pondělí 24. září 2012

Stěhujeme se.

Máme byt. Stálo nás to nekonečné hodiny hledání na internetu, desítky poslaných e-mailů, desítky zamítavých odpovědí, spoustu domlouvání a synchronizování časů a pouhé čtyři prohlídky bytů. 
Už jsem si začínala myslet, že zrovna teď, když byt opravdu chceme a můžeme si ho dovolit prostě nic nebude, ale nakonec samozřejmě bylo a dokonce jsem s tím spokojená a strach docela ustoupil (i když možná zase přijde). 
Viděli jsme byt šílený, drahý a malý. Byt velký, úžasný s terasou a malou zahrádkou za spoustu peněz, které nemáme a dva byty nám dostupné cenově a přijatelné vzhledem. Vyhrál to ten, co byl větší, co měl menší provizi makléři a ten, co byl blíže mé rodině a K. práci. 
Stěhujeme se do Hostivaře. Do bytu 2 + 1 s balkónem. S poměrně velkou kuchyní, kde budu kuchtit a velkou ložnicí, kde budeme lenošit a pracovat. Čeká nás tam ještě hrozně práce a hodně investic, protože kromě linky, lednice a pračky tam vlastně nic není. Jenže právě na tohle budování hnízda se já nejvíc těším. Takže teď veškerý čas trávím nad myšlenkami, co kde a jak. Co všechno vytvořím, koupím a kam to postavím. K. je zlato nejzlatější a dává mi v tomhle volnou ruku, protože ví, jak je pro mě zázemí důležité. Zítra podepíšeme smlouvu, o víkendu paní vyklidí byt a pak dostaneme klíče a všechno může začít.

A tak děkuji:

  • Carrie za objevení Pinterestu, protože kupa nápadů na zútulnění bytu už mi leží v likes. 
  • Ikee za nákupní seznamy a dostupný nábytek.
  • Posters.cz za super plakáty, co nám budou viset na stěnách.
  • Našim rodinám za maximální podporu a výpomoc.
  • Sama sobě za to, že všechno schraňuju (a teď to konečně využiju) :-D

Těšte se na první fotky z budování! ;-)

úterý 18. září 2012

Kindle a to ostatní.

Dneska pro Vás shrnu takový mix toho o čem jsem slíbila, že napíšu :-).

Začneme Kindlem, protože tím vlastně navážu na předchozí příspěvek o výročí. Čtečky knih jsou takovou kapitolou sami pro sebe. Jsem obrovskej čtenář - všichni to ví. Miluju knížky, ráda v nich listuju, mám ráda jejich vůni (obzvláště těch z knihoven), ráda si je přidávám na poličku (neskutečně se těším na svojí první pořádnou knihovnu). Kvůli všem těmhle důvodům jsem byla trochu skeptická, co se týče čteček. Asi před rokem jsem o tom docela i přemýšlela, pročítala jsem různé recenze a tak. Pak jsem to nějak zamítla, že budu věrná tištěním knížkám a nenechám se zviklat. Letos na veletrhu knih už byly speciální stánky se čtečkami různých značek a v létě jsem si mohla u známého Kindle osahat osobně. A pak přišlo výročí a já dostala Kindle 4. Je lehounký, vejde se do něj hodně knížek na jednou. První, kterou jsem na něm dočetla byl Steve Jobs a teď v něm mám další dvě rozečtené (Hucka Finna a Dům na 5. avenue). Ráno se mi zdá, že mám podezřele lehkou kabelku :-). Samozřejmě se nevzdávám tištěných knih a nepřestanu chodit do knihovny - hold to budu střídat. Třeba k moři je lepší táhnout Bílou velrybu a jiné spíš v Kindlu než na úkor oblečení táhnout deset kilo v knihách. Takže tak - zkrátka vlastním Kindle a jsem tomu nakonec ráda. 


Taky jsem si po první výplatě řekla, že si doobjednám nějaké věci ke Smash booku, které se mi budou hodit i na scrapbook, co chystám o mě a K. Pretty papers doplnily nějaké zásoby a tak mi začátkem září dorazily tyhle věci: 

Kartičky na citáty, lepenka a štítky
Už se hrozně těším až začnu taky pořádně vytvářet! 

Taky jsem vám psala, že se zmíním o tom, jak jsem pekla. Vůbec si teď nemůžu vzpomenout, co jsem tím myslela konkrétně (hahaha). Projela jsem nějaký fotky a jediné dvě věci, o kterých se můžu zmínit jsou: jablečný koláč, co jsem pekla podle blogu Dolcevita (byl exkluzivní a hrozně se to uchytilo i v práci - pekla jsem ho už 3x) a pak jablečný muffiny s drobenkou (který na fotce vypadají delikátně a normálně taky jsou, jenže teď, když jsem je pekla po druhé tak nebyl prášek do pečiva a dala jsem tam sodu, což nebylo vůbec ono). A do třetice jsem si podle fotek vzpomněla taky na jahodovou bublaninu. Na bublaninu a muffiny recepty můžu dodat, kdyby jste někdo chtěl :-).



A na řadě je škola. Do druhého ročníku postupuju (ať už to s BB dopadne jakkoliv). Dopisuju šílenou seminárku, na které pracuju už asi měsíc na církevní dějiny a zbývá mi pouhých 35 skenů ke zpracování (jupíí). Rozvrh na zimní semestr mám a v práci mi vyšly maximálně vstříc, takže můžu zůstat na denním studiu. 

