pondělí 22. prosince 2014

Vánoce.

Dneska jsem dopoledne dobalila poslední dárky a podívala se na Sám doma 2. Začíná mi dvoutýdenní volno a cítím se báječně. Minulý týden byl fakt náročný a když si vzpomenu, jak jsem tahala tašky plné jídla a posledních dárků, potím se ještě teď!
Miluju svítící stromeček, horký čaj (nejlépe svařák) a vánoční filmy. Nejkrásnější čas v roce! 
Zítra mě čeká Štědrý den s K., ve středu ten pravý s rodinou a pak už začíná maraton rodinných návštěv. 
O víkendu jsme měli nakonec nad míru vydařený vánoční večírek plný zábavy a zajímavých komunitních zjištění (hahaha). Pekla jsem vánoční cheesecake s vaječným koňakem a brusinkovou omáčkou podle Brown eyed baker a byl báječný. Dostali jsme s K. moc pěkné dárky a "omylem" jsme darovali nejvíc sprostou hru (pro oživení vztahu doporučuju Koupelové hrátky - je to drsnější než čekáte). 

Jestli máte ještě nějaký volný čas na vánoční filmy a to, co dávají v televizi vás neláká, tak doporučuji Mupetí vánoční koledu, Na Vánoce budu doma a původního Grinche



Mějte letos krásné Vánoce a užívejte si společně strávený čas! 

úterý 2. prosince 2014

První sníh.

Ráno jsem se vzbudila, a protože už včera bylo jasné, že dneska to s dopravou nebude růžové, jako první jsem se ještě v posteli podívala na dpp. Kromě toho, že jsem zjistila, že nejezdí tramvaje, jsem také zahlédla fotku zasněžených kolejí!!! Během vteřiny jsem vylétla z postele a zamířila k oknu. Ano, ano, ano! Venku je první sníh. K. mé nadšení a skákání po posteli tolik nesdílel, nicméně hned bylo jasné, že tenhle den bude můj DEN! Vytáhla jsem palčáky, čepici (slepici) i parku se zimní vložkou a s úsměvem se vydala ven. Ještě před zastávkou jsem udělala pár fotek a hurá do práce. Na zastávce jsem si sice trošku postála a autobus byl pak maličko přeplněný, ale co. V metru mi přijel vagón s číslem čtyři a všechno šlapalo jako na drátkách.
Den, kdy padá první sníh musíte samozřejmě náležitě oslavit a tak jsem se vydala na sójové chai tea latté do Starbucksu, kde světe div se! jsem dostala nápoj zdarma. Na ulici spoustu lidí, protože jinak než pěšky se dneska po Praze moc nehnete. Všichni tak trošku naštvaní a mezi nimi já s úsměvem a sněžící písničkou na rtech. Po cestě z Ípáku ke kanceláři začalo dokonce lehce posněhávat!


Odpoledne pak začalo sněžit těsně předtím než jsem musela jít na angličtinu (no není to znamení!?). Po angličtině Candy store, nakoupit něco na večeři a vyzvednout dárek.

Jaký byl ten váš #firstsnowday?

neděle 30. listopadu 2014

#100happydays - dokončeno!

Od 8. 8. do 15. 11. jsem fotila svých 100happydays. Ze 100 fotek se mi podařilo vyfotit 77. Největší krize nastala, když jsem doma ležela se spálovou angínou - nebylo zkrátka, co fotit. Těch pár dalších dní jsem nefotila většinou proto, že mi nebylo dobře či jsem byla po nějaké párty. Stejně jsem na sebe, ale pyšná, protože jsem to dotáhla do konce. Hned na začátku jsem měla chuť s tím praštit, protože jsem nevěděla, co každý den fotit. Hodně mi pomohlo myslet na to, že nejde o to, aby ta fotka byla hrozně umělecká a krásná, ale že jde o to, že fotím prostě něco, co mi ten den udělalo radost. Tak po měsíci už se z toho stal takový rituál a neměla jsem s tím problém. 
Proč byste něco podobného měli zkusit? Už jen proto, že je hrozně fajn každý den hledat něco pěkného a to i v den, kdy se vám zdá, že se kolem vás nic dobrého neděje. 

Tady je těch mých 77 šťastných dní!  





sobota 29. listopadu 2014

Co se stalo v listopadu.

Listopad se chylí ke konci a já vám dlužím aspoň nějakou rekapitulaci toho, co všechno se událo. 

