čtvrtek 29. srpna 2013

Tunis, Monastir 2013.

Po dvou letech zase u moře. Moje první velká dovolená, co jsem nastoupila do práce na plný úvazek a dva týdny volna. Těšili jsme se všichni hrozně moc a byla to velmi očekávaná akce. 

Jeli jsme ve stejném složení jako před dvěma lety. Nejdřív jsme měli v plánu destinaci úplně jinou, ale nakonec to kvůli cenám, občanským nepokojům a našim požadavkům padlo zase na Tunis, kam už jsme vlastně minule jet nechtěli. 
Cesta začala 9. srpna odpoledne na letišti Václava Havla. Protože jsme vystáli asi půlhodinovou frontu na odbavení, která nebyla naše (stane se no:-D), protože jsme si nutně museli koupit alkohol a sehnat karty, tak jsme vlastně na odlet ani moc dlouho nečekali. Čekal na nás kočár s názvem Spicy jet (??), k večeři jsme dostali čínu, obsluhoval nás sexy letušák, co byl hetero a dostala jsem navíc bonbónky. V devět hodin tuniského času jsme přistáli v Enfidě. Foukal dost vítr, bylo teplo, byla tma a cesta do hotelu dlouhá, protože proč letět na letiště, co je pár kiláků od hotelu, když můžete jet hodinu a půl, že jo. V autobuse jsme naposledy zahlédli nějakou delegátku, která ani nebyla ta naše (což jsme v té chvíli ještě netušili). 

V jedenáct na hotelu, výběr pokojů, stříhačka o pokoje, lehké seznamování se s prostředím, sprcha, vybalit a spát. 
S K. jsme si asi poprvé v životě vylosovali lepší pokoj. Čtvrté patro, pokoj 417. Voněl a po slušném dýšku uklízečce byl i relativně čistý. Výhled na moře i na bazén a zahradu. 


A v sobotu už nám začal klasický koloběh: snídaně - mazání opalovákem, bazén, opalovačka, moře, čtení, čtení, čtení, oběd, drinky, bazén, moře, čtení, čtení, čtení, tenis, sprcha, večeře, bar, šíša, zábava. Občas jsme do toho vložili palačinky, panini, klouzačky, focení u moře T. s L. taky čtyřkolky. Obecně vzato, jsme si hodně odpočinuli a trochu jsme vypnuli od hektických životů. Četla jsem několik hodin denně a zvládla jsem toho docela hodně. Bylo to úžasný. Každý den teploty kolem 35, vymetená obloha, teplounké moře. 





Teď k té nejzajímavější části o tom, jak mi lehce za půlkou našeho pobytu jeden z milých místních hostů ukradnul telefon! Den jako každý jiný, den, kdy k obědu byla bramborová kaše, co jsem si přála. Den, kdy jsem přišla k lehátku, koukla se do tašky a telefon nikde! K. notebook, K. telefon, kindle, foťák, peníze všechno zůstalo a jen iphone zmizel. (Normálně tolik věcí k bazénu nenosíme a už vůbec je nenecháváme o samotě, hold osud tomu přál). Byla jsem v šoku, hysterická a asi pět hodin v kuse jsem brečela a prostě jsem tomu nemohla uvěřit. Telefon, co se mi na něj složila celá rodina i K. i já k narozeninám, telefon, co jsem měla asi 7 měsíců je pryč! Telefon, co je tak drahej, že má možná větší hodnotu než můj noťas.  Online nebyl, takže vyhledat nešel a obcházet lidi u bazénu nemělo smysl. Smiřovala jsem se s tím další dny a každé ráno jsem vstávala se slzami a vztekem, proč zrovna mě se to muselo stát (asi to vypadá šíleně, ale já prostě nemám tolik peněz, abych nad tím mávla jen tak rukou a šla si koupit novej). V neděli na den pětiletého výročí s K. mě ráno napadlo, že se připojím na icloud a zkusím se podívat, jestli ten člověk nepoužívá moje apple ID a nepoužil foťák. Nakonec jsem místo fotek našla v contact listu pět čísel a pět tuniských jmen. Nejdřív vztek, že už ten telefon někdo používá a pak aspoň něco s čím můžeme jít na recepci. Po různých peripetiích jsme se dostali až k nějakému vyššímu řediteli hotelu, ten obvolal čísla, policii, vyhrožoval atd. a ač jsem tomu absolutně nevěřila, tak o pár hodin později jsem stála před hotelem a od mladého chlapce jsem přebírala svůj drahocenný telefon. Od člověka, co mi ho ukradl ho koupil asi 18ti letý Farah, co asi moc netušil, jak iphone funguje a ještě si do něj uložil svoje číslo, měl ho "chudák" tři dny a při setkání byl dost nervózní (bál se policie). Každopádně sehnat iphone v takovéhle zemi, od někoho, kdo ho koupil a bydlí někde ve 20 km vzdálené vesnici je v podstatě ZÁZRAK! Měla jsem štěstí a děkuji Stevu Jobsovi za to, že to všechno vymyslel a promyslel - jinej telefon bych asi nedohledala!

