neděle 29. prosince 2013

Prodám filofax diář!

Tak jsem se nakonec rozhodla, že prodám svůj milovaný filofax diář se srdíčky. Používala jsem ho dva roky, z toho jeden rok intenzivně. 
Původní cena diáře byla 800,- -> nyní ho prodám za 350,- + poštovné 40,-.
Jde o osobní diář velikosti 95 mm x 171 mm. 
Gumička je v pořádku, není zpuchřelá.
Uvnitř diáře jsou dvě kapsy. 
Vazba je uprostřed trochu vybledlá. 

Pokud budete mít o diář zájem, ozvěte se prosím na email: michelle8@seznam.cz

Uvnitř najdete:
Průhlednou fólii
Stránku k vyplnění osobních údajů
Seznam členů EU k roku 2013
Mezinárodní informace
Seznam církevních svátků
Týdenní náplň na rok 2014
Pravítko, které slouží také jako záložka
14 stran linkovaných papírů na poznámky
Barevné linkované papíry po 4 stránkách (zelená, modrá, červená)
Mapu světa + mapu časových pásem
Adresář + 6 prázdných stran k vyplnění
6 barevných záložek
Průhlednou kapsu






 



sobota 28. prosince 2013

Karamelová omáčka se špetkou soli.

Domácí karamelovou omáčku jsem se snažila udělat několikrát. Vždycky to dopadlo tak, že jsem měla jednu obrovskou tvrdou karamelu a omáčku žádnou. Pročetla jsem nespočetně receptů (českých i cizích), shlédla různá videa na youtube, pročetla mnoho diskuzí na fórech. S velkou nejistotou jsem se nakonec  po marných pokusech rozhodla udělat omáčku podle Brown eyed baker - raději jsem použila poloviční množství ingrediencí, kdyby to zase všechno skončilo nezdarem. A ono neskončilo! A já objevila konečně ten pravý recept na karamelovou omáčku, po které se všichni olizují. Babičce, která karamel miluje jsem jí dokonce darovala k Vánocům. 
Je výborná na zmrzlinu, do koláčů, ale taky jen jako úžasný dip k nakrájeným jablíčkům (či jinému ovoci). 

Ingredience na cca 500 ml omáčky
400 g cukru 
170 g másla na kostičky pokojové teploty
250 ml šlehačky pokojové teploty
mořská sůl (recept říká 1 lžičku, já dávám větší špetku podle chuti)

Do většího hrnce se silnějším dnem dáme cukr. Začneme zahřívat na větším plameni (mám plynový sporák) a šleháme dokud se cukr nezačne rozpouštět (používám na to klasickou metličku). Cukr se začne hrudkovat, ale neděste se. Jakmile se všechen cukr rozpustí, přestaňte s mícháním. 
Vařte dokud rozpuštěný cukr nezačne hnědnout a vonět. V tuhle chvíli se karamel snadno spálí, takže je důležité vychytat tu správnou barvu a vůni. Pokud máte teploměr na vaření (já zatím bohužel ne), poznáte to podle teploty - karamel by měl mít 175 °C. Poprvé jsem ho sundala raději trochu světlejší a po druhé už jsem byla odvážnější a měla jsem ho hezky tmavý. Spálit se mi ho nepodařilo ani jednou. Tak buďte opatrní a od hrnce raději neodcházejte. 
Jakmile má tedy karamel tmavší zlatavou hnědou barvu nebo 175 stupňů, ztlumte oheň a přidejte máslo. Karamel začne hodně bublat, tak pozor na spáleniny. Míchejte, aby se máslo rozpustilo. 
Sundejte hrnec ze sporáku a vmíchejte do něj šlehačku. Zase to bude hodně bublat. 
Míchejte dokud se všechno krásně nespojí a nebudete mít hladkou omáčku. Posypte solí a znovu promíchejte. 
10 - 15 min. nechte zchladit a pak můžete přelít do sklenice a zchlaďte omáčku na pokojovou teplotu. V ledničce mi pak vydržel několik týdnů. Před použitím ho můžete na půl minutky rozehřát v mikrovlnce. 


Zdroj: Brown eyed baker

pátek 27. prosince 2013

Filmy část 3.

Nejčastěji sleduji určitě filmy z americké produkce. Často se také dostanu k těm britským, občas nějaká ta Francie. Dřív jsem hodně koukala i na ty české, ale za poslední roky mě nic nezaujalo. Někdy si pustím něco z Argentiny a párkrát jsem viděla něco z Japonska. Jak to máte Vy? Dokáže Vás film odradit už jen tím, že byl natočen třeba v Polsku? 
Dnes poslední článek o filmech a vezmeme to podle zemí původu. Pojďme se podívat, co kde stojí za shlédnutí. 

Východní Evropa
Dějiny Polska, Maďarska a Československa ve 20. století i filmový průmysl těchto zemí se řídí určitými podobnými modely - nezávislost, po níž následovalo porobení nacisty, poté represivní komunismus, liberalizace, přitvrzení režimu a svoboda. 

Nůž ve vodě (1962 - Polanski, Polsko)
Obchod na korze (1965 - Kádár, Klos, Československo)
Beznadějní (1965 - Janscó, Maďarsko)
Lásky jedné plavovlásky (1965 - Forman, Československo)
Sedmikrásky (1965 - Chytilová, Československo)
Ostře sledované vlaky (1966 - Menzel, Československo)
Muž z mramoru (1976 - Wajda, Polsko)
Tři barvy (1993/4 - Kieslowski, Polsko)
Werckmeisterovi harmonie (2000 - Tarr, Maďarsko)
Musíme si pomáhat (2000 - Hřebejk, ČR)

Severské státy
Vezmeme-li v úvahu malý počet obyvatel, je přínos severských států v čele se Švédskem a Dánskem k filmovému umění fenomenální. Od Ingmara Bergmana po Larse von Triera měli režiséři z této části Evropy nesmírný vliv.

Vozka smrti (1921 - Sjöström, Švédsko)
Den hněvu (1943 - Dreyer, Dánsko)
Persona (1966 - Bergman, Švédsko)
Babettina hostina (1987 - Axel, Dánsko)
Rodinná oslava (1998 - Vuterberg, Dánsko)
Idioti (1998 - Trier, Dánsko)

Německo
Navzdory významnému přínosu Německa k dějinám kinematografie došlo k obrovské propasti mezi velkolepějším obdobím německého filmu - érou němých filmů - a novým rozbřeskem německé kinematografie v 70. letech 20. století, tedy téměř o půl století později. 

Poslední štace (1924 - Murnau)
Pandořina skříňka (1928 - Pabst)
Modrý anděl (1930 - Sternberg)
Vrah mezi námi (1931 - Lang)
Most (1959 - Wicki)
V běhu času (1975 - Wenders)
Manželství Marie Braunové (1978 - Fassbinder)
Plechový bubínek (1979 - Schlöndorff)
Ponorka (1981 - Peterson)
Lola běží o život (1998 - Tykwer)

Francie
Žádná jiná země s výjimkou USA nepřispěla tolik k technickému a uměleckému rozvoji filmu jako Francie. Dalo by se ovšem argumentovat, že Francie je držitelkou ještě jednoho rekordu, jež jí lze závidět možná i více - důsledně produkuje filmy jež mají jak umělecké, tak komerční kvality. 

Napoleon (1927 - Gance)
Atalanta (1934 - Vigo)
Velká iluze (1937 - Renoir)
Den začíná (1939 - Bresson)
Deník venkovského faráře (1951 - Bresson)
Hirošima, má láska (1959 - Resnais)
Jules a Jim (1962 - Truffaut)
Víkend (1968 - Godard)
Nenávist (1995 - Kassovitz)
Někdo to rád jinak (2000 - Jaouiová)

Itálie
Itálie měla a má hluboký vliv na filmový styl, zvláště během třech údobí: v době monumentálních eposů před první světovou válkou, v éře neorealistů bezprostředně po druhé světové válce a od roku 1960 do poloviny 70. let, za "druhé renesance" vedené Federikem Fellinim.

František, prosťáček boží (1950 - Rossellini)
Umberto D. (1952 - De Sica)
Noc (1961 - Antonioni)
Gepard (1963 - Visconti)
Evangelium sv. Matouše (1964 - Passolini)
Amarcord (1973 - Fellini)
XX. století 1900 (1977 - Bertolucci)
Pošťák (1994 - Radford)
Nejlepší roky mládí (2003 - Giordana)

Velká Británie 
Navzdory drtivé konkurenci amerických filmů se britské kinematografii podařilo přežít i ve stínu domnělého soupeře v Hollywoodu. Britská kinematografie vyprodukovala filmy se specificky britským laděním, a nadále vyváží své talentované režiséry a herecké hvězdy. 

Zmizelá žena (1938 - Hitchcock)
Pouto nejsilnější (1945 - Leaf)
Štvanec (1947 - Reed)
Černý narcis (1947 - Powel, Pressburger)
Whisky Galore (1949 - MacKendrick)
Sluha (1963 - Losey)
Kdyby... (1969 - Anderson)
Místní hrdina (1983 - Forsyth)
Brazil (1985 - Gilliam)
Billy Elliot (2000 - Daldry)

Španělsko 
Za Frankova represivního režimu bylo ve Španělsku 36 let téměř nemožné vytvořit životaschopný filmový průmysl a talentovaní filmoví tvůrci se nemohli volně projevovat. Po Frankovi však začaly španělské filmy patřit k nejlepším na světě. 