Pracovně se listopad nesl v duchu konce našeho milého projektu Networking. Poslední přípravy na velkou akci, poslední vyplňování výkazů (slibuju, že je příště budu vyplňovat pravidelně a ne jednou za čtyři měsíce!). Celodenní seminář pro neziskovky se nám vydařil a přežila jsem i prezentování. Znáte Prezi? To je teď nový hit, co nahradí powerpoint! Včera teda tak nějak oficiální konec po dvou letech. Vzpomínám si, jak jsem na první poradě slyšela, co všechno nás čeká a přišlo mi to naprosto nerealizovatelný. A ono to nakonec všechno šlo (i když někdy ne tak hladce), velký dík za to patří naší JaněL, protože bez ní bychom to do konce nikdy nedotáhli (nebo určitě ne, tak úspěšně). 
Další velkou pracovní novinkou je má první cesta na EUSE konferenci do Lisabonu, která mě čeká v květnu. Trošku jsem tušila, že los padne na mě a trošku jsem se cukala, protože svojí english zkrátka moc nevěřím. Na druhou stranu je to velká výzva a výzvy se musí přijímat! Včera jsem vyplnila a poslala přihlášku a když mě vyberou, tak mě čeká taky vedení workshopu. V květnu budu stoprocentně pokáklá (hahahahahaha). 

Zvládli jsme i opožděnou halloween párty v převlecích, která padla na prodloužený víkend. Zase jsme hrozně jedli, pařili, odpočívali a koukali na pohádky (což T. nesl poměrně statečně). Konečně jsem měla šanci zrealizovat kostým z Pulp fiction a šla jsem za Miu. Bohužel jsme nesehnali paruku pro K. a tak jsme nešli v páru, ale to snad vychytáme do příště. Nově do našich tradičních dýchánků plánujeme taky vánoční večírek (jupí!). 


Ten samý víkend, co se konala halloween párty jsem taky dokončila svou 100happydays challenge. O ní chystám krátký samostatný příspěvek, kde uvidíte i všechny fotky. Nakonec jsem zvládla 77 ze 100. 

Na K. narozeniny jsem pověsila svou milovanou hvězdu a začala tak pomalu, ale jistě přivolávat vánoční náladu! Kdyby to šlo, mám jí tu celý rok. Po dvou letech jsem taky konečně koupila světýlka a omotala čelo postele (proč mi to trvalo tak dlouho?). 



Jak jste zjistili v minulém příspěvku, promovala jsem. Bylo fajn, že jsme to měli skoro všechny holky dohromady. Lehká nervozita z toho, abysme dodrželi všechen ten protokol a správně a nahlas řekli slib. Spolužák z teologie měl moc pěkný projev a vlastně mě překvapil i ten biblický o soli. Všichni byli nadšení, dostala jsem spoustu kytek, spoustu peněz a taky Parker propisku (a teď už jen psát, psát, psát). Škola už definitivně uzavřena a v knihovně jsou tubusy kompletní!


Během listopadu jsem přečetla dvě naprosto báječné knížky. Paměti imaginárního kamaráda, které mě donutli vzpomenout si na ty své kamarády (Holčičku a Dádíčka) a Muž jménem Ove, který byl stejně tak vtipný, jako smutný. Obě knížky vám s čistým srdcem doporučuji dál a pokud jste ještě neposlali dopis Ježíškovi, můžete je připsat na seznam. 

Viděla jsem Interstellar a byla jsem úplně paf. Dlouho se mi nestalo, že by film skončil, začaly titulky a v sále bylo naprosto ticho a nikdo se ani nehnul. Debatovali jsme o tom s K. celou cestu domů a v noci se mi o filmu i zdálo. Je to opravdu taková pecka, jak se říká a jděte na to do kina! 

Včera jsem udělala první várku vaječného koňaku (mňam). Dneska se chystám na koledy a pečení perníčků. První adventní víkend - konečně můžu udělat i výzdobu a v neděli zapálení první svíčky na adventním věnci. Letos jsem si ho nechala udělat od spolužačky ze střední, která je prodává na fleru a jsem z něj nadšená. 

Užijte si poslední listopadový víkend! Mě tenhle měsíc utekl hrozně rychle. 

úterý 25. listopadu 2014

Dneska promuju!

