pátek 13. července 2012

...

Seděla v autobuse. Vracela se domů. V myšlenkách měla stále něco z Paříže.V uších jí zněla hudba a snažila se zapomenout na to, kdo sedí vedle ní. Nechtěla myslet na to, jak to všechno dopadne a jestli vůbec. Chtěla jen pozorovat západ slunce a vzpomínat na něj. Na tajná setkání, tajné zprávy - na jejich seznámení. Cítila se po strašně dlouhé době opravdu živá. Byla šťastná. Byla šťastná díky němu a kvůli maličkostem. Vrátil se pocit, že ona sama za něco stojí. Nervozita. Motýlky v žaludku. Něco se dělo. A za to jí to všechno stálo. Pro tu chvíli nechtěla žádné výčitky svědomí a žádné další lži. Chtěla jen zavřít oči a snít. 
Přes to všechno někde v koutku jí samé věděla, že tak snadné to není a ani nebude. Koutkem oka viděla, jak vedle ní sedí on, ten kterému to nejvíc ublíží a ten který vůbec nic netuší. Jenže ať se snažila sebevíc, při pohledu na něj už nepřicházelo vůbec nic. A lítost - ta přišla až mnohem později. 

Nikdy moc nepřemýšlela nad tím, jak to celé dopadne, ale konec byl možná tím nejtěžším, co jí doposud potkalo. 
A až s hodně velkým odstupem času si dokázala říct - nelituji toho a neměnila bych nic. 

Vrátit se zpátky - udělala bych to zas!

čtvrtek 12. července 2012

V práci.

Před půl hodinou jsem dorazila domů. Udělala jsem si earl grey s citrónem, ukrojila si jahodovou bublaninu (pekla jsem včera), přidala domácí šlehačku (kdyby jste věděli o nějakém e-shopu, kde sehnat za nějakou slušnou cenu šlehačkovač, budu Vám vděčná za tipy) a čerstvou jahodu. Pustila jsem si po několika letech cd Song from Ally McBeal, které jsem dostala kdysi k svátku. A konečně usedám k blogu, protože mám volnou chvilku. 

Mám za sebou sedmý den v práci. Celý týden vstávám v sedm hodin a odcházím před půl osmou z bytu. Naučila jsem se dokonce i snídat takhle "brzy" po ránu - následná únava v práci totiž nebyla nijak úžasná. Zvykám si. Docela rychle v poměru na to, jak nerada si na nové věci zvykám. Učím se hrozně moc nových věcí (nebo spíš čtu). Kromě náhledů, které mám minimálně jednou denně, totiž nejvíc čtu - pročítám různá pravidla, manuály a metodiky. Informací je velká spousta, tak se uvidí, jak to půjde pak v reálu. Dneska jsem dokonce poprvé zvedla telefon a mluvila s někým, kdo měl o službu zájem (ještě to budu muset vypilovat, ale na poprvé žádná hrůza). Mám svůj pracovní e-mail a časem budu mít i vizitky. Přes příští týden budu přebírat svého prvního klienta (jednoho z lidí, které znám z asistencí). Od pondělka mám i klíče, abych se dostala do kanceláře sama a nebyla na někom závislá. Do konce července, ale ještě nebudu mít stůl ani vlastní počítač (střídám se u stolů těch, co jsou na dovolené). V kolektivu se cítím dobře a zatím je všechno v pohodě (jsem tam teď benjamínek). Těším se až budu moct pracovat úplně sama a zároveň mě občas přepadá panika jestli to vůbec zvládnu, ale to je asi normální. Obecně vzato jsem spokojená. Jsem trochu unavená, ale to se všechno srovná, až to budu mít zajetý.
Pokaždé, když jedu domů a potkávám mladé lidi, kteří mají regulérní prázdniny, trochu závidím a vzpomínám na to množství volného času, co jsem taky mívala. Připadám si najednou poprvé ve svém životě trochu dospělejší. 

Posledně jsem v knihovně úplně náhodou při čekání na knížku ze skladu, objevila výbornou knihu o Woodstocku. Napsal jí přímo člověk, který to celé pořádal a vymyslel. Víc bych se o Woodstocku asi ani nedozvěděla. Nakonec to byla výborná příprava před filmem, který jsem včera na potřetí konečně dokoukala (přece jen mám 3:35 h.). Oboje: Woodstock - Příběh zrodu legendárního festivalu míru a hudby od Michaela Langa i dokument Woodstock od Michaela Wadleigha vám určitě moc moc doporučuju!

Čtyři volné dny jsem strávila na Živohošti. Bylo to fajn, bylo to vyloženě odpočinkové a vůbec se mi v neděli nechtělo domů - navíc do prázdného bytu. 

A nakonec malý bonus. Pročítala jsem nějaké staré příspěvky a někde jsem psala o hermelínovo-rybízových muffinech. Tak vám přidávám naskenovaný recept z knížky 1 těsto, 100 muffinů. Jsou delikátní a kombinace rybíz-hermelín se nebojte. Navíc pokud jste muffiny naslano nikdy nezkoušeli, tak směle do toho!