čtvrtek 28. června 2012

Loučení.

Bydlím přímo naproti základní škole, kterou jsem sama navštěvovala. Každý rok mě obvykle 1. září budí vítání prvňáčků. Dnes mě probudilo loučení s deváťáky. Velká sláva, hudba, proslovy. S náma se nikdo neloučil. Neproběhl žádný ceremoniál, ani nic tomu podobného. Od posledního dne na základní škole mě dělí celých devět let - to znamená, že ti, co tehdy byli v první třídě, se dnes loučili. Ředitel školy dnes v proslovu k deváťákům zmínil takovou tu klasickou větu o tom, že jedna velká etapa končí a další začíná. A je to pravda. Pamatuju si jak jsem sama byla z přechodu na střední školu vyjukaná a jak "těžké" to pro mě v mnoha ohledech bylo. Celé to byl přelom - hlavně ono léto po skončení školy. Do té doby bylo všechno relativně snadné. Všechno bylo před námi, všechno se teprve mělo stát. Žádné vážné vztahy, nic co by se nedalo vrátit. Zrovna včera jsem o tom přemýšlela a říkala jsem si, že vlastně každá doba, která aktuálně probíhá nám přijde něčím těžká a složitá a až s odstupem času na ní vzpomínáme jako na tu nejlepší. Kdybych si mohla vybrat nějakou konkrétní dobu a do ní se vrátit, tak to bude určitě ono léto roku 2003. Léto, kdy jsem zažila spoustu dobrých věcí a kdy všechno byla ještě legrace.
No a když se podívám do dnešních dnů, tak mě vlastně jedna taková nová velká etapa taky čeká - takže je to takové symbolické. Vždycky něco končí a vždycky něco něco začíná. 
A některé věci se ani po těch devíti letech přece jen nemění....


úterý 26. června 2012

Něco z dětství.

Celá ta scrapbooková mánie mě přivedla k tomu, že jsem si prohlížela svoje starý sešity, kam jsem si lepila obrázky svých oblíbenců a tak. No a našla jsem při tom taky svůj Sešit na každou příležitost. Měli jsme se Sítou, každá svůj - psaly jsme do něj a lepily všechno možný, co jsme zrovna milovaly. Hrozně mě to pobavilo a říkala jsem si, že je to takovej můj první scrapbook. Tak jsem vám ten sešit pracně naskenovala (skener nějak nechtěl spolupracovat s mamky mininotebookem), vytvořila svoje první video v moviemakeru (takže omluvte tu amatérskost) a poprvé jsem něco uploudla na youtube. 
Ještě než se do videa pustíte:-). Je vidět jak se nám docela měnili preference, takže na začátku najdete hodně Divokýho anděla a samý náboženský věci (byli jsme trošku zblbý Milagros no:-D). Celkově nás hodně brali telenovely, jak uvidíte. Ke konci už jsou tam věci trošku zajímavější. 

- ano, milovali jsme všechny španělsky mluvící země a ty města a řeky jsme poctivě opisovali z Atlasů :-D
- většina textů ve španělštině jsou naše slovníčkový překlady:-D a nebo fonetický odposlech
- pandy jsem milovala už tehdy
- hrozně frčely takový ty rádoby vtipný smsky a bylo to v každým časopise
- psaly jsme se Sítou svoje vlastní telenovely
- milovala jsem a hrozně chtěla Siemens C35i :-D


čtvrtek 21. června 2012

Polentový speciál.

Polenta je kukuřičná kaše rozšířená především v severní Itálii a také v Chorvatsku, Rumunsku a Černé hoře, kde se podává jako silně kajmakem omaštěná kaše se sklenicí kyselého mléka. U nás se nejčastěji prodává jako instantní kukuřičná polenta, ze které se připravuje kaše, knedlíky nebo různé placky.

Polenta se podává buďto samostatně nejčastěji s pikantním sýrem gorgonzola a kvalitním vínem, nebo slouží jako příloha k masu, salátu či zelenině. Tato zdánlivě obyčejná kukuřičná kaše je ale také oblíbeným pokrmem Chorvatska, Rumunska, Černé Hory a Srbska, kde se však skrývá pod jinými názvy: palenta, pura, kačamak, bakardan nebo mamaligu.

Polenta je zdravý pokrm bohatý na bílkovinu a vlákninu, také na vitamíny a minerály.
(převzato z wikipedie)

A teď už naskenované recepty. Já  zatím zkoušela kaši a hranolky a obojí bylo výborné - obzvlášť jestli máte rádi kukuřici. Polenta určitě stojí za vyzkoušení :-)
Jinak místo parmazánu můžete použít jakýkoliv sýr, který máte rádi. Hranolky jsem s parmazánem dělala, ale do kaše jsem pak dávala normální eidam a bylo to dobrý taky. 

