neděle 23. února 2014

Další nedělní ráno.

Miluju rána, kdy vstanu, jsem vzhůru už po osmé ráno a cítím se svěží. Skrz okna prosvítají sluneční paprsky a den začíná. Než vstanu, tak věnuju aspoň třicet minut čtení v posteli, pak sprcha a snídaně. 

Dopsala jsem si kupu přečtených knížek do svého starého sešitu. Probrala jsem desky plné plakátů a obrázků, které mi visely na nástěnce nebo na zdi, když mi bylo sedmnáct. 

V pozadí běží Gilmorova děvčata. 

Venku je krásně. 

Celá neděle je přede mnou. 

PS: Děkuji Saře za tip na knížku o životě Kurta Cobaina - Těžší než nebe

středa 19. února 2014

Try (Just a Little Bit Harder).

Ani nevím jestli jsem se tu o tom zmiňovala, ale k narozeninám jsem dostala od K. kuchyňský robot, který jsem si vždycky přála. Není to žádný velký krám, takže jsem ho nechala takticky přímo na kuchyňské lince a opravdu často ho používám, ať už na těsta, sníh, omáčky nebo smoothie. Smoothie se teď stalo troškou mojí posedlostí a dělám je hodně často. Experimentuju s ingrediencemi a momentálně zkouším přidávat do mixů taky zeleninu. Velkým překvapením pro mě byl mix avokádo a banán (1 avokádo, 1 banán, 1 bílý jogurt, lžíce medu, 400 ml pomerančové šťávy/kvalitního džusu, dvě kostky ledu), určitě zkuste - je to až ďábelsky dobré. 

Na internetu jsem objevila tenhle cute návod na papírové záložky do knih. Já záložek nemám nikdy dost a v podstatě v každé místnosti v bytě se mi nějaká válí. Nově jsem si včera přinesla jednu z Americké ambasády a tuhle si musím vyrobit. 

Nemůžu se dostat ke shlédnutí dalších filmů nominovaných na Oscara a taky jsem se rozhodla, že konečně postupně shlédnu všechny filmy, které mám třeba už i přes rok v počítači a které chci prostě vidět, i když to pořád odkládám. Začala jsem už o víkendu a viděla Maltézského sokola (jeden z prvních film noir), moc mě to nenadchlo, ale odškrtla jsem si další film na seznamu top imdb a moje skóre je 130/250 (no a dneska budu pokračovat). S K. jsme nedávno viděli Zlodějku knih, kterou jsem také četla a nedokázala jsem si představit jaká bude filmová verze. Někdy je lepší očekávat méně a člověk je pak příjemně překvapen. Knížka je samozřejmě bezkonkurenční, ale i film stojí za vidění. Milé mi přišlo pokračování Before sunrise a Before sunset, film Before midnight - ze všech dílů asi nejslabší, ale vůbec ne špatný. 


Zbývají nám dvě poslední lekce salsy, protože pak jedeme na hory a přijdeme o tu poslední. Začíná to být čím dál tím těžší a na konci minulé lekce jsme se zas strašně ztráceli. Obdivuji páry, co to tam roztáčí a ještě u toho na sebe stíhají zamilovaně hledět (nechápu!). Řekla bych, že už je poměrně jisté, že salsa mástři z nás opravdu nebudou. Na druhou stranu je to dobrá zkušenost a v šedesáti budu moct vnoučatům vyprávět, jak jsem se učila salsu. 

Objevila jsem úplně náhodou kavárnu Café Modi, kde jsem byla už dvakrát a hodlám se tam dále vracet. Příjemné prostředí, dobré ceny, dobré jídlo a dobré limonády. Pokud se pohybujete někde poblíž Karlova náměstí, tak tam určitě zavítejte.



Dort pro mamku, co jsem pekla podle Kitchenette se mi nad očekávání povedl a všichni jsme si na něm moc pochutnali. Díky kávě s rumem, kterou se korpus poléval, nebyl vůbec suchý. Čokoládu jsem koupila nějak extra kvalitní, protože krém jsem měla hrozně tmavý oproti originálu, ale dobrý byl i tak. Nejvíc práce na něm bylo asi s krémem a pak s rozřezáváním korpusu - na to bych potřebovala nějaký fígl. Zcela nepochopitelně, ač jsem dort i krásně nazdobila kytičkama, jsem ho pak vůbec nevyfotila (bohužel). Takže vám svůj výtvor nemůžu ani ukázat.

