pátek 23. prosince 2011

For What It's Worth.

Ještě než začnu s čímkoliv jiným, ráda bych napsala velké DĚKUJI. Před třičtvrtě rokem jsem psala příspěvek o tom, že si vážím toho v jaké době můžu žít. Myslím, že v posledním týdnu jsme o tom více než kdy jindy přemýšleli všichni a vděční jsme byli právě tomu Jednomu, o kterém se teď nejvíc mluví. A tak děkuji za to, že to nevzdal; za to, že bojoval za nás všechny a za to, že vyhrál. Za to jakým byl člověkem a za to, že jsem mohla vyrůstat v době, kde se svobodně rozhodnout není zločin.


Kromě posledního dne státního smutku, je také poslední den před Štědrým dnem. Ač jsem se snažila vánoční náladu přivolat, nějak to bez té zimy a sněhu není ono. Když jsme minulou neděli zdobili živý vánoční stromeček (živý máme po 15 letech) a za okny sněžilo, připadalo mi to víc vánoční než třeba dnes. A tak doufám, že zítra se vánoční nálada a hlavně pohoda objeví a den bude stát za to. 

Zapisovala jsem dnes po více jak týdnu dny do moleskinu a všimla si, že zbývá už jen pár posledních stránek. Poslední roky utíkají hrozně rychle nepřijde vám? Měla bych zase začít psát kroniku, abych měla časem v čem listovat, nad čím se usmívat, přemýšlet a možná i trochu smutnit. 

Přeji Vám hezké svátky!

středa 14. prosince 2011

Bad day.

Někdy jsou lidi na nic. Někdy prostě nemáte sílu se bránit.
Někdy si až s odstupem uvědomíte, jak je vaše práce skvělá i když to není vždycky snadné.
Někdy si vážíte i toho mála, co máte.
A někdy prostě chcete jen ležet a nepřemýšlet...

úterý 6. prosince 2011

Natcakes.

Během zítřka se u Natálky na blogu objeví nová várka z její Natalush Manufactury. Čekají nás nové balistiky krásných vůní! Proto neváhejte a zítra pečlivě sledujte její blog. Do Vánoc by vám balíček měl dorazit, takže pokud nemáte třeba dárečky pro své drahé kamarádky, nechte se inspirovat:-). 
Všechny balistiky jsou čistě přírodní, lahodí vaší pokožce a neodolatelně vypadají!
Nabídka bude omezená do pondělí, tak dlouho neotálejte;-)!



středa 30. listopadu 2011

Feels like home.

Snídám. Jsem v pyžamu. Popíjím čaj. Za pár desítek minut odcházím do práce, kterou miluji. Poslouchám Chantal Kreviazuk. Pročítám Sářin blog. Skrz žaluzie sleduji poslední listopadový den.  
Kolik dní budu ještě vídat to, co vídám už skoro čtrnáct let?
Nepřečtený dopis se stal přečteným....


pondělí 28. listopadu 2011

Vánoční období je tady!

Blíží se svátky. Přichází moje nejoblíbenější zimní období. Vánoční výzdoba, vánoční stromek na Staromáku, vánoční reklamy, vánoční filmy a snad taky nějaký ten sníh. Začínám se poohlížet po filmech, co bych chtěla zkouknout a co vánoční náladu navozují - Bílé Vánoce tu třeba mám - něco mi doporučte klidně i Vy :-). Ve  čtvrtek jsem taky zabalila první vánoční dárky a stihla jsem ve Starbucksu ochutnat už dva vánoční nápoje. Asi po pěti letech jsem si objednávala z Avonu a koupila si zimní krémy na obličej :-D. Zkrátka na zimu jsem vcelku připravená a natěšená.



Díky Bárb (a jejím stránkám) jsem objevila velice zajímavý web z novým projektem, který se týká beauty rad. Pro mě jako naprostýho analfabeta, co se týče malovaní (řasenka je můj největší a skoro jediný kamarád) je to úplně kouzelný místo! Takže se povinně všichni podívejte na GetTheLouk.

Tenhle pátek (2. 12.) moje kamarádka pořádá benefiční koncert pro své občanské sdružení Kolečka na cestách. Bude to v Meet Factory (u Smíchovského nádraží), vstupné 180,- - tak jestli chcete určitě dorazte, třeba se tam potkáme!

Víkend byl pro nás s K. (hlavně teda pro něj) docela "adventure" a tak teď zabydlujeme nový (šíleně starý a ošklivý :-D) pokojík. Dneska jsme byli v Ikee a nakoupili pár věcí (naší první kytku živou třeba - Kudrnáče) a tak. Zbožňuju Ikeu a chtěla bych tam bydlet!!! Krom věcí do pokoje jsem si koupila taky dvě pánvičky a barevný ramínka - tam se nedá jít jenom koukat prostě.

V sobotu jsme byli zase po x měsících v kině, K. mě "donutil" jít na Real steel a nakonec jsem z toho byla tak hotová, že jsem tomu dala pět hvězdiček a všem Vám to doporučuju! Včera jsem konečně viděla Jane Eyre, která mě lákala už na MFF KV a ač jsem se toho tak trochu obávala, tak to bylo taky výborný, taky dostala pět hvězd a taky Vám jí vřele doporučuju (určitě se mi to líbilo víc než verze z roku 1996).

Chtěla jsem toho napsat mnohem víc a taky úplně něco jinýho, ale vůbec už si teď nepamatuju jak jsem si to představovala:-D. No ale tak aspoň něco - to podstatný jsem snad sdělila.

pondělí 14. listopadu 2011

Promoce. Fitness. A jiné.

V úterý 8. 11. jsem promovala. Měli jsme to v Profesním domě na Malostranském náměstí a celé to bylo takové "ceremoniální". Paní "pořadatelka" (či co tam zastávala za pozici) nás docela drsně instruovala o tom, co musíme či nesmíme dělat - co máme říct, kam se ukročit, jak kývnout hlavou, popsala nám průběh, seřadila nás podle jmen a mohlo se jít. Milion rodičů, foťáků a kamer -> byla jsem ráda, že jsem nemusela jít první. Tušila jsem, že celá moje rodinka slzí, tak jsem se tam radši ani moc nekoukala a pak už jsem jen hodinu stála v podpatcích a nadávala si, že jsem nezvolila jako někteří ostatní baleríny :-D (zase ty podpatky líp vypadají, že jo). Byl to, ale hezkej zážitek a jsem ráda, že jsem šla - za tu námahu a nervy to nakonec asi stálo :-). 



V sobotu jsem byla zase jednou po roce (možná snad i po delší době) ve fitku. K. mě protáhnul tam, kde pracuje a dokonce se mnou projel trénink. Ač jsem se trochu obávala, tak mě to pak hrozně bavilo a bylo to i příjemný - hlavně to hrozně uteklo. Navíc jsem byla celá divá z těch přístrojů a tak - je to vcelku luxusní fitko:-D. No tak to snad vypadá, že se konečně taky začnu trochu hýbat, protože mě to nadchlo natolik, že bych ráda chodila nějak pravidelněji (aspoň na kolo nebo pás). Uznávám, že mě taky trochu vyděsily výsledky z inbody a chci se FAKT nějak zlepšit! Co je ale důležitý je, že mě od včera neskutečně bolí celý tělo a nemůžu si skoro ani sednout na záchod :-D a to to cvičení vypadalo tak příjemně -> následky jsou pak hroznýýý!!!

Dneska mi K. ráno napsal ať se teple obléknu, že je tam hrozná zima (není to hezký?). Konečně jsem viděla Kabaret (až tak mě to nenadchlo). Ve čtvrtek jdu na Kata Mydláře. Dneska poprvé rukavice a šála. 

pondělí 7. listopadu 2011

Měla jsem dneska takovej náročnější den v práci, který neprobíhal jako obvykle.
Opět jsem vyrazila pro nějaký dárek k Vánocům a nesehnala to, co jsem chtěla.
Zamilovala jsem se do podzimních barev.
Potřebovala bych další přivýdělek a nebo novou práci - jenže té v Rytmusu se nechci vzdát.
Dawsons Creek - again! :-)
Chtěla bych k Vánocům hrozně moc tenhle DIÁŘ! - dokonce jsme kvůli němu ochotná vzdát se moleskinu.