Ano, ano, ano. Konečně jsem se dočkala já i celá rodina (hahaha). Dneska máme velký den - konečně dostanu druhý a poslední tubus. 
Zatím tu sedím v pyžamu (naprosto divně máme promoci až ve tři odpoledne), poslouchám 1001 song you must hear before you die a pomalu připravuju, co je potřeba. Začínám cítit mírný neklid.
Oblečení leží rozložené na posteli, kabát je vyčištěný, nové kozačky jsou ještě v krabici. Na podpatky kašlu a beru baleríny. Promoční slib několikrát nahlas zopakován. 
Ještě včera jsem si říkala, že to vlastně ani moc neprožívám a podívejte se na mě dneska! Taková už jsem. 

Poslední dny byly dost hektické. Dlužím vám spoustu informací a ukončení 100 happy days. Nebojte, všechno bude!


pondělí 3. listopadu 2014

"11 let blogování"

Už v létě jsem si do kalendáře v telefonu zadala velkou upomínku na tenhle den. Pak jsem na to samozřejmě úplně zapomněla a dneska dopoledne mi v práci zazvonil telefon. 11 let blogování! Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Letos, přesně dnes - je to celých jedenáct let ode dne, kdy jsem napsala svůj první příspěvek na seznamáckém blogu s názvem My hippie world (najdete ho tady). 
Psala jsem o lecčem - o Nirvaně, o sobě, o kamarádech, o hudbě, o hippies, o naprostých bláznivinách, ale psala jsem. Více či méně, s menšími pauzami, občas s pochybamy zda to má smysl. Psala jsem a píšu už neskutečných 11 let! 

Děkuju za milé komentáře, děkuju za to, že mě čtete. Bez Vás by to nebylo ono! 

A tak tedy všechno nejlepší - My hippie world, Michelle!s Web, Wish. Hope. Life. 


sobota 1. listopadu 2014

Vítej listopade!

Snídaně s Návratem do budoucnosti (i když se špatným dabingem). 
Ode dneška konečně oficiálně uschopněná! Zázvor, mandarinky, vitamíny, laktobacily a activia dělají docela zázraky! 
Rodinný víkend začíná. Dnes vycházka v Uhří - s poutí a po letech taky domácími posvícenskými koláči a zítra oběd u rodičů K. Po dvou týdnech taky venku jinde než u doktorů.
První listopadový den!
Už za dva týdny budu věšet velkou vánoční hvězdu. Pomýšlím na vaječný koňak a vánoční písničky. V bullet journalu už mám stránku věnovanou vánočním dárkům. (teď už se to smí ne?)
Odhodlala jsem se a poprvé v životě upekla bagely. Bagely, co miluju a co se v Praze nedají skoro nikde koupit (vím jen o M&S). Napoprvé nebyly úplně dokonalé, ale na druhou stranu chuťově se jim nedalo nic vytknout - měla jsem ze sebe radost! 
Včera žádné převleky ani velká párty. Čeká nás to až za dva týdny a o to víc se těším.
Viděla jsem moc pěkný krátký film o malém chlapci a červeném balónku. Le ballon rouge z roku 1956. Vyšetřete si 34 minut, stojí to za to!
Mám za sebou 200 písniček ze seznamu 1001 songs you must hear before you die. Zrovna jsem v 60. letech a hrozně mě to baví.
Dočetla jsem první svazek Davida Copperfielda od Dickense. Druhý už mám rezervovaný v knihovně a vážně se na něj těším.
Uklížela jsem své krabice plné vzpomínek, cenností a věcí na scrapbooking. Mimo jiné jsem našla ručně psané dílko s názvem Květinová zátoka. Nedopsaný příběh o pětadvaceti ručně psaných stránkách! Sama jsem nemohla uvěřit, že jsem to vážně napsala, a i když je to hrozně špatný a takový pubertální, tak mi to udělalo velkou radost. 

Užívejte listopad...

neděle 26. října 2014

Flu-fighter cookies - aneb sušenky pro nemocné.

Už týden jsem doma zavřená se spálovou angínou. Včera se zdálo, že bolest krku ustupuje a dneska přišla zas. S angínou je to na dlouho. Mezi ležením v posteli, čtením a koukáním na filmy jsem hledala něco, co by mi ty nemocné dny trošku osvěžilo a našla jsem tyhle sušenky. V pátek se mi konečně udělalo trošku líp a tak jsem se na ně vrhla. Sušenky jsou měkoučké, tmavší díky melase a kořeněné díky skořici, zázvoru a muškátovému oříšku. Jsou moc dobré, tak je někdy zkuste!

