pondělí 28. března 2011

Láska ve dnech vášní.

a kdosi nesl bílý faus:
lesem světa a hledal kde by ho odevzdal
v Sen a Revoluce
někdo pročesával zemi malým kapesním hřebínkem
pod dlažbou je písek!
nebo hráběmi s jakými sedláci táhnou přes louky a rozčesávají jim dlouhé vlasy jako nějaký kompars v druhořadém filmu
vzrušený svědek
popálená v celuloidové sekvenci ze které nemůže vyjít ven protože nemá svůj vlastní hlas filmový pás se nepřestává odvíjet uvězněná uvnitř až do konce
vzrušený svědek těch bláznivých týdnů
v jakémsi Pibloktově šílenství v hučení mistrálu
Krize civilizace, říkal André Malraux, krize vývoje
popálená v celuloidové sekvenci
pokrytecký čtenář
herci v nasvícené krajině slzy Filištínských jsou
ve společnosti, která si neuvědomuje "Generálně proti Generálovi", že už jí šaty nepadnou
kanoucí barva udělá abstraktní malbu z figurativní
v krizi vědomí, ach ano
Duch osmačtyřicátníků
a ti kteří dělají revoluci polovičatě si kopou vlastní hrob
za teplých nocí vlastinské čtvrti, ach ano anarchisté, marxisté, ...
Teď se zdá že se to začíná rozjíždět - Buďme realisté - žádejme nemožné!
Chopme se své touhy po realitě
a mládí s holýma rukama a ztrápenou duší vypuzené ze spícího zámku jen napůl probuzené ale burcující od teď už  napořád bude vykřikovat v ulicích nahá slova a touhy
zakazuje se zakazovat
a bilý faus ponese lesem světa
se svůdným citem... revoluční slovník... seje vítr toula jsem se bloumal jsem vznášel jsem se v těch časech
zahrady masky zahrady alhambry její rozepnutá blůzka
černé bundy černé vlajky
dny a noci ubíhají sama vržená do daleké země si
tak palčivé a tak bláznivé
daleko na pláži kdysi dávno
za soumraku v Mouffetardově ulici, kde jsem znovu nacházel jinošství
a tak ulehá na hebkou louku daleko odtud kdysi dávno pryč sama naposledy láska u říčního proudu, aby ho objevila konečně tam v hlubokém lese kam dorazí nebo nedorazí cestou dlouhého dne do noci...

Lawrence Ferlinghetti

sobota 26. března 2011

Grease lightnin´.

Pustila jsem si zase jednou po delší době Pomádu. Film, co můžu vidět naprosto kdykoliv a vždycky mě to úplně vtáhne - tak, že tancuju po pokoji a zpívám jako šílená. Pokaždý to ve mě evokuje vzpomínky na střední a jsem pak taková uvzpomínaná a říkám si jak to bylo fajn ty roky a jak bych se vrátila. Maturitní ročník, ples, maturita, úleva, loučení. Přijde mi to všechno takový už hrozně dávno a pryč. Čtyři roky jsou poměrně dlouhá doba. Zvlášť když mám ukončenou další školu a další končím vlastně právě teď. Jsou samozřejmě věci, který bych udělala 100x jinak a jsou věci, který bych si nezopakovala ani náhodou. Přesto má v sobě ta doba "náct" určitý kouzlo (nebo ne?). 

Někdy bych se v čase vrátila tolik ráda....




středa 23. března 2011

Bed day.

Ležím v posteli s bolavým žaludkem (snědla jsem bagetu z bagetérie a už to jelo) a celý den si říkám jak zrealizuju článek o denících, co chci už nějakou dobu napsat, ale samozřejmě jsem se k tomu nedostala. 
Nejdřív jsem musela ráno zapařit Café world, pak jsem chvilku vytvářela titulky a když mě to přestalo bavit, tak jsem si ten díl pustila v angličtině s anglickýma titulkama a zkoukla jsem to úplně v pohodě. Mluvím tu o hodně starým seriálu Felicity (nevim jestli jste na něj někdo koukal). Mě se to vždycky hrozně líbilo, ale nikdy jsem to nedokoukala, protože u nás to myslím celý ani nevysílali. Tak jsem si to teď stáhla celý v angličtině a chtěla jsem k tomu udělat cz titulky, který nikde nejsou. Zvládla jsem udělat troje (a to si myslím, že nejsou moc obstojný) a děsně mě to nebaví, tak teď budu koukat asi bez titulek:-). Taky jsem dočetla knížku, rozkoukala Rozdvojenou duši od Hitchcocka, prošla všechny recepty u Šárky v její škole vaření a měla jsem na všechno chuť (zvlášť, když mám teď dietu že jo). K večeři jsem si udělala suchou rýži s uvařenou mrkví a uvařeným masem (mňamka), ale jelikož je to moje první jídlo od pondělka od dvou odpoledne (krom asi 6ti piškot a jeden a půl suchý housky), tak jsem si i pochutnala:-D.