Už jen devět dní a jedeme do Alp. Poslední dobou je mi zas docela fajn. Omezuju sladké! Dostala jsem letos první tulipány. Rozbily se mi najednou troje boty! 


pondělí 17. února 2014

Ranní jóga.

Už mám za sebou dvě lekce ranní jógy pro zdravá záda. Opět chodím do studia Yogaspace, které se jen přestěhovalo od Švandova divadla pod Muzeum. Cena i místo jsou pro mě víc než přijatelné a tak každé pondělí vstávám v 6:15 a s úsměvem vyrážím protahovat svoje bolavá záda. 

Opravdu se věnujeme především protahování zad a po obou lekcích jsem odcházela příjemně namožená. Moc se mi líbí prostředí, které je takové čisté, bílé a klidné s tlumeným osvětlením. Během lekce nám do místnosti postupně proudí více sluníčka a den jakoby teprve opravdu začínal. 

Na lekce nás chodí šest (pět žen a jeden muž), ideální počet. Lektorka je mladá slečna, která na mě působí trošku nepřístupným dojmem, ale její vedení lekcí mi vyhovuje - i to, že chodí a opravuje nás.

Do práce chodím uvolněná, v dobré náladě, se sluníčkem v zádech. Mám čas si pročistit hlavu a užít si doznívající pocit z relaxace. 

Překvapuje mě, že mi ani nevadí ranní vstávání a to se K. vrací z nočních směn v rádiu, takže jsem většinou vzhůru tak od čtvrt na šest. Jsem ráda, že jsem se konečně donutila a šla do toho.


neděle 16. února 2014

Londýn 2014 - část 2.

Páteční odlet ve 12:40. Já jsem samozřejmě týden před odletem onemocněla a odjížděla se zánětem dutin. Jak už jsem se tady zmiňovala, tak události předcházející tomuto víkendu byly celkově takové nešťastné a tak jsem odjížděla v ne moc dobrém rozpoložení. Vzala jsem si dva dny sick days, snědla tolik ovoce, že tolik jsem ho asi nesnědla za celý život, cpala jsem se Preventanem akut, brala vitamin C, pila litry zázvorového čaje, ale moc fit jsem stejně nebyla. Nicméně ráno pro mě přijeli naši a ségra a vyrazili jsme.


Nerada lítám letadlem a pokaždý se hrozně bojím, ale dvě hodinky uplynuly docela rychle a před druhou hodinou už jsme ukazovaly pas na letišti Gatwick. Začal můj mluvící/vyřizovací maratón všeho, protože jediná z naší skupinky mluvím anglicky. Vyzvedly jsme kufry, lístky na vlak - všechno jsme krásně našly, je to tam dobře značené. Vlak nám jel v podstatě hned, jak jsme přišly na nástupiště. První rozkoukávání po okolí, první kafe a svačina. Na Victoria station jsem si vystála dlouhou frontu na Oyster card, kterou jsem nabila na 20 liber a mohly jsme vyrazit k metru. První čaj, trošku zahřátí a dopování práškama. Metro pro nás bylo docela zážitkem, je to tam všechno takové úzké, těsné, zalidněné a je tam oproti venku velký teplo. Zajímavé, jak metro nikdy nepřijede z toho směru, co čekáte.


Hotel byl asi 10 min. chůze od metra a okolí vypadalo mnohem sympatičtěji než jsem čekala.  Na recepci jsme zjistily, že místo jednoho čtyřlůžkového pokoje někde v suterénu se společnou koupelnou na chodbě, dostaneme dva dvojlůžkáče ve druhém patře s koupelnou sice na chodbě, ale jenom pro nás. To bylo hodně milé, protože naše maminy se zas tak neznají a přece jen jsem se toho trošku obávala. Chodby uzounké, schody vysoké, pokojíky mrňavé a docela vymrzlé. V Londýně jsou všichni hrozně otužilý, chodí na lehko a v podstatě nemají topení (nechápu :-D). Ale na přespání to bylo naprosto dostačující a hotel bych klidně doporučila. Trošku jsme se rozkoukaly, odložily kufry a zase vyrazily ven - směr nákupy.