Mám dýni a nevím, co s ní.
Potřebovala bych zase nějakou válecí sobotu s filmama a dobrůtkama.
Dlouho jsem nebyla nikde tancovat (jako FAKT! hodně dlouho) a docela mi to chybí.
Nemůžu pít od minulýho víkendu víno, takže asi budu muset přejít na pivo :-D. 
Pila jsem poprvé (vlastně po druhé) hoegaarden a vůbec to nebylo tak hnusný jako, když jsem to pila v Paříži.
Nechoďte a nekupujte si voucher do Steakhouse T-Bones - špatnej zážitek!
Koukněte se na film Hlava nehlava.


pátek 4. listopadu 2011

Stop, look, listen.

Zasedám konečně k blogu, asi po týdnu, co už se k tomu chystám. Čas je poslední dobou neúprosný. Buď jsem v práci nebo ve škole a vracím se domů, když už je tma. 
Dneska mám konečně po delší době volný celý den. Mohla jsem se trochu flákat, zase jednou něco upéct a taky hejbnout s věcma do školy. Nakonec není tak hrozný všechny ty práce psát - horší je dokopat se k tomu a najít na to čas:-). 

Škola. Škola. Škola. Přísahám, že od střední jsem školou takhle asi nežila. Chodím na všechny přednášky, tam kde je to potřeba si dělám vlastní zápisky, úkoly se snažím dělat aspoň s malým předstihem. Na skřínce mi dokonce leží všechna literatura, kterou musím načíst (např. Křesťanství a lidská práva nebo Od narození do smrti - etické problémy v lékařství). Při cestě do školy mám sice občas zaječí úmysly, ale docházka je hold docházka a většinou se tam vlastně i trochu těším. 


V týdnu na mě doma vybafli s tím, že je tu už trošku těsno, jestli neuvažuju s K. o podnájmu. Hodně nečekané, trošku překvapující. Mě tu jako nechtějí??? No nic no. Samozřejmě často sama uvažuju o tom, že by bylo příjemnější bydlet ve svém. Jenže nejsou peníze a ač jsem nad tím teď přemýšlela, vůbec se nechci vzdávat své skoro nevýdělečné práce v Rytmusu :-/. Začarovanej kruh no. Stejně, když jsem pak nad tím přemýšlela, tak to pro mě bude hroznej boj se stěhovat a zvykat si někde jinde, protože já jsem v těhle věcech blázen. Takže trošku oddálení mi moc nevadí :-).

Jak už jsem avizovala nahoře, pekla jsem dneska. Pekla jsem koláč - apple pie (oldfashion podle receptu). Dostala jsem totiž tašku jablek z chaty a jablečný koláče já ráda. Recept najdete tady - pokud byste koláč pekli a nepekli ho z kyselejších Granny Smith, tak cukru dávejte mnohem míň. S těstem to vypadalo ze začátku docela divně, ale nakonec to vyšlo a je moc dobrej!


Přehoupl se nám taky další měsíc a venku je krásně barevně. Dneska jsem venku koukala, jak už je skoro opadaný listí na některých stromech a říkala jsem si, že zima je fakt za rohem:-). Příští týden (vlastně už za pár dní) mám promoci a dostanu konečně ten vytouženej diplom! Je listopad, takže frčej dýně. V Lidlu prodávali dýně kompotovaný (zkrátka na kostky už v nálevu), tak jsem si je koupila a bude letos zase nějakej pumpkin pie. Máte rádi dýňovou polévku? Mě se to na fotkách vždycky líbí, ale nevim proč, nějak se jí bojim. Ale všichni si to chválej, tak nevim. 



Vánoční dárky ještě nekupuju (i když bych chtěla, jen nejsem schopná se k tomu odhodlat a najít něco dobrýho). Těšim se až poprvé vytáhnu palčáky. Dopis Ježíškovi už jsem poslala. Koukala jsem zase na Dawsons Creek (první dva díly :-D). Vytvářím si nové kamarády. Začala jsem zase tak nějak psát do kroniky. Užívám si podzim. 

čtvrtek 27. října 2011

Slova, která jsem si přál napsat sám. (část 1)

Slova, která jsem si přál napsat sám je taková Fulghumova netypická knížka, protože v ní nepíše nic svého, ale cituje slova jiných, které ho něčím zaujaly a která, jak už je vám asi jasné, by si přál napsat sám. Já jsem si z té knížky několik věcí sama vypsala. A tady se s Vámi o ně podělím:-).

My, kdo jsme byli v koncentráku, se pamatujeme na lidi, kteří chodili po barácích a konejšili ostatní, rozdávali i poslední chleba. Možná jich nebylo moc, ale i tak jsou dostatečným důkazem, že člověku lze vzít vše až na jedinou věc, a sice tu poslední z lidských svobod - svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro vlastní postoj, pro vlastní cestu. 
-autora tu nemám-

Na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které nutně musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž můžete udělat později.
- Harvey Fierstein-

Kdybychom věděli, že jsme na správné cestě, a museli ji opustit, znamenalo by to pro nás nezměrné zoufalství. Jenže my jsme na cestě, která jenom vede k cestě další, a ta zase k další a tak pořád dál. Ale opravdovou silnici nespatříme hodně dlouho, jestli vůbec. A tak se jen necháváme unášet plni pochybností, i když si zároveň užíváme neskutečně krásné rozmanitosti. Splnění nadějí proto vždy bývá nečekaným zázrakem. I když na druhou stranu platí, že se zázrak může stát vždycky. 
- Franz Kafka-

Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd, ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil nové nebe. 
- Helen Kellerová-

Vesmír je nekonečný všemi směry.
- Freeman Dyson-

Uvědomuji si, že mým úkolem není měnit svět ani člověka - na to nejsem dost ctnostný a chybí mi i proniknutí do podstaty věcí. Ale možná je mým úkolem šířit těch pár hodnot, bez nichž by si člověk - byť "nový" - ani nezasloužil úctu.
- Albert Camus-

Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic.
- Edmund Burke-

Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným... Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smyl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje - a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal pro to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu.
- Jimmy Carter -


pondělí 24. října 2011

Setkala jsem se s Fulghumem.

Dlouho jsem tenhle článek chtěla napsat, ale neměla jsem čas vyfotit Vám knížku s podpisem, takže přicházím s největší senzací ve svém životě až teď:-) (skoro týden od události).
Existují asi jen dva (možná vlastně tři) lidé, kteří jsou pro mě v životě inspirací a ke kterým chovám respekt, úctu či obdiv. Prvním je John Lennon, druhým Robert Fulghum a třetím Sylvia Plathová. Jen s jedním z nich bylo možné se setkat v tváří tvář a na seznamu věcí, které bych si ráda splnila bylo setkání s Robertem Fulghumem hodně vysoko. Asi týden před tím než jsem zjistila, že R. F. přijede do Prahy jsem říkala Kítě, jak by bylo úžasný ho vidět na vlastní oči a podat mu třeba ruku. 
Když jsem tedy zjistila, že Robert Fulghum u příležitosti vydání nového románu přijede do Prahy knihu propagovat, neváhala jsem ani minutu a věděla, že tentokrát si šanci ujít nenechám. Ještě ten den jsem zaplatila a vytiskla lístky do divadla na scénické čtení jeho knihy, kde sám chvilku účinkoval (tančil tango) a ještě ten den se mi v hlavě začal rýsovat dopis, který jsem mu chtěla napsat. Času na přemýšlení a psaní nebylo moc, ale nakonec jsem to zvládla a dvoustránkový a něco dopis jsem opravdu napsala.
Už dávno předtím jsem se snažila sehnat jeho e-mailovou adresu a dát mu o sobě vědět. Psát potom dopis ve skutečnosti a ještě na papír nebylo tak snadné jak jsem si původně představovala, ale byla jsem ráda, že právě touhle formou mu dopis napíšu a nakonec osobně předám. 
V samotný den jsem byla docela nervózní, nemohla jsem se dočkat a pocity to ve mě jenom vířilo. Když pak do tlumeného světla sálu na pódium opravdu přišel a strhl se obrovský potlesk, jen s těží jsem zadržovala slzy. Byl tam - v celé své slávě - stál pár metrů ode mě a říkal pár českých slov, které uměl. 
Celé to pro mě bylo úplně neskutečné a moc jsem si to užila. Scénické čtení, na kterém jsem byla přítomna poprvé, se mi moc líbilo a knížka bude určitě ještě lepší (ani se mi jí nechce číst, jak moc jsem na ní zvědavá).
Samotná autogramiáda a ono setkání pak proběhlo hrozně rychle - přesto jsem byla tolik spokojená, že ještě po zbytek týdne jsem chodila s úsměvem na rtech. Odvážila jsem se poprosit o fotku (mám dokonce dvě), představila jsem se a dopis opravdu předala. 