Foceno Blackberry, který nemá u foťáku blesk (aspoň Jane uvidí jak to s tím foťákem je;-))
Pak jsem se taky docela nudila!!! Vytáhla jsem dokonce knížku k bakalářce (ale to fakt jen na minutku:-D) a pak jsem si vzpomněla na prográmek, co tu mám a vytáhla starý SEGA hry, co se pařily na televizi. My jsme s kamarádkou pařily hlavně Sonica (nejlepšííí) a Alexe Kidda. Tak jsem si po sto letech dala pár kol a zavzpomínala na starý časy. Teď asi dokoukám tu Rozdvojenou duši (nebo budu dál pařit hry) a večer by mi měl dorazit K. 

Dál se mi stala taky taková nemilá věc. Nějaká slečna (asi hrozně chytrá slečna) mi napsala k příspěvku komentář, kde nechala odkaz na svoje stránky. Já se vždycky chodím koukat, kdo mě to čte, tak si pěkně kliknu na odkaz a koukám, koukám. A přijde mi to nějaký zvláštní... Pamatujete na můj příspěvek Feelings.? Celý si to slečna vzala, pozměnila pár slov, přidala pod každou větu fotku a hnedka měla hezkej článek. Pak se podívám na názvy rubrik a vidím Day after day, Šepot. Čtu další články a nacházím v nich moje věty. NESKUTEČNÝ! Tak jí píšu, co to jako je? Smazala teda zkopírovanej příspěvěk, smazala moje komentáře a jede si dál. Jediný, co mě uklidňuje je, že je to nějakej labilní člověk, kterej buď svoje příspěvky na blog kopíruje odjinud a nebo má potřebu vymýšlet neskutečný "true" story o svým životě (a to byste teda jako fakt koukali, co slečna ve svých osmnácti všechno stihla:-D). No nic, tak to jen tak, že je docela šílený, když najdete svoje články na jiným blogu bez jakýhokoliv odkazu a tak. Máte někdo podobný zkušenosti? Mě to fakt hrozně dopálilo...

pátek 18. března 2011

Zapsáno a uschováno.

To, že hrozně moc čtu už asi víte nebo jste si toho asi všimli:-). Bez knížky mě prostě nikde neuvidíte (nosím je i když jdu na párty a tak). Můžete se "trochu" divit, ale už i na párty se mi stalo, že jsem knížku fakt využila a taky se mi stalo, že když jsem si knížku nevzala s tím, že jí určitě potřebovat nebudu (to se ale FAKT nestává moc často) jsem jí pak samozřejmě postrádala. Což je taky hlavní důvod toho, proč nemám skoro žádný malý kabelky a když už nějaký vybírám tak uvažuju hodně nad tím jestli se mi tam knížka bude vejít:-D. To teda k tomu jakej blázen do knížek jsem...

No stejně jako jsem si někdy na základce začala zapisovat do sešitu všechny knížky, co jsem kdy přečetla, jsem si někdy v tý době začala do dalšího sešitu zapisovat různý úryvky z knížek, citáty a tak. No a napadlo mě, že si je přidám i sem (na svoje místečko) a předám je světu dál. Třeba se vám něco bude líbit. 

Upozorňuju, že jsou to věci z různých období mého života (takže i třeba 8 let starý) a proto se tam najdou i takový možná zvláštní věci, protože jsem si prošla zvláštníma obdobíma...

Menší ztracené i nalezné citáty, věty a tak
  • Nenarážej do mě - obejmi mě!
  • Je krásnější dávat...
  • Carpe diem! = Využij dne!
  • Začni u sebe
  • Nedovolte nikomu ukrást vaše sny. Jednejte podle hlasu svého srdce, ať říká cokoliv.
  • Všechno, co mne kdy potkalo, byla jen dočasná zdržení.
  • Miluji tě, vážím si tě, chápu tě...
  • Měj se, směj se.
  • Vzpomínka je určitý druh setkání.
  • A gezut dir in pupik. = Ať se daří tvému pupíku. (R. Fulghum)
  • Jestliže ve svém srdci najdete místo pro někoho jiného, pak jste uspěli. (Maya)
  • Láska léčí lidi - ty, co ji rozdávají, a také ty, co jí přijímají.
  • Být přítomen je víc, než někde být. (Malcom Forbes)
  • Pozoruj. Čekej. Čas se naplní a dojde ke svému cíli. (Marianne Williamson)
Život je zkouška.
Je to jen zkouška.
Kdyby to byl skutečný život,
dostali bychom podrobnější instrukce o tom,
kam máme jít a co máme dělat!

