Velký výlet naplánovaný během pár dní. O Gardalandu jsme přemýšleli už docela dlouho a proč se vláčet tak daleko na otočku, když hned vedle je krásné velké jezero a o kousek dál Verona.
Ubytování jsme si zarezervovali asi dva týdny dopředu na booking.com. Kdyby jsme chtěli jet příště, tak bych šla asi do apartmánu pro pět až šest lidí (ty chce, ale rezervovat dříve, zvlášť v sezóně). Nakonec nám přišel za dobrou cenu tříhvězdičkový hotel Krystal v městečku Bussolengo. Bylo to tam čisté a v ceně byla ucházející snídaně. Jezero i Gardaland byly asi 30 min. autem od hotelu.
Na cestu jsme vyrazili ve čtvrtek asi v půl dvanáctý v noci. Jeli jsme dvouma autama v pěti lidech. Předpoklad bylo, že pojedeme 7,5 maximálně 8 hodin, s tím, že tam přijedeme hodně brzo ráno, dáme si chrupku v autě a půjdeme do Gardalandu. Nakonec se to samozřejmě protáhlo a jeli jsme asi jedenáct hodin. Takže jsme přijeli tak akorát, abysme se u auta převlíkli a vyrazili ke kasám pro lístky do parku, který se otevíral za dvacet minut. Pro ty, co by podobnou cestu chtěli také podniknout autem, upozorňuju, že v Rakousku zaplatíte 10 euro za dálniční známku a 8,50 mýtný. V Itálii jsme pak platili jedno mýtný 8,50 a druhý dokonce 15 euro (to samý pak zpátky), takže docela pálka. S mýtným jsme sice počítali, ale že to bude tolik, nás dost nemile překvapilo.
Samotná návštěva Gardalandu byla super. Já teda nejsem na adrenalinový atrakce, takže jsem toho hodně vynechala, ale kluci šli fakt na všechno (kromě těch vyloženě dětských) a byli z toho nadšený. Nejvíc se jim líbilo Blue tornado, na který šli dokonce dvakrát. Já jsem hrozně propagovala vodní atrakce, který tam byli celkem tři. Jedna klasicky kláda - Colorado Boat (která byla takovej střed z těch tří), hrozně jsem si na tom narazila zadek :-D, ale osvěžení ve vedru báječný. Druhá byla taková lehká (v mapě byla modrá), milá projížďka řekou. No a třetí - Fuga da Atlantida byl pro mě asi vrchol celýho parku a v jistou chvíli jsme litovala, že na tý lodi sedim :-D. Takovej Krok za krokem, co Vám, ale přijde docela dost nepříjemnej, když tam fakt sedíte (ale já jsem posera no, takže třeba to tak šílený nebylo). Docela šílenej mi přišel Raptor a taky Sequoia adventure, na kterou šli kluci úplně omylem a dost se divili :-D. Samozřejmě jsem nevynechala svoje milované šálky, kvůli kterým se mi všichni smáli (a pak je ten smích hodně přešel, když tam seděli!) a taky atrakci Petra Pana. Po celé té dlouhé cestě s minimem spánku a v šíleném vedru byla návštěva lehce náročná, ale stálo to za to. Nachodili jsme tam nespočetně kilometrů a odcházeli jsme něco lehce po osmi hodinách.
Hned za parkem je v jistém bodě (na housenkové horské dráze) vidět jezero Garda. Jelikož jsme všichni byli totálně zpocený a bylo nám vedro, tak jsme se rozhodli ještě před ubytováním najít cestu k vodě a vykoupat se. Část posádky to vzdala a odjela do hotelu, my s klukama jsme prostě nandali u auta plavky a vydali se přes soukromý pozemek k vodě. Nevěřila jsem, že to prostě není moře - je to obrovský, má to krásnou barvu, ale je to fakt sladká voda! První smočení bylo hrozně příjemný, voda krásná!