A tady ho máme, seznamte se s Farahem, co mi nechal v telefonu svoje fotky :-D.
Takže krásnej dárek k výročí a večer velká "máme iphone zpátky" párty. Dopili jsme redberry finskou i kapitána, udělali oblíbenou sérii fotek a nedočkali se diskotéky. Skvělej večer!


Takže dovolená to byla vskutku zajímavá. Hotel úplně neodpovídal počtu hvězdiček a až někde uvidíte nabídku na Delphin el habib, tak si rozmyslete, jestli do toho půjdete. Je to tam asi hlavně pro místní lidi, bylo jich tam určitě víc než Evropanů. Dokonce se tam za našeho pobytu konaly dvě svatby. Jídlo bylo poměrně jednotvárné a vyloženě čisté to tam taky nebylo. Na druhou stranu moře bylo krásné a byli jsme tentokrát opravdu ve městě. Neříkám, že jsme si to neužili a že to nebylo fajn, ale opravdu nás to utvrdilo v tom, že Afrika už nikdy a že příště bychom rádi někam více do civilizace. 





čtvrtek 22. srpna 2013

Gardaland. Lago di Garda. Verona.

Velký výlet naplánovaný během pár dní. O Gardalandu jsme přemýšleli už docela dlouho a proč se vláčet tak daleko na otočku, když hned vedle je krásné velké jezero a o kousek dál Verona. 
Ubytování jsme si zarezervovali asi dva týdny dopředu na booking.com. Kdyby jsme chtěli jet příště, tak bych šla asi do apartmánu pro pět až šest lidí (ty chce, ale rezervovat dříve, zvlášť v sezóně). Nakonec nám přišel za dobrou cenu tříhvězdičkový hotel Krystal v městečku Bussolengo. Bylo to tam čisté a v ceně byla ucházející snídaně. Jezero i Gardaland byly asi 30 min. autem od hotelu. 

Na cestu jsme vyrazili ve čtvrtek asi v půl dvanáctý v noci. Jeli jsme dvouma autama v pěti lidech. Předpoklad bylo, že pojedeme 7,5 maximálně 8 hodin, s tím, že tam přijedeme hodně brzo ráno, dáme si chrupku v autě a půjdeme do Gardalandu. Nakonec se to samozřejmě protáhlo a jeli jsme asi jedenáct hodin. Takže jsme přijeli tak akorát, abysme se u auta převlíkli a vyrazili ke kasám pro lístky do parku, který se otevíral za dvacet minut. Pro ty, co by podobnou cestu chtěli také podniknout autem, upozorňuju, že v Rakousku zaplatíte 10 euro za dálniční známku a 8,50 mýtný. V Itálii jsme pak platili jedno mýtný 8,50 a druhý dokonce 15 euro (to samý pak zpátky), takže docela pálka. S mýtným jsme sice počítali, ale že to bude tolik, nás dost nemile překvapilo. 
Samotná návštěva Gardalandu byla super. Já teda nejsem na adrenalinový atrakce, takže jsem toho hodně vynechala, ale kluci šli fakt na všechno (kromě těch vyloženě dětských) a byli z toho nadšený. Nejvíc se jim líbilo Blue tornado, na který šli dokonce dvakrát. Já jsem hrozně propagovala vodní atrakce, který tam byli celkem tři. Jedna klasicky kláda - Colorado Boat (která byla takovej střed z těch tří), hrozně jsem si na tom narazila zadek :-D, ale osvěžení ve vedru báječný. Druhá byla taková lehká (v mapě byla modrá), milá projížďka řekou. No a třetí - Fuga da Atlantida byl pro mě asi vrchol celýho parku a v jistou chvíli jsme litovala, že na tý lodi sedim :-D. Takovej Krok za krokem, co Vám, ale přijde docela dost nepříjemnej, když tam fakt sedíte (ale já jsem posera no, takže třeba to tak šílený nebylo). Docela šílenej mi přišel Raptor a taky Sequoia adventure, na kterou šli kluci úplně omylem a dost se divili :-D. Samozřejmě jsem nevynechala svoje milované šálky, kvůli kterým se mi všichni smáli (a pak je ten smích hodně přešel, když tam seděli!) a taky atrakci Petra Pana. Po celé té dlouhé cestě s minimem spánku a v šíleném vedru byla návštěva lehce náročná, ale stálo to za to. Nachodili jsme tam nespočetně kilometrů a odcházeli jsme něco lehce po osmi hodinách.
Hned za parkem je v jistém bodě (na housenkové horské dráze) vidět jezero Garda. Jelikož jsme všichni byli totálně zpocený a bylo nám vedro, tak jsme se rozhodli ještě před ubytováním najít cestu k vodě a vykoupat se. Část posádky to vzdala a odjela do hotelu, my s klukama jsme prostě nandali u auta plavky a vydali se přes soukromý pozemek k vodě. Nevěřila jsem, že to prostě není moře - je to obrovský, má to krásnou barvu, ale je to fakt sladká voda! První smočení bylo hrozně příjemný, voda krásná!
Ubytování na hotelu proběhlo rychle, za okny vyhrávala šíleně nahlas nějaká diskotéka, ale jelikož jsme byli na pokraji zhroucení, tak jsme všichni usnuli asi za půl sekundy a bylo nám to úplně jedno.