*tam, kde jsem věděla autora, jsem ho dala do závorky


pondělí 14. března 2011

Tak nějak málo tančím.

Konečně v klidu usedám k počítači a můžu se s vámi podělit o všechny zážitky uplynulých dní:-). Upozorňuji - bude to dlouhé;-). Takže se pohodlně usaďte (třeba s čajem jako já), vemte do ruky svoje oblíbené bonbóny, čokoládu, popcorn (nebo cokoliv, co máte rádi) a můžeme začít...

Nejdřív jsem vám chtěla napsat o tom, jak jsem byla po sto letech venku s Jančou. Zašli jsme se podívat po krámech (sehnala jsem konečně peněženku po jaké jsem dlouho toužila a navíc za přijatelnou cenu), posedět k pizze se sklenkou vína (v pravé poledne :-D), kde jsem navíc dostala od pana pizzaře pizzu ve tvaru srdce (což nás hodně pobavilo) a nakonec procházkovým krokem zpátky k metru vychodit trochu ten alkohol. A jako bonus jsem úplně neplánovaně v Luxoru sehnala knížku 1 těsto, 100 muffinů ve slevě. Odpoledne mě čekala supervize v práci, ale času jsem měla ještě hrozně moc, takže jsem zašla do nové cukrárny Deserterie na Náměstí Míru, kde jsem se usadila s knížkou a mátovým čajem a spokojeně si víc jak hodinu četla. Cukrárna je to krásná, klidná, příjemná a já jí mohu jen doporučit! Při odchodu jsem si navíc koupila krásný jarní muffin, který mi dělal radost celou cestu domů. První krásnej jarní den, který se prostě vyvedl...
Pak už mě čekal víkend v Alpách. Odjezd byl stanoven na pátek ráno a kolem třetí hodiny už jsme se ubytovávali v pěkném malém pensionu v městečku Pruggern. Dali jsme si menší pauzu a pak už jsme se vydali oblédnout terén na sobotní lyžování a taky zkontrolovat místní nabídku v supermarketu:-D. Nakoupili jsme ovocný piva, pár dobrůtek a vrátili se zpátky domů. V sobotu ráno jsem se vzbudila asi v 6:30 s nepříjemným pocitem v žaludku a "lehkou" nervozitou. Už mi tam ty kopce nepřipadaly tak super a trochu mě děsilo, že jsem nejhorší lyžař naší skupinky. K. mi vynadal, že ho budim, následně mě uklidnil a v 8:00 už jsme se řítili na výýýbornou obrovskou snídani. No a pak už Schladming a naše (pro mě) adventure lyžování přes čtyři hory, který trvalo sedm hodin a kde jsem nalyžovala 35 km (z kopce dolů), najezdila 25 km na 21 vlecích (luxusních vyhřívaných sedačkách) -> a všechno vim tak přesně, protože když jste na konci dne přiložily skipass k takovýmu jako počítači, tak jste si mohli všechno tohle info vytisknout a schovat. Hrozně dlouhý a široký sjezdovky, krásnej sníh, celej den sluníčko a devět stupňů nad nulou - pohádka prostě! Večer jsem myslela, že umřu (a to doslova), byla jsem nejvíc unavená a nejvíc bolavá a to byl přede mnou další lyžovací den a šílená cesta domů. Na pensionu jsme si zašli na štýrskou večeři (:-D), kde jsme si s T. dali radši špagety (dobře jsme udělali). Kluci šli do meníčka se štýrskou specialitou a hodně jsem je pak litovala (pokud teda nefandítě ovaru). Do postele jsem padla v podstadtě v polovičním bezvědomí a za zvuků německýho Nema a německý Superstar jsem usnula. Ráno mě bolely i takový části těla, o kterých bych to NIKDY neřekla. Zbalili jsme a naložili auto a vydali se opět směr sjezdovky - s původním plánem jezdit jen dopoledne a jet domů. Nakonec jsme se k autu dostali asi tak v půl šestý - najeto 5 hodin, 21 km (dolů), 14 km na 12 vlecích. Domů jsem přijela zničená, se spálenou špičkou nosu (:-D) a nadšená z nejlepších hor a nejlepší lyžovačky v životě! Do Čech už NIKDY - jedině Alpy :-D -> opravdu nesrovnatelný!


