úterý 23. listopadu 2010

Z celého srdce navěky.

Takovej den na nic dneska.
Včera jsem konečně měla možnost vyzkoušet ty pokladny v Tescu, kde si věci sami namarkujete a pak zaplatíte (hotově nebo kartou). Žádná pokladní, nic. Chvilku teda trvalo než jsme na to přišli a trošku nechápu jaktože se to nedá nějak "vošmelit", ale je to zajímavý.
Dneska jsem si byla pro výpis z rejstříku trestů. A vzpomněla jsem si jak jsem před dvěma lety na tom samém místě trnula jestli ho mám opravdu bez záznamu (:-D). Dneska mě to docela rozesmálo.
Už dlouhou dobu tu chci ventilovat nápad s Bazárkem. Říkala jsem si, že bych tady mohla prodat věci, co už nenosím nebo nechci za pár korun a poslat je zase dál. Tak se můžete vyjádřit jestli by o to byl vůbec zájem a já kdyžtak prohrabu skříň zase jednou:-).
Ač je to zvláštní (je listopad), tak mám v podstatě velmi dobrý období a jsem (dá se říct) šťastná (ťuk ťuk). Tak ať to vydrží (prosím)!
Těším se na hory. A teším se na narozky (a obvyklou procházku s teplým nápojem). Vlastně se těším i na Vánoce. Těším se na první výplatu a i když ještě ani nepadá sníh, tak zrovna dneska se moc těším na první jarní den.
Dneska je prostě den na postel, knížku a čaj.  
Dneska musím fakt fakt fakt dododělat a poslat ty věci na Dějiny filozofie!
Hrozně zanedbávám moleskine poslední měsíc a půl a nevim jestli si vůbec zasloužím nějaký nový... :-/.

Jsme jediné bytosti, které se smějí i pláčou.
Podle mě je to tím, že jsme jediné bytosti, které vidí rozdíl mezi tím,
jaké věci jsou a jaké by být mohly.
Slzy přinášejí úlevu. Smích přináší uvolnění.

(Robert Fulghum - Už hořela, když jsem si do ní lehal) 

sobota 20. listopadu 2010

Working Class Hero.

Mám práci. Mám práci, kterou jsem tolik chtěla. Mám práci, ktrerá mě bude bavit. Mám práci v oboru, který studuju. Když mi zazvonil telefon a řekli mi, že mě berou, skákala jsem po pokoji asi pět minut. Konečně si můžu odškrtnout jednu z nejdůležitějších věcí v to do listu. Od 1. prosince je ze mě tedy pracovní asistent:-).

Tenhle víkend trávíme v Radlicích (sami). K. je takovej nemocnej trochu, musíme to tu "trochu" poklidit, musím udělat ty interpretace. Venku je nejvíc hnusně. I takový víkendy tu máme.
Nádobí už jsem myla asi 3x. Brambory už jsou v hrnci na plotně. Teď ještě maso a zase tuňákový noky (to je tak, když si vyváříme každej svoje oblíbený jídlo). Prostě hospodyňka zase! :-)

Koukám po hrozně hrozně moc dlouhý době na Ally zase. Ten seriál je prostě dokonalej. Ally je jedna z mých nejoblíbenějších postav.
Jako mnozí z vás jsem taky viděla Social network. Byla jsem na to docela zvědavá (kamarádka, co to viděla dřív než já z toho byla docela zklamaná). Mě to nadchlo hrozně moc. Najednou mi facebook připadal úplně jiný než dřív. Když znáte všechny ty věci okolo.... Je v tom najednou mnohem víc.
Filmů jsem teď zvládla docela hodně takže tady jsou moje tipy: Ztraceno v překladu (2003), Baby boom (1987), Zlaté časy rádia (1987), Třpyt v trávě (1961), Majestic (2001).

No a teď už bych se zase měla vrátit k nějakým povinnostem:-). Hezkou sobotu všem!
Písničku od Johna Lennona z nadpisu si můžete poslechnout TADY.

středa 17. listopadu 2010

Party day.

K. má dneska narozeniny. Takže chlebíčkujeme, pijeme "kubíčko", válíme se u pohádek a prohlížíme starý fotky, kde je ještě miminko. Přijde mi to dneska až takový vánoční :-).
Byla jsem na nejvíc důležitým pohovoru na pracovního asistenta - práci, kterou fakt nejvíc chci a která by mě fakt hrozně bavila. Do pátku budu vědět jestli jsem po měsíci konečně něco našla a nebo jestli mě fakt čeká mekáč nebo kasa v Albertu:-).
Koupila jsem letos první vánoční dárek.
A taky jsem konečně oběhala v jeden den podstatný věci, který jsem chtěla udělat.
O víkendu se chystám konečně na ty filozofický texty a potom už na tu prezentaci na bakalářku.
Ač nechodím moc do školy a práci pořád nemám, tak nějak nestíhám vůbec psát (ani sem ani do moleskinu - ach jo).
Péťa měla narozeninky tak jsme se zas jednou docela pobavili a zrušili (já teda docela pěkně). Konečně jsem někomu mohla dát velkej muffínek se svíčkou k narozkám.
Docela jsem teď zase začala číst - teď se prodírám Větrnou hůrkou.
Stále se chystám upéct cookies - jen teď nejsem tak často doma a nemůžu si na to najít čas.
Začínám docela vážně uvažovat o tom, že začnu běhat - akorát by se mi hodil nějakej parťák, co má fyzičku jako já (lépe řečeno, nemá žádnou fyzičku). Přivedla mě na to knížka od Murakamiho, co jsem teď četla:-).
No takže tak to teď se mnou nějak je.... Příště už snad dřív než po deseti dnech;-)





pondělí 8. listopadu 2010

November rains.