V receptu jsem vynechala špetku drceného hřebíčku a místo rozinek jsem přidala víc brusinek. 

Ingredience: 
2 a 1/4 cupu hladké mouky
1 a 1/4 lžičky prášku na pečení
3/4 lžičky jedlé sody
3/4 lžičky skořice
1/2 lžičky muškátového oříšku
1/4 lžičky soli
115 g másla (pokojové teploty)
1 cup třtinového cukru
2 velká vajíčka
1/4 cupu melasy (koupila jsem v M&S)
1/4 cupu bílého jogurtu
1 lžíce čerstvého nastrouhaného zázvoru
2 lžičky natrouhané citronové kůry (asi jeden citrón)
1/2 cupu ovesných vloček
1 cup rozinek (těch zlatých) 
1 cup sušených brusinek
1 cup nasekaných vlašských ořechů

Ve střední míse si smícháme mouku, prášek do pečiva, jedlou sodu, skořici, muškátový oříšek a sůl. Předehřejeme si troubu na 180 stupňů.

V druhé míse (nějaké vyšší) ručním šlehačem utřeme máslo s cukrem. Přidáme vajíčka - jedno po druhém. Poté přidáme melasu, jogurt, zázvor a citronovou kůru a znovu šleháme. Poté pomalu po částech zašleháme také mouku. Když je hotovo, tak přisypeme brusinky, rozinky a ořechy - vmícháme vařečkou. 

Na plech vyložený pečícím papírem děláme pomocí lžíce splácnuté kuličky (vidíte na fotce). Pečeme cca 10 min. 

Sušenek by vám mělo vyjít cca 30 kusů. 




Zdroj: Foodnetwork

středa 22. října 2014

Jak se ze mě stal filmový fanda.

Filmový fanda jsem nebyla od narození. Měla jsem spoustu jiných zájmů a věcí, které mě zrovna zajímaly (např. lepení tisíce vytřižků do sešitů, vymýšlet vlastní seriály, hrát si na oblíbenou skupinu, psát, mít kapelu, telenovely, hippies....). Nicméně jednoho dne do kolonky zájmy napíšete filmy a říkáte si: hmm na filmy koukám hodně, skoro o sobě můžu říct, že jsem filmový fanda. Ono to tak v tu chvíli ani není, ale je to první krůček k tomu se jím stát. 
Pro mě to byla taková pozvolná, zpočátku nenápádna, docela dlouhá cesta.

Bylo to někdy v době, kdy mi bylo asi tak devět let. Začala jsem kamarádit se Sítou a mimo jiné jsme dost času trávily u videa. Já sama jsem v té době tuhle vymoženost doma ještě neměla, takže jsme využívaly pouze filmotéku její rodiny. Ta nám skýtala mnoho pokladů, které dnes považuju za klasiku svého dětství - filmy, které jsem viděla určitě nejmíň stokrát. První takový film, který mi vytane na mysli je romantická klasika s Julií Roberts Pretty woman. Tenhle film byl pro nás tak trochu posvátný a řekla bych, že v 97' jsme ho sjížděly nejvíc. Hned vzápětí nás asi nejvíc uchvátil Návrat do budoucnosti (především jeho první dva díly) - dodnes je tohle jeden z mých nejoblíbenějších filmů, které si můžu pustit kdykoliv. Doktor Emmet Brown a Marty McFly jsou prostě výborná dvojka. Dalšími našimi oblíbenci byly bezpochyby Addamsova rodina 1 a 2, Dennis postrach okolí, Ski akademie, Titanic, Pipi dlouhá punčocha či Přepadení 2: Temné území.

Když mi bylo jedenáct a chodila jsem do páté třídy, pořídili jsme si video taky domů. Na videokazetách jsme měli hlavně kreslené Disneyovky (třeba Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Lady a Tramp) a české pohádky (S čerty nejsou žerty, Nesmrtelná teta, Lotrando a Zubejda nebo Jezerní královna). Velmi výrazně mi z té doby na paměti zůstal filmový plakát Kudrnaté holky, který měli v uhříněvesské videopůjčovně. Ten film jsem hrozně chtěla vidět. 

