pátek 29. srpna 2014

This Just Doesn't Seem to Be My Day.

Těžké ráno. Zhřešila jsem snídaní v McD. 
Pomalu a jistě nás opouští léto a na mě padá podzimní nálada (v  tom dobré smyslu).
Konečně jsem poslední dobou zase přesedlala ze seriálů spíš na filmy!
Do knihovny mi přibyla nová knížka Podivné město, teď si musím koupit ještě první díl, který mám jen ve čtečce - a to se vyplatí.
Od Gilmorek k Dawsonovy. A zjistila jsem, že sem fakt vyrostla!
Za minulý víkend jsem přečetla dvě knížky (takové ty, co se s nimi strašně rádi zahrabete v křesle a nemůžete vstát) - Zvláštní smutek citronového koláče a Baladu o smutné kavárně/Svatebčanku
Piknik, co jsem plánovala a tolik se na něj těšila nakonec nebyl (docela mě to naštvalo). Dlouho zase žádnou akci organizovat nebudu. 
Vařila jsem poprvé quinou. Pro začátek jsem zvolila formu salátu. Bylo to výtečné. Skočte si pro ní. 
Už jsem 21 dní v kuse šťastná a vynechala jsem jen jednou (zrovna na na výročí)! 
Nedávno jsem si uvědomila, že už víc jak rok a půl chodím na angličtinu. Kdo by to byl řekl.
Naučila jsem se konečně víc využívat Pinterest
Dala bych si zase nějaký filmový maraton, jako loni s novým Bondem. Nějaké návrhy? (Hvězdné války mi doma neprojdou.)
Cassida mě úplně nadchla svou odhodlaností a výdrží s Whole30. Neumím si vůbec představit.
U oběda jsme s kolegyněma debatovaly o tom, co jsme nosily, když jsme byly malý. Kde jsou ty časy lacláčů, elasťáků, zvonáčů, lakýrek, obrovských sponek s mašlema do vlasů, roláků a džínových sukní s volánama? 
V neděli bude Den nepřečtených knih. Loni jsem díky tomu dočetla Vzpomínky na Johna Lennona a letos se dám konečně do Murakamiho Po otřesech
Poslední srpnový víkend před námi. Tak si ho užijte!

pondělí 18. srpna 2014

"6"

Před šesti lety jsem seděla na lavičce na Střeleckém ostrově. On přinesl kytku a já zapalovač.
V 17:50 se mě v parku na Kampě zeptal: "A to už spolu teda teďka chodíme?"
A já v 18:00 se smíchem řekla: "Tak od teď."

Tenhle šestý rok byl pro nás docela složitý a párkrát taky skoro ten poslední. Přesto jsme dneska spolu a tady.
Šest let.


úterý 12. srpna 2014

Burákové máslo a pohled z Kryštof kempu.

Po cestě z práce jsem si koupila 300 g pražených, loupaných, nesolených arašídů. Nemohla jsem se dočkat až je doma hodím do robota a konečně si vyrobím domácí burákové máslo. Je to snadné jak facka. Arašídy hodíte do robotu, zmáčknete tlačítko a sekáte. Sekáte a sekáte a arašídy se pomalu stávají pomazánkou. Já jsem je ještě jemně dosolila a přidala dvě lžičky javorového sirupu. Nejtvětší mňamka! Vypadá to, že burákové máslo už si asi nikdy kupovat nebudu. 

Ve schránce jsem dnes našla pohled z Kryštofkempu, co jsem nám poslala (moc často si sama sobě pohledy neposílám). Milým překvapením bylo, že na něm krom mého vzkazu byl i podpis od Richarda. Obdivuju jeho výdrž, protože podepsat takové množství pohledů muselo být náročné. Hned jsem měla lepší den.



Když jsem ráno v práci zasedla k počítači, hned první zpráva, kterou si přečetla byla ta, že zemřel Robin Williams. Vážně mě to překvapilo a taky rozesmutnilo. Deprese jsou hrozná věc! 

Poslední dva dny chytám na Cool(u) staré díly HIMYM a neuvěřitelně se u nich řežu smíchy! Úplně se v tom vidím. Vypadá to, že podzim bysme mohli věnovat repríze a staré dobré pětce. 

Dočetla jsem včera Útěk do divočiny. Před víc jak dvěma lety jsem viděla film, ze kterého jsem byla naprosto v tranzu. Nedávno jsem v knihovně narazila na knihu a v tranzu jsem byla znovu. Opět jsem přemýšlela o celé té cestě, o velké smůle, o osudu. Vřele doporučuju! 

Viděla jsem po dlouhé době film s Natalií Oreiro. Argentinské drama s názvem Wakolda. Nebylo to vůbec špatné. Líbilo se mi po delší době zase poslouchat něco ve španělštině a zase jsem si posteskla, jak jsem všechno zapomněla. 