Vítáme vás, pane Marshalle! (1953 - Berlanga)
Smrt cyklisty (1955 - Bardem)
Viridiana (1961 - Buňuel)
Duch úlu (1973 - Erice)
Starý dům uprostřed Madridu (1976 - Saura)
Země (1996 - Medem)
Mluv s ní (2002 - Almodóvar)
Hlas moře (2004 - Amenábar)

Kanada 
Navzdory své těsné blízkosti k USA a kulturní propasti mezi francouzsky a anglicky mluvícím obyvatelstvem se zformovaly jak kanadský filmový průmysl, tak identita, zvláště v animovaných snímcích, a v průběhu desetiletí, zvláště od 70. let 20. století, se plně rozvíjely. 

Můj strýček Antonín (1971 - Jutra)
La vraie nature Bernadette (1972 - Carle)
Učňovská léta Duddyho Kravitze (1974 - Kotcheff)
Úpadek amerického impéria (1986 - Arcand)
Zpěv sirén (1987 - Rozemová)
Příliš dokonalá podoba (1988 - Ringers, Cronenberg)
Ježíš z Montrealu (1989 - Arcand)
Exotica (1994 - Egoyan)
Sladké zítřky (1997 - Egoyan)
Invaze barbarů (2003 - Arcand)

Jižní Amerika 
Kinematografii Jižní Ameriky nebyla politika nikdy zcela cizí. V 60. letech 20. století přišla na scénu nová vlna politických protestních filmů a do konce 20. století se změnila v úspěch u široké divácké veřejnosti, zvláště v případě argentinských a brazilských režisérů. 

Ruka v pasti (1961 - Nilsson, Argentina)
Vyprahlé životy (1963 - Santos, Brazílie)
Antonio Das Mortes (1969 - Rocha, Brazílie)
Hodina výhně (1968 - Solanas, Argentina)
Bitva o Chile (1975/79 - Guzmán, Chile)
Oficiální verze (1985 - Puenzo, Argentina)
Hlavní nádraží (1998 - Salles, Brazílie)
Město bohů (2002 - Meirelles, Brazílie)

Austrálie a Nový Zéland 
Od 70. let 20. století budily australské filmy stále větší pozornost světa, zatímco Nový Zéland se na mapu světové kinematografie umístil jako země, kde se dají produkovat populární vysokorozpočtové filmy, Peterem Jacksonem, režisérem trilogie Pán prstenů. 

Piknik na Hanging Rock (1975 - Weir)
The Getting of Wisdom (1977 - Beresford)
Newsfront (1978 - Noyce)
Moje skvělá kariéra (1979 - Armstrong)
Šílený Max (1979 - Miller)
Krokodýl Dundee (1986 - Faiman)
Anděl u mého stolu (1990 - Campionová)
Nebeská stvoření (1994 - Jackson)

Japonsko
Třebaže Japonsko produkuje kvalitní filmy od počátku kinematografie, zůstávaly snímky této země na Západě po více než půl století doslova neznámé. Od 50. let 20. století je však japonská kinematografie vysoce úspěšná jak ze strany filmové kritiky, tak komerčně. 

Život milostnice O´Haru (1952 - Mizoguči)
Sedm samurajů (1954 - Kurosawa)
Květ rovnodennosti (1958 - Ozu)
Yukinojo henge (1963 - Ičikawa)
Hoch (1969 - Ošiam)
Pomsta patří mně (1979 - Imamura)
Tampopo (1985 - Itami)
Ohňostroj (1997 - Kitano)
Po životě (1998 - Koreeda)
Cesta do Fantazie (2001 - Mijazaki)

Zdroj: Film - Velký ilustrovaný průvodce, Ronald Bergan
Tučně zvýrazněné filmy jsem viděla.

pondělí 23. prosince 2013

Vaječný koňak.

Letos jsem se rozhodla, že jednou z nových vánočních tradic bude také to, že udělám domácí vaječný koňak. Pročetla jsem hodně receptů a trošku jsem se obávala výsledku. Nakonec jsem se neřídila českými recepty, kde figurovalo salko a vsadila na recept ze Simply recipes. Udělala jsem dobře - protože výsledek je báječný. 

Vaječný koňak - Eggnog
4 žloutky
50 g cukru
500 ml mléka (použila jsem plnotučné)
špetka skořice
2 celé hřebíčky
250 ml šlehačky
špetka muškátového oříšku
1 lžička vanilkového extraktu (používám ten z M&S, určitě nedoporučuju ten od Dr. Oetkera)
4 lžíce tmavého rumu (či více podle toho, kolik uznáte za vhodné)

Žloutky vyšleháme do pěny a postupně zašleháme cukr - dáme stranou. Mléko se skořicí a hřebíčkem ohřejeme, aby bylo horké -> nesmí se vařit! Polovinu ohřátého mléka za stálého míchání přidáme ke žloutkům. Přidáme zpátky do hrnce ke zbytku mléka a ohříváme do mírného zhoustnutí -> nesmí se vařit, jinak se to srazí! Poté odstavíme z plotny a vmícháme šlehačku. Necháme asi hodinu vychladnout. Přidáme rum (můžete přidat půl na půl rum a burbon), vanilkovou esenci a muškátový oříšek. Přelijeme do láhve (docela pěknou se zátkou jsem koupila v Ikee) a máme hotovo. Ochutnávali jsme hned druhý den a byl výborný, ale nechte ho klidně pár dní uležet. 
Dobrý bude i bez alkoholu pro děti:-).



Vánoce 2013.

Už před týdnem jsem chtěla psát o letošních Vánocích, vánoční náladě a tradicích, které si s K. postupně vytváříme. Ale pak se na mě všechno sesypalo a vánoční nálada, kterou jsem si všude nosila už od prvního prosince, byla ta tam.  Vše dovršeno v pátek na poště, když jsem zjistila, že na příští semestr musím zaplatit školné, ač jsem s tím vůbec nepočítala. 
Nicméně mám před sebou volno až do 2.1. a pomalu se zase dostávám tam, kde jsem byla. V sobotu jsme poprvé rozsvítili stromeček a byli jsme se podívat na ten velký na Staromáku. Přivezla jsem si cukroví od babičky, absolvovala jsem první vánoční návštěvu. Včera jsem dobalila vánoční dárky a pustila jsem si Grinche. Dneska nás s K. čeká náš Štědrý den, než se zítra každý rozjedeme za svou rodinou. Pak už ten rodinný Štědrý večer a kolotoč návštěv, předávání dárků a hory jídla.

Poštu jsem přežila poměrně rychle a dárek od Jane už leží pod stromečkem. Bramborový salát s avokádem už mám skoro hotový. Těsto na vánočku (kterou budu péct úplně poprvé) mi kyne. V playstationu už na nás čeká Sám doma a lenošivý den začíná.



neděle 22. prosince 2013

Filmy část 2.

Dnes se vrhneme na filmy podle žánrů a to ty, které v nich stojí za shlédnutí. 
Já osobně mám slabost pro staré, černobílé, americké, romantické komedie. Mám ráda filmy jako je Nouzový východ nebo Hodiny. Nemusím westerny a typické akčňáky, i když nějaké výjimky se vždycky najdou. Obecně se snažím dát šanci všemu, co by mohlo být aspoň trochu dobré a ráda si rozšiřuji obzory. 
Moje top ten najdete TADY - i když koukám, že bych seznam měla zase trošku aktualizovat.

Akční a dobrodružné 
"Světla, kamera, akce" - zní povel vydávaný režisérem na začátku každého záběru. Akční filmy - často spojované s dobrodružstvím jsou zpravidla pro diváky tahákem: spojují v sobě napínavou dějovou linii, fyzickou akci a speciální efekty. 

Zorro mstitel (1920 - USA)
Dobrodružství Robina Hooda (1938 - USA)
Sedm samurajů (1954 - Japonsko)
Top Gun (1986 - USA)
Smrtonosná zbraň (1987 - USA)
Thelma a Louise (1991 - USA)
Mission Impossible (1996 - USA)

Animované

Parník Willie (1928 - USA)
Sněhurka a sedm trpaslíků (1937 - USA)
Pinocchio (1940 - USA)
Žlutá ponorka (1968 - USA)
Akira (1988 - Japonsko)
Příběh hraček (1995 - USA)
Cesta do fantazie (2001 - Japonsko)
Trio z Belleville (2002 - Francie)
Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka (2005 - Francie)

Avantgarda
Avantgarda je pojem používaný pro jakékoliv experimentální hnutí v umění, které je v rozporu s konvenčními formami. Ve filmu se specificky vztahuje ke skupině vlivných a radikálních filmových tvůrců, kteří byli aktivní v celé Evropě od konce první světové války.

L´Inhumaine (1924 - Francie)
Andaluský pes (1928 - Francie)
Zlatý věk (1929 - Francie)

Životopisné filmy
Snímky vycházející ze života konkrétní osoby existují ve všech žánrech. K příkladům patří válečný film Generál Patton (1970), výpravý Lawrence z Arábie (1962) a melodrama Drahá maminko (1981). Filmy však mají určité charakteristické rysy, díky nimž jsou samostatným filmovým žánrem.

