pondělí 25. července 2011

Pohyblivý svátek

Ke knížce jsem se dostala díky filmu Město andělů. Pamatuju si jak se mi v knihovně dostala poprvé do ruky a jak krásně zvláštně voněla. Četla jsem jí už dvakrát a společně se Stařec a moře je to od Hemingwaye moje nejoblíbenější!

Dokud bylo ve městě tolik stromů, dalo se každý den vyhlížet, jestli už jde jaro, až jednou ráno je přinesl přes noc teplý vítr. Někdy je těžké, studené deště zase zahnaly, takže se zdálo, že už jaro nikdy nebude a že člověk přijde v životě o jednu roční dobu. To bývala v Paříži jediná opravdu smutná doba, protože to bylo něco nepřirozeného. Člověk čekal, že mu bude smutno na podzim. Každý rok kus člověka umíral, když ze stromů padalo listí a ve větru a ve studeném zimním světle trčely holé větve. Člověk však věděl, že jaro zase vždycky přijde, tak jako věděl, potom co řeka zamrzla, že jednou zase poteče. Ale když ty studené deště nepřestávaly, až jaro úplně zabily, bylo to stejné, jako když někdo mladý umře bez příčiny. 
Tentokrát ovšem nakonec přišlo jaro pokaždé, člověka však děsívalo pomyšlení, že málem nepřišlo. 


Ernest Hemingway


Nepřečtený dopis.

Poznala jsem tě, když mi bylo patnáct. V době, kdy jsem nosila vlnité vlasy, zvonáče a batikovaný košile. V době, kdy jsem věřila, že dokážu všechno na světě - kdy přátelství znamenalo nejvíc a celé jsme to měli ještě před sebou. Iniciativa i tehdy byla na tvé straně a když jsem si uvědomila, že i já bych o tebe měla zájem, bylo pozdě. 
Další setkání proběhlo o rok později - to už jsem za sebou měla první ročník na střední a ty jsi vycházel základku. Potkali jsme se na tvojí rozlučce, byl jsi rocker - dlouhý vlasy, bradka a tričko s metalovou kapelou. A zase jsme byli tam, kde předtím - jenže já už tehdy byla zadaná a i když mě to lákalo, věděla jsem, co chci. Vsadím se, že ty si to ani nepamatuješ. 
No a pak jsme tě potkala až po třech letech. Měla jsem za sebou zase první ročník, jenže tentokrát na Jaboku a ty jsi maturoval. Vlastně si jel na svůj pomaturitní večírek a já na akci s kamarádem. Byla to doba, kdy jsem byla třičtvrtě roku sama po šíleným rozchodu s P., ze kterýho jsem ještě rozhodně nebyla venku. Ty jsi vypadal jinak, usmíval ses a chtěl si moje číslo - a mě to zalichotilo, tak jsem ti ho dala. A tohle už by sis určitě pamatoval...
Ozval ses a šli jsme ven, klasicky jako všichni tady, zamířili jsme do lesáče. Šli jsme takhle asi třikrát a ty jsi to bral jako hotovou věc. Pamatuju si to úplně přesně, jak jsme seděli na lavičce u baráku a najednou mi došlo, že spolu vlastně chodíme, aniž bych věděla, jak se to stalo (později jsem vždycky říkala, že si mě zkrátka uhnal). Byl jsi hrozně nadšenej, milej a taky hodnej. Jezdil si pro mě a seznamoval se s mýma kamarádama. Byla s tebou legrace.
Jenže pro mě to pořád nebylo ono. Ještě pořád jsem doufala v něco, co se nemělo stát a dělala věci, který sis rozhodně nezasloužil (a o kterých bys snad ani teď vědět neměl). Byla jsem nepříjemná a taky pěkná mrcha. Vlastně se divím, že si se mnou ty dva měsíce vůbec vydržel. Až mnohem později mi došlo (spíš jsem si přiznala), že jsem s tebou byla prostě na truc a taky abych nebyla sama. 
Je to tři roky zpátky a stále se ti chci omluvit. Chci tak nějak vlastně "nahlas" říct, proč to všechno dopadlo jak dopadlo. Po určité době už mi ta omluva přišla zbytečná a proto píšu tenhle dopis, který si pravděpodobně nikdy ani nepřečteš. Promiň! Omlouvám se, protože jsi fajn kluk a nezasloužil sis to jak jsem se k tobě chovala. Možná na jiném místě, v jinou dobu..... Asi to tak nemělo být... 

Kdo ví.... třeba se potkáme zase za pár let........


středa 20. července 2011

Deštivý den v pyžamu.