 

 

pondělí 18. června 2012

Mišmaš.

V pátek mi konečně dorazil SMASH :-) - neskutečně jsem se těšila až rozbalím krabici a podívám se na něj zblízka. Je jasný, že jsem si vybrala ten v Retro stylu. Docela se teď bude hodit, protože mě čeká spoustu nových věcí a budu do něj mít, co vlepovat a vpisovat. Dneska jsem si vytvořila první stránku.

 

První dovolenkové dny jsem strávila slunečným počasím a radostí z poslední páteční vykonané zkoušky. V pátek jsme s K. vyrazili ochutnat nové saláty v Mangaloo a dokoukali jsme Útěk do divočiny (moc moc moc doporučuju!). V sobotu jsme grilovali u kamarádů a koukali na fotbal a v neděli jsme vyrazili na výlet na Okoř (bohužel bez K., který zjistil, že má dneska ráno zkoušku) a podívat se na domek, co kamarádi právě koupili. Večer jsem byla totálně utahaná a s chutí po dlouhé době ulehla k televizi. 

Kukuřičná polévka z Mangaloo (výborná!)
Dneska jsem po obědě vyrazila k babi na zahrádku. Takže válečka, opalovačka, knížky, bazén a třešně. Zatím jsem hrozně spojená a doufám, že budou všechny dny tak vydařený. 
Předminulý víkend jsem trávila s K. u nás a vařila jsem po delší době zase polentu (kukuřičná kaše), jestli jste nezkoušeli, tak jděte do toho, je to hrozně dobrý, snadný na přípravu a dá se zpracovat na různý způsoby. Poprvé jsem z polenty dělala hranolky a tentokrát kaši - k tomu kuřecí prso plněný rajčátkama, bazalkou a mozzarelou.


Večer se chystám na Wanderlust (konečně jsou titulky). Zítra musím na poštu pro výpis z RT a ověřit diplom. Odpoledne si jdu pro zápočet a známku z Ekumeniky, do toho chci upéct konečně koláč s rebarborou a jahodama (jelikož mám všechny ingredience) a čeká na mě nová várka Mixitu k vyzvednutí. 

Ráda bych ještě stihla pár výletů (jeden určitě vlakový), přečetla nějaký knížky, setkala se s kamarády, dala si do kupy všechny věci a užívala si volných dnů. 

středa 13. června 2012

Všechno je jednou poprvé.

A rozuzlení je tady vážení :-).....
Ale začněme hezky od začátku. Nejdříve hermeneutika. Učení mě štvalo, ničemu jsem nerozuměla, ale byla jsem celou dobu relativně v klídečku. Pak jsem dorazila v den zkoušky do školy a tadá - klídeček zmizel a nastoupil stres. Bláznivá profesorka nás tam nechala navíc odsedět ještě poslední přednášku a až po ní přišla s testem + ještě mě a dvoum kluků oznámila, že jsme nebyli na nějakých přednáškách a musíme si napsat navíc další test, aby si ověřila, že jsme četli všechnu povinnou literaturu (výborně - hned se mi udělalo líp). Vtipně nám dali ještě vyplnit hodnocení předmětu předtím než začala zkouška - myslim, že paní bude mít nejhorší hodnocení z celý fakulty :-D. No nic, test započal. Všichni psali jak o závod, brali si další a další papíry (samozřejmě, že před hodinou všichni tvrdili, jak vůbec nic neumí). Já popsala dvěma otázkama ani ne jednu A4 - tahák jsem neměla, poznámky k opsání po ruce taky ne (jsem trochu podcenila), tak jsem se zvedla mezi prvními, odevzdala to a šla světem. Myšlenky pochmurné, jasná vidina neúspěchu a představa dalšího nesmyslného učení. Po příchodu domů jsem zjistila, že mám C (nechápala jsem, ale nadšená jsem byla obrovsky). Nálada se mi zlepšila o sto procent a tak jsem si aspoň mohla užít rozlučku s kamarádama, co v pondělí odlítali do USA na léto pracovat. 
Druhý den (čtvrtek) mě čekal pracovní pohovor - výběrové řízení na pozici pracovního konzultanta v organizaci, kde teď dělám pracovního asistenta. Neskutečná náhoda, osud mi dopřál a zrovna, když jsem potřebovala najít práci na plný úvazek, tak se u nás objevila volná pozice a navíc za docela slušný peníze (slušný v sociální sféře). Okamžitě jsem poslala životopis, motivační dopis a modlila se od prvního dne, aby   to vyšlo. Pohovor byl trochu peklo, dusili mě tam hodinu a půl - a to můžu být ráda, že jsem holky znala a probíhalo to vyloženě v přátelském duchu. Do dneška jsem měla znát verdikt. A po pohovoru mě čekala další zkouška - tentokrát taková spíš banální, kterou jsme dali levou zadní všichni. 
No a víkendu mě čekalo další perné učení na zkoušku z ekumeniky, kterou jsem měla včera (současně s tím druhým testem z hermeneutiky, na kterou mi nezbyl čas). Makala jsem, makala. Četla texty a vypisovala a byla jsem fakt poctivá, protože profesor je náročnej a na ústní pohovor už jsem jít pak fakt nechtěla. Test nás nakonec všechny stejně docela překvapil - 50 otázek (20 abc, 30 otevřených). Všechno jsem fakt nevěděla, ale nějak si poradila a dnešní verdikt je elitní skupina těch, co to napsali nejlíp (za B). Hahaha! I to  moje dohadování na seminářích tomu pomohlo. Takže v pátek poslední zkouška - tentokrát kolokvium na management a bude to všechno v cajku! :-) a o škole už snad neuslyšíte zase chvíli!
No a teď k tomu nejdůležitějšímu - výsledku výběrového řízení. Měla jsem maličko výhodu v tom, že už tam pracuju a práci znám, tak jsem si furt říkala, že prostě proč by mě nevybrali a tak. Na druhou stranu jsem si furt říkala, že se na to nesmim upínat (hahahah - už jsem měla naplánovaný stěhování, co si všechno koupim a tak:-D). No a dneska, když jsem po józe jela knihovny a z knihovny domů, tak mi na zastávce zazvoní telefon a je to jasný - dozvim se, jak to bude. "Tak ti Míšo volám kvůli tomu pohovoru - jsme se rozhodli, že tě teda bereme:-)" - JÓ JÓ JÓ JÓ JÓ - NEJVĚTŠÍ RADOST! 
Takže mám svoje první opravdový zaměstnání - zaměstnání, který jsem si vysnila, kde znám kolektiv a kde to prostě bude strašně príma (určitě že jo - trošku mám teď nadšenej pohled na všechno). A na podzim se budu konečně stěhovat do podnájmu a budu bydlet sama. Strašně nových věcí! Samozřejmě se toho všeho i trochu bojím (to je jasný) - čeká mě milion věcí, co se budu muset naučit a budu mít teď mnohem větší zodpovědnost za všechno. Teď se ale zatím na všechno fakt těším a jsem strašně zvědavá jaký to bude. 