Young Mr. Lincoln (1934 - USA)
Gándhí (1982 - VB)
Letec (2003 - USA)

Komedie

Frigo na mašině (1927 - USA)
Kachní polévka (1937 - USA)
Jeho dívka Pátek (1940 - USA)
Pět lupičů a stará dáma (1955 - VB)
Růžový panter (1963 - USA)
Annie Hallová (1977 - USA)
Připoutejte se, prosím (1980 - USA)
Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994 - VB)
Do naha! (1997 - VB)
Fotr je lotr (2000 - USA)

Kostýmní drama
Klasické kostýmní či dobové drama čerpá z literárních zdrojů. Pro nejlepší příklady tohoto žánru jsou typické okázalé kostýmy a scény, jimiž se daří vystihnout atmosféru konkrétní éry, do níž jsou tato dramata - včetně nejpodrobnějších detailů - zasazena.

Jezábel (1938 - USA)
Děti ráje (1945 - Francie)
Vášeň (1954 - Itálie)
Barry Lyndon (1975 - VB)
Nebezpečné známosti (1988 - USA)
Rodinné sídlo (1992 - VB)
Rozum a cit (1995 - VB/USA)

Kultovní filmy
Termín kultovní film označuje jakýkoliv snímek, jenž si z nějakého důvodu, který se neváže k jeho skutečně umělecké hodnotě, získal fanatickou oddanost skupiny fanoušků. Často se k popsání mnoha kultovních filmů používá výraz "tak špatné, až je to dobré."

Plan 9 from Outer Space (1958 - USA)
Faster, Pussycat! Kill! Kill! (1965 - USA)
Pink Flamingos (1972 - USA)
The Rocky horror picture show (1975 - VB)
Withnail and I (1987 - VB)

Katastrofické filmy
Katastrofické filmy vzkvétaly v sedmdesátých letech, desetiletí, v němž tento podžánr akčních filmů dosáhl vrcholu. Byla uvedena řada filmů, ve kterých hvězdnému obsazení hrozila zemětřesení, potápějící se lodě, letecké nehody, přílivové vlny a další katastrofy.

Letiště (1970- USA)
Dobrodružství Poseidonu (1972 - USA)
Skleněné peklo (1974 - USA)
Den nezávislosti (1996 - USA)
Titanic (1997 - USA)

Dokumentární filmy

Muž s kinoaparátem (1929 - SSSR)
Noc a mlha (1955 - Francie)
Neohlížej se (1967 - USA)
Le Chagrin et la pitié (1969 - Francie)
Capturing the Friedmans (2003 - USA)

Filmové eposy 
Dějové filmy ve výpravné epické tradici obvykle převyšují ostatní produkcí co do rozsahu a monumentálností. Filmové eposy obvykle zachycují obrovitá panoramata se stovkami statistů, a většinou jde o historické či biblické příběhy obsahující okázalé scény. 

Zrození národa (1915 - USA)
Alexander Něvský (1938 - SSSR)
Roucho (1953 - USA)
Desatero přikázání (1956 - USA)
Ben Hur (1959 - USA)
Spartakus (1960 - USA)
Doktor Živago (1965 - USA)
Gladiátor (2000 - USA)

Film noir
Film noir je termín, jimž francouzští filmoví kritici označovali temná, černobílá hollywoodská kriminální dramata čtyřicátých let, jako třeba Maltézský sokol (1941), jež jako jediná byla k vidění ve francouzských kinech po druhé světové válce. 

Pojistka smrti (1944 - USA)
Fallen Angel (1945 - USA)
Hlubový spánek (1946 - USA)
Kiss me deadly (1955 - USA)
Dotek zla (1958 - USA)
Čínská čtvrť (1974 - USA)
L. A. - Přísně tajné (1997 - USA)

Gangsterské filmy
Gangsterský film vznikl jako samostatný žánr v Americe ve dvacátých letech v době prohibice, kdy byl zakázán alkohol a prosperovali jeho prodejci a pašeráci. V mafiánských filmech ze sedmdesátých a devadesátých let byly staré snímky aktualizovány dramatickými efekty. 

Malý Caesar (1931 - USA)
Veřejný nepřítel (1931 - USA)
Hříšní andělé (1938 - USA)
Bonnie a Clyde (1967 - USA)
Kmotr (1972 - USA)
Mafiáni (1990 - USA)
Pulp Fiction: historky z podsvětí (1994 - USA)

Hororové filmy

Upír Nosferatu (1922 - Německo)
Frankensteinova nevěsta (1935 - USA)
Kočičí lidé (1942 - USA)
Noc oživlých mrtvol (1968 - USA)
Vymítač ďábla/Exorcista (1973 - USA)
Halloween - Předvečer všech svatých (1978 - USA)
Kruh (1998 - Japonsko)
Záhada Blair Witch (1999 - USA)

Bojová umění 
Popularita filmů s bojovými uměními počátkem sedmdesátých let rostla díky stoupajícímu zájmu Západu o východní filozofii a hvězdným výkonům Bruce Leea. V posledních letech byl tento žánr znovu objeven prostřednictvím filmů jako Hrdina (2002).

Pěst plná hněvu (1971 - Hongkong)
Čínská spojka (1972 - Hongkong)
Drak přichází (1983 - Hongkong)
Karate Kid (1984 - USA)
Stalo se v Číně (1991 - Hongkong)
Tygr a drak (2000 - Tchaj-wan/Hongkong/USA)
Hrdina (2002 - Čína/Hongkong)
Kill Bill (2003 - USA)

Melodrama
Uprostřed válečných filmů zaměřených na muže, westernů a akčních filmů, které Hollywood vyprodukoval ve 30. a 40. letech 20. století figuroval i žánr, jemuž se říkalo "ženský film". Ten úspěšně prosperoval až do 50. a 60. let, kdy ovšem nabyl lehce feminističtějšího přídechu. 

Imitation of life (1934 - USA)
Stella Dallas (1937 - USA)
Now, Voyager (1942 - USA)
Mildred Pierceová (1945 - USA)
Život milostnice O´Haru (1952 - Japonsko)

Muzikály 
Filmové muzikály, které se zrodily s nástupem zvukového filmu, vycházely z varieté a opery. Se svou odvážnou směsicí fantazie a reality dodával muzikál publiku přístupný a okamžitý únik od života za Velké hospodářské krize i poté. 

Million (1931 - Francie)
42. ulice (1933 - USA)
Veselá vdova (1934 - USA)
Páni v cylindrech (1935 - USA)
Setkáme se v St. Louis (1944 - USA)
Zpívání v dešti (1953 - USA)
Gigi (1958 - USA)
West Side Story (1961 - USA)
Kabaret (1972 - USA)

Propaganda
Propagandistické filmy produkované se záměrem přesvědčit diváky o určité víře či ideologii využívájí vlády na celém světě od počátku 20. století. Třebaže nejpopulárnější formou je dokument, používá se k přetlumočení "poselství" i drama. 

Triumf vůle (1935 - Německo)
The Plow that broke the plains (1936 - USA)
Der Fuehrer´s Face (1943 - USA)

Science fiction a fantasy
Ve filmech žánru scifi a fantasy jsou vykonstruovány imaginární světy a scénáře - mnohdy s pomocí speciálních efektů -, aby se umožnilo nepravděpodobné. K tématům patří v těchto filmech mimozemské formy života, vesmír a cestování v čase a futuristické technologie. 

Metropolis (1926 - Německo)
Čaroděj ze země Oz (1939 - USA)
Stroj času (1960 - USA)
2001: Vesmírná odysea (1968 - USA)
Solaris (1972 - Rusko)
Hvězdné války (1977 - USA)
Matrix (1999 - USA)

Seriály
Seriál byl film, obvykle akčně dobrodružný, o mnoha epizodách. Promítal se v kinech po jednom dílu za týden, a každá epizoda měla otevřený konec. Jde o jediný zastaralý filmový žánr, třebaže některé z jeho rysů jsou patrné v telenovelách a miniseriálech. 

The Perils of Pauline (1914)
Flash Gordon (1936)
Osamělý strážce (1938)

Série
Série mohou být buďto pokračováním (Kmotr: Část II), snímky, které dějově předcházejí (sága Hvězdné války) či filmy s odlišnými zápletkami, ale se stejnými postavami (cyklus o Harry Potterovi). Zvyk přidávat za názvy filmů číslovky, jako ve Spiderman 2 se prosadil teprve v 70. letech. 

filmy s Charlie Chanem (1931 - 1949)
filmy s donem Camillem (1951 - 1965)
filmy Zatoichi (1962 - 1989)
filmy s Jamesem Bondem (1962 - současnost)

Filmy pro náctileté
V 50. letech si producenti poprvé uvědomili existenci filmového trhu pro mladé. Tyto filmy se často odehrávaly ve školách a neměnně pojednávaly o mladých, kteří se snaží zaujmout opačné pohlaví a pokoušejí se uniknout kontrole dospělých. 

