Grey days. Grey times.

Všechno je teď nějak špatně. Nic se nedaří. Nic není tak jak by mělo být. Celý minulý týden jsem byla úplně mimo a zase na mě padly moje nemilé "stavy". Když jsem myslela, že už to bude dobrý - tak zase není. Říkám si: BOJUJ! DĚLEJ NĚCO! Ale když člověk bojuje a něco dělá a ono se pořád nic neděje a je to jen horší a horší, tak začíná rezignovat. Tohle je sudý rok, sudý roky by měly být dobrý. Je půlka února a je to všechno pořád hrozný a hrozný a ještě horší. No říkám si, že celý rok tak přece vypadat nemůže, ale moje pozitivní myšlenky mi teď z hlavy nějak nechtějí ven. Takže si po většinu času zoufám, koukám do blba, brečím nebo se lituju. Nejsem schopná dělat věci, který bych dělat měla a tím, že je nedělám je zase všechno horší - stává se z toho začarovanej kruh. Doufám prostě, že si to teď všechno nějak vyberu a pak budu hrozně dlouho dlouho předlouho šťastná a když ne, tak nevim a radši ani vědět nechci.

No a tím končím svůj totálně nejvíc zoufalý příspěvěk po hrozně dlouhý době a jdu se vrátit k svýmu momentálně příšernýmu životu.