Jedna nová velká etapa tak nějak začíná....


úterý 5. června 2012

Hermeneutika a jiné.

Učení na hermeneutiku vrcholí. Zkouška je zítra o půl druhé. Dala jsem tomu tři dny + zítřek a necítím se moc hermeneuticky znalá (mám pocit, že nikdy nebudu). Taktiku takovou nějakou mám, tak uvidíme, co na ní bude profesorka říkat :-D. Do toho mě čeká rychlé a okamžité učení na Ekumeniku, dočíst jednu celou a jednu skoro celou knížku na zkoušku z Managementu a aspoň jednou přečíst skripta na čtvrteční zkoušku z Diakoniky. Proč mám pocit, že času je nějak míň než věcí, co musím udělat. A to nemluvím o přípravě na tajemnou šanci, o které jsem mluvila minule a o které Vám povím až zjistím, jak dopadla. Zkrátka nestíhám nic, nic, nic... :-).


Jak jste si možná všimli na fotce, nemám svůj počítač. Porouchal se nějak - pravděpodobně disk nebo Windows (což mě přesvědčilo o tom, že příští nákup notebooku už bude pravděpodobně jablíčkový). Musela jsem si koupit externí disk a zachránit všechny data, no a teď budu měsíc čekat, než se nějak vyreklamuje. 
Kris včera na blogu postovala takovou věc o organizování, která se mi hrozně líbila, takže přidávám i já. Pokud cítíte, že žijete v naprostém chaosu a chcete s tím něco udělat, podívejte se Jak nejlépe zorganizovat všechny stránky svého života. 
Jinak jsem také objevila Goodreads. Nevím zda to znáte, ale je to výborná věc pro všechny čtenáře. Doporučí Vám to mraky knížek, podle vašeho hodnocení dosud přečteného - i podle žánru + se můžete inspirovat od lidí, co máte v přátelích. O tom, že máte všechno pohromadě, že si můžete zadat cíl, kolik toho letos chcete přečíst a sledovat jak jste na tom apod. ani nemluvím. Můj profil najdete TADY - ještě mi tam ale asi sto knih chybí. 
No a co jinak? Koukám teď po večerech na filmy, co už mi hrooozně dlouho leží v počítači: Snílci, Země hojnosti, Kdo seje vítr
Přemýšlím o tom, co bude a jak se všechno změní. 
Čtu.
Snažím se líp jíst.
V hlavě se mi rodí nápad na psané dílko konečně.
A tak normálně si žiju.... :-)