Byly to určitě ty nejhezčí a nejdůležitější dvě hodiny v mém životě...



neděle 16. října 2011

Jsem zpátky.

Jsem zpátky už týden a dva dny. Jenže jsem se vrátila do začátku semestru a k asistencím a je toho teď spoustu a spoustu, takže jsem vůbec neměla čas napsat. A když jsem si aspoň tu trochu času v týdnu našla s tím, že napíšu aspoň kratší článek o tom, že jsem zpátky a žiju, tak blogspot nespolupracoval a článek celý smazal - a já už neměla nervy ho psát znova :-). Takže až teď jsem s čajem, jazzem a sluníčkem v okně zasedla k počítači a pokusím se něco dohonit.

Nejdříve tedy dovolená v Tunisu:-). Přemýšlím, co k tomu teď vlastně napsat. 11 dní si zkrátka užíváte sluníčka (v našem případě i mraků a deště), čtete a čtete, popíjíte all inclusive drinky, jíte hromady výbornýho jídla, koupete se v moři a bojujete s vlnama. Hotel jsme měli super, dostali jsme i krásný pokoje (za menší příplatek), jeden den jsme vyrazili i na zakoupený výlet do Muzea a na krokodýly (chytli jsme fakt zajímavý krmení 400 krokodýlů), na vlastní pěst jsme se několikrát vydali do 12 km vzdáleného městečka (což ne vždy bylo úplně bezpečné) a jednou jsme se koupali ovínění asi v jednu ráno v moři (krása nejkrásnější). Jednou z nejlepších věcí na našem hotelu bylo jídlo - strašně dobře tam vařili (všechno), já se vyžívala ve snídaních (klasicky), jednou z nejhorších věcí byli animátoři (fakt slabí) a taky zachaluhovaná pláž. Vykouřili jsme hodně vodních dýmek, nespočetněkrát hráli kostky a prší. Využili jsme hotelové tenisové kurty (kluci teda), minigolf a petanque. Poprvé jsme taky vyzkoušela banán (takovou tu věc, co jezdí za motorákem v moři) a dobrovolně už na to asi nikdy nepůjdu:-D. Byla to zkrátka super odpočinková dovolená a návrat byl pro nás docela smutný (zvlášť do 7 stupňů na Ruzyni).










Z letní dovolený jsme se vrátili do regulérního podzimu a deseti stupňů, takže dost mrznu a samozřejmě mám obrovskou rýmu. Ale poslední dny je aspoň takovej ten hezkej podzim, kdy všechno hraje krásnýma barvama a svítí sluníčko, tak mi to vlastně ani tolik nevadí. Normálně podzim ráda nemám, protože skoro všechny špatný věci se mi vždycky děly na podzim, letos jsem ale ohledně podzimu až podezřele pozitivní:-).

Po dovolený jsem se nejen vracela do práce (což mi ani tak nevadilo), ale taky do školy (což už je mnohem horší). Mám sice jen pár předmětů a školu 3x týdně, ale těch požadavků na splnění je strašlivě moc. Musím přečíst několik set stran eticky zaměřených knížek, napsat několik semestrálních prací, mít referáty a na konci taky ústní zkoušky (ach jooo). Takže se pomalu sbírám a odhodlávám se začít na všem pracovat. A to nemluvím o tom, že si po x letech ve škole fakt dělám poznámky a hlavně! fakt chodím na přednášky (je ze mě zase hold pilná studentka).

A teď nevětší bomba posledních dní vážění! Do ČR přijel Robert Fulghum - můj nejoblíbenější spisovatel, moje věčná inspirace! Napsal nový román a ten jako úplně první vychází u nás. Původně jsem ho chtěla až k Vánocům, ale už mi leží na posteli, protože v úterý jdu do divadla a nechám si knížku podepsat (a taky se s ním doufám vyfotím). Věřte, že šťastnějšího člověka jste snad nikdy neviděli jako!, když jsem to zjistila a v ruce držela lístky na představení...... OSOBNĚ SE SETKÁM S ROBERTEM FULGHUMEM!!!! JO JO JO! Program jeho pražského vystupování najdete tady.


Jak vidíte nekoupila jsem si v pátek jenom knížku, ale taky nový botky. Ugg to sice nejsou (na ty teď dlouho mít nebudu, jelikož dovolená mě finančně totálně vyčerpala), ale koukala jsem po nich už strašně dlouho a ty kytičky se mi prostě moc líbí. Na jiný věci teď peníze zkrátka nemám, ale k Vánocům si přeju zimní kabát tak teď vybírám aspoň ten. Zatím mám favorita v Terranově (obrázek jsem bohužel nenašla, ale je takovej světle hnědej) a nebo se mi líbí tenhle oranžovo červenej v Nextu. Hlavní podmínkou je, aby nebyl černej:-).

Včera jsem pekla poprvé cookies (sušenky) a byly moc moc moc dobrý. Jmenují se world peace cookies a recept jsem našla TADY. Vřele doporučuju vyzkoušet!



No a nakonec mám pro Vás zase nějaký ty tipy na filmy, co jsem viděla od posledních tipů, což je už dost dlouho: Tlukot srdce (1980), Na vlásku (2010), Toast (2010), Divotvůrkyně (1962), Čistá duše (2001), Charly (1968), Mořské panny (1990), Hlavně nezávazně (2010), Funny girl (1968), Elvis a Anabelle (2007), Melodie mého srdce (2007), Příběh Alvina Streighta (1999), Jmenuji se Oliver Tate (2010), Lidé deště (1969), Růže (1979), Manhattan (1979). 


neděle 25. září 2011

Cestovní horečka.

Celý týden počítám dny a těším se jak blázen. Pak dojde na balení kufru a nervozita začne stoupat (už jsem hold taková). Mám všechno? Co ještě sebou? Nemám toho hodně? Nemám toho málo? Budeme tam mít hezky a teplo? (počasí na netu nám zatím moc nepřeje :-/).
Jsem z toho všeho nějak napjatá a nejraději bych zítřek přeskočila. Už aby bylo úterý takhle večer a já vybalená vegetila v hotelovém komplexu:-).
Trpíte taky před cestovní nervozitou nebo jste natěšení a balení vás nesmírně baví?
A taky na mě myslete až budu v letadle!

sobota 24. září 2011

Jedu k moři. (už za tři dny)

Celý týden vstávám okolo osmi padesáti, takže v sobotu, když se chci vyspat se samozřejmě vzbudím v 8:47 zcela svěží a probuzená!
Bakaláře jsem zatím nijak zvlášť neslavila - rodiče mě vzali na véču, dostala jsem bakalářský přáníčko, kytku, čokoládu a peníze. Všichni mi gratulovali, já byla šťastná a taky unavená. 
V pátek jsem pak po práci vyrazila s Kíťou na vinobraní, kde měli odpornej burčák a žádný párky v rohlíku (chápete to?). Ale zase jsme viděli a poznali kapelu Mňága a ždorp, která vůbec nebyla špatná a na kterou se dalo (i s omezeným prostorem) docela zaskotačit. Večer pak Kíťu vystřídali K. a ostatní z naší "horové" party. Koupili jsme si pivo a sedli si do parku mimo ty tisíce lidí a na Jiřák jsme se přesunuli až když odpadli davy lidí. Vytáhli jsme (H. vytáhnul) svojí mini deku, kluci přinesli višňový pivo a večer byl fajn. Dokonce i tanečnici u tyče jsem nakonec viděla:-D.
V neděli jsme se konečně rozhoupali, že už je jako na čase sehnat a zaplatit dovolenou, tak jsme s K. vyrazili do cestovek. V Eximu nám paní nabídla jeden (JEDEN) hotel v Tunisu, v Čedoku asi pět egyptů -> nabídka hrozná, všechno vyprodaný. Začínala jsem být docela zoufalá! Řekli jsme si, že zkusíme ještě letiště -> v neděli, ale žádný cestovky na letišti nefungujou:-D, takže krom totálně promočenýho oblečení z mega slejváku, jsme tam nesehnali nic. Po cestě nás pak ještě napadnul Zličín jako poslední záchrana, tak jsme skočili do Firo tour a moc milá paní/slečna nám nakonec zájezd našla! Takovej, co se nám líbil a co byl cenově přijatelnej. Druhá dvojice, co s náma jede na to přistoupila taky, takže jsme sepsali smlouvu a v pondělí to všechno zaplatili. V úterý v 5:00 teda konečně odlítám k moři! na Djerbu SEM. Počítám dny, nakupuju opalovací krémy - nááádhera.
Jinak jsem byla pořád v práci (popřípadě teda na těch nákupech) a zapsat se do prváku na magisterský studium. Všechno vidím hrozně pozitivně, ze všeho jsem nadšená, protože mám před sebou pořád tu dovolenou, kde se uvelebim s tlustou knížkou a nebudu muset nic dělat. 