Rebel bez příčiny (1955 - USA)
Americké grafity (1973 - USA)
Snídaňový klub (1985 - USA)

Thrillery
Thrillery jsou poutavými napínavými příběhy, v nichž se napětí vytváří tím, že se jedna nebo více postav ocitnou v ohrožení, z nějž musejí uniknout. Tento typ filmů může překrývat několik žánrů: thriller může být akční, sci-fi nebo dokonce westernový. 

Třetí muž (1949 - VB)
Psycho (1960 - USA)
Mlčení jehňátek (1991 - USA)
Nepohodlný (2005 - VB/Neměcko)

Underground 
Termín "underground" jako filmový žánr vznikl v USA koncem 50. let. Vztahoval  se k americké experimentální produkci filmů, které vycházely z evropské avantgardy, ale byly pevně spjaty s americkým hnutím beatniků, jež se tehdy projevovalo. 

Odpolední osidla (1943 - USA)
Wavelength (1967 - Kanada/USA)
Tělo (1968 - USA)

Válečné filmy 
Bitevní scény a válka jsou námětem filmů od počátků kinematografie, ale jako žánr vykrystalizovaly válečné filmy během první světové války. Mnohdy zaujímají protiválečné stanovisko, ale zrovna tak se mohou točit s cílem získat lidovou podporu a dokonce posloužit jako propaganda. 

J´Accuse (1919 - Francie)
Stezky slávy (1957 - USA)
Apokalypsa (1979 - USA)
Ponorka (1981 - Německo)
Olověná vesta (1987 - USA)
Zachraňte vojína Ryana (1998 - USA)

Westerny
Westerny není pouze nejstarším ze všech filmových žánrů, ale je jedinou uměleckou formou pocházející z Ameriky samotné. Od 20. let do počátku 60. let 20. století upevňovala nadvládu Hollywoodu nad světovým filmových trhem právě popularita westernu. 

Přepadení (1939)
Muž z Laramie (1955)
Stopaři (1956)
Sedm statečných (1960)
Muž, který zabil Libertyho Valance (1962)
Divoká banda (1969)
Tenkrát na Západě (1969)
Nesmiřitelní (1992)

Zdroj: Film - Velký ilustrovaný průvodce, Ronald Bergan
Tučně zvýrazněné filmy jsem viděla.

sobota 14. prosince 2013

Filmy část 1.

Díky asistencím teď jednou za čas pobývám pár hodin v Knihovně Akademie věd. Nedávno jsem tam narazila na sekci film a hudba a do ruky se mi dostal Film - Velký ilustrovaný průvodce od Ronalda Bergana. Poprvé jsem si v knížce prohlédla jen seznam 100 nejlepších filmů, ze kterých jsem si pár zapsala do seznamu filmů, co bych ráda viděla. Teď v pátek jsem po knížce sáhla znovu a prolistovala jí mnohem zevrubněji.
Považuju se za docela velkého filmového fandu a jak jde čas, tak jsem v téhle tématice čím dál tím zběhlejší. Nejsem samozřejmě žádný profík a pořád se mám co učit/objevovat. Napadlo mě, že bych se tady s Vámi mohla postupně se svými zjištěními podělit a třeba Vás tak i inspirovat ke shlédnutí filmů, o kterých jste neměli ani tušení.
Články by měli být celkem tři a dnes začneme kasovními trháky podle dekád - od počátků až po filmy po roce 2000.

První kasovní hity
Obchod dělníků z továrny (1895 - Francie)
Bourání zdi (1895 - Francie)
Pokropený kropič (1895 - Francie)
Cesta na měsíc (1902 - Francie)
Velká železniční loupež (1903 - USA)
Melomaniak (1903 - Francie)
20 000 mil pod mořem (1907 - Francie)
Tunel pod kanálem La Manche - aneb Francouzsko-anglická noční můra (1907 - Francie)
Indiánská nevěsta (1913 - USA)
Zrození národa (1915 - USA)

Kasovní hity 20. let 20. století
Přehlídka smrti (1925 - USA)
Čtyři příšerní jezdci Apokalypsy (1921 - USA)
Ben Hur (1925 - USA)
Desatero přikázání (1923 - USA)
Na poli cti a slávy (1926 - USA)
Krytý vůz (1923 - USA)
Když bouře burácí (1920 - USA)
Zpívající bloud (1928 - USA)
Křídla (1927 - USA)
Zlaté opojení (1925 - USA)

Kasovní hity 30. let 
Jih proti severu (1939 - USA)
Sněhurka a sedm trpaslíků (1937 - USA)
Čaroděj ze země Oz (1939 - USA)
Frankenstein (1931 - USA)
King Kong (1933 - USA)
San Francisco (1936 - USA)
Pekelní andělé (1930 - USA)
Ztracený obzor (1937 - USA)
Pan Smith přichází (1939 - USA)
Byl lásky čas (1937 - USA)

Kasovní hity 40. let
Bambi (1940 - USA)
Pinocchio (1940 - USA)
Fantasia (1940 - USA)
Píseň Jihu (1946 - USA)
Mamka a taťka (1945 - USA)
Samson a Dalila (1949 - USA)
Nejlepší léta našeho života (1946 - USA)
Zvony od svaté Marie (1945 - USA)
Souboj na slunci (1946 - USA)
To je armáda (1943 - USA)

Kasovní hity 50. let
Lady a Tramp (1955 - USA)
Petr Pan (1953 - USA)
Popelka (1950 - USA)
Desatero přikázání (1956 - USA)
Ben Hur (1959 - USA)
Šípková Růženka (1959 - USA)
Cesta kolem světa za 80 dní (1956 - USA)
This is cinema (1952 - USA)
Jižní Pacifik (1958 - USA)
Roucho (1953 - USA)

Kasovní hity 60. let
Sto jedna dalmatinů (1961 - USA)
Kniha džunglí (1967 - USA)
Za zvuků hudby (1965 - USA)
Thuderball (1965 - VB)
Goldfinger (1964 - USA)
Doktor Živago (1965 - USA)
Žiješ jenom dvakrát (1967 - VB)
Absolvent (1967 - USA)
Butch Cassidy a Sundance Kid (1969 - USA)
Mary Poppins (1964 - USA)

Kasovní hity 70. let
Hvězdné války (1977 - USA)
Čelisti (1975 - USA)
Pomáda (1978 - USA)
Blízká setkání třetího druhu (1977 - USA)
Vymítač ďábla/Exorcista (1973 - USA)
Superman (1978 - USA)
Horečka sobotní noci (1977 - USA)
Čelisti 2 (1978 - USA)
Moonraker (1979 - VB)
Špion, který mě miloval (1977 - VB)

Kasovní hity 80. let 
E.T. - Mimozemšťan (1982 - USA)
Star Wars Epizoda VI - Návrat Jediho (1983 - USA)
Star Wars Epizoda V - Impérium vrací úder (1980 - USA)
Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989 - USA)
Rain man (1988 - USA)
Dobyvatelé ztracené archy (1981 - USA)
Batman (1989 - USA)
Návrat do budoucnosti (1985 - USA)
Falešná hra s králíkem Rogerem (1988 - USA)
Top Gun (1986 - USA)

Kasovní hity 90. let a po roce 2000
Titanic (1997 - USA)
Pán prstenů: Návrat krále (2003 - USA)
Harry Potter a Kámen mudrců (2001 - USA, VB)
Star Wars: Epizoda 1 - Skrytá hrozba (1999 - USA)
Pán prstenů: Dvě věže (2002 - USA)
Jurský park (1993 - USA)
Harry Potter a Ohnivý pohár (2005 - USA, VB)
Shrek 2 (2004 - USA)
Harry Potter a Tajemná komnata (2002 - USA, VB)
Hledá se Nemo (2003 - USA)

Zdroj: Film - Velký ilustrovaný průvodce, Ronald Bergan
Tučně zvýrazněné filmy jsem viděla. 

pondělí 2. prosince 2013

Americké palačinky.

Dneska zase na sladko. Tentokrát něco snídaňového.
Z domova jsem byla zvyklá na takové ty tenké palačinky smažené na oleji, plněné tvarohem a ovocem, marmeládou nebo skořicovým cukrem. A byly dobré. Doma teď, ale dělám spíše variantu menších nadýchaných tzv. pancakes, které dělám na pánvi na sucho. Občas do těsta přidám sušené brusinky a někdy místo obyčejné mouky použiji celozrnnou. 
Poslední dobou na nich nechám rozpustit kousek másla a polevám je javorovým sirupem. V kombinaci s vajíčky a slaninou pečenou v troubě - jsou úžasné. Ale moc dobré jsou polité i karamelem nebo Golden sirupem, který kupuji v Marks and Spencer. 
Můj oblíbený recept, který se osvědčil je tady: 

1 hrnek hladké mouky
2 lžíce cukru (dávám většinou třtinový)
2 vajíčka
1 hrnek mléka
1 prášek do pečení
1 lžička soli


zdroj: Home-made.cz

úterý 26. listopadu 2013

Něžnost.