S přibývajícím věkem jsme začali chodit do videopůjčovny taky sami (k takovému staršímu pánovi, co byl původem ze Slovenska a vlastnil maličkou videopůjčovnu v Petrovicích). A tak jsme se dostali k filmům jako Prci, prci, prcičky, Záhada blair witch, Poslední mejdan, Svět podle Prota, Trainspotiing, ale taky Pulp fiction nebo Kokain.



Na střední jsme začali s F. a Kíťou pořádat víkendové filmové večery. Tři filmy za večer, z toho minimálně jeden horor (což rozhodně nebylo mým přáním). Díky téhle době jsem viděla hodně hororů, které bych si jinak sama nikdy nepustila. Musím se přiznat, že jakmile tyhle večeři skončily, tak jsem se na tenhle typ filmů přestala dívat. Od té doby jsem jich určitě neviděla víc jak deset a vždycky je to pro mě trošku sebezapření. 

Pak už jsem postupně víc začala sledovat, kdo film natočil, případně, co ten dotyčný natočil dalšího. Objevila jsem zvučná režisérská jména a začala se pídit. Objevila jsem filmové seznamy kultovních filmů, filmů, které musíte zaručeně vidět, filmů, které mají nejlepší hodnocení.

Nepovažuju se za filmového znalce a určitě mám stále obrovské mezery. O filmech si s vámi, ale můžu povívat několik hodin a možná vás překvapí, co všechno jsem viděla. Určitě nejsem žádný filmový kritik - mé hodnocení jsou zcela subjektivní a vychází z toho, jak na mne film zapůsobil.

Obecně mám hodně ráda černobílé americké filmy ze 40. a 50. let. Momentálně mám třeba období, kdy se vrácím do osmdesátek. Záleží na momentálním rozpoložení, náladě, ročním období. Na chuť jsem zatím nepřišla třeba Bergmanovi a Lynchovi (a pravděpodobně ani nikdy nepřijdu).

Filmy hodnotím na Československé filmové databázi a vedu si seznamy na 250films.net

pondělí 20. října 2014

pátek 17. října 2014

Sekaná s glazurou.

Dneska po nějaké době recept na něco masového. Včera jsem poprvé v životě pekla sekanou. Sekaná je takové naše docela rodinné jídlo. Vždycky jí pekl děda podle rodinného receptu. Možná bych ten rodinný recept někde i vyhrabala, ale vlastně mě na to, že si sekanou udělám doma, přivedla už klasicky Michelle z Brown eyed baker. Její oblíbený recept už na fotkách vypadal dokonale, a tak jsem ve středu nakoupila všechno potřebné a včera se dala do pečení. 
Glazury jsem se trošku bála, ale rozhodně stojí za to jí nevynechat! Dává sekané výbornou krustičku a chuť!
Příprava nezabere mraky času, nemusíte se bát. Podávala jsem jí s kaší a hráškem, ale dobrá bude i s chlebem a hořčicí. 

Ingredience na glazuru: 
1/2 cupu (hrnku) kečupu (zkuste nějakou lepší značku)
4 lžíce hnědého cukru
4 lžičky jablečného octu (seženete i v Albertu a nebyl drahý)

Ingredience na sekanou:
olej (použila jsem olivový)
1 cibule (nakrájená na kostičky)
2 stroužky česneku
2 vajíčka
2 lžičky dijonské hořčice (dávala jsem obyčejnou)
2 lžičky soli
2 lžičky worcestrové omáčky
1/2 lžičky sušeného tymiánu
1/8 lžičky cayenského pepře (koupila jsem na farmářských trzích)
1/2 cupu mléka (může být i jogurt)
Půl kila hovězího mletého masa (měla jsem něco kolem 400g)
Půl kila vepřového mletého masa (měla jsem něco kolem 450g)
Větší hrst nasekané čerstvé petrželky (koupíte třeba v Albertu)
1 a 1/3 cupu strouhanky

Nejdřív si v misce připravíte glazuru, smíchámím kečupu, cukru a octa. Dejte stranou. 

Troubu si předehřejte na 180 stupňů. Nasekanou cibuli a česnek opečete na pánvi, aby změkla. Pekla jsem asi 5 minut na mírném ohni. Do větší mísy dejte mleté maso a všechny výše uvedené ingredience i s opečenou cibulí a česnekem. Dobře promíchejte!

Poté buď můžete sekanou upéct ve formě na chleba, kterou vyložíte pečícím papírem nebo jako já, vytvarujete šišku a tu dáte na plech. Sekanou potřete glazurou (asi tak její polovinou) a dejte péct. Pekla jsem lehounce přes hodinu. 

