Nepřečtený dopis.

Poznala jsem tě, když mi bylo patnáct. V době, kdy jsem nosila vlnité vlasy, zvonáče a batikovaný košile. V době, kdy jsem věřila, že dokážu všechno na světě - kdy přátelství znamenalo nejvíc a celé jsme to měli ještě před sebou. Iniciativa i tehdy byla na tvé straně a když jsem si uvědomila, že i já bych o tebe měla zájem, bylo pozdě. 

Další setkání proběhlo o rok později - to už jsem za sebou měla první ročník na střední a ty jsi vycházel základku. Potkali jsme se na tvojí rozlučce, byl jsi rocker - dlouhý vlasy, bradka a tričko s metalovou kapelou. A zase jsme byli tam, kde předtím - jenže já už tehdy byla zadaná a i když mě to lákalo, věděla jsem, co chci. Vsadím se, že ty si to ani nepamatuješ. 

No a pak jsme tě potkala až po třech letech. Měla jsem za sebou zase první ročník, jenže tentokrát na Jaboku a ty jsi maturoval. Vlastně si jel na svůj pomaturitní večírek a já na akci s kamarádem. Byla to doba, kdy jsem byla třičtvrtě roku sama po šíleným rozchodu s P., ze kterýho jsem ještě rozhodně nebyla venku. Ty jsi vypadal jinak, usmíval ses a chtěl si moje číslo - a mě to zalichotilo, tak jsem ti ho dala. A tohle už by sis určitě pamatoval...

Ozval ses a šli jsme ven, klasicky jako všichni tady, zamířili jsme do lesáče. Šli jsme takhle asi třikrát a ty jsi to bral jako hotovou věc. Pamatuju si to úplně přesně, jak jsme seděli na lavičce u baráku a najednou mi došlo, že spolu vlastně chodíme, aniž bych věděla, jak se to stalo (později jsem vždycky říkala, že si mě zkrátka uhnal). Byl jsi hrozně nadšenej, milej a taky hodnej. Jezdil si pro mě a seznamoval se s mýma kamarádama. Byla s tebou legrace.

Jenže pro mě to pořád nebylo ono. Ještě pořád jsem doufala v něco, co se nemělo stát a dělala věci, který sis rozhodně nezasloužil (a o kterých bys snad ani teď vědět neměl). Byla jsem nepříjemná a taky pěkná mrcha. Vlastně se divím, že si se mnou ty dva měsíce vůbec vydržel. Až mnohem později mi došlo (spíš jsem si přiznala), že jsem s tebou byla prostě na truc a taky abych nebyla sama. 

Je to tři roky zpátky a stále se ti chci omluvit. Chci tak nějak vlastně "nahlas" říct, proč to všechno dopadlo jak dopadlo. Po určité době už mi ta omluva přišla zbytečná a proto píšu tenhle dopis, který si pravděpodobně nikdy ani nepřečteš. Promiň! Omlouvám se, protože jsi fajn kluk a nezasloužil sis to jak jsem se k tobě chovala. Možná na jiném místě, v jinou dobu..... Asi to tak nemělo být... 

Kdo ví.... třeba se potkáme zase za pár let........