Dlouho jsem si tuhle knížku chtěla půjčit a pak jsem na ní úplně náhodou narazila u nás v hostivařské knihovně. Přečetla jsem jí jedním dechem a moc se mi líbila. Možná budete znát spíše film s Audrey Tatou. Ač jsem si při čtení knížky říkala, že je to dokonalé dílo k zfilmování, tak film se bohužel příliš nepovedl. Po knížce, ale jistě sáhněte. Tady pár hezkých vět, které jsem si opsala:

Vzácný to jev: každý den v sobě nesl otisk jejich dne prvního.

Chviličku tam jen tak stáli, a těch pár vteřin nikdo nezměří.

Když jsme zamilovaní, správné odpovědi nás vždycky napadnou až pět minut po dvanácté.

Rozesmáli se nad jejich hloupostí a objali se, což je nejlepší metoda na světě, jak stvořit ticho.

David Foenkinos


pondělí 25. listopadu 2013

Sušenky shortbread.

O nové rubrice už uvažuji nějakou tu dobu a máme jí tady. Ráda vařím a ještě raději peču. Často podle receptů z různých amerických či britských blogů/webů. Miluju Albert magazíny a odebírám časopis F.O.O.D. A tak se tady s Vámi ráda podělím o nějaké ty recepty. 

Dnes začneme sušenkami. Domácí sušenky jsou mojí oblíbenou záležitostí. Ještě do včera mezi mé nejoblíbenější patřili ty s brusinkami, mandlemi a bílou čokoládou. Už minulý týden jsem hledala nějaký recept na vánoční sušenky, které si budeme moct smlsnout u televize/knížky s čajem nebo teplým mlékem, ještě než přijde vánoční cukroví. Na stránkách Marthy Stewart jsem našla rovnou 64 receptů na téma christmas cookies - do výběru se mi pak dostali čtyři a nakonec vyhrál recept s nejvíce dostupnými ingrediencemi, co jsem měla zrovna po ruce. 

Holiday shortbread cookies jsou křupavé máslové sušenky - úplně mě nadchly a řekla bych, že dlouho nám nevydrží. 

Ingredience: 
226g másla
150g moučkového cukru
2g soli
290g hladké mouky
třtinový cukr na dekoraci

Nejdříve jsem dohladka ušlehala změklé máslo, cukr a sůl (trvá to pár minut). Poté jsem postupně zašlehala mouku - stane se z toho taková hrudkovatá hmota. Do těsta jsem přidala ještě namleté vlašské ořechy (přidat můžete také oblíbené sušené ovoce), ale není to nutné. Rukama z toho pak vypracujete těsto, ze kterého uděláte dva válečky (asi jako když děláte bramborové knedlíky). Ty necháte v lednici v potravinové fólii odpočinout asi 30 min. Troubu si rozehřejte na 180 stupňů a mezitím si válečky nakrájejte na plátky (cca 0,5 centimetru). Okraje plátků obalte v třtinovém cukru a vyskládejte na plech. Já jsem pekla cca 10-12 min., tak aby okraje byly zlaté. 
Z těchto ingrediencí mi vyšlo 26 sušenek. 
Recept není časově náročný a rozhodně stojí za vyzkoušení.




sobota 16. listopadu 2013

Výlet do Londýna, aneb pojďte mi předat své moudré rady!

Už je to tak. Po dlouhém přemýšlení jsme nakonec impulsivně koupili letenky a zarezervovali hotel. A na konci ledna letíme s mamkou, ségrou a K. mamkou do Londýna. Trochu nakupovat (spíš víc) a trochu po památkách. Na pouhý jeden víkend. V pátek dopoledne odlétáme směr Gatwick a v neděli večer se ze Stansted vracíme zase do Prahy. Vím vím, píši to dost s předstihem, ale jelikož tam budu jediná anglicky mluvící, ráda bych se na to pořádně připravila a vzhledem ke krátké návštěvě taky všechno naplánovala. 

A proto se tady o tom zmiňuji teď. Ráda bych Vás, co už jste v Londýně byli/bydleli/bydlíte poprosila o rady a zkušenosti. Třeba Jane a Nat
  • kam určitě zajít na nákupy? (oblečení, kosmetika)
  • jak je to z cestováním?
  • Jaké lístky koupit a kolik to bude stát?
  • Jaké památky stojí za to vidět a které se dají odbýt v jednom dni?
  • Kam zajít na večeři? 
  • Do kolika jezdí metro?
  • Jak nejlíp se dostaneme z letiště do Londýna?
  • Vyplatí se využít těchto stránek: Lístky Londýn
Budeme bydlet v tomto hotelu: Plaza London hotel

Hodně toho vyčtu samozřejmě na internetu, ale osobní zkušenosti jsou podle mě vždycky lepší. Pokud mi tedy něco budete chtít předat/poradit, netrpělivě od Vás vyhlížím maily (michelle8@seznam.cz). 

DĚKUJU!


středa 6. listopadu 2013

Bullet journal.

Už je to nějakou dobu, co jsem si u Sary na blogu přečetla o bullet journalu. Hrozně mě to nadchlo, protože na psaní deníků, vedení diářů a odškrtání to do listů docela ulítávám. Styl, nápad a jednoduchost.
Neváhala jsem ani vteřinu a bylo jasné, že do toho jdu. 
Netušila jsem, jak složité bude v Praze sehnat ten správný čtverečkovaný sešit (ach jo). Nejdřív jsem přišla o peníze objednávkou moleskinu na stránkách Moleskine4u (které po týdnu od objednávky přestaly fungovat a na mail mi nikdo neodpovídá). Obešla jsem bezpočet knihkupectví a papírnictví, ale nikde jsem nenašla to, co jsem chtěla. Nakonec mě sledování na facebooku upozornilo na zapomenutý Papelote a bylo vymalováno (proč mě to sakra nenapadlo dřív!). Sešit jsem vyzvedla včera - TENTO.


Na internetu jsem si také přečetla hodně recenzí a způsobů, jak to lidé po celém světě využívají. Další výhodou je pro mě právě i to, že vaší kreativitě se meze nekladou. 
Dnes jsem konečně přišla z práce nějak normálně a zasedla jsem k tomu. Návod na stránkách je jednoduchý a věcný, podívat se můžete také na video:


Nemělo by to být časově náročné a mělo by to pomáhat být více organizovaný. Tak co vy na to?

úterý 5. listopadu 2013

První halloweenská párty.

Potkala nás naše první halloweenská párty. Nejdřív jsme plánovali, že si kostýmy vyrobíme sami, ale nákup materiálů a doplňků by vyšel na tolik peněz, že se nám nakonec vyplatilo si kostýmy půjčit. Zavítali jsme do půjčovny u Holešovic pět dní před tím, než se párty konala. Ty halloweenské už byly dost vybrané. Taky mě docela překvapilo, že kostýmy moc neodpovídají fotkám na webu (hlavně, co se týče kvality). Dost už jich bylo viditelně opotřebovaných. Vyzkoušela jsem ty od Sněhurky, po víly až přes Alenku v Říši divů. Už jsem si skoro myslela, že si nic nepůjčím a půjdu ve vílím kostýmu, co mám doma už delší dobu. Nakonec mi paní dala černý korzet a sukni a bylo hotovo. K. si zkoušel zabijáky, Elvise i úžasnýho Supermana, ale nakonec chtěl jít se mnou v páru, tak si půjčil upírskýho hraběte.


Kamarádi, kteří tu párty pořádali šli za latexovou upírku a smrtku, která byla bezkonkurenčně nejstrašidelnější. Objevili se také mrtví vojáci, další upírka, zaječí miminko a zombík. Co kostýmy vyšperkuje jsou barevné čočky do očí – kluci vypadali vyloženě ďábelsky!


Výzdoba výborně odpovídala události – všude netopýři, kostry, vyřezané dýně. Jídla jsme připravili fakt hodně, další bylo přineseno a nechyběl ani krvavý punč. Mohu doporučit i sodastream cosmopolitan.




Příště by mohlo být dobré udělat párty ve více lidech někde v hospodě – kostýmy nás prostě hrozně bavili.

Pro mě to byla asi třetí párty v kostýmech a můžu říct, že mě to maskování fakt baví. Takže jestli plánujete Silvestra či oslavu narozenin, zkuste tomu dát nějaké téma – stojí to za to!

pondělí 4. listopadu 2013

Podzim.

Letos jsem doopravdy pochopila, proč má Jane tolik ráda podzim. Všechno to barevné listí, chladivý vzduch, slunce. Kdyby všechna roční období trvala přesně tři měsíce, jak to má být, tak by mi vůbec nevadilo, že se mění. První podzimní procházky v lesoparku byly naprosto úžasné. Říjen se přehoupl v listopad a brzo už přijde první sníh (snad). Poprvé jsem dodržela svůj plán a začala jsem kupovat vánoční dárky s předstihem, abych se pak nemusela tolik stresovat. Těším se na zdobení stromečku, pečení cukroví a vánoční výzdobu.

Před měsícem to bylo přesně rok, co bydlíme společně s K. Hrozně to uteklo a nic bych neměnila. Vzpomínala jsem na všechen ten bordel, o kterém jsem si myslela, že nikdy nezmizí a první týdny, kdy jsme obývali jen ložnici, kde byla postel a spousta krabic plných krámů. Když se tady rozhlédnu teď, tak je to až k neuvěření, jak jsme to tady zabydleli. Nedokážu si představit, že za dva roky to tady možná opustíme a půjdeme zase o dům dál, tentokrát už do vlastního.