Za oknem vydatně prší a já jsem v pět odpoledne stále v pyžamu. Zas tak úplně se neválím, jsem totiž "nemocná", takže ležím a po hodně dlouhé době koukám na televizi. Piju spoustu čaje a jím kuřecí polívku, co jsem si včera uvařila. Je to ta nejlepší polívka na světě (z Albert magazínu) a protože Vás mám ráda, přidávám recept (jen vyfocený, protože nejsem schopná jít k tiskárně a skenovat). Bolí mě hlava, dutiny a nemůžu se vysmrkat. Zkrátka klasika - každý rok musim být aspoň jednou o prázdninách nemocná (ach jo).


Když už teda musím ležet, tak jsem konečně změnila design, což jsem měla v plánu už dlouho. Líbí? Nelíbí? Mě moc:-D.

Noo a co se vlastně všechno událo bych Vám měla sdělit. Byl by to blog tak na kilometr, takže to asi zkrátím:-).

  • MFF Karlovy Vary - hahahaha, výlet se nám nakonec ze tří dnů zkrátil tak na jeden a půl. Lístky na filmy vůbec nebyly - nakonec jsme teda vyzískali ve stanovym městečku lístky aspoň na jeden film (Tenkrát v Anatolii). Snad ani nechtějte vědět jaký to bylo a o čem to bylo:-D. Ale jinak se mi tam moc líbilo, byla to vlastně docela dobrá párty a zážitek. Příště už tam asi ale nepojedu.
  • Pak jsme strávili nějaký dny na chatě s K. rodičema. Takže klasika - pití, petanque, teplo, jídlo, Česko, knížka, práce na zahradě....
  • Týden jsem pak byla v Praze, chodila do práce, uklízela vyklízela a HLAVNĚ byla na večeři v restauraci Čestr (patří pod Ambiente) - snad ani nejde popsat ten zážitek. Rozhodně nejluxusnější večeře v mým životě. Bylo to tam výborný, nekuřácký, moc milej personál, zajímavý prostředí. Dali jsme si tříchodový menu + dezert a po dvou a půl hodinách odcházeli zcela plni a spokojeni. Vřele doporučuju zkrátka!!!
  • Teďka o víkendu jsem jela po druhé už na Živohošť, jelikož K. jel na starej tábor, kam jezdil se podívat. Konečně jsem taky chytla počasí, že nebylo 10 °C :-) - dokonce jsem vlezla do vody. Táta vytáhnul člun, byla grilovačka a na baru jsem pak taky strávila pár hodin s drahýma spolužákama L. a M. V neděli mi pak akorát bylo celej den dost špatně nooo. 
  • Od pondělka (neděle večer) jsem zase zpátky v Praze. Konečně jsem po půl roce viděla Kristýnku svojí -> do knihovny jsem šli, na obídek, na Neviditelnou výstavu - skvělej zážitek!, nakoupili jsme si dobroty, večer si zahráli lístečkovanou a prokecali se až ke spánku. Včera taky nákupy nějaký :-), jenže to už mi bylo špatně a byla jsem nadopovaná práškama.
Dneska už teda hezky ležim, ať to vyležim. Koukla jsem se na Michael Jackson´s This is it a večer až mi K. přiveze další prášky a kapky do nosu se podíváme na Paula. 
Málem bych Vám ani neukázala svůj novej profil, co jsem vytvářela fakt asi 4 hodiny čistýho času -> CBDB!
A teď už jdu zase zalehnout (k Sexu ve městě asi) a odpočívat...

úterý 12. července 2011

Letní prázdninové dopoledne.

Ráno vstanete v půl devátý a jste čerstvě vyspalé. Práce je na dnešek zrušena, z venku na vás skrz žaluzie   probleskuje modrá obloha a sluníčko. Vezmete si knížku, u které vám zbývá posledních pár stran a v klidu jí dočtete v posteli. Zapnete notebook, prohlédnete pár stránek. Pustíte si oblíbenou hudbu. Umyjete si vlasy a v županu pak s mokrými vlasy posnídáte letní snídani (ovocný tvaroh a ovoce). Všechno je zkrátka takové letní prázdninové a vyvolává to ve vás pocit radosti...

Zbožňuju tyhle rána....

O prázdninách vždycky dělám velký úklidy - skříně a stolu, krabic pod postelí - zkrátka něčeho. Skříň už mám za sebou, rozloučila jsem se s velkým množstvím oblečení (na mě opravdu velkým) a udělala si v kupě oblečení konečně pořádek. 
Dneska se chystám na stůl, což je vždycky na dlouho, protože postupně vytahuju spoustu věcí, vzpomínám, pročítám a nutím se obsah stolu redukovat. 
V jednu mě čeká letní oběd s přítelem a na večer chystám drink a film u otevřeného okna. 

Léto a prázdniny jsou zkrátka ta nejlepší část roku. 
A blog právě (před třemi dny) slaví rok tady na blogspot!