Druhý den nás čekala koupačka u jezera. Původně jsme si sebou brali i brusle, ale stezky na kolo a sportovní vyžití jsou na severu jezera. Po snídani jsme na recepci vyzjistili, kde je nějaká veřejná pláž, vzali jsme si mapu, sbalili svačiny, deky a plavky a vyrazili jsme. Pláže jsou kamínkový a vstup do vody je bez bot hodně bolestivej, ale voda byla úžasná. O něco studenější, ale v tom vedru to ani nevadilo. Jelikož byla sobota, tak pláže byly hrozně narvaný, ale někam jsme se vmáčkli. Co pár metrů byl nějakej stánek s občerstvením a všude okolo kempy a ubytování přímo u vody. Co vám budu povídat bylo to bájo a relax. Znova jsem si připomněla, jak je italská zmrzlina výborná.
K večeru jsme se sbalili, vyrazili na hotel a pak na procházku po Bussolengu. Poměrně dlouho jsme hledali nějakou pizzérii či místo, kde bysme si pizzu mohli prostě koupit. Nakonec jsme uspěli až v takovém kebab stánku (zvláštní že). Pizza nic méně byla dobrá, zdlábli jsme jí na vyhlídce, kde jsme odšpuntovali i šampus. Jak už to u nás bývá, chytli jsme zrovna na náměstí koncert středoškolského sboru z Anglie. Šlo o průřez hudby od 50. let po ty nejnovější pecky - byli báječní.

Třetí den nás ráno čekalo balení, poslední snídaně a nakonec cesta do Verony. Cesta byla složitá i s pomocí gps, ale zvládli jsme to. Tam jsme strávili něco přes dvě hodiny - podívali jsme se na dům Julie a pověstný balkón, viděli jsme koloseum i trhy a před dlouhou cestou domů jsme se stavili na špagety.
Cesta domů byla dlouhá předlouhá a zdála se nám nekonečná - posledních 40 km před Prahou už jsme fakt počítali minuty. Výlet to byl krásnej, ale na tu dlouhou cestu to bylo fakt krátký - chtělo by to aspoň týden.

*fotky dodám bohužel později, protože jsem ztratila svojí pandí flashku a zatím jsem v hledání nebyla moc úspěšná.

úterý 6. srpna 2013

Léto v plném proudu.

Jsem strašně ráda, že letos je léto opravdu teplé a slunné. Jsem ráda, že do práce každý den chodím na boso a můžu provětrat všechny kraťasy, sukně a šaty, co mám. Po dlouhé nekonečné zimě jsme si tohle zasloužili ne?

Dlouhý příspěvek o výletu do Itálie je skoro hotový, jen potřebuju najít flashku a doplnit fotky. Těšte se. 

Mám za sebou dvě krásné letní svatby.

Za necelé tři dny odlétáme k moři. Zase do Tunisu a jsem zvědavá, jaké to tam tentokrát bude. Počítám dny a skoro už také i hodiny. Čeká mě balení a zatím mi ani nedochází, že fakt budeme mít celé dva týdny volna.