První zastávka Oxford street a Primark. Mraky lidí, mamina z toho byla trošku na prášky. Času jsme tolik neměly, protože jsme se chtěly ještě přesouvat do obchodního centra Westfield, které bylo dalších 20 min. metrem. Něco jsme nakoupily (plátěnky, trička s dlouhým rukávem, spodní prádlo) a jely zase o důlm dál. Westfield je opravdu velký. V rukách jsme táhly tašky, bolely nás nohy. První zastávka byly potraviny M&S - ovocný salát a voda! Další na řadě bylo hledání Lushe - v mapách se orientuju docela v pohodě, ale mapa Westfieldu to bylo fakt scifi! Nakonec se zadařilo, vyndala jsem svůj notýsek a začal můj nejdražší nákup tohohle víkendu (nakupovala jsem totiž i pro kamarádku). Přivezla jsem si šampony Seanik a Rehab, odličující mléko 9to5 (které tak vychvaluje Nat) a pleťovou vodu Breath of fresh air. Nákupní seznam jsem měla delší, ale čeká mě ještě cesta do Skotska, tak jsem si něco nechala na tam. Prošly jsme ještě pár obchodů s oblečením a Paperchase, kde jsem byla ze všeho unešená a nakonec jsem si tam koupila jen pár pohledů. Pak večeře - nějaká čína a mexiko (jak tradiční, že) a naprosto utahané jsme se vydaly v dešti zase do hotelu. Dorazily jsme něco po desáté, vysprchovaly v ledové koupelničce a usnuly asi za tři vteřiny. Už v tuto chvíli jsem tušila, že s hlasem jsem na tom dost špatně.


Ráno jsme se samozřejmě probudila bez něj a pouze jsem šeptala. Šeptat v angličtině, aby vám lidi rozuměli je dost náročné! Snídaně, kterou jsme měly v ceně hotelu se konala v malé kuchyni, kde byly pouze tři stoly (ano přesně tak TŘI) - nebudete se jistě divit, že jsme se tam nevešly a že u nich bylo plno. Jedly jsme tedy u nízkého stolku v recepci (tohle považuju za největší mínus hotelu). Ségra mě instruovala k nákupu špuntů do uší, takže ještě před památkami mě čekalo šeptání v lékárně a domlouvání se o věci, kterou jsem snad nikdy nekupovala ani v Čechách (zadařilo se ale). 

První naší zastávkou byl Tower. Na všechny památky jsme měly jen jeden jediný den, takže nebyl čas je prohlédnout nějak zevrubně a musely jsme se spokojit jen s pohledem zvenku. Následoval Tower bridge. První nadšení a focení. Začínáme Londýn milovat. Nakoupily jsme si první turistické pohledy a vyrazily jsme k Westminsteru. Všechno je to takové jiné než, když to vidíte na fotkách - najednou jste přímo TAM a stojíte u TOHO. Big Ben a London Eye. Vyšlo nám skvěle počasí, takže zbytek jsme daly pěšky. Od Westminsteru k Buckinghamu, akorát na výměnu stráží. Tolik lidí! Překvapilo nás, že to není nijak honosná budova. Pěšky pak na Trafalgar a z Trafalgaru na Picadilly, které je přímo mrňavé. Zastávka na kafe, čaj a občerstvení v kavárně Pret (mňam!). V tuhle chvíli se mění moje plány a protože ostatní chtěly jít spíš nakupovat, tak na Nothing Hill, katedrálu a Harryho Pottera už nedošlo. Místo toho po druhé Primark a Oxford street. Hodně mě nadchlo knihkupectví - mohla bych tam bydlet. Kolem páté už skoro nemůžeme chodit, takže přichází na řadu večeře. Vybraly jsme si restauraci hned naproti Primarku Garfankel's. Byla to dobrá volba - daly jsme si fish and chips a sausage and mash. Všechno výborné, milá obsluha, příjemné prostředí. 
Na hotelu jsme trošku pobalily, vyzkoušely všechny nakoupené věci a v devět už jsme byly tuhý. Můj hlas jásá, že má oraz!