Dneska ještě vyměnit peníze, podívat se po posledních věcech a pomalu začít balit. 


čtvrtek 15. září 2011

Je to TAM!

Ano, jsem bakalář. Nevytáhla jsem si zrovna otázku, co jsem chtěla (dokonce se mi o ní zdálo) a určitě jsem to mohla zvládnout líp (zvlášť když vím, že nadrcený to fakt mám), ale koho to zajímá že jo? :-D

Bc. Michelle

Škoda, že taky nepromujeme s čepičkama :-)

úterý 13. září 2011

UŽ jen JEDEN den!

Právě jsem dokoukala první díl filmu Sex ve městě. Jsem spokojená, plná dojmů (jako vždycky). Napadá mě spoustu věcí.
Zítra mě čeká poslední den koukání do výpisků z psychologie a poslední čtení v knížkách. Večer se podívám na druhý díl Sexu ve městě a pak už se ráno vzbudím a půjdu na to. 
Jen jeden den mě možná dělí od bakalářského titulu. 
Mám pocit, že v hlavě toho mám hodně. Mám pocit, že tentokrát to vyjít musí. ALE nechci to zakřiknout - stát se může všechno.
Je zvláštní jak 20 (40 i s potítkem) minut může zcela ovlivnit něčí život. 

Těším se na čtvrteční odpoledne - ať už bude výsledek jakýkoliv....


neděle 11. září 2011

Učební týden za mnou. Poslední tři předstátnicové dny přede mnou.

Tak týden plný učení mi utekl rychle jako voda. Minulou neděli jsem sem přijížděla docela rozechvělá, trochu nervózní, trochu nevědící.

Plán byl následující: naučit se denně dvě otázky (celkem jich je 15), což znamenalo končit zítra poslední otázkou.   V pátek jsem nakonec díky okolnostem vypustila učení úplně, takže v sobotu a dneska jsem si dala otázky tři a tím pádem mě od zítra čeká už jen opáčko. 
V pondělí jsem docela šílela, učila se jako blázen, snažila se všechno memorovat, jména, roky, milion informací. Večer mě K. přes dvě hodiny zkoušel - já měla pocit, že jsem všechno zapomněla a on nechápal, jak si to všechno můžu pamatovat. V úterý jsem dopoledne zjistila, že paní BB u státnic opravdu nebude, protože si vzala dovolenou. Dovedete si představit mojí radost a nadšení z onoho zjištění, i když tak trochu ve mě pořád hlodalo, jestli se tam třeba fakt neobjeví (později mi bylo potvrzeno, že neobjeví). Tím pádem moje motivace k učení podstatně klesla a žádnou otázku už jsem se nenaučila tak poctivě jako ty první dvě (:-/) - doufám, že toho nebudu litovat no. Každou otázku jsem poctivě pořádně přečetla, několikrát projela - tak si říkám, že když se mě na něco budou ptát, že si to musim zákonitě vybavit. Nervy mě úplně opustili a oproti neděli před státnicemi v červnu (kdy jsem byla naprosto zoufalá a brečela vzteky, že už se nic naučit nemůžu) jsem dneska v pohodě (až mi to přijde divný). Čekám, že ta nervozita dorazí v příštích dnech sice, ale tolik už to hold neprožívám. Akorát mi teda jde docela o hodně, protože když se to pokazí a já to zase neudělám tak sbohem magisterské studium a ahoj hledání práce a z toho bych teda moc nadšená nebyla no :-/. Takže mi pořád držte palce jak jen můžete a ve čtvrtek směřujte svoje myšlenky ke mě :-).

  

V pátek jsem se teda neučila a udělala si oddychovej den. Zavolala jsem Kítě, sešli jsme se na Chodově, koupili jsme si klasicky spoustu jídla (novej cheesecake z M&S s černým rybízem), frisca a vyrazili do Uhří na filmovej večer. Ten se teda nakonec v podstatě nekonal, protože jsem zalehli s jídlem a koukali se na Pottera a chvilkama na Jakuba Vágnera (toho rybáře). Kíťa znavená novou prací nedokoukala ani toho Pottera :-D, takže vyloženě vydařenej filmovej večer! Příště to musíme líp naplánovat. 
V sobotu a dneska jsem se celej den válela s učením venku, což je mnohem lepší než depresivně sedět v pokoji v zimě, když prší a učit se (že). 

Koukám pořád na Báječná léta (miluju to hrozně!).
Viděla jsem jeden ze starších filmů od Coppoly Peggy Sue se vdává a dneska se chystám na jeho ještě starší Divotvorný hrnec. První můžu určitě doporučit a o druhém poreferuji příště. 
Do státnic se snad ještě ozvu :-). Hezký skoro letní večer!

Výhled z okna, kde se učím...

středa 31. srpna 2011

Poslední den prázdnin.

Už jen, že je ten poslední srpen bych ráda něco napsala. 
Něco o krásném létu plném zážitků, sluníčka a tepla. Nějak to ale vlastně nebylo léto plné zážitků ani tepla ani sluníčka. 
Párkrát jsem byla na Slapech, párkrát na chatě, jednou v Karlových Varech, jednou ve Veltrusích (jsem Vám ani neříkala jak jsem byla na "seznačních" dožínkách:-D), jednou ve Žlutých lázních na bláznivý párty s Kačkou, co přijela z Anglie a jedno krásné výročí jsem měla. Koupala jsem se jednou v přehradě, 2x u babi v bazénu a jednou v bazénu u T. a L. Jednou jsem byla lenošit s dekou v lesáči. Na nic víc si opravdu nevzpomínám.
Konec léta je skoro jako konec roku, nepřijde vám?

Opět jsem v učícím procesu - zatím teda spíš v psacím, ale už od pátku mě čeká jen to učení. Tentokrát sice nejde o měsíc, ale stejně mě to hrozně štve (že to musím znovu podstupovat, že nemám o měsíc delší prázdniny, že nemůžu chodit do práce!, že nemůžu nikam). O víkendu se zase přestěhuju do svého dřeveného podkrovního pokojíku u babi a budu mít pocit déjà vu. Vážně doufám, že na toho magistra budu moct nastoupit. Je tedy dost možné, že příštích pár týdnu tu budou jen ubrečené články;-).

Zítra mě čeká konečně nějaké rozptýlení ve formě knihovny a konečně taky vyrazím na chvilku ven. 
Zítra je 1. září a já vždycky vzpomínám na první den ve škole ať už na základní, střední, vyšší nebo vysoké (jednou jsem o tom psala i článek).
Užijte si poslední večer prázdnin lépe než já...

úterý 30. srpna 2011

Začínám se trochu bát.

Včera jsem dokoukala poslední díl druhé série Glee. Teď už jen čekání na nové díly.
Přišel mi harmonogram státnic (opět), psychologie mě čeká ve čtvrtek 15. 9. (opět).
Každý den zasedám ke stolu a píšu a píšu a píšu (jen ne to, co bych chtěla).
Začínám zase přemýšlet o běhání (to ty Natálčiny články!).
Dočítám dvě knížky a začínám se těšit na moře, kam si potáhnu něco pořádně tlustého (třeba Bílou velrybu).
Stáhla jsem si Wonder Years a vracím se tak do let dospívání.
Končí prázdniny a končí mi moje samotářské působení v pokoji. Vrací se mi sestřička.
Ochutnala jsem poprvé v životě sýrové fondue (a nechutnalo mi!).
Zase se vracím k filmovým večerům v posteli.

Začínám se trochu bát...

čtvrtek 25. srpna 2011

Horký letní večer.

Ano - venku je teplo. Hodně teplo. Přes den modrá obloha a večer 25 stupňů. Krásný pravý srpen, tak jak ho mám ráda. Konečně pravý letní týden. Jsem za to ráda. Užívejme si to než přijde podzim a zima.
Ještě než si pustím poslední díl Sexu ve městě (dívám se na seriál už po druhé a shodou okolností přesně rok poté, co jsem na něj dívala poprvé), dohoním čas a podělím se s Vámi o zážitky posledních dní. 