Posledním tipem je výborná aplikace na sledování vlastních financí - Spendee. Používám jí denně a rozhodně stála za těch pár dolarů.

pátek 8. srpna 2014

#100happydays.

8. srpen. Mé oblíbené datum. Můj oblíbený srpnový den. Když si ho představuju, vždycky mi na mysli vytane teplý letní večer, pomalu zapadající slunce a procházka na panelku se Sítou a Ketynou. Ani nevím proč. Asi mi tyhle dny zůstaly jako prototyp těch nejhezčích chvílí. Vtipné, že se to ukáže až po tolika letech. 

Kdy jindy tedy konečně začít #100happydays výzvu než dnes. Sto dní v kuse je docela velké sousto, ale proč to nezkusit právě teď. Jednou něco dokončit musím! Vy se můžete těšit, že 15. listopadu se tady objeví velká stofotková koláž šťastných fotek. (I can & I will). Všechny odvážné a odhodlané parťáky ráda přivítám. Dejte vědět v komentářích. Můj instagram ZDE.

Zítra nás čeká dlouho očekávaný Kryštof kemp! Jupí!






sobota 2. srpna 2014

Pahýl podruhé.

Kolegova svatba byla moc fajn. Byla v kostele, byla docela komorní a moc jim to slušelo. Každá svatba mě vždycky něčím dostane a nutí mě přemýšlet o tom, jak bych si tu svou představovala já. Přesto si vlastně nedokážu představit, že bych takovou akci doopravdy musela plánovat. Možná jednoho dne - kdo ví...

V týdnu jsme se poměrně neplánovaně sešli s holkama z vejšky na Náplavce. Bylo fajn se vidět po tak dlouhé době takhle pohromadě. Byla jsem na Náplavce letos poprvé (je mi jasný, že musíte kulit oči). Byla tam doopravdy miliarda lidí a pravděpodobně tam v hezkém počasí chodí tak tři čtvrtě Prahy. Můj kamarád, co nesnáší hipstery by tam nevydržel ani minutu. Nicméně jisté kouzlo jsem nakonec stejně našla.



Po dlouhé době jsme s K. a T. a L. vyrazili nejdřív náhodně na Spartu, která dala 7 (ano sedm) golů a ve čtvrtek pak na plánovanou večeři k nám do pivovárku. S L. jsme nejdřív jen ve dvou vyzkoušely novou kavárnu Jen, kterou mohu vřele doporučit dál (hlavně Huga) mezitím, co kluci hráli tenis. Večer se nám nad míru vydařil - se vším všudy.

Celý týden jsme s K. taky plánovali prodloužený víkend, abychom se taky někam podívali a nemysleli pořád jenom na práci. Nejdřív to vypadalo na Špindl (ten máme pořád v záloze na někdy jindy), pak na Lipno a nakonec to byl Mácháč. Všechno jsme samozřejmě nechali na poslední chvíli - takže když jsem v sobotu obvolávala kempy a slyšela samé: "né, tady je úplně narváno, místa fakt nemáme!" chytala jsem trošku nerva. Vše ale dobře dopadlo a díky jedné milé paní jsme získali pokoj dokonce v penzionu (a se snídaní). Ubytování sice takové osmdesátkové (místy možná i sedmdesátkové), ale co - na dvě noci to stačilo. Navštívili jsme zajímavé i luxusní restaurace, luštili křížovky, hráli prší, země/město, stavěli vlaštovky, opalovali se, koupali se, četli si (to spíše teda já) a popíjeli margaritu. Víkend přesně podle mých představ. U Máchova jezera jsem byla poprvé a určitě bych se nebránila tam jet někdy znovu. Můžu to tam s klidem doporučit dál!

(rozepsáno a nedospáno minulý týden)

Babi nakonec skoro o týden dřív přebírala nový byt. Takže jsem minulý týden konečně viděla, kam se bude stěhovat. Je to byt moc hezký, ale bude na něm strašně moc práce – bývalí majitelé si s ničím nedělali moc starostí (bohužel ani se základním úklidem). Těším se, až to bude vybavené a zabydlené!

Konečně jsem letos byla v letním kině a to ve Výletním kině Smíchov na výborném filmu Granhotel Budapešt (miluju Anderse). Mělo to rozhodně atmosféru! Sedíte/ležíte na obrovském pytli, popíjíte koktejl, okolo vás nasvícená Praha, břeh Vltavy. Klidně bych v srpnu dala něco dalšího. Co vy a letní kina?

Když už jsem u filmů. Viděla jsem druhý díl nové Planety opic – bylo to drámo a La dolce vita, který mi vůbec nepřišel tak úžasný, jak se o něm říká.

Od zítra tři dny dovolené.

(rozepsáno a nedopsáno tento týden)