V neděli jsme se probudily do deště a asi šesti stupňů (vím no, v Praze bylo asi mínus osm, ale z dvanácti na šest je taky docela rozdíl). Na snídani jsme chytly dokonce i stůl a mohly jsme se konečně v klidu najíst (na výběr byly toustové chleby, cereálie, jogurty, wrapy, wafle, sýr, šunka, máslo, džemy - taková ta klasika). Po snídani jsme zašly vrátit Oyster card - ze které nám vrátili 11 liber a nakoupit nějaké potraviny. Hodně mě nadchnul velký výběr a kvalita potravin - jsem zvědavá, jestli to takhle bude někdy i u nás. Nakoupila jsem si čokolády, cheddar, chocolate chips na pečení a instantní chai tea. V hotelu jsme ještě dobalily a v jedenáct už nás čekalo odhlašování z hotelu. Autobus na letiště nám měl jet až ve 14:47 a venku šíleně pršelo, takže jsem ještě přes wifinu hledala nějaké blízké obchodní centrum, kde bychom těch pár hodin mohli zůstat. Našla jsem nějaký Boxpark, který měl být asi 2 km od hotelu a pán na recepci mi řekl, že tak 15 min. pěšky. No - šly jsme asi 45 min., šíleně jsme promokly, promrzly a z kufrů se dala vylívat voda. Boxpark byl opravdu menší park z plechových krabic, kde byly obchody - místo na schování žádné (přišlo zoufalství). Okolní kavárny plné (protože prší, že jo!). Tak jsme počkaly na autobus (aspoň jsme teda jely tím klasickým červeňákem), svezly se zase zpátky a zakempovaly to v McDonaldu (na 2,5 hodiny - moje nejdelší návštěva McD v životě). Uvnitř se netopilo - klasika, takže jsem tam seděla v kabátu, pila čaj a modlila se, abych nepřijela se zápalem plic (v tuhle chvíli už jsem byla docela na pokraji svých sil). Na lístku na autobus stálo, že máme být na zastávce 15 min. před odjezdem a ze zážitků Nat jsem usuzovala, že autobusy v Anglii jezdí zásadně dříve. Po třiceti minutách čekání na zastávce plné lidí (pořád pršelo) přijel autobus, který jel na letiště, ale když se pan řidič podíval na náš lístek, tak nám oznámil, že mají zpoždění a on je bus, který měl jet před tím naším, takže nás vzít nemůže a musíme počkat na ten náš. Začínáme se trošku bát jestli se dostaneme včas na letiště a jestli nás ten další autobus opravdu vezme. Nakonec teda přijel a vzal nás a dokonce se v něm topilo!, takže na letiště jsme se dostaly a vlastně jsme tam nemusely aspoň moc dlouho čekat na odlet. Poslední sváča a kafe v Pret a pak už hledání gatu. Stansted je neuvěřitelně velký letiště (měl 99 gatů a jezdilo se na ně takovým letištním metrem). Dokonce jsme chytli dobrej vítr a do Prahy jsme přiletěly o půl hoďky dřív než bylo v plánu. 



Nemohla jsem sice mluvit další tři dny, ale výlet to byl úžasnej. Určitě se vyplatí jet na víc dní než na víkend (rozhodně do Londýna ještě budu muset jet). My jsme to měly všechno hrozně hektický a přijde mi, že jsme neměly vůbec klid si to užít pořádně. Jestli podobný výlet plánujete, tak určitě neváhejte, rozhodně to stojí za to.

Snad vás ten vyčerpávající popis neunudil k smrti, ale říkala jsem si, že mě by před cestou něco podobného pro představu docela bodlo. 

pátek 14. února 2014

Londýn 2014 - část 1.