Se změnou času přišlo více tmy a snad teď budu častěji pracovat na svém albu či něčem kreativním. Ráda bych už konečně dolepila všechny fotky a lístečky do našeho alba a udělala si v krabici více pořádek. Do konce listopadu bych taky měla konečně dopsat teoretickou část diplomky (proč se mi to zdá tak nemožné???)


Jak trávíte podzimní dny Vy?

 

středa 2. října 2013

Old brown shoe.

A máme tu říjen. Podzim rozjíždí své studené krásy a já ležím v posteli s první "zimní" nemocí. Tak jsem si pro Vás připravila nějaké věci, co mě poslední dobou zaujaly a ráda je pošlu dál. 

Miluju seznamy! a děsně ráda si v nich odškrtávám. Seznamy zhlédnutých filmů, přečtených knih, viděných míst, snědených jídel ... Nespornou výhodou je také to, že objevíte spoustu nových filmů, knih, míst a jídel, které by jste jednou rádi viděli, četli a jedli. Mou novou vášní je tedy LIST CHALLENGES

Moc ráda vařím a peču. Často zkouším nové věci a vařím podle receptů v angličtině. Poslední dobou mě zaujala tahle stránka s recepty: Browneyed baker (podle ní jsem dělala Salted caramel sauce a teď o víkendu také brusinkové cookies)  a moc se mi líbil taky tenhle tahák do kuchyně, který už nám visí na zdi (a jednou až budu mít ledničku normální velikosti, tak snad i na ní). 

Knížky čtu celý rok, ale podzim a zima k tomu svádí nějak víc, protože se můžete zachumlat do deky s čajem. Takže pro inspiraci doporučuju Nejlepší seznamy knih za rok 2012 (tam si snad vybere fakt každý).

Taky máte hrozně rádi Chai tea latté? Často na něj chodím do Starbucks, kde jsem ho měla poprvé a doma mám pytlíčky z M&S, ale našla jsem tenhle recept a tuším, že to nejlepší teprve ochutnám: Best masala Chai.

Tipy na filmy: Žralokonádo (2013) - nejvíc vtipný žraločí béčko, X-men: První třída (2011), Volný den Ferrise Buellera (1986), Taková zvláštní rodinka (2001), Mladý Frankenstein (1974), Paralelní světy (2012), The Giant mechanichal man (2012), Take this waltz (2011), Eliášův oheň (1985), Bio ráj (1988), J. Edgar (2011), Až vyjde měsíc (2012), Ruby Sparks (2012).

Koupila jsem si letos první dýni. Vytáhla jsem tlusté ponožky. Vařím hodně polévek (nějak mi to k podzimu jde). Poslouchám pořád dokola všechny cd Beatles. Nakoupila jsem první vánoční dárky.

Nějaké babské rady na léčbu hlasivek a nachlazení?

neděle 29. září 2013

Dobré ráno!

Celý víkend vstávám už kolem osmé, i když se můžu konečně vyspat. Včera i dnes venku po probuzení svítilo slunce a pofukoval mrazivý čistý vzduch. Někdy je opravdu pěkné být ranní ptáče. 
Navíc teď na "nové začínající" televizi Relax dávají asi třikrát denně Divokého anděla - hádáte správně jedním z těch tří časů je osmá hodina ranní. Úplná nostalgie, nastartovat den s Milagros. 

Rýmička vyrostla a dnes jsem se vzbudila bez hlasu. Musím šeptat a oceňuju, že jsem tu sama a na nikoho zatím mluvit nemusím. 

Dnes se mi K. vrátí z moravského Spartan race. 

Začala seriálová sezóna! 

Ráda bych upekla něco sladkého a podzimního. Výzdobu už jsem zvládla udělat v pátek.

Miluju hlučné, rodinné akce, kde se všichni sejdeme. Jeden překřikuje druhého. Nosí se na stůl. Menší děti poletují kolem těch dospělých. Babička nabízí hory jídla a děda dolévá pití. Velké rodiny jsou úžasné!


úterý 24. září 2013

Rýmička.

Mám rýmu a jsem závislá na Gilmore Girls.
Takže to je si tak vše podstatné, co se teď děje v mém životě :-D.

Dneska jsem měla začít s jógou po dlouhé době a kvůli rýmě se to muselo přesunout na příští týden. O víkendu mě čeká rodinná oslava a osamělý byt, protože K. jede na Moravu zase běžet Spartan race.
Jako každý rok jsme byli na Jiřáku na vinobraní. Letos nebyla tak velká zima a burčák se dal docela pít. Stejně jsme nakonec zakotvili v hospodě.

K. mě ukecal a poprvé v životě jsem viděla nějaký film o X-menech (ten z roku 2011) a protože se nám to hrozně líbilo, tak jsme se pak podívali i na Wolverina z roku 2009. Docela bych se podívala i na ty ostatní, tak si možná udělám X-men víkend.

Čas utíká naprosto zběsile a já už opravdu musím začít psát diplomku, na kterou kašlu. Konečně jsem vymyslela, o čem teda vlastně bude a co v ní bude. Dneska jdu na konzultaci a o víkendu aspoň kousek napíšu! Stejně to vidím na pár dní dovolené, protože jinak s tím pořádně nehnu.

S mamkou a ségrou plánujeme lednový výlet do Londýna na nákupy a památky. Tak jsem zvědavá, jak se nám zadaří.

Podzim je v plném proudu a já přemýšlím o zimním kabátu. Hrozně by se mi líbil nějaký ve stylu parky. A taky vyhlížím svetry. Svíčková sezóna už mi začala a zásoby v Ikee jsem si udělala.

Dneska kuřecí polívka. Konev zázvorovýho čaje a deka!

středa 11. září 2013

Stuck on the puzzle.

Návrat do normálního života z dovolené byl poměrně rychlý. V práci teď máme oba docela fofr a do toho bych už doopravdy měla začít něco dělat s diplomkou. 

Konečně jsem se odhodlala a zašla jsem za paní BB, abych dovršila předmět Krizová práce. Děsně jsem se toho bála a už jsem se tomu zase chtěla raději vyhnout. Nakonec jsem tam, ale doopravdy dorazila, se všemi opravenými úkoly a pustila se do toho. A vlastně to probíhalo úplně v pohodě, dokonce jsme si i popovídali a dostala jsem cenné rady k diplomce. Že by už pro mě paní BB nebyla tak obávaná?.... Jednou snad....

Už dlouho jsem si chtěla koupit nějaký zápisníček, abych taky trošku psala. Po dvou letech jsem si koupila moleskine v Mickey mouse edici. Měla jsem z něj hroznou radost a ještě větší radost mám z toho, že do něj opravdu píšu. K němu samozřejmě musela být nová propiska - navíc, když už je to září a nemůžu se vybavovat do školy, tak aspoň takhle. 



Po roce jsme konečně zase umyli okna. Mytí oken mám ráda ještě míň než žehlení (a to už je co říct). Trošku nás to přivedlo ke vzpomínkám na loňský rok, když jsme to tady drhli a pobývali v prázdných pokojích. Máme to tady už doopravdy útulné a jsme strašně rádi, že jsme do toho šli. 

Za dva týdny začnu zase chodit na jógu. Moc se na to těším a jsem ráda, že tentokrát budu mít i parťáka. Taky jsem si poprvé v životě koupila boty na běhání, vlastně celkově jsou to první sportovní boty, co jsem si kdy koupila. Byly v hrozně velký slevě a jsou úžasně pohodlný. V sobotu jsem v nich poprvé vyběhla a byla jsem velmi spokojená. S výběrem mi samozřejmě pomáhal K. a apeloval na to, že nejde o barvu, ale o funkčnost (dovedete si to představit :-D). Takže mám boty Mizuno, které jsou děsně funkční a navíc se mi líbí.



Včera jsem byla po dlouhé době ve své milované Opatovské knihovně. Šla jsem tam i přesto, že pršelo a na nohou jsem měla plátěnky. Odměnou mi bylo, že měli skoro všechno, co jsem měla na připraveném seznámku a dokonce jsem tam některé knihy musela nechat, protože už bych je neunesla. Takovou návštěvu knihovny miluju!

Poslední dobou mě zase chytla nakupovací mánie knih, takže jsem prošmejdila antikvariáty a rozhodla jsem se, že si pořídím všechny díly Harryho Pottera (z knihovny už na mě vyhlíží Tajemná komnata a Ohnivý pohár). Na aukru jsem si (sestřička mi) koupila ilustrovanou biografii Johna Lennona a přihazuju na děsně vzácné číslo Jazzpetitu o Lennonovi. No a jako završení jsem se do třetice všeho dobrého rozhodla začíst číst Hledání ztraceného času od Prousta, takže dneska mi dorazí balíček až z brněnského antikvariátu s první dílem. Za chvilku mi knihovna nebude stačit, takže bych se měla asi krotitJ.



Určitě se nekoukejte na Do Říma s láskou od Allena. Přichází jablíčková sezóna. Už brzo začnou vysílat nové díly všech seriálů. Už jen čtyři knížky a splním svůj letošní cíl. V říjnu se ke mně dostane podepsané DVD Inzerát tour. Miluju soundtrack k filmu Submarine.   

neděle 1. září 2013

Poslední den prázdnin.