Celý minulý týden jsem po Alpách byla nemocná - ach jo. Takže jsem nemohla ani do práce nic. Taky mi trochu hráblo a rozhodla jsem se, že chci hrozně ten blackberry telefon a začala jsem ho různě hledat a pak pořád váhat jestli jo nebo ne a tak. V sobotu byla skvělá Retro párty, kde moje teta slavila "40" a kam jsme se celá rodina vypravili (já s K. jsme šli za dva hipíky). Nakonec se to podařilo na 100%  řekla bych a ještě dneska mě bolej nohy z toho tancování.
No a dneska už mi přišel balíček, který jsem vyhlížela asi od osmý hodiny ranní :-D. Ach ano ano ano - jsem majitelkou Blackberry Curve 8520. Nadšeně jsem rozškubala krabici a pak asi hodinu bezradně seděla nad zařízením, o kterém jsem nic moc nevěděla:-D. Trochu jsem začala litovat a už jsem začala uvažovat i o tom, že ho zase prodám dál:-D. Ale trpělivost vyhrála a přišla jsem na všechno (jak napsat smsku, jak použít bluetooth, jak nastavit zvonění, budík, tapetu). No a teď tu přede mnou brouček leží a jsem ráda, že ho mám! (a rozhodně dál nepošlu). Takže jsem utratila skoro celou svojí výplatu a budu teď hrozně skromná a šetřivá, protože mám telefon no...

Už jsem skoro chtěla končit a pak mi došlo, že jsem vám ještě chtěla sdělit, jak jsem začala sledovat novej super skvělej seriál (tentokrát něco lepšího než Secret life of American teenager:-D). The Parenthood - takovej rodinej seriál, ale hrozně mě to chytlo a už jedu druhou sérii. Zkrátka jestli teď nemáte zrovna, co sledovat a něco hledáte, tak dejte na mě! 
Jinak teď tady vlevo najdete vždycky knížky, co zrovna čtu a založila jsem si taky znova last.fm účet, tak se můžete kouknout, co poslouchám a třeba se inspirovat (nebo se mi vysmát:-D).
A teď už opravdu mizim, protože takhle dlouho v kuse nepíšu ani bakalářku (jejíž teoretickou část jsem dnes hotovou úspěšně odevzdala ke kontrole)!


úterý 8. března 2011

...

Koukali jste dneska taky na Pelíšky? Ten film miluje snad každý. Všichni známe výborný hlášky, všichni se smějeme, ti starší vzpomínají jaké to v té době bylo. 
Pak přijde závěr a na mě padne tak trochu smutek, depka, lítost -> smíšené pocity z toho, jak šílená ta doba léta 68´ musela pro mnoho lidí být. 
Jsou chvíle, kdy si obrovsky vážím doby, ve které můžu žít...


středa 2. března 2011

Spring morning.

Vstala jsem brzo - jen tak, protože se mi chtělo.
Skrz rolety prosvítalo sluníčko.
Vzala jsem si do postele knížku a jen tak si četla.
Vzala jsem si do postele noťas, pustila si písničky připomínající léto a pozorovala sluníčko.

NEJLEPŠÍ RÁNO...

úterý 1. března 2011

There's something going on anywhere I go.

Po dlouhé době jsem zase jednou zapla přehrávač a "zaskotačila" si po pokoji - jak uvolňující. Znovuobjevila jsem písničku, co jsem jednu dobu hrozně zbožňovala - TADY.
Ve vzduchu je cítit jaro a tak jsem se rozhodla zase jednou provětrat vzhled blogu. 
Chybí mi poslední kapitola a budu mít dopsanou teoretickou část bakalářky, což znamená, že jsem se opravdu poučila z loňského psaní absolventky a jsem docela v předstihu.

Víkendové školení na zlepšení asistence člověku s mentálním postižením jsem nakonec přežila a nebylo to zas tak hrozný, jak jsem se obávala. Nakonec jsem překonala samu sebe a přežila všechny úkoly, které na nás čekaly (nákup v Albertu s klapkama na očích, vynášení odpadu s klapkama na očích, hraní člověka s mentálním postižením, hraní scének, 100% aktivita, rozbor vlastní asistence na videu). A tak mám teď další akreditovaný certifikát a snad budu lepším asistentem:-).

V pátek jedeme do Alp. Mám oblečení, mám pojištění, takže už jen vyměním eura a poprvé v životě si vyzkouším alpské lyžování. Doufám, že to zvládnu; doufám, že seženeme ubytování, které nemáme a doufám, že to bude stát za to!

Zcela vážně jsme s K. začali uvažovat o výletu do Montrealu a tak se teď přemlouvám a přemlouvám, abych moc neutrácela. No řekněte sami - k moři se dostanu pravděpodobně ještě nesčetněkrát, ale do Kanady? 

A teď jdu zpátky k páté poslední kapitole ať mám ze sebe večer dobrý pocit:-). Užívejte krásného dne!