O tom, že se chystám do Londýna jsem se tu zmiňovala hned několikrát a samotné cestě předcházelo hodně příprav. 
Někdy ke konci září mě při setkání žen naší rodiny napadlo - proč nekoupit letenky a nejet do Londýna na nákupy (v podstatě jsem to měla v hlavě už pracovní návštěvy ve Skotsku). Mamka i ségra se toho okamžitě chytly a nadšeně souhlasily. No a napadlo nás, přizvat k tomu i K. mamku, která se v té době slunila někde v Turecku. Když se vrátila, tak se k naší výpravě ráda připojila a já jsem nelenila a začala jednat. 
Jednoho večera jsem impulsivně otevřela stránky letuska.cz a zadala do vyhledávače lednový termín do destinace Londýn. V plánu bylo letět v pátek dopoledne tam a v neděli večer zase zpátky. Našla jsem letenky za 2000,- a i když jsme měli letět na jedno letiště a zpátky zas z jiného - nebylo, co řešit. 
Easyjet sice nabídl letenku za dva tisíce, ale při dalším proklikávání a nákupu zjistíte, že v ceně je jen příruční zavazadlo a za kufr si musíte připlatit dalších 790,-. Nedalo se nic dělat, jeli jsme tam nakupovat, takže bez kufrů to nešlo. Letenky jsme tedy měli koupeny někdy na začátku října na víkend 24. - 26. 1.
O pár dní později jsem zabrousila na booking.com a vybrala dva cenově dostupné hotely se snídaní, z nichž jsem dala naší ladies partě vybrat. Vyhrál to nakonec ten o malinko dražší, co se nám zdál kvalitnější a vlastně měl i lepší polohu - Plaza London Hotel u stanice metra Bethnal Green na Central line. 
Asi tak měsíc a půl před odjezdem jsem začala plánovat, kam půjdeme nakupovat, jak to bude s lístky na metro a omrkla jsem, jak se dostaneme z letiště a na letiště. Od Nat jsem získala cenné rady, které jsem si zapsala na papír (Urban Outfitters, TK Maxx, Paperchase, Westfield London). Vytiskla jsem si plánek metra a mapku s cestou k hotelu. 
Tři týdny před odjezdem jsem koupila lístky na rychlovlak z letiště Gatwick (jeden vyšel na 328,-), vyplatilo se koupit je dopředu online. Dostala jsem rezervační číslo a lístky jsem vyzvedla přímo tam. Na Stansted samozřejmě zrovna 26. ledna nejezdily žádné vlaky (proč, to jsem se nedozvěděla) a musela jsem najít nějaký autobus. Ten nám jel nakonec dokonce ze stanice, která byla relativně kousek od našeho hotelu (jeden vyšel na 272,-). Hodně mi při tomhle plánování pomohli stránky MintyTrips. Oyster card jsem se rozhodla koupit a nabít až na místě. 
Tři dny před odjezdem nás čekala výměna peněz. Kvůli předpokládaným nákupům jsme vyměňovali poměrně dost peněz (od 5 do 7 tisíc každá), což považuju za docela dost peněz na dvou a půl denní výlet. Rozhodně nedoporučuju směnárnu v Centru Chodov! - pán byl neuvěřitelně nepříjemnej a sprostej a museli jsme nakonec do KB, kde si sice berou poplatek za výměnu, ale paní byla velmi ochotná a milá.
No a nakonec mě čekalo naplánovat na jaké památky se půjdeme podívat a jak je seřadit za sebou, aby jsme ušetřili, co nejvíc času. Hodně jsem s tímhle otálela, ale nakonec to nebyla taková hrůza jak jsem myslela. Spolupracovala jsem s mapkou metra, notýskem od Jane a průvodcem, který jsem si půjčila v knihovně (jinou mapu Londýna jsem neměla, ani nepotřebovala). Plán byl následující: 

Výňatek z mailu večer před cestou

V nejvíc úžasném notýsku od Jane jsem měla tipy na to, kam na jídlo, kam nakupovat a kam na památky. Já jsem si do něj ještě připsala plán naší cesty po památkách a seznam nákupu do Lushe. Sbalila jsem kufr, léky, připravila pas, letenky, průvodce, všechny lístky a papíry, svačinu, upekla jsem New York Times chocolate chip cookies a nervózně čekala na ráno a cestu na letiště. 


čtvrtek 13. února 2014

Zapečené nachos.

A máme tu další ze série vyzkoušených receptů. Tentokrát je to něco z Albert magazínu. V listopadu jsem začala vytvářet kuchařku pro svou sestru a kamarádku a jeden z receptů, který jsem jim tam přidala, byl právě tenhle. Už, když jsem ho opisovala, tak jsem si říkala, že to vlastně není špatný nápad a za pár dní jsem ho sama vyzkoušela. Teď v neděli jsem ho dělala znovu, jen s malou obměnou. 

Původní recept:
1 lžíce olivového oleje
100 g cibule
1 lžička mleté papriky
Slané nachos (115 g)
Jedno větší kuřecí prso (160 g)
Rajčatová pasata (400 g)
Cheddar (60 g)

Do pekáčku, který jsem ani jednou nevymazávala (ale možná by to za to stálo) jsem nasypala nachos a odložila stranou. Ve vodě jsem si uvařila kuřecí prso, které jsem pak nahrubo nastrouhala. Na pánvi jsem si rozpálila olej, přidala jsem cibuli a chvilku jí opekla. Na ní jsem nasypala papriku, přidala maso a promíchala - chvilku opékejte. Poté přidejte rajčatovou pasatu a nechte provařit. Směs dejte na nachos, posypte sýrem a chvilku zapékejte v troubě.