Ještě nedávno jsme všichni jásali ze začínajícího léta a těšili se na to všechno, co nás čeká. A dnes je tu ona poslední neděle. Letos bylo léto opravdu letní a opravdu jsme si ho užili.  
Konec srpna je v pro mě vždycky tak nějak koncem léta, i když oficiálně mu ještě dvacet ní zbývá. 
Zítra pro mnoho dětí začíná něco nového - ať už na základce, na střední nebo na vysoké a pro mnoho z nich také něco končí, protože je čeká rok poslední (mě vlastně také - ten nejposlednější). 
Letos poprvé nebudu přítomna prvnímu školnímu dnu na své základce. Už nebudu z okna vyhlížet prvňáčky. Ráno jsem se probudila, napadlo mě, že je 1. září a najednou mi to došlo. Je to poprvé, co ten den nebudu doma. A vlastně už brzo to bude rok, co bydlím tady. 
S koncem léta vždycky přichází tak trochu rekapitulace - aspoň pro mě. Dřív to pro mě znamenalo návrat domů z prázdnin od babičky a taky návrat do trochu jiného života. 
Začátek září mě vždycky nutí pokukovat po prázdných linkovaných sešitech, penálech, propiskách a tužkách číslo 2.

Pomalu bude přicházet podzim a všechno bude žluto-hnědo-oranžové. Přijde čas dýní, voňavých svíček a čajů. Těším se na to! 


čtvrtek 29. srpna 2013

Tunis, Monastir 2013.

Po dvou letech zase u moře. Moje první velká dovolená, co jsem nastoupila do práce na plný úvazek a dva týdny volna. Těšili jsme se všichni hrozně moc a byla to velmi očekávaná akce. 

Jeli jsme ve stejném složení jako před dvěma lety. Nejdřív jsme měli v plánu destinaci úplně jinou, ale nakonec to kvůli cenám, občanským nepokojům a našim požadavkům padlo zase na Tunis, kam už jsme vlastně minule jet nechtěli. 
Cesta začala 9. srpna odpoledne na letišti Václava Havla. Protože jsme vystáli asi půlhodinovou frontu na odbavení, která nebyla naše (stane se no:-D), protože jsme si nutně museli koupit alkohol a sehnat karty, tak jsme vlastně na odlet ani moc dlouho nečekali. Čekal na nás kočár s názvem Spicy jet (??), k večeři jsme dostali čínu, obsluhoval nás sexy letušák, co byl hetero a dostala jsem navíc bonbónky. V devět hodin tuniského času jsme přistáli v Enfidě. Foukal dost vítr, bylo teplo, byla tma a cesta do hotelu dlouhá, protože proč letět na letiště, co je pár kiláků od hotelu, když můžete jet hodinu a půl, že jo. V autobuse jsme naposledy zahlédli nějakou delegátku, která ani nebyla ta naše (což jsme v té chvíli ještě netušili). 

V jedenáct na hotelu, výběr pokojů, stříhačka o pokoje, lehké seznamování se s prostředím, sprcha, vybalit a spát. 
S K. jsme si asi poprvé v životě vylosovali lepší pokoj. Čtvrté patro, pokoj 417. Voněl a po slušném dýšku uklízečce byl i relativně čistý. Výhled na moře i na bazén a zahradu. 


A v sobotu už nám začal klasický koloběh: snídaně - mazání opalovákem, bazén, opalovačka, moře, čtení, čtení, čtení, oběd, drinky, bazén, moře, čtení, čtení, čtení, tenis, sprcha, večeře, bar, šíša, zábava. Občas jsme do toho vložili palačinky, panini, klouzačky, focení u moře T. s L. taky čtyřkolky. Obecně vzato, jsme si hodně odpočinuli a trochu jsme vypnuli od hektických životů. Četla jsem několik hodin denně a zvládla jsem toho docela hodně. Bylo to úžasný. Každý den teploty kolem 35, vymetená obloha, teplounké moře. 





Teď k té nejzajímavější části o tom, jak mi lehce za půlkou našeho pobytu jeden z milých místních hostů ukradnul telefon! Den jako každý jiný, den, kdy k obědu byla bramborová kaše, co jsem si přála. Den, kdy jsem přišla k lehátku, koukla se do tašky a telefon nikde! K. notebook, K. telefon, kindle, foťák, peníze všechno zůstalo a jen iphone zmizel. (Normálně tolik věcí k bazénu nenosíme a už vůbec je nenecháváme o samotě, hold osud tomu přál). Byla jsem v šoku, hysterická a asi pět hodin v kuse jsem brečela a prostě jsem tomu nemohla uvěřit. Telefon, co se mi na něj složila celá rodina i K. i já k narozeninám, telefon, co jsem měla asi 7 měsíců je pryč! Telefon, co je tak drahej, že má možná větší hodnotu než můj noťas.  Online nebyl, takže vyhledat nešel a obcházet lidi u bazénu nemělo smysl. Smiřovala jsem se s tím další dny a každé ráno jsem vstávala se slzami a vztekem, proč zrovna mě se to muselo stát (asi to vypadá šíleně, ale já prostě nemám tolik peněz, abych nad tím mávla jen tak rukou a šla si koupit novej). V neděli na den pětiletého výročí s K. mě ráno napadlo, že se připojím na icloud a zkusím se podívat, jestli ten člověk nepoužívá moje apple ID a nepoužil foťák. Nakonec jsem místo fotek našla v contact listu pět čísel a pět tuniských jmen. Nejdřív vztek, že už ten telefon někdo používá a pak aspoň něco s čím můžeme jít na recepci. Po různých peripetiích jsme se dostali až k nějakému vyššímu řediteli hotelu, ten obvolal čísla, policii, vyhrožoval atd. a ač jsem tomu absolutně nevěřila, tak o pár hodin později jsem stála před hotelem a od mladého chlapce jsem přebírala svůj drahocenný telefon. Od člověka, co mi ho ukradl ho koupil asi 18ti letý Farah, co asi moc netušil, jak iphone funguje a ještě si do něj uložil svoje číslo, měl ho "chudák" tři dny a při setkání byl dost nervózní (bál se policie). Každopádně sehnat iphone v takovéhle zemi, od někoho, kdo ho koupil a bydlí někde ve 20 km vzdálené vesnici je v podstatě ZÁZRAK! Měla jsem štěstí a děkuji Stevu Jobsovi za to, že to všechno vymyslel a promyslel - jinej telefon bych asi nedohledala!

A tady ho máme, seznamte se s Farahem, co mi nechal v telefonu svoje fotky :-D.
Takže krásnej dárek k výročí a večer velká "máme iphone zpátky" párty. Dopili jsme redberry finskou i kapitána, udělali oblíbenou sérii fotek a nedočkali se diskotéky. Skvělej večer!


Takže dovolená to byla vskutku zajímavá. Hotel úplně neodpovídal počtu hvězdiček a až někde uvidíte nabídku na Delphin el habib, tak si rozmyslete, jestli do toho půjdete. Je to tam asi hlavně pro místní lidi, bylo jich tam určitě víc než Evropanů. Dokonce se tam za našeho pobytu konaly dvě svatby. Jídlo bylo poměrně jednotvárné a vyloženě čisté to tam taky nebylo. Na druhou stranu moře bylo krásné a byli jsme tentokrát opravdu ve městě. Neříkám, že jsme si to neužili a že to nebylo fajn, ale opravdu nás to utvrdilo v tom, že Afrika už nikdy a že příště bychom rádi někam více do civilizace. 





čtvrtek 22. srpna 2013

Gardaland. Lago di Garda. Verona.

Velký výlet naplánovaný během pár dní. O Gardalandu jsme přemýšleli už docela dlouho a proč se vláčet tak daleko na otočku, když hned vedle je krásné velké jezero a o kousek dál Verona. 
Ubytování jsme si zarezervovali asi dva týdny dopředu na booking.com. Kdyby jsme chtěli jet příště, tak bych šla asi do apartmánu pro pět až šest lidí (ty chce, ale rezervovat dříve, zvlášť v sezóně). Nakonec nám přišel za dobrou cenu tříhvězdičkový hotel Krystal v městečku Bussolengo. Bylo to tam čisté a v ceně byla ucházející snídaně. Jezero i Gardaland byly asi 30 min. autem od hotelu. 

