pray, love a nechápu to průměrný hodnocení na csfd. 

Perníčky máme napečené a nazdobené. Bez obrovských palčáků nedám ani ránu. Velký hrnek čaje mi teď na stole stojí každý den. Poctivě otevírám okýnka v adventním kalendáři. Prosinec dorazil....