Inovovaný recept:
Pytlík a půl slaných nachos (balíček po 100g)
500g hovězího mletého masa
Loupaná rajčata v plechovce
česnek
koření (bazalka, oregano, na špagety)
celer
mražená zelenina (hrášek, kukuřice, mrkev)
cheddar
sůl, pepř

Nachos opět dáme do pekáčku a dáme stranou, troubu předehřejeme na 160 stupňů. Na pánvi jsem si osmahla do zlatova osolené a opepřené hovězí maso. Do kastrůlku jsem si dala vařit do vody mraženou zeleninu. Mezitím jsem si v robotu smíchala rajčata, česnek, koření, celer – směs jsem osolila a opepřila. Hotovou omáčku jsem pak přelila na pánev k masu a nechala chvilku provařit. Masovou směsí jsem pak přelila nachos, posypala jsem povařenou zeleninou a nastrouhaným sýrem. V troubě stačí tak 15 min. zapékat, aby se rozpustil sýr a vykukující nachos trošku zezlátly. 



PS: V sobotu se chystám péct ořechový dort podle Kitchenette pro mamku k narozeninám, držte mi palce!

středa 5. února 2014

Something she has to do.

Jsem na smrt unavená. Tak unavená, jako jsem snad nikdy nebyla. Už tři noci nemůžu spát a začíná to být opravdu vyčerpávající. Jestli to tak půjde dál, tak budu muset zase přesedlat na své oblíbené Big Shocky Orange a kafe, který nepiju, protože je mi po něm blbě. Držte mi palce dnes v noci, protože zítra jsem v práci asi deset hodin a pak frčím na salsu. 

Poslední týdny a dny stály za nic. Byla jsem nešťastná, smutná, zoufalá, bezmocná a v útlumu. Nemohla jsem ani číst ani poslouchat hudbu, nemohla jsem vůbec nic. Jen sedět a brečet. Pár dní už je to o něco lepší, ale pořád tak trochu nevím, na čem jsem a co ještě přijde. A asi se bojím zeptat. Někdy je mezičas to nejlepší, co se v danou chvíli nabízí a někdy je trochu frustrující. 

Londýn byl skvělým oddychem a únikem pryč. Nebojte se o nic nepřijdete, chystám o výletu samostatný článek. 

Po dvou letech jsem se konečně zase odhodlala. Úplně náhodou jsem našla přesně tu vyhovující jógu, kterou jsem chtěla a impulsivně se na ní přihlásila a zaplatila jí. Už v pondělí mi zase začínají ranní lekce a ač vstávání bude peklo, tak už se na to neskutečně těším. Jsou to lekce od stejného studia, jako jsem chodila minule, které se přestěhovalo a sídlí teď v ulici Politických vězňů, což mám blíže domovu. 

Snažím se teď dělat víc věcí sama pro sebe, protože mám pocit, že věci, které vkládám do ostatních se mi nevrací - ba naopak. Asi bych se měla začít mít víc ráda!

Začínám se blížit k realizaci výzkumu k diplomce a stále mám pocit, že jí v dubnu nemůžu mít hotovou, svázanou a odevzdanou. MUSÍM! Nikdy v životě jsem si nemyslela, že něco takového řeknu, ale začínám mít ráda paní BB. Hrozně mi s diplomkou pomáhá (a to není má vedoucí) a vždycky z těch konzultací od ní odcházím hrozně povzbuzená. Už, aby aspoň tohle bylo za mnou!

Pomalu se blíží finále HIMYM, a i když na poslední série (obzvlášť tu poslední) docela nadávám, tak mi při sledování nejnovějšího dílu, bylo tak nějak líto, že to všechno skončí. Mám se sledováním tohohle seriálu spojeno hodně vzpomínek a bude to hodně zvláštní až bude fakt konec. 

Miluju opatovskou knihovnu. Poprvé jsem vařila hovězí vývar a jáhly. Viděla jsem oba díly Hunger games a byla příjemně překvapena. Objevila jsem Sherlocka! Čeká mě první setkání s Jane. Mám nikdy nekončíčí rýmu. O víkendu další Sokolský ples. 

Chtěla bych teď aspoň tři měsíce přeskočit....