neděle 30. listopadu 2014

#100happydays - dokončeno!

Od 8. 8. do 15. 11. jsem fotila svých 100happydays. Ze 100 fotek se mi podařilo vyfotit 77. Největší krize nastala, když jsem doma ležela se spálovou angínou - nebylo zkrátka, co fotit. Těch pár dalších dní jsem nefotila většinou proto, že mi nebylo dobře či jsem byla po nějaké párty. Stejně jsem na sebe, ale pyšná, protože jsem to dotáhla do konce. Hned na začátku jsem měla chuť s tím praštit, protože jsem nevěděla, co každý den fotit. Hodně mi pomohlo myslet na to, že nejde o to, aby ta fotka byla hrozně umělecká a krásná, ale že jde o to, že fotím prostě něco, co mi ten den udělalo radost. Tak po měsíci už se z toho stal takový rituál a neměla jsem s tím problém. 
Proč byste něco podobného měli zkusit? Už jen proto, že je hrozně fajn každý den hledat něco pěkného a to i v den, kdy se vám zdá, že se kolem vás nic dobrého neděje. 

Tady je těch mých 77 šťastných dní!  





sobota 29. listopadu 2014

Co se stalo v listopadu.

Listopad se chylí ke konci a já vám dlužím aspoň nějakou rekapitulaci toho, co všechno se událo. 

Pracovně se listopad nesl v duchu konce našeho milého projektu Networking. Poslední přípravy na velkou akci, poslední vyplňování výkazů (slibuju, že je příště budu vyplňovat pravidelně a ne jednou za čtyři měsíce!). Celodenní seminář pro neziskovky se nám vydařil a přežila jsem i prezentování. Znáte Prezi? To je teď nový hit, co nahradí powerpoint! Včera teda tak nějak oficiální konec po dvou letech. Vzpomínám si, jak jsem na první poradě slyšela, co všechno nás čeká a přišlo mi to naprosto nerealizovatelný. A ono to nakonec všechno šlo (i když někdy ne tak hladce), velký dík za to patří naší JaněL, protože bez ní bychom to do konce nikdy nedotáhli (nebo určitě ne, tak úspěšně). 
Další velkou pracovní novinkou je má první cesta na EUSE konferenci do Lisabonu, která mě čeká v květnu. Trošku jsem tušila, že los padne na mě a trošku jsem se cukala, protože svojí english zkrátka moc nevěřím. Na druhou stranu je to velká výzva a výzvy se musí přijímat! Včera jsem vyplnila a poslala přihlášku a když mě vyberou, tak mě čeká taky vedení workshopu. V květnu budu stoprocentně pokáklá (hahahahahaha). 

Zvládli jsme i opožděnou halloween párty v převlecích, která padla na prodloužený víkend. Zase jsme hrozně jedli, pařili, odpočívali a koukali na pohádky (což T. nesl poměrně statečně). Konečně jsem měla šanci zrealizovat kostým z Pulp fiction a šla jsem za Miu. Bohužel jsme nesehnali paruku pro K. a tak jsme nešli v páru, ale to snad vychytáme do příště. Nově do našich tradičních dýchánků plánujeme taky vánoční večírek (jupí!). 


Ten samý víkend, co se konala halloween párty jsem taky dokončila svou 100happydays challenge. O ní chystám krátký samostatný příspěvek, kde uvidíte i všechny fotky. Nakonec jsem zvládla 77 ze 100. 

Na K. narozeniny jsem pověsila svou milovanou hvězdu a začala tak pomalu, ale jistě přivolávat vánoční náladu! Kdyby to šlo, mám jí tu celý rok. Po dvou letech jsem taky konečně koupila světýlka a omotala čelo postele (proč mi to trvalo tak dlouho?). 



Jak jste zjistili v minulém příspěvku, promovala jsem. Bylo fajn, že jsme to měli skoro všechny holky dohromady. Lehká nervozita z toho, abysme dodrželi všechen ten protokol a správně a nahlas řekli slib. Spolužák z teologie měl moc pěkný projev a vlastně mě překvapil i ten biblický o soli. Všichni byli nadšení, dostala jsem spoustu kytek, spoustu peněz a taky Parker propisku (a teď už jen psát, psát, psát). Škola už definitivně uzavřena a v knihovně jsou tubusy kompletní!


Během listopadu jsem přečetla dvě naprosto báječné knížky. Paměti imaginárního kamaráda, které mě donutli vzpomenout si na ty své kamarády (Holčičku a Dádíčka) a Muž jménem Ove, který byl stejně tak vtipný, jako smutný. Obě knížky vám s čistým srdcem doporučuji dál a pokud jste ještě neposlali dopis Ježíškovi, můžete je připsat na seznam. 

