čtvrtek 22. ledna 2009

Vzduch plný krásné čisté samoty

Dnes ráno jsem vstala se slzami v očích. Seděla jsem na židli - zcela nehnutě - a přemýšlela. Přemýšlela jsem o tom, proč nedokážu některé věci hodit za hlavu a proč někdy nedokážu vypnout všechny ty myšlenky, které nestojí za nic. Někdy mi pomáhá podívat se do zrcadla. Podívat se na sebe a dodat sílu. Celý den venku svítí slunce a když jsem pak vyšla ven slzy byly pryč. Jsem si stoprocentně jistá, že se vrátí - ale teď dokud je všechno tak jak je, nechci přemýšlet o tom, co bude a být smutná. Chci, aby všechny dny byly stejné jako v ten “nejkrásnější den”.



Dnes jsem poprvé navštívila potraviny v Marks & Spencer a byla jsem nadšená (proč takhle nemohou vypadat všechny naše supermarkety). Dnes jsem šla kolem klenotnictví a kolem “brzoseotevírajícího” Sturbucksu. Dnes jsem stála na zastávce a nastavovala obličej slunci. Dnes jsem byla opravdu klidná.



V mém okolí existuje několik lidí, které často vídám a nic o nich nevím. Jsou to zvláštní podivní lidé, jejichž život bych chtěla znát. Občas, když je vídám (na ulici, v autobuse, z okna) vymýšlím si příběhy o jejich životě a o tom, kdo jsou. Každý z nás má určité tajemství, které někoho láká.



Někdy svou samotu nesnáším, někdy se jí děsím a někdy mě rozesmutňuje. Někdy (jako třeba dnes) je mi příjemná. Někdy je fajn být sám se sebou a s okolním světem.




středa 21. ledna 2009

Šedivý den. Šedivá nálada.

Venku je mlha a chvilkama prší. Celý den mě čeká jen psaní prací do školy a nic víc. Po třech dnech už přišlo zvykání (aspoň z té jedné strany) - možná si zvykám taky. Tak proč šedivá nálada? Některé dny jsou prostě jako stvořené pro ležení s knížkou a čajem. Útěk pryč - z reality je někdy nejlepším lékem na “beználadu”. Škoda jen, že nestačí zavřít oči - zavřít oči a ocitnout se někde jinde, někde daleko, tam kde chmury zmizí a všechno bude jiné…..



Někdy bych chtěla být peříčkem a někdy kapkou deště, která vydává jeden z nejkrásnějších zvuků, co znám. Někdy být jen někým jiným, někým cizím. Někdy být jen neviditelná a někdy prostě nebýt vůbec.



Šedivý den. Šedivá nálada.




úterý 20. ledna 2009

Druhý normální příspěvek

Konečně jsem přišla na to, jak tohle všechno funguje (a vlastně to zas tak těžký není - jen to chce trochu trpělivosti:-)). Vlastně si nejsem ještě tak úplně jistá, že wordpress začnu doopravdy používat (jeden web už mám a mám ho tak dlouho, že myšlenka na jeho zavření je pro mě trochu smutná). Zkoušet si tady psát, ale můžu (no ne?).



Včera (možná už předvčerejškem) jsem uvažovala o tom, jaké to bylo, když jsem ještě před rokem byla sama. Napadlo mě to, protože mi odjel K. a já si najednou nedovedla představit, co celý ten volný týden budu dělat - co jsem dělala dřív? když jsem ho neměla? A světe div se - já si nedovedu vzpomenout. Když jsem v září 2007 najednou zůstala sama a nevěděla, co se sebou - měla jsem pocit, že končí svět. Jsem si, ale jistá, že jsem pak tu dobu přežila vcelku v pohodě (i když to všechno nebylo zrovna košér - to vím). Teď je situace jiná a nakonec zas takový problém s tím, co budu dělat nemám - přesto bych nechtěla, aby tohle mezičasí samoty trvalo dýl:-).



Minulý týden jsem měla narozeniny a koupila jsem si svůj první Moleskine diář (a nikdo nedokázal pochopit, proč mám takovou radost z hloupýho diáře:-)). Taky mě přepadla šílená panika z toho, že nedokážu dokončit svoje školy (spíš teda FHS) a měla jsem sto chutí všechno vzdát. Vzchopila jsem se a vlastně ani nevím jak. Každopádne se nehodlám jen tak vzdát, protože UK byl můj sen už od nějakých 14 nebo 15 let (ve všech svých seznamech toho, co jednou dokážu nebo udělám je vystudování UK na prvních místech).



A tak mám teď volný týden. Můžu si dělat, co chci a mám spoustu času. Mám moleskine. Jsem šťastná.