Recept pak říká, že sekanou necháte po vyndání z trouby trošku vyhladnout a natřete jí ještě jednou glazurou, kterou ohřejete. To já už jsem neudělala, ale za pokus to určitě stojí. 





Zdroj: Brown Eyed Baker.

neděle 12. října 2014

I'm just sitting here watching the wheels.

Neděle mám asi z celého týdne nejraději. Ráno si většinou dopřejeme nějakou větší snídani a já si s ní dávám na čas. Jím pomalu a většinou si čtu. Neděle je taky den, kdy peču. Kuchyně je pro mě ideální útočiště a vaření je pro mě výborný relax. A ještě raději než vařím, právě peču. Všechno to odměřování, odvažování, příprava těsta. Když stojím v zástěře u pultu, s vařečkou v ruce - všechno kolem mne ztichne a nic mě netíží. Tohle a čtení jsou určitě mé dvě nejoblíbenější činnosti.



Dnes mě poprvé přepadla vánoční nálada (já vím, já vím, já vím - je hrozně brzo!). Nechci se na nic příliš těšit, protože loni jsem Vánoce vyhlížela s takovou radostí a nakonec jsem ty poslední týdny a dny byla nejvíc smutná a nic se nedařilo. Přesto už přemýšlím o tom, koho čím obdaruji, o starých a nových tradicích, o výzdobě a koledách.... Neukamenujte mě!

Po pár proležených dnech se zítra chystám do práce a nemůžu říct, že bych se cítila nějak zvlášť dobře. Tyhle rýmy/virózy či co, jsou vždycky nekonečné.

Začetla jsem se v pátek do knížky Eleanor and Park. Po delší době to byla knížka, u které jsem musela sedět každou volnou minutu! V sobotu odpoledne byla dočtená. V listopadu by měla vyjít i v češtině, tak pokud na ní někde narazíte - dejte jí šanci.

Filmy, co stojí za shlédnutí: Zamilován (1984) - krásný milostný příběh s Meryl Streepovou a Robertem DeNirem, Báječná chvíle (1987) - osmedesátkový film o teenagerech, Šaráda (1963) - vtipná detektivka s milou Audreay Hepburn a šarmantním Cary Grantem, Jak se dělá televize (1989) - bláznivá komedie s Divným Alem.

Vanilková svíčka, zázvorový čaj, teplá deka a seriály...

čtvrtek 9. října 2014

Jsem nemocná a čekám na znamení.

Krom toho, že jsem už upekla dva podzimní jablečné koláče a uvařila nějaké ty pozdimní polévky, jsem taky letos poprvé podzimně nemocná (doufejme, že naposled). 

Stojím před zásadním životním rozhodnutím a nemůžu se pohnout. A tak čekám na znamení. 

V posteli mi dělá společnost zázvorový čaj, David Copperfield a konečně taky Sims 4. Rozhodně moje radost dne. 

Protože jsem doma a "nemám jakože, co dělat", tak jsem vyslyšela tatínkovy prosby. Vytáhla jsem video, rodinné videokazety a začala nahrávat záznam do počítače, abych z toho pak udělala dvd. Díky tomu jsem si dneska mohla zavzpomínat na svoje taneční (letos je to už deset let, co jsem tam chodila - neskutečně to letí), kde jsme všichni vypadali jako totální ucha, na rodinnou dovolenou na Slovensku, rodinné oslavy, vánoční a jarní školní koncerty a taky na Bártíka, co nebyl vždycky tak velkej, jako teď! Co vám budu povídat, místy jsem byla až dojatá!

Po nějaké době zas asistuju ve školce a jsem za to ráda. Malý děti mě neskutečně nabíjí! 

Skončilo ohlife a můj život se bortí! Kam teď budu psát?

Je 9. října. Všechno nejlepší, Johne! 


úterý 30. září 2014

3 měsíce a 13 dní s Hillary.

18. června jsem v den, kdy jsem dokončila školu a získala svůj poslední titul začala číst biografii Hillary Clintonové. Celé tři měsíce jsem jí četla po večerech než jsem šla spát. A dnes jsem jí dočetla. Když jsem jí na goodreads hodnotila, zjistila jsem, že je to letos 50. kniha, kterou jsem přečetla. Splnila jsem tak svou malou osobní challenge. 