Viděla jsem Interstellar a byla jsem úplně paf. Dlouho se mi nestalo, že by film skončil, začaly titulky a v sále bylo naprosto ticho a nikdo se ani nehnul. Debatovali jsme o tom s K. celou cestu domů a v noci se mi o filmu i zdálo. Je to opravdu taková pecka, jak se říká a jděte na to do kina! 

Včera jsem udělala první várku vaječného koňaku (mňam). Dneska se chystám na koledy a pečení perníčků. První adventní víkend - konečně můžu udělat i výzdobu a v neděli zapálení první svíčky na adventním věnci. Letos jsem si ho nechala udělat od spolužačky ze střední, která je prodává na fleru a jsem z něj nadšená. 

Užijte si poslední listopadový víkend! Mě tenhle měsíc utekl hrozně rychle. 

úterý 25. listopadu 2014

Dneska promuju!

Ano, ano, ano. Konečně jsem se dočkala já i celá rodina (hahaha). Dneska máme velký den - konečně dostanu druhý a poslední tubus. 
Zatím tu sedím v pyžamu (naprosto divně máme promoci až ve tři odpoledne), poslouchám 1001 song you must hear before you die a pomalu připravuju, co je potřeba. Začínám cítit mírný neklid.
Oblečení leží rozložené na posteli, kabát je vyčištěný, nové kozačky jsou ještě v krabici. Na podpatky kašlu a beru baleríny. Promoční slib několikrát nahlas zopakován. 
Ještě včera jsem si říkala, že to vlastně ani moc neprožívám a podívejte se na mě dneska! Taková už jsem. 

Poslední dny byly dost hektické. Dlužím vám spoustu informací a ukončení 100 happy days. Nebojte, všechno bude!


pondělí 3. listopadu 2014

"11 let blogování"

Už v létě jsem si do kalendáře v telefonu zadala velkou upomínku na tenhle den. Pak jsem na to samozřejmě úplně zapomněla a dneska dopoledne mi v práci zazvonil telefon. 11 let blogování! Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Letos, přesně dnes - je to celých jedenáct let ode dne, kdy jsem napsala svůj první příspěvek na seznamáckém blogu s názvem My hippie world (najdete ho tady). 
Psala jsem o lecčem - o Nirvaně, o sobě, o kamarádech, o hudbě, o hippies, o naprostých bláznivinách, ale psala jsem. Více či méně, s menšími pauzami, občas s pochybamy zda to má smysl. Psala jsem a píšu už neskutečných 11 let! 

Děkuju za milé komentáře, děkuju za to, že mě čtete. Bez Vás by to nebylo ono! 

A tak tedy všechno nejlepší - My hippie world, Michelle!s Web, Wish. Hope. Life. 


sobota 1. listopadu 2014

Vítej listopade!

Snídaně s Návratem do budoucnosti (i když se špatným dabingem). 
Ode dneška konečně oficiálně uschopněná! Zázvor, mandarinky, vitamíny, laktobacily a activia dělají docela zázraky! 
Rodinný víkend začíná. Dnes vycházka v Uhří - s poutí a po letech taky domácími posvícenskými koláči a zítra oběd u rodičů K. Po dvou týdnech taky venku jinde než u doktorů.
První listopadový den!
Už za dva týdny budu věšet velkou vánoční hvězdu. Pomýšlím na vaječný koňak a vánoční písničky. V bullet journalu už mám stránku věnovanou vánočním dárkům. (teď už se to smí ne?)
Odhodlala jsem se a poprvé v životě upekla bagely. Bagely, co miluju a co se v Praze nedají skoro nikde koupit (vím jen o M&S). Napoprvé nebyly úplně dokonalé, ale na druhou stranu chuťově se jim nedalo nic vytknout - měla jsem ze sebe radost! 
Včera žádné převleky ani velká párty. Čeká nás to až za dva týdny a o to víc se těším.
Viděla jsem moc pěkný krátký film o malém chlapci a červeném balónku. Le ballon rouge z roku 1956. Vyšetřete si 34 minut, stojí to za to!
Mám za sebou 200 písniček ze seznamu 1001 songs you must hear before you die. Zrovna jsem v 60. letech a hrozně mě to baví.
Dočetla jsem první svazek Davida Copperfielda od Dickense. Druhý už mám rezervovaný v knihovně a vážně se na něj těším.
Uklížela jsem své krabice plné vzpomínek, cenností a věcí na scrapbooking. Mimo jiné jsem našla ručně psané dílko s názvem Květinová zátoka. Nedopsaný příběh o pětadvaceti ručně psaných stránkách! Sama jsem nemohla uvěřit, že jsem to vážně napsala, a i když je to hrozně špatný a takový pubertální, tak mi to udělalo velkou radost. 

Užívejte listopad...