Začnu tím největším a nejkrásnějším. S K. jsme slavili tříleté výročí (18.8.). Před sedmou jsem dorazila na Harfu, poseděla s tužkou, blokem a knížkou na venkovní terase a počkala si než K. dorazí. Poté jsme vyrazili na metro s tím, že jsem vůbec netušila, kam a za čím míříme (tušila jsem, že půjde o večeři). Vystoupili jsme na Náměstí republiky a vydali se směrem na Staroměstské náměstí, což mě trochu překvapilo (o večeři jsem začala trochu pochybovat). Naše kroky se zastavili přímo před Orlojem a hotelem U Prince. Zcela překvapená, nejistá a nevěřící jsem se vydala k výtahu, který nás vyvezl do střešní restaurace, kde jsme měli rezervovaný stůl. Nejchutnější, nejkrásnější a nejatmosférovější večeře, co jsem kdy zažila. 

Po večeři jsme si před restaurací dali extra čokoládovou zmrzlinu ve velkém kornoutu a vykročili směrem na Karlův most a Kampu (před třemi roky jsme právě v parku na Kampě začali tohle naše malé dobrodružství). Mě samotnou vůbec nenapadlo, že bysme tam mohli jít a docela jsem zírala jak to má K. připravený. Když jsme došli do parku a vybrali místo na sezení (byla už tma), musela jsem zavřít oči a čekat, co se bude dít (čekala jsem muffin se svíčkou). Ale K. mě znovu překvapil - v trávě svítila jahodová svíčka, vedle ležela miska s jahodama a šampaňský. Úplně jak z filmu no:-). A pak přišli na řadu dárečky - poslední překvapení a šok. Dostala jsem vysněnou Coco Chanel Mademoiselle - až mě to rozplakalo! Vůbec jsem z toho nic nečekala a přišlo mi to tak dokonalý, že to až nebylo možný. Takže takový já jsem letos měla úžasný výročí!

Týden před tím jsem byla na svatbě našich přátel (v našem věku v podstatě). Dlouho jsem řešila, co si vezmu na sebe (klasika, že jo). Nakonec jsem se odhodlala a po roce, co jsem na Fleru slintala nad krásnou tylovou sukýnkou jsem slečnu zkontaktovala a balíček zaplatila. Po třech dnech jsem rozbalovala velkou obálku a těšila se, jak to všechno bude v reálu vypadat. Nejdřív mi přišla hrozně velká, ale pak jsem si jí nandala na sebe a hodinu v ní tady běhala, jak jsem z ní byla nadšená. Na svatbě jsem rozhodně byla originál (i když doma jsem takový úspěch teda nesklidila) a jedna slečna si dokonce myslela, že tu sukni mám z kolekce Agáty Hanychový :-D! Svatba sama o sobě byla hrozně krásná a dojemná, jako prostě všechny svatby. Jako vip hosti, jsme pak byli pozvaný i na večerní párty, kam se muselo ve fialový! Sháněla jsem pár dní před svatbou teda něco fialovýho, protože doma mám jenom fialkovej svetr a v tom bych umřela vedrem na párty, kde se tancuje. Jenže fialová asi teďka nefrčí (jenom teda pro děti 5 -10 let) a nebo v ní dělaj jenom hrozně ošklivý věci. Nakonec mě zachránila ségra a její šatičky, co měla na after po maturiťáku (moc jsem se v nich necítila, ale nebylo zbytí). Svatební párty mě pak dostala asi ještě víc než samotný obřad a hned bych se vdávala. Měli to krásně všechno promyšlený a naplánovaný a nic takovýho jsem fakt neviděla (jednou tu jejich svatbu celou okopíruju!:-D).


Po hodně dlouhé době jsem taky byla v Lush, koupit něco pro někoho, kdo to měl pro někoho k narozkám. Jenže jak jednou vlezete do tohohle obchodu, nemůžete odejít s prázdnou. Koupila jsem si teda svůj první šampuk - takovej docela smradlavej, ale líbilo se mi jaký má učinky a na vlasech to pak tak hodně cítit není. 


Momentálně si ale takhle neužívám :-/ a i když je takhle krásně tak furt pendluju akorát mezi prací a psychologií, kterou hrozně nestíhám (protože jsem líná a nezačala jsem dřív). Akorát v pondělí jsem vzala deku, studený pití, upečenou dobrůtku a vydala se s Kíťou do lesáče, kde jsme v klidu prokecali asi tři hodiny.

takhle to vypadá, když s Kíťou vyrážime ven
Zítra do práce, pak pracovat na psychologii a večer grilovačka. Začínám se trochu bát, začínám být trochu ve stresu. Tenhle týden si chci ale ještě užít...

*chtěla jsem toho napsat určitě dřív, ale samozřejmě si teď nemůžu vzpomenout :-)



středa 10. srpna 2011

Dead things.

Jsem hrozně pověrčivá. -> proto všechno zaklepávám do zubů, proto sleduji jaké číslo metra mi přijelo, proto sleduji jakékoliv znamení
Cítím se bezpečně v "zajetých kolejích". -> proto je pro mě důležitý můj osobní prostor, proto mám ráda ve věcech určitý řád, proto pro mě i maličkosti znamenají tolik.
Věřím, že všechno má duši. -> proto tolik pečuji o své věci, proto se k věcem někdy chovám jako k živým.
Knížky jsou mojí nedílnou součástí. -> proto mám vždycky nějakou u sebe, proto není v roce žádná doba, kdybych něco nečetla, proto bude knihovna první věcí v mém bytě.
Vzpomínky jsou mojí vlastní knihou života. -> proto si skoro všechno zaznamenávám, proto si skoro všechno schovávám. 
Psaní je můj vnitřní hlas. -> proto se mnohem lépe vyjadřuji psaným slovem, proto sedávám s tužkou a blokem, proto je pro mě možnost psát vším.
Jsem snílek. -> proto se dokážu zasnít v kteroukoliv denní dobu, na kterémkoliv místě, proto mám bujnou fantazii, proto častěji sním, než jednám

Zvláštností je nespočet...


pondělí 8. srpna 2011

Osmého srpna.

Dneska je osmého srpna a je to tak trochu moje oblíbené datum. Osmička je moje osobní (šťastné chcete-li) číslo. Jednou bych se tenhle den, chtěla třeba vdávat. Tak jsem si projela svoje "deníčky" a podíváme se kolik takových osmých srpnů jsem si zvěčnila a proč :-). 

8. 8. 2003 - jsem se sešla s M. a poprvé v životě jsem byla na Hůrce v parku. Bylo to jediné období, kdy jsme byli spolu, oba doopravdy zamilovaní a prostě si ten den užili jak to v tomhle věku nejlíp jde :-). Úryvek: Byl to takový park s rybníčkem a bílými mosty, jak z pohádky. Jak to člověk všechno vidí krásně co?

8. 8. 2008 - jsem se vrátila po poměrně šíleném týdnu ze Živohoště domů. Odpoledne mi zavolal H. a chtěl, abych s ním na Živohošť jela zpátky. Já řekla jo. A poznala jsem K. Byli jsme na golfáči, na diskotéce. První jiskra přeskočila. (no řekněte, jestli tohle není osud:-D)

8. 8. 2009 - jsem byla v Domoušicích na chatě. K. byl po operaci kolena. 

8. 8. 2010 - jsem část dne opět byla v Domoušicích na chatě. Byla to ale neděle, takže jsme se vrátili domů. Zajela jsem do Ikei, prohlídla si přestavbu bytu, jela domů metrem a pak se koukala na Sex ve městě (poprvé). 

8. 8. 2011 - jsem dopoledne vypracovávala otázky z psychologie na svůj druhý pokus ke státnicím. Přišla mi skvělá sukýnka z Fleru, po které toužím už rok a kterou si vezmu ve čtvrtek na svatbu. Byla jsem s Kíťou na nákupech, užila si skvělé odpoledne. Pustila jsem si oblíbenou hudbu a užila si fajn večer. 


* projíždění deníku je nebezpečná věc!

čtvrtek 4. srpna 2011

STARBUCKS II.