Poslední dny, týdny jsou trošku hektické a chaotické a kupodivu mě to nijak nermoutí. Stále beru věci, tak jak přicházejí. 

Opravdu jsem teď zase začala hodně sledovat filmy. A tak se můžete poohlédnout po: The One I love (2014), Creepshow (1982), Psycho (1960), Hořkost (1986), Hvězdy nám nepřály (2014) a Zuřící býk (1980).

Minulý týden začala seriálová sezóna. Těšili jste se? S K. sledujeme TBBT (první díly vypadají dobře) a Modern family (zatím jsme neviděli). Já pak sama koukám na Greys anatomy (na které jsem se těšila asi nejvíc), Once upon a time a Parenthood (u kterého jsem zase plakala jako vždycky, zvlášť, když jsem zjistila, že je to poslední série a bude mít jen 13 dílů!). Co sledujete vy? Nějaké tipy na něco, co by mi nemělo ujít?

Prodávám hromadu věcí na Votočvohoz -> jestli sháníte něco nového do šatníku, zkuste se mrknout, případně sdílejte:-)!

O víkendu jsem byla u B. doma, protože s K. pořádali burger párty. Krom toho, že to byla milá vydařená akce, jsem objevila asi ten nejkrásnější domek pod sluncem. V mém imaginárním seznamu pro a proti teď přibylo hodně plus ke koupi domu! Uvidíme, kam mě vítr zavane...

Už pozítří mé třetí výjezdní. Tentokrát v Českém ráji a v indiánském stylu. 

Konec září je tu a já mám koupený první vánoční dárek. Mějte se fajn!

čtvrtek 25. září 2014

Zpátky v čase část druhá.

A jedeme dál v naší jízdě zpátky v čase. 

Richard Gere, protože Pretty woman je můj zamilovaný film. Brandon Fraser - no řekla bych asi, že z fotky je to jasný. Meg Ryan, protož Láska přes internet. Kerry Russel, protože Felicity a protože kdo by nemiloval ty její vlasy. Chad Murray, protože je prostě pěknej a Bernardo Paz z telenovely Vidas Prestadas (:-D).
No a volně navazuju Prcičkama. Všechny díly jsou super - ten nejposlednější skoro nejlepší. Ve svý době to byl dost kult co?




Jak už jsem psala výše Pretty woman je můj zamilovaný film. Už jsem to tu někde určitě psala, ale před 17 lety jsme na ten film koukali fakt denně a uměli ho v podstatě zpaměti. Julie Roberts je mi sympatická a mám ráda i jiný její filmy, ale tenhle bude stejně vždycky top. Tak je jasný, že v sešitě se musela objevit. 





Tohle je fakt maličko úlet - skoro větší než Kassandra :-D. Leoš Mareš a jeho kožichy. Lži jsou jako déšť, co skrz na skrz tě promočí, Minuty se vlečou a Svalnatec. A koukejte, kde teď je:-D.




Enrique Iglesias. V podstatě od něj znám jenom pár písniček. Nicméně Hero a nejvíc vychytanej videoklip s Jennifer Love-Hewitt jsou pecka. 




Tohle je skoro záhada, jak jsem si to mohla nalepit, jelikož Pána prstenů nemám ráda (vůbec!). Je fakt, že to bylo ještě v době, kdy jsem neviděla ten poslední díl, tak jsem k tomu neměla takovou averzi asi ještě. Všechny díly jsem viděla v kině (což bylo taky naposledy, co jsem je vůbec viděla). Ve svý době (no možná i teď) dost pecka (pro fandy). 






Konečně něco, co mám ráda i teď a co mě těší. Hippies. 



Elvis - hlavně díky dědovi, co ho miloval. 



Stále trvám na tom, že ty šaty jsou dokonalý!!!


Španělsko, kde jsem do teď nikdy nebyla, ač jsem milovala všechno španělské a ze španělštiny dokonce maturovala. S tím souvisí i Venezuela a Guadeloupe. 



Další z věcí, které mi zůstaly. Třeba letos je Nirvana určitě moje nejposlouchanější kapela. 



Ženatý se závazky asi ani nemusím komentovat. Ale bomba na závěr, je opravdu bomba. Často jsme si se Sítou vymýšlely vlastní časopisy a webový stránky, kde jsme ze sebe dělaly hvězdy a tak. Tady můžete vidět názornou ukázku.