A nakonec filmy s Marilyn. Po dočtení Blondýnky jsem si stáhla většinu dostupných filmů, abych viděla o čem jsem to vlastně četla. Do teď mám shlédnuto: Páni mají radši blondýnky a Niagara. Čeká mě: Mustangové, Někdo to rád horké, Pojď budeme se milovat, Princ a tanečnice (budete znát pokud jste viděli Můj týden s Marilyn) a Slaměný vdovec. Nakonec vám pak napíšu, co se mi líbilo hodně, co třeba ne a co jsem na to všechno říkala.



pondělí 17. září 2012

Výročí.

Opožděně, ale přece. Vybrala jsem si v práci poprvé Sick days (jasně v ten nejlepší možnej čas), takže aspoň můžu dohnat články sem na blog.

S K. jsme začali chodit 18. 8. 2008 v 18:00 v parku na Kampě. Možná se divíte tomu přesnýmu určení, ale to už je taková naše vtipná historka k začátku vztahu:-). Loni jsme měli výročí hrozně krásné a byla fakt velká romantika. Letos jsme to pojali víc uvolněně. Výročí nám padlo ideálně na sobotu a zrovna den, kdy se konal festival na Okoři. 
Den před tím jsem nakoupila nějaké jídlo a vyrazili jsme s menšími problémy na chatu. Měla jsem v plánu připravit velkou snídani než Kuba vstane a než pojedeme za kamarádama a pak na festival. Snídaně se nakonec povedla, i když s palačinkama jsem se chvilku vztekala (blbá pánvička!). Svítilo sluníčko, bylo krásně a bylo to milé.


Dál už jsme se přesouvali ke kamarádům do domečku a pak do auta a směr Okoř. Byla jsem hrozně natěšená a nadšená. Koupili jsme pivo, vystáli frontu a po vstupu do areálu našli místo na deky. Výhled na pódium parádní, sluníčko smažilo. Zajištění jídla jsem si chválila - bylo dobré a za relativně dobré ceny. Záchody jsem nakonec taky přežila ve zdraví. Vystupující až na mrzutou Annu K. taky stáli za to a akce to zkrátka byla vydařená. Zasmáli jsme se, zatancovali, popili, spálili se a večer trochu promrzli. Festivalové výročí mělo taky něco do sebe. 


neděle 9. září 2012

Pro J. K.

Když jsem byla malá doprovázel mě do školy. Ráno pro mě chodil o patro výš, popohnal mě se snídaní a vyrazili jsme. Po cestě jsme se občas stavili u pana Krčka, který nám utrhl zeleninu ve skleníku.
Sbíral pro mě noviny a papír a nosil ho do školy na sběr.
Když jsme se sestrou byli nemocné a nebo nás neměl, kdo hlídat - dělal to on.
Byl první, kdo mi uvařil makarony.
Každé Vánoce dělal ten nejlepší bramborový salát.
Naučil mě zapalovat plynový sporák.
Koupil mi první dětské naušničky s modrým kamínkem.
Staral se o všechny naše psy.
Byl zručný zedník - ač pracovat se mu nikdy nechtělo.

Byl jedním z nás. Byl rodina. Milovali jsme ho všemu navzdory.
A dnes odešel.....

čtvrtek 6. září 2012

Září a všechno s ním spojené.

Obvykle ve mě září evokuje vzpomínky na školní léta - obzvlášť na ty první. Většinou píšu o začátku nového školního roku, loni jsem psala o blížících se státnicích. Letos se to celé nese v duchu hledání bytu a stěhování. 

Hledáme byt. Aktivně. O víkendu nás čekají první prohlídky bytů. Začínám z toho být nervózní. Od neděle mám tak trochu kámen v žaludku. Stěhování je naprosto zásadní věc a velká změna. Naposledy jsem se stěhovala, když mi bylo devět. Stěhovali jsme se z baráku, kde jsme bydleli s babičkou a dědou do 2+kk na sídlišti. Musela jsem měnit školu a rozloučit se s kamarády. Bylo to hrozný. Nesla jsem to docela těžce. I když nakonec jsem si samozřejmě zvykla. 
Teď mě čeká stěhování ze sídlištního 2+kk, kde bydlíme čtyři a pes už 16 let do jiného 2+kk, kde budu jen já a Kuba. Dá se říct, že si vlastně polepším - více místa, více klidu. Jenže.... Nové prostředí, nové věci a žádná rodina. Nesnáším změny a nesnáším nový věci. Nedovedu si představit, že sundavám fotky ze zdi a vyklízím skříň a poličky a všechno tím vlastně tak nějak mažu. Bojím se toho, jak to zvládnu a bojím se toho, jak to bude probíhat. 
Na stěhování s K. se samozřejmě částečně taky těším. Budeme spolu každý den, budeme mít konečně něco svého. Byt, co si vyzdobíme a vybavíme podle svého vkusu. 
Jenže strach teď prostě nějak převládá a nějakou dobu mi to zase potrvá.
Když přijde po delší době, zdá se vždycky horší než naposledy.

Nakonec si zvyknu (jako vždycky). Já vím.


* všechno ostatní o čem jsem chtěla psát, bude taky...