Sedím ve Starbucks, všude kolem jsou nějací lidé, hlavně cizinci. Už po druhé mám asistence právě tady, tentokrát přímo na Václavském náměstí. Je to asi půl roku, co jsem ve Stbx (naše pracovní zkratka) byla naposled, takže oproti minule sem nechodím v kabátu, rukavicích a čepici a nedávám si horké nápoje (zdarma). Dnes popíjím Strawberies & Cream a je mi vedro. 
Nevím jak často Stbx navštěvujete a jaký k němu máte vztah. Pro mě je kafe za stovku (to nejmenší) a čaj skoro za sedmdesát (ten největší) trochu drahá záležitost. Mimo asistenci jsem tu byla asi tak 2x a nikdy jsem se neposadila. Pamatuju si svojí úplně první návštěvu tady, protože jsem byla natěšená a prostě jsem stbx chtěla vyzkoušet (značka no) - někde mám schovanou i onu první účtenku. 
Nedávno jsem zrovna v Sexu ve městě narazila na díl, kde Carrie o Stbx mluví. Když jsem se tu včera rozhlédla, nevěřila jsem vlastním očím. Pozorovala jsem to tady trochu s údivem, trochu s pobavením. Všichni, co chodí do Stbx (VŠICHNI!) mají notebook (nejlépe mini a ještě líp Apple), Iphone a sluchátka (když ne všechno dohromady, jedno z toho určitě). Žádná knížka, časopis nebo papír a tužka. Já sama tu sedím nemám notebook ani Iphone a ani sluchátka - lehce sem nezapadám. 
Úplně šílený mi přijde jak sem spolu přijdou dva lidé (přátelé, hrdličky), parta kamarádek a vytáhnou iphony (samozřejmě sluchátka - na ně fakt nezapomínejte!) a prsty jim jedou po displeji. Ani se na sebe nepodívají. Nepřijde vám tohle divný? Děje se tohle ve všech kavárnách? Uznávám, že velká část lidí tady jsou cizinci a z nich tvoří velkou část z nich Asiaté (asi mám pocit, že cizinci k tomuhle tíhnou víc než Češi). Ale stejně... kam se podělo kouzlo čtení nad kávou/čajem nebo pokec s kamarádkou nad kusem cheesecaku (ne, že já sama bych tady něco takovýho provozovala). Moje hodinová asistence mi na to kafe ani nevydělá. Ale je tu příjemně, jsou tu křesla, to kafe je sakra dobrý (a to kafe ani nepiju)... Takže vlastně ani tak neodsuzuju kavárnu jako takovou, ale spíš lidi, co sem chodí? Ve skutečnosti mi to přijde jen zvláštní a říkám si kam to všechno spěje s těma vychytávkama, co se na nás valí (ano mám notebook, mám bb - neříkám, že je to špatně) -> jde mi spíš o Ipady, Kindly apod. Jaktože už skoro nikdo nechce otáčet tisíckrát ošahaný a zvláštně vonící stránky knížek z knihoven nebo si v klidu popovídat s kamarádem z očí do očí? 
Já sama dnes každopádně jako průkopnice sedím ve Stbx, popíjím svůj studený nápoj, píšu tužkou č. 2 do obyčejného čtverečkového bloku a čtu knížku z knihovny, co byla napsaná v 60. letech a u nás vydaná r. 1988 (v roce, co jsem se narodila), takže přes dvacet let starou a věřte mi tu už si osahalo spoustu lidí ..... a voní archivně.

pondělí 25. července 2011

Pohyblivý svátek

Ke knížce jsem se dostala díky filmu Město andělů. Pamatuju si jak se mi v knihovně dostala poprvé do ruky a jak krásně zvláštně voněla. Četla jsem jí už dvakrát a společně se Stařec a moře je to od Hemingwaye moje nejoblíbenější!

Dokud bylo ve městě tolik stromů, dalo se každý den vyhlížet, jestli už jde jaro, až jednou ráno je přinesl přes noc teplý vítr. Někdy je těžké, studené deště zase zahnaly, takže se zdálo, že už jaro nikdy nebude a že člověk přijde v životě o jednu roční dobu. To bývala v Paříži jediná opravdu smutná doba, protože to bylo něco nepřirozeného. Člověk čekal, že mu bude smutno na podzim. Každý rok kus člověka umíral, když ze stromů padalo listí a ve větru a ve studeném zimním světle trčely holé větve. Člověk však věděl, že jaro zase vždycky přijde, tak jako věděl, potom co řeka zamrzla, že jednou zase poteče. Ale když ty studené deště nepřestávaly, až jaro úplně zabily, bylo to stejné, jako když někdo mladý umře bez příčiny. 
Tentokrát ovšem nakonec přišlo jaro pokaždé, člověka však děsívalo pomyšlení, že málem nepřišlo. 


Ernest Hemingway


Nepřečtený dopis.

Poznala jsem tě, když mi bylo patnáct. V době, kdy jsem nosila vlnité vlasy, zvonáče a batikovaný košile. V době, kdy jsem věřila, že dokážu všechno na světě - kdy přátelství znamenalo nejvíc a celé jsme to měli ještě před sebou. Iniciativa i tehdy byla na tvé straně a když jsem si uvědomila, že i já bych o tebe měla zájem, bylo pozdě. 
Další setkání proběhlo o rok později - to už jsem za sebou měla první ročník na střední a ty jsi vycházel základku. Potkali jsme se na tvojí rozlučce, byl jsi rocker - dlouhý vlasy, bradka a tričko s metalovou kapelou. A zase jsme byli tam, kde předtím - jenže já už tehdy byla zadaná a i když mě to lákalo, věděla jsem, co chci. Vsadím se, že ty si to ani nepamatuješ. 
No a pak jsme tě potkala až po třech letech. Měla jsem za sebou zase první ročník, jenže tentokrát na Jaboku a ty jsi maturoval. Vlastně si jel na svůj pomaturitní večírek a já na akci s kamarádem. Byla to doba, kdy jsem byla třičtvrtě roku sama po šíleným rozchodu s P., ze kterýho jsem ještě rozhodně nebyla venku. Ty jsi vypadal jinak, usmíval ses a chtěl si moje číslo - a mě to zalichotilo, tak jsem ti ho dala. A tohle už by sis určitě pamatoval...
Ozval ses a šli jsme ven, klasicky jako všichni tady, zamířili jsme do lesáče. Šli jsme takhle asi třikrát a ty jsi to bral jako hotovou věc. Pamatuju si to úplně přesně, jak jsme seděli na lavičce u baráku a najednou mi došlo, že spolu vlastně chodíme, aniž bych věděla, jak se to stalo (později jsem vždycky říkala, že si mě zkrátka uhnal). Byl jsi hrozně nadšenej, milej a taky hodnej. Jezdil si pro mě a seznamoval se s mýma kamarádama. Byla s tebou legrace.
Jenže pro mě to pořád nebylo ono. Ještě pořád jsem doufala v něco, co se nemělo stát a dělala věci, který sis rozhodně nezasloužil (a o kterých bys snad ani teď vědět neměl). Byla jsem nepříjemná a taky pěkná mrcha. Vlastně se divím, že si se mnou ty dva měsíce vůbec vydržel. Až mnohem později mi došlo (spíš jsem si přiznala), že jsem s tebou byla prostě na truc a taky abych nebyla sama. 
Je to tři roky zpátky a stále se ti chci omluvit. Chci tak nějak vlastně "nahlas" říct, proč to všechno dopadlo jak dopadlo. Po určité době už mi ta omluva přišla zbytečná a proto píšu tenhle dopis, který si pravděpodobně nikdy ani nepřečteš. Promiň! Omlouvám se, protože jsi fajn kluk a nezasloužil sis to jak jsem se k tobě chovala. Možná na jiném místě, v jinou dobu..... Asi to tak nemělo být... 

Kdo ví.... třeba se potkáme zase za pár let........


středa 20. července 2011

Deštivý den v pyžamu.

Za oknem vydatně prší a já jsem v pět odpoledne stále v pyžamu. Zas tak úplně se neválím, jsem totiž "nemocná", takže ležím a po hodně dlouhé době koukám na televizi. Piju spoustu čaje a jím kuřecí polívku, co jsem si včera uvařila. Je to ta nejlepší polívka na světě (z Albert magazínu) a protože Vás mám ráda, přidávám recept (jen vyfocený, protože nejsem schopná jít k tiskárně a skenovat). Bolí mě hlava, dutiny a nemůžu se vysmrkat. Zkrátka klasika - každý rok musim být aspoň jednou o prázdninách nemocná (ach jo).


Když už teda musím ležet, tak jsem konečně změnila design, což jsem měla v plánu už dlouho. Líbí? Nelíbí? Mě moc:-D.

Noo a co se vlastně všechno událo bych Vám měla sdělit. Byl by to blog tak na kilometr, takže to asi zkrátím:-).