Listopad nikdy neznačí nic dobrého. Kdybych měla říct svůj nejméně oblíbený měsíc, bude to právě listopad. Mám ho spojený se samými smutnými nebo špatnými věcmi. 
Začínám velmi zlehka pracovat na své bakalářské práci na téma Autismus a strukturované učení. Na zemi mi leží kupa knížek se záložkami a ve wordu jsem vytvořila titulní stranu a prohlášení. Nic moc - ale aspoň něco...
Potřebuju hnout s interpretacema na Dějiny filozie a taky potřebuju dovypálit všechny ty cd pro H.
Z to do listu jsem odškrtala teprve dvě věci (ach ach ach).
Sobotu jsem celou totálně proflákala s Kmotrem II. Uvařila jsme oběd, nechala se pohostit večeří a vypila flašku Moscata. Bylo to hodně fajn...
Při výběru knížek k bakalářce jsem objevila Nikdo nikde od Donny Williams. Kdyby jste měli možnost jí někde sehnat, tak neváhejte!
Filmy, knížky, filmy, filmy, filmy, knížky. Letos budu mít nejkratší seznam přečtený knih, co jsem snad kdy měla (vůbec mě to netěší!). 
Při cestě do školní knihovny mi najednou došlo, že jsem náš zlatý Jabok fakt dodělala a že něco už je vlastně za mnou. Ten pocit je tak bezva, že byste tomu ani nevěřili. Státnice mám sice pořád před sebou, ale ..... něco už zkrátka hotový mám....
Fotky dýňového koláče samozřejmě nemám (hrozně jsem pospíchala a nestihla jsem ho vyfotit). Ale chválen byl docela hodně, takže se toho vůbec nebojte - pokud jste takový kuchaříci jako já a rádi zkoušíte nové věci.
Nechápu jak se to mohlo stát, ale zapomněla jsem vám sdělit svůj příšerný zážitek s kadeřnictví. Nutně (opravdu nutně!) jsem potřebovala ostříhat ofinu a konečky. Šla jsem v podstatě k první kadeřnici, která se namanula, poblíž místa kde bydlím. Děs běs a hrůza. Po příchodu domů jsem při pohledu do zrcadla málem omdlela a následně nůžkama zastřihávala zuby na ofině. Potom mi to ještě jednou zastřihávala i ségra. Každopádně teď chodim s křivě ostříhanou ofinou a každým pramenem vlasů jinak dlouhym. Asi se už budu stříhat jenom sama - nebo fakt nevim. Tohle už NIKDY víc!
A v pátek jsme s Jančou byli na bleším trhu v Meet factory. Šli jsme tam zcela nečekaně a spíš tak jako ohlédnout situaci. Nakonec jsem si odnesla parádní Zara kalhoty za 90,- a šatičky za 47,- :-D. Tyhle akce máme v plánu navštěvovat od teď docela hojně. Bylo to velmi vydařené. Sice se prodíráte miliardami lidí, je vám vedro a musíte se pro ty nejlepší kousky prohrabat těmi šílenějšími + bojovat s ostatními o ty opravdu hodně dobré kousky, ale stojí to zato :-).

Teď už jdu na další čaj, kousek knížky a klasický večerní film.




čtvrtek 4. listopadu 2010

Friends Forever.

Jen tak sedět a popíjet.
Jen tak sedět a prokecat večer.
Prostě být jen tak společně!

pondělí 1. listopadu 2010

Something stupid.

Hodně jsem teď četla Sářin blog a docela ty její pocity chápala. A pak jsem nějak přes něčí blog narazila na Hanitu a všechno mi to vyrazilo dech. Nejde o lítost, která se objeví asi jako první, ale spíš o šok - o to, že si uvědomíte, že tohle prostě může potkat naprosto kohokoliv. A v zápětí příchází myšlenka: co kdybych to byla já? Jedna ze situací, které si prostě neumím naprosto představit - ani na moment. Věřím, že psychika v tomhle dělá hodně, takže ať už je Hanita sebevíc cizí člověk, tak držím palce (a to nejen jí, ale všem ostatním Hanitam, které teď musí čelit něčemu podobnému) ať to všechno zvládne a do toho Bostonu se vrátí.

Měli jsme ve čtvrtek Hamburgerovou sešlost (hamburgery na grilu a svařák) a sešli jsme se v sestavě jak nás čekají hory. Bylo to fajn a zase se na ty hory těším o něco víc. V pátek pak bylo nejvíc krásně, tak jsme vyrazili na takovou vyhlídku (nevim přesně kde to bylo už:-D), stavili jsme se na obědě, pak fotbal a pak už večer u K. 
V sobotu jsme to totálně proflákali (jak už jsem psala) a večer jsem shlédla svůj jubilejní 1000. film, který jsem pak ohodnotila na csdf. Byl to zrovna Život Briana - nejvíc ulítlá věc! 
Dneska jsem nakoupila poslední ingredience na pumpkin pie a zítra se do toho dám (dodám pak nějaký fotky snad). Taky jsem dostala neodolatelnou chuť na cookies s mlíkem, takže už vím, co bude po pumpkin pie na řadě. 
Zítra teda pečení, knihovna (snad i knížky na bakalářku) a pak randíčko úterní zase:-).

Vytvořila jsem si konečně to do list a musím na něm začít makat:-), vytvářím filmotéku pro K. rodinu, stále neúspěšně hledám nějakou brigádu (ach jo), chystám se zase začít trochu víc psát (povídky nebo tak) a ve čtvrtek konečně zase jednou naše trio vyráží ven (hrozně se těším!).