čtvrtek 25. února 2010

Zima odchází. Přichází jaro.

No nebo v to aspoň doufejme:-). Zase jsem se po dlouhé době odhodlala a píšu. Jsem spokojená - dá se říct, že jsem dokonce šťastná (když zrovna nemyslím na to, co všechno mě čeká ve škole). V takové chvíle moc nepíšu. Když je člověk spokojený a nic ho netrápí, nějak není potřeba o něčem psát a vypsávat se. Přesto jsem tady.

Někdy před rokem (+-) jsem začala číst Pliwa. Nejdřív nejlepší články a protože mě to zaujalo, tak pak pěkně od začátku až do současnosti. Nakonec jsem nestihla přečíst úplně všechno (protože na stránkách nastaly změny), ale stejně... Pamatuju si, jak jsem si plánovala, že mu napíšu komentář, až se dostanu k tomu nejnovějšímu příspěvku. Jak mu napíšu všechno, co si myslím a jak legrační bylo zažívat postupně všechny ty věci s ním. Nakonec to dopadlo trochu jinak - ale do kontaktu jsem se s ním dostala. No a ...... je fajn:-), to jsem chtěla říct....

Všechno, co bylo špatně. Všechny pocity, který na mě padly. Celý to šedivý období. Všechno je pryč. Trochu jsem zabojovala, trochu zabojovaly věci sami - ale hlavně je všechno už zase dobrý. Nemusím se propadat do depresí a jenom doufám, že to tak teď po dlouhou dobu zůstane. Děkuju všem za podporu v časech zlých.

No a co dál....

Čtu Kmotra. Snažím se shlédnout všechny filmy, co chci. Koukám na Gilmorky. Snažím se být jiná. Snažím se postupovat se svou Absolventskou prací.  Vyrábím si vlastní "domácí" kuchařku. Moleskinuju. Fotím. Jsem TADY....

středa 10. února 2010

Grey days. Grey times.

Všechno je teď nějak špatně. Nic se nedaří. Nic není tak jak by mělo být. Celý minulý týden jsem byla úplně mimo a zase na mě padly moje nemilé "stavy". Když jsem myslela, že už to bude dobrý - tak zase není. Říkám si: BOJUJ! DĚLEJ NĚCO! Ale když člověk bojuje a něco dělá a ono se pořád nic neděje a je to jen horší a horší, tak začíná rezignovat. Tohle je sudý rok, sudý roky by měly být dobrý. Je půlka února a je to všechno pořád hrozný a hrozný a ještě horší. No říkám si, že celý rok tak přece vypadat nemůže, ale moje pozitivní myšlenky mi teď z hlavy nějak nechtějí ven. Takže si po většinu času zoufám, koukám do blba, brečím nebo se lituju. Nejsem schopná dělat věci, který bych dělat měla a tím, že je nedělám je zase všechno horší - stává se z toho začarovanej kruh. Doufám prostě, že si to teď všechno nějak vyberu a pak budu hrozně dlouho dlouho předlouho šťastná a když ne, tak nevim a radši ani vědět nechci.

No a tím končím svůj totálně nejvíc zoufalý příspěvěk po hrozně dlouhý době a jdu se vrátit k svýmu momentálně příšernýmu životu.