  • MFF Karlovy Vary - hahahaha, výlet se nám nakonec ze tří dnů zkrátil tak na jeden a půl. Lístky na filmy vůbec nebyly - nakonec jsme teda vyzískali ve stanovym městečku lístky aspoň na jeden film (Tenkrát v Anatolii). Snad ani nechtějte vědět jaký to bylo a o čem to bylo:-D. Ale jinak se mi tam moc líbilo, byla to vlastně docela dobrá párty a zážitek. Příště už tam asi ale nepojedu.
  • Pak jsme strávili nějaký dny na chatě s K. rodičema. Takže klasika - pití, petanque, teplo, jídlo, Česko, knížka, práce na zahradě....
  • Týden jsem pak byla v Praze, chodila do práce, uklízela vyklízela a HLAVNĚ byla na večeři v restauraci Čestr (patří pod Ambiente) - snad ani nejde popsat ten zážitek. Rozhodně nejluxusnější večeře v mým životě. Bylo to tam výborný, nekuřácký, moc milej personál, zajímavý prostředí. Dali jsme si tříchodový menu + dezert a po dvou a půl hodinách odcházeli zcela plni a spokojeni. Vřele doporučuju zkrátka!!!
  • Teďka o víkendu jsem jela po druhé už na Živohošť, jelikož K. jel na starej tábor, kam jezdil se podívat. Konečně jsem taky chytla počasí, že nebylo 10 °C :-) - dokonce jsem vlezla do vody. Táta vytáhnul člun, byla grilovačka a na baru jsem pak taky strávila pár hodin s drahýma spolužákama L. a M. V neděli mi pak akorát bylo celej den dost špatně nooo. 
  • Od pondělka (neděle večer) jsem zase zpátky v Praze. Konečně jsem po půl roce viděla Kristýnku svojí -> do knihovny jsem šli, na obídek, na Neviditelnou výstavu - skvělej zážitek!, nakoupili jsme si dobroty, večer si zahráli lístečkovanou a prokecali se až ke spánku. Včera taky nákupy nějaký :-), jenže to už mi bylo špatně a byla jsem nadopovaná práškama.
Dneska už teda hezky ležim, ať to vyležim. Koukla jsem se na Michael Jackson´s This is it a večer až mi K. přiveze další prášky a kapky do nosu se podíváme na Paula. 
Málem bych Vám ani neukázala svůj novej profil, co jsem vytvářela fakt asi 4 hodiny čistýho času -> CBDB!
A teď už jdu zase zalehnout (k Sexu ve městě asi) a odpočívat...

úterý 12. července 2011

Letní prázdninové dopoledne.

Ráno vstanete v půl devátý a jste čerstvě vyspalé. Práce je na dnešek zrušena, z venku na vás skrz žaluzie   probleskuje modrá obloha a sluníčko. Vezmete si knížku, u které vám zbývá posledních pár stran a v klidu jí dočtete v posteli. Zapnete notebook, prohlédnete pár stránek. Pustíte si oblíbenou hudbu. Umyjete si vlasy a v županu pak s mokrými vlasy posnídáte letní snídani (ovocný tvaroh a ovoce). Všechno je zkrátka takové letní prázdninové a vyvolává to ve vás pocit radosti...

Zbožňuju tyhle rána....

O prázdninách vždycky dělám velký úklidy - skříně a stolu, krabic pod postelí - zkrátka něčeho. Skříň už mám za sebou, rozloučila jsem se s velkým množstvím oblečení (na mě opravdu velkým) a udělala si v kupě oblečení konečně pořádek. 
Dneska se chystám na stůl, což je vždycky na dlouho, protože postupně vytahuju spoustu věcí, vzpomínám, pročítám a nutím se obsah stolu redukovat. 
V jednu mě čeká letní oběd s přítelem a na večer chystám drink a film u otevřeného okna. 

Léto a prázdniny jsou zkrátka ta nejlepší část roku. 
A blog právě (před třemi dny) slaví rok tady na blogspot!


čtvrtek 30. června 2011

Den třicátý první.

Je to za mnou. Stejně jako jsem před měsícem psala o svém prvním dnu ve svém dřevěném pokojíku, mohla bych dneska napsat o svém návratů domů. 
Bakalář ze mě není. Psychologie nakonec nedopadla a tak mě jeden předmět čeká v září (bylo to nespravedlivé měla jsem smůlu a největší postrach nečekaně dorazil do komise) - bylo to skoro v kapse, ale co se dá dělat. 
Po třetí hodině odpoledne jsem dorazila "domů" unavená, zklamaná, smutná a vrhla jsem se na balení. Bylo mi trochu smutno už jen z toho, že opouštím svoje hnízdečko. Doma mi to teď připadá úplně zvláštní potom měsíci (a hlavně těsno). 
Všechno učení jsem zahodila (do peřiňáku) a můžu vytáhnout knížky, hry, filmy, seriály - prostě cokoliv zábavného. Zítra odjíždím na víkend na Živohošť a v úterý do Karlových Varů na festival. Hodlám si teď to volno opravdu užít a v podstatě se i těším do práce konečně po měsíci:-).
Zkoukla jsem depresivní "ošklivý" dokument Katka (i když původně to v plánu nebylo) a v nejbližší době padnu do postele, protože tyhle vypjatý dny mě totálně vyčerpaly. 

Těším se na zítřejší probuzení do prvního poklidného rána po dlouhé době....


neděle 26. června 2011

Den dvacátý sedmý.

Zítra poslední den.
Dneska jsem se naposledy učila (maximálně se ve středu ještě podívám na psychologii a připravím si obhajobu).
Propadám docela depce - mám pocit, že šance na úspěch je fakt minimální :-/.
Zkoukla jsem úplně poslední díl Felicity, podívám se na Návrat do budoucnosti a půjdu se vypsat na zítřek, kdy se hodlám jenom povalovat a v rámci možností relaxovat před tím "hrozným" velkým dnem.
Jsem hrozně moc zvědavá, co sem budu psát ve čtvrtek večer....
Držte mi palce!
Písnička TADY!

čtvrtek 23. června 2011

Den dvacátý čtvrtý.

Moje marná nálada je dneska docela pryč - aspoň na chvilku:-).
Udělala jsem dneska přijímačky úspěšně a budu pokračovat v magisterským studiu (když teda dopadne ten bakalář, ale i kdyby na 2x tak snad dopadne).
Po čtyřech dnech jsem si dala večeři a je mi prostě příjemně. 
Vypustila jsem v podstatě úplně učení a začnu až zítra - dneska si to chci ještě užít. 
Kristýnka moje už bakalářka je, takže jí hrozně závidím a oficiálně takhle GRATULUJU!
Jinak jsem dneska dělala nepečenej jahodovej cheesecake (recept z Albert magazínu), chladí se mi v lednici a hrozně se těšim až ho zítra nakrojim. 
Teď už odvracím oči od počítače a jdu po sto letech koukat na Kriminálku Miami:-D.

středa 22. června 2011

Den dvacátý třetí.

Zoufalství. Klid. Zoufalství. Rezignace. Apatie. Zoufalství.
Začala jsem se pomalu poohlížet po práci.
Zítra přijímačky.
Konec v nedohlednu.

pondělí 20. června 2011

Den dvacátý první.

V sobotu jsem nebyla u počítače a večer jsem byla na oslavě narozenin - poslední povyražení do státnic řekla bych.
V neděli jsme pak slavili narozeniny K. mamky a i když jsem se večer vrátila do Uhří, tak jsem nějak nebyla schopná nic napsat. Akorát jsem koukla na Allenovku Hana a její sestry a na poslední díl Glee, co jsem měla v počítači. 
Dneškem započal můj poslední týden před státnicema - od rána se necítím ve svý kůži :-/. Učila jsem se okolo 11 hodin a čeká mě to celý týden. Mám pocit, že nic nevim a neustále se musim přesvědčovat, že to bude dobrý všechno - ach jo. Lepší už to asi nebude. Nenávidim tyhle blbý závěrečný zkoušky a nemyslim si, že je to zdravý - měl by se v tomhle předhodnotit systém:-). 
Zítra státnicuje Kíťa, tak jí držme všichni palce ať to všechno zvládne. 
Já jdu po zkouknutí Toy story 2 (zvedlo mi to docela náladu) za chvilku spát, protože zítra musím opět makat jako šroub (nevim, co mě víc irituje - jestli to učení šílený nebo ty zkoušky jako takový). 
Hrozně bych to chtěla celý přeskočit :-(.

pátek 17. června 2011

Den osmnáctý.