Na cestu jsme vyrazili ve čtvrtek asi v půl dvanáctý v noci. Jeli jsme dvouma autama v pěti lidech. Předpoklad bylo, že pojedeme 7,5 maximálně 8 hodin, s tím, že tam přijedeme hodně brzo ráno, dáme si chrupku v autě a půjdeme do Gardalandu. Nakonec se to samozřejmě protáhlo a jeli jsme asi jedenáct hodin. Takže jsme přijeli tak akorát, abysme se u auta převlíkli a vyrazili ke kasám pro lístky do parku, který se otevíral za dvacet minut. Pro ty, co by podobnou cestu chtěli také podniknout autem, upozorňuju, že v Rakousku zaplatíte 10 euro za dálniční známku a 8,50 mýtný. V Itálii jsme pak platili jedno mýtný 8,50 a druhý dokonce 15 euro (to samý pak zpátky), takže docela pálka. S mýtným jsme sice počítali, ale že to bude tolik, nás dost nemile překvapilo. 
Samotná návštěva Gardalandu byla super. Já teda nejsem na adrenalinový atrakce, takže jsem toho hodně vynechala, ale kluci šli fakt na všechno (kromě těch vyloženě dětských) a byli z toho nadšený. Nejvíc se jim líbilo Blue tornado, na který šli dokonce dvakrát. Já jsem hrozně propagovala vodní atrakce, který tam byli celkem tři. Jedna klasicky kláda - Colorado Boat (která byla takovej střed z těch tří), hrozně jsem si na tom narazila zadek :-D, ale osvěžení ve vedru báječný. Druhá byla taková lehká (v mapě byla modrá), milá projížďka řekou. No a třetí - Fuga da Atlantida byl pro mě asi vrchol celýho parku a v jistou chvíli jsme litovala, že na tý lodi sedim :-D. Takovej Krok za krokem, co Vám, ale přijde docela dost nepříjemnej, když tam fakt sedíte (ale já jsem posera no, takže třeba to tak šílený nebylo). Docela šílenej mi přišel Raptor a taky Sequoia adventure, na kterou šli kluci úplně omylem a dost se divili :-D. Samozřejmě jsem nevynechala svoje milované šálky, kvůli kterým se mi všichni smáli (a pak je ten smích hodně přešel, když tam seděli!) a taky atrakci Petra Pana. Po celé té dlouhé cestě s minimem spánku a v šíleném vedru byla návštěva lehce náročná, ale stálo to za to. Nachodili jsme tam nespočetně kilometrů a odcházeli jsme něco lehce po osmi hodinách.
Hned za parkem je v jistém bodě (na housenkové horské dráze) vidět jezero Garda. Jelikož jsme všichni byli totálně zpocený a bylo nám vedro, tak jsme se rozhodli ještě před ubytováním najít cestu k vodě a vykoupat se. Část posádky to vzdala a odjela do hotelu, my s klukama jsme prostě nandali u auta plavky a vydali se přes soukromý pozemek k vodě. Nevěřila jsem, že to prostě není moře - je to obrovský, má to krásnou barvu, ale je to fakt sladká voda! První smočení bylo hrozně příjemný, voda krásná!
Ubytování na hotelu proběhlo rychle, za okny vyhrávala šíleně nahlas nějaká diskotéka, ale jelikož jsme byli na pokraji zhroucení, tak jsme všichni usnuli asi za půl sekundy a bylo nám to úplně jedno.

Druhý den nás čekala koupačka u jezera. Původně jsme si sebou brali i brusle, ale stezky na kolo a sportovní vyžití jsou na severu jezera. Po snídani jsme na recepci vyzjistili, kde je nějaká veřejná pláž, vzali jsme si mapu, sbalili svačiny, deky a plavky a vyrazili jsme. Pláže jsou kamínkový a vstup do vody je bez bot hodně bolestivej, ale voda byla úžasná. O něco studenější, ale v tom vedru to ani nevadilo. Jelikož byla sobota, tak pláže byly hrozně narvaný, ale někam jsme se vmáčkli. Co pár metrů byl nějakej stánek s občerstvením a všude okolo kempy a ubytování přímo u vody. Co vám budu povídat bylo to bájo a relax. Znova jsem si připomněla, jak je italská zmrzlina výborná.
K večeru jsme se sbalili, vyrazili na hotel a pak na procházku po Bussolengu. Poměrně dlouho jsme hledali nějakou pizzérii či místo, kde bysme si pizzu mohli prostě koupit. Nakonec jsme uspěli až v takovém kebab stánku (zvláštní že). Pizza nic méně byla dobrá, zdlábli jsme jí na vyhlídce, kde jsme odšpuntovali i šampus. Jak už to u nás bývá, chytli jsme zrovna na náměstí koncert středoškolského sboru z Anglie. Šlo o průřez hudby od 50. let po ty nejnovější pecky - byli báječní.

Třetí den nás ráno čekalo balení, poslední snídaně a nakonec cesta do Verony. Cesta byla složitá i s pomocí gps, ale zvládli jsme to. Tam jsme strávili něco přes dvě hodiny - podívali jsme se na dům Julie a pověstný balkón, viděli jsme koloseum i trhy a před dlouhou cestou domů jsme se stavili na špagety.
Cesta domů byla dlouhá předlouhá a zdála se nám nekonečná - posledních 40 km před Prahou už jsme fakt počítali minuty. Výlet to byl krásnej, ale na tu dlouhou cestu to bylo fakt krátký - chtělo by to aspoň týden.

*fotky dodám bohužel později, protože jsem ztratila svojí pandí flashku a zatím jsem v hledání nebyla moc úspěšná.

úterý 6. srpna 2013

Léto v plném proudu.

Jsem strašně ráda, že letos je léto opravdu teplé a slunné. Jsem ráda, že do práce každý den chodím na boso a můžu provětrat všechny kraťasy, sukně a šaty, co mám. Po dlouhé nekonečné zimě jsme si tohle zasloužili ne?

Dlouhý příspěvek o výletu do Itálie je skoro hotový, jen potřebuju najít flashku a doplnit fotky. Těšte se. 

Mám za sebou dvě krásné letní svatby.

Za necelé tři dny odlétáme k moři. Zase do Tunisu a jsem zvědavá, jaké to tam tentokrát bude. Počítám dny a skoro už také i hodiny. Čeká mě balení a zatím mi ani nedochází, že fakt budeme mít celé dva týdny volna. 


čtvrtek 11. července 2013

Salted caramel sauce a plány na prázdniny.

Poslední dny čtu hrozně s nadšením Nat a Cas a hltám všechny ty jejich chlastací zážitky. Úplně jsem si po dočtení musela říct, že je zase čas vyplodit pár písmenek (štve mě, že si nedokážu udělat čas a psát víc a taky si psát na papírek, co všechno sem napsat, že). 

Prázdniny začaly a v práci máme docela pohodu a klídek, jak je nás tam míň a všichni se střídají na dovolených. Já jsem si první prodloužený víkend ještě o den prodloužila a jeli jsme s K. jako každý rok na Živohošť. Hodně jsem si zavzpomínala na dobu před deseti lety - každé místo mi tam něco připomíná a každé místo je tam něčím významné. V podstatě všechny důležité věci v mém životě se udály právě tam - i to, že jsem poznala K.. Zahráli jsme si mináč (minigolf), zašli jsme k Lennovi na tenis a mícháče. Na tři minuty jsme navštivili diskotéku a projeli se na lodi. V sobotu jsme si odskočili na dědovu oslavu "70", která byla velká, rodinná, veselá a plná jídla a pití. 



Zítra z práce mířím na Zličín na bus a jedu do Rakovníka, kde mě vyzvedne K. a jedeme na chatu slavit po druhé tátovi padesátiny (tentokrát v kruhu přátel). 
Další víkend máme prodloužený a jedeme do Itálie k jezeru Lago di Garda. Na brusle, doufám, že na skok i k moři a hlavně do Gardalandu. Čím jsem starší tím víc nemám ráda ty šílený adrenalinový atrakce, takže se u brány rozloučím s ostatními a mířím do dětské sekce:-D. Mají tam šálky, což je moje nejoblíbenější věc a vrcholem bude housenková horská dráha. Těšíme se moc, tak jsem na to zvědavá. 
Pak nás dva víkendy za sebou čekají svatby kamarádů - takže zase budu moct vytáhnout svoji milovanou tylovku. 
No a pak! Pak už móóóře! Včera jsme se konečně po nekonečném dohadování/nedohadování dohodli a jedeme zase do Tunisu (kam jsme už jet vůbec nechtěli :-D). Tentokrát nemáme hotel v pustině, ale 500 m od historického města, takže nás nečekají nebezpečné cesty taxíkem a budeme moct večer vyrazit taky ven.  Jedeme do Monastiru, tak jsem zvědavá, jak se nám tam bude líbit tentokrát. Takže od 9. 8. dva týdny dovolené v kuse - poprvé od chvíle, co jsem nastoupila do práce. 
Všechny víkendy máme plné a pak už dovolená. Léto uteče jako voda. 

A na závěr, obrovská radost dne! Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si doma udělám domácí karamelovou omáčku. Nedávno jsem v Marks&Spencer viděla salted caramael sauce už hotovou, ale malá lahvička stála 120,- což mi přišlo docela dost. Tak jsem si řekla NE, prostě to zkusím a udělám si jí doma. Udělala jsem velký research na internetu a pinterestu, pročetla několik desítek receptů a odpoledne jsem se do toho dala. Moje dřívější pokusy s karamelem vždycky skončily tak, že mi z toho vznikla strašně tvrdá hmota a dalo se to tak maximálně nalámat na karamelky. Šla jsem do toho trošku ze strachem, ale co už. Řídila jsem se TÍMTO receptem a dopadlo to báááječně. Ve sklence se mi chladí tekutá hmota a je to šíleně dobrý, těším se až s tím poliju jablíčka, koláč, muffiny, lívance, zmrzlinu nebo cokoliv. Vřele doporučuju!!!!