pondělí 12. ledna 2009

Ticho a pláč

Noc. Postel. Ticho. Oči otevřené dokořán, zalité slzami. Ruka svírající kapesník leží na hrudi a společně s dechem se zvedá nahoru dolů. Tři týdny - jsou skutečné, což mi nevím proč došlo doopravdy až včera. A pak mi taky došlo, že je jedno jak dlouho budu přemýšlet nad tím, co ty tři týdny budu dělat - nemám moc možností volby. Fíla bude se svým broučkem, Kíťa s kamarádkama a Jája s Járou. Opravdu mám tak málo blízkých přátel? - Ano, mám (což mojí depku vcelku podpořilo). A tak to nebude jako dřív - žádné plánování dovolené u moře, zoo s padnou, Disneylandu. Žádné festivaly, žádné výlety. Budu čekat. Doma, na Slapech - kde se budou všichni zase divit. Vzpomínám na ta léta předchozí. Na léto, kdy jsem vyšla ze základky a bylo mi 15. Myslím, že žádné další léto už nebylo tak krásný jako tohle. Celé to léto stálo za to a každý den jsme se těšili na ten další. To léto jsem měla s kým být. Letos jsem chtěla odjet pryč, odjet pracovat, odjet na delší dobu. Já se všema svýma strachama - zvlášť z takových věcí - jsem se k tomu opravdu odhodlala a dokonce se i těšila. Měla jsem víc plánů, co všechno letos opravdu podniknu. A vlastně i teď vím, jak to všechno bude probíhat. Jen si na to budu muset zvyknout. Konec konců - ta jedna jediná možnost je tu stále. A ve skutečnosti už v létě může být všechno tolik jinak, že nad tímhle vším nebudu muset přemýšlet.

Poslední ticho a pláč kvůli třem týdnům.

neděle 11. ledna 2009

Napsat / nenapsat

Celý den uvažuju jestli sem napíšu nebo ne. Včera jsem měla tisíce nápadů o čem bych mohla psát a slova se mi mihotaly před očima. Dneska tu sedím, v pozadí běží S tebou mě baví svět a já uvažuju o čem psát - jak paradoxní. Co bylo včera už není a dneska už taková potřeba vypsání se nepřišla. Přesto jsem tu. Od minule jsem se zase vrátila do starých kolejí a jsem v pohodě. Se Zlatem je to teď úplně překrásný a všechny pochybnosti se rozplynuly. Přiznávám, že představa letošního léta ve mě vyvolává velice nejisté pocity a poprvé se asi na prázdniny vůbec netěším, ba naopak se jich děsím. Ale co... je leden, do prázdnin daleko - tak na to nebudu myslet. Co jinak? Zkouškové období je v plném proudu. Zatím jsem byla neúspěšná jen v jedné zkoušce (Ekonomie na FHS) a ostatní mi vychází, tak doufám, že to tak půjde dál. V podstatě jsem se zatím nijak moc učit nemusela, což ale přijde, protože příští pondělí mě čeká Psychologie na FHS a ta je děsivá. Chystám se konečně po dlouhé době na nákupy a snad si taky koupím něco na sebe. Dneska jsem si objednala diář Moleskine (bude můj úúplně první) a už se ho nemůžu dočkat. Po úterní zkoušce z Biblistiky se vypravím poprvé do Starbucksu a snad se teď někdy konečně dostanu do čajovny s mýma drahýma přátelema, který jsem strááášně dlouho neviděla.

neděle 4. ledna 2009

Samé novinky a hory 2008

Máme tu nový rok a s ním i nový kabátek pro web (za který moc moc děkuju Lenny, která ho vytvořila). Nejsem si jistá jestli všechno funguje tak jak má (a jsem si jistá, že Archív vůbec nefunguje tak jak má), takže se klidně ozývejte a já budu opravovat. No a než začnu pořádně psát tak vás dole pod článkem budou čekat i nějaké ty novinky, které jsem tu provedla.

Včera jsem se vrátila po týdnu z hor. A byl to týden zvláštní. Domů se mi nechtělo ani trochu a kdybych mohla asi odjedu znovu. Přesto byly chvíle, kdy mi bylo po dlouhé době hodně těžko a měla jsem pocit, že zase budu tam, kde už jsem byla. Nejsem tam, kde jsem byla a doufám, že už nikdy nebudu. Prostě mě teď nějak přepadl šílený strach, že si moje Zlato uvědomí, jak moc zvláštní a cvoklá někdy jsem (zvlášť žárlivá - hlavně teď) a vzdá to se mnou. Proto jsem teď byla poslední dobou taková jaká jsem byla - ale končím s tím a budu se hrooozně moc snažit být, co nejlepší a překonat to. Jinak hory i Silvestr byly strašně super. Lyžovala jsem (2x) a bohužel si udělala něco se zadečkem (spodní křížovou kostí) - takže mám teď docela často bolesti. Ale nelyžovala jsem zas tak špatně jak jsem čekala a docela mě to chytlo. Takže hned jak to půjde, vyrazím znovu. Taky jsem byla na Sněžce, což bylo úúplně krásňoučký, ve Špindlu a v bazénu. Navštívili jsme mexickou restauraci a dali si velikánský dobroučký jídlo (mňam mňam) a projeli se s nějakým blbým řidičem busem (což mě docela rozzlobilo). Silvestr proběhl tak nějak docela klasicky, takže poslední dvě/tři hodiny před spaním si vůůůbec nepamatuju. Každopádně teď už jsem v Praze (kde mě zatím nic moc dobrýho nečeká), ale aspoň je tu snížek. Přede mnou je spoustu zkoušek a zápočtů, takže se budu muset začít učit (ale co - nějak to zas sfouknu).

Dneska mám konečně zase dobrou náladu a setřásla jsem ty nervíky, co mě navštívily - doufám, že si tenhle pocit udržím, co nejdéle a že celý tenhle rok bude probíhat jako těch posledních pár měsíců roku 2008. Určitě se ještě trochu zamyslím a udělám tu nějaký větší zhodnocení toho předešlého.