Dneska velmi krátce - není nálada. 
Přes den jsem se měla docela fajn, zvládla jsem nabouchaný učební plán (včera jsem ho totiž hrozně nedodržela). K večeru jsem dokonce vyběhla na zahrádku s knížkou. 
Teď večer je to s náladou už nějak horší - takový blbý napětí, špatná nálada:-( ach jo.
Zkoukla jsem Burlesque - docela mě to mile překvapilo, čekala jsem, že to bude horší.
Jdu se utápět v divnejch pocitech a Vám přeju dobrou noc!

středa 15. června 2011

Den šestnáctý.

Ráno mě vzbudil mě můj milovaný uštěkaný pejsek už před sedmou ráno. V osm mi zazvonil mobil a válení jsem vzdala úplně.
Když jsem po snídani zasedla k učení, byla jsem naprosto mrtvá. Zvýrazňovač jezdil po papíru, ale do hlavy mi nelezlo nic. Takže jsem uvařila mate IQ, spolkla ginko a zapila to energeťákem. Kombinace výborná a plán jsem dneska díkybohu nakonec splnila. Dokonce mám pocit, že pedagogika se mi opravdu dostává pod kůži a po zítřku jí už snad budu umět celou tak nějak obstojně. S psychologií to vidím dost bledě, takže na mě 30. všichni urputně myslete, abych si vytáhla požadované číslo:-).
Odpoledne jsem na chvilku vylezla i na zahrádku a zítra už bych ráda vyndala běžecký botky.
Před chvilkou jsem shlédla Velkého Gatsbyho a byla jsem velmi zklamaná -> 2 hodiny 23 minut filmu za dvě hvězdičky - síla!
Stereotypně před spaním zkouknu jeden díl Glee a pak už spát a doufat, že ráno žádný štěkání nebude!

úterý 14. června 2011

Den patnáctý.

Index mám odevzdaný - zdolala jsem to poslední, co mi zbývalo.
Glee, Glee, Glee - když se podíváte na můj last.fm, zjistíte, že nic jinýho teď ani neposlouchám. Úplně jsem tomu propadla - až se sama divím.
Dneska jsem shodou okolností učení moc nedala - příští čtyři dny tedy musím s pomocí ginka, vitaminu B, C, E, mate IQ a energeťákama moc moc zabrat a udělat velkej kus práce!
Začínám si zvykat na svůj stereotyp a jsem spokojená. 
Opět mě zlobí afty:-( a nemůžu skoro nic jíst.
Těším se na běhání!
Zkoukla jsem Elvis a Anabelle - doporučuji! A včera taky Robinsonovi :-). 
Víc už mě nenapadá a tak Vás v den patnáctý opouštím! Dobrou noc!



pondělí 13. června 2011

Den čtrnáctý.

Tak jsem zase vynechala trošku:-). 
V pátek dopoledne přijel K., popřál babi, chvilku jsme se učili a pak jsme si zašli na lehkej oběd do pizzerie. Po obědě K. odjel do práce, já jsem se ještě učila a pak už jsem se sbalila na víkend u něj. Vyrazila jsem na Smícháč a po cestě jsem zjistila, že na netu visí výsledky testu na FF. Byla to moje hodně špatná a smutná hodinka. Jednu z věcí, co mám na seznamu tajných přání si definitivně NIKDY neodškrtnu. Mrzelo mě to o to víc, že to bylo jen o pár bodů a že většina známých postoupila dál - nedá se nic dělat. Šla jsem to nakonec vyběhat a bylo mi líp:-).
V sobotu byl K. skoro celý den v práci a já se učila pedagogiku. Uklidila jsem, dala si vanu, bájově si uvařila, vypila energeťák a byla jsem k nezastavení:-D. K večeru jsme pak s K. vyrazili na Zličín na nákupy a večeři, kde mi K. na poslední chvíli sdělil, že je večer u nás párty - takže jsme měli hoďku na přípravu a nákup. Nakonec to bylo nadočekávání dobrý a jsem ráda, že jsme to zrealizovali. 
Neděle tím pádem ale byla zabitá, neudělala jsem nic a jediný čeho jsme byli schopný, bylo se válet v posteli. První totálně promarněnej den - večer jsem toho hodně litovala a chytal mě docela nerv z toho:-D. Donutila jsem K. podívat se se mnou na Doors od Stonea -> náladu mi to teda moc nezlepšilo:-).
Dneska už jsem najela na svůj klasickej režim - prodloužila jsem dokonce dobu, kdy nad učením sedim. Přece jenom už mám jenom dva týdny. Taky jsem zjistila koho budu mít v komisi - štěstí mi nakonec docela přálo, takže to mi docela zvedlo náladu. Momentálně dopoledne jedu psychologii a odpoledne si pročítám už hotovou socku nebo pedagogiku. 
Červenec se mi zdá v nedohlednu... 

čtvrtek 9. června 2011

Den desátý.

Mívám dobrou náladu. Nepanikařím, nešílím, není mi špatně. Strach se nedostavuje. Poprvé v životě možná zkrátka proto, že to tak nechci.
Dneska to celý den, vlastně nebylo jinak. Dopoledne jsem dodělávala specku, odpoledne jsme slavili babičky narozky. Ovíněná jsem potom měla ještě větší radost než normálně.
Jenže pak jsem vesele přišla do pokoje, zapla počítač a přečetla si posudky na bakalářku, co mi přišly. To, že jsem loni absolventku napsala mnohem líp, je mi naprosto jasný. Možná jsem to letos trochu odflákla (spíš určitě než možná). Přesto mě výsledek překvapil, protože v psaní jsem zkrátka vcelku dobrá. Co se dá dělat.
A tak tu teď sedím, poslouchám smutný písničky a přemýšlím nad tím, že jsem se možná přecenila (všeobecně). Že ať budu chtít sebevíc, tak na všechno prostě nestačím a nikdy stačit nebudu....
Snad mě ta mírná sebelítost brzo přejde:-).

Dneska shlédnuto: Dům na Tara Road -> knížka byla mnohem lepší a film ode mě dostal jenom 2*.

středa 8. června 2011

Den devátý.

Dneska jsem se ráno neprobudila ve svém dřevěném pokojíku a nezačala jsem s otázkama ke státnicím. Dneska jsem se vzbudila vedle K., později než obvykle, dala si snídani, podívala se na net. Popovídala si, pustila si soundtrack ke Glee. Úplně jsem rozbila svůj stereotyp. 
Samozřejmě jsem učení nevypustila úplně. Dopoledne jsem pořádně pročetla třičtvrtě otázek ze SP. Pak už jsme s K. vyrazili koupit babi dárek, na jídlo a do knihovny (kde jsem dlužila 120!). A odpoledne už jsem se vydala zase na cestu - přes půlku Prahy s kabelkou plnou knížek a krabicí s grilem (krásná cesta v tom vedru:-D). 
A teď už Vám zase píšu ze svého dřevěného pokojíčku a zní mi tu teď TAHLE písnička - hrozně se mi líbí! Právě jsem dokoukala Zkus mě rozesmát (líbilo se mi moc, vřele doporučuju - asi spíš holkám teda;-)), u kterého jsem si dopřála caprese salát a heinekena, co mi dovezl K. z Holandska. Z okny mi vydatně prší, takže spát se mi bude dobře a zítra musím být svěží na tu spoustu práce, co mě čeká :-). 
Krásné sny všem!

úterý 7. června 2011

Den osmý.

Vstávala jsem dneska brzo, protože K. musel do školy a já chtěla využít času navíc. Posnídala jsem rebarborovo-jahodovej koláč od babičky a vrhla jsem se na finiš sociální politiky/práce. Ach ano, první předmět kompletně hotov -> teď už ho jen několikrát pročíst a bude. Odpo jsem zvládla ještě dvě otázky ze speciální pedagogiky (zbývá ještě 18 a bude komplet pedagogika) a pak už jsem seběhla na zahrádku s knížkou (Město jako Alice je velmi čtivé - na rozdíl od množství popsaných papírů, které mi tady leží) a konečně se taky po týdnu, co tu jsem vykoupala v bazénu. Teď ještě něco kolem dvou hodin, než vyrazím poprvé na noc mimo Uhříněves - jedu ke K. a zítra zase zpátky. 
Zkouknu asi nějaký díl Glee nebo Felicity, sbalím se, zkulturním a vyrazím na bus. 
Zítra už musím konečně na další běh, držte mi palce ať to není tak hrozný jako minule:-). 
Dneska taky konečně pár (dvě) fotek z mého krásného učícího se prostředí. 

Spací koutek - obrázková výzdoba

Učící koutek - nepostradatelné papíry a tužky (spousta toho ještě leží na zemi okolo)