Ubytování na hotelu proběhlo rychle, za okny vyhrávala šíleně nahlas nějaká diskotéka, ale jelikož jsme byli na pokraji zhroucení, tak jsme všichni usnuli asi za půl sekundy a bylo nám to úplně jedno.
Druhý den nás čekala koupačka u jezera. Původně jsme si sebou brali i brusle, ale stezky na kolo a sportovní vyžití jsou na severu jezera. Po snídani jsme na recepci vyzjistili, kde je nějaká veřejná pláž, vzali jsme si mapu, sbalili svačiny, deky a plavky a vyrazili jsme. Pláže jsou kamínkový a vstup do vody je bez bot hodně bolestivej, ale voda byla úžasná. O něco studenější, ale v tom vedru to ani nevadilo. Jelikož byla sobota, tak pláže byly hrozně narvaný, ale někam jsme se vmáčkli. Co pár metrů byl nějakej stánek s občerstvením a všude okolo kempy a ubytování přímo u vody. Co vám budu povídat bylo to bájo a relax. Znova jsem si připomněla, jak je italská zmrzlina výborná.
K večeru jsme se sbalili, vyrazili na hotel a pak na procházku po Bussolengu. Poměrně dlouho jsme hledali nějakou pizzérii či místo, kde bysme si pizzu mohli prostě koupit. Nakonec jsme uspěli až v takovém kebab stánku (zvláštní že). Pizza nic méně byla dobrá, zdlábli jsme jí na vyhlídce, kde jsme odšpuntovali i šampus. Jak už to u nás bývá, chytli jsme zrovna na náměstí koncert středoškolského sboru z Anglie. Šlo o průřez hudby od 50. let po ty nejnovější pecky - byli báječní.
Třetí den nás ráno čekalo balení, poslední snídaně a nakonec cesta do Verony. Cesta byla složitá i s pomocí gps, ale zvládli jsme to. Tam jsme strávili něco přes dvě hodiny - podívali jsme se na dům Julie a pověstný balkón, viděli jsme koloseum i trhy a před dlouhou cestou domů jsme se stavili na špagety.
Cesta domů byla dlouhá předlouhá a zdála se nám nekonečná - posledních 40 km před Prahou už jsme fakt počítali minuty. Výlet to byl krásnej, ale na tu dlouhou cestu to bylo fakt krátký - chtělo by to aspoň týden.
*fotky dodám bohužel později, protože jsem ztratila svojí pandí flashku a zatím jsem v hledání nebyla moc úspěšná.
Hned za parkem je v jistém bodě (na housenkové horské dráze) vidět jezero Garda. Jelikož jsme všichni byli totálně zpocený a bylo nám vedro, tak jsme se rozhodli ještě před ubytováním najít cestu k vodě a vykoupat se. Část posádky to vzdala a odjela do hotelu, my s klukama jsme prostě nandali u auta plavky a vydali se přes soukromý pozemek k vodě. Nevěřila jsem, že to prostě není moře - je to obrovský, má to krásnou barvu, ale je to fakt sladká voda! První smočení bylo hrozně příjemný, voda krásná!
Ubytování na hotelu proběhlo rychle, za okny vyhrávala šíleně nahlas nějaká diskotéka, ale jelikož jsme byli na pokraji zhroucení, tak jsme všichni usnuli asi za půl sekundy a bylo nám to úplně jedno.
Druhý den nás čekala koupačka u jezera. Původně jsme si sebou brali i brusle, ale stezky na kolo a sportovní vyžití jsou na severu jezera. Po snídani jsme na recepci vyzjistili, kde je nějaká veřejná pláž, vzali jsme si mapu, sbalili svačiny, deky a plavky a vyrazili jsme. Pláže jsou kamínkový a vstup do vody je bez bot hodně bolestivej, ale voda byla úžasná. O něco studenější, ale v tom vedru to ani nevadilo. Jelikož byla sobota, tak pláže byly hrozně narvaný, ale někam jsme se vmáčkli. Co pár metrů byl nějakej stánek s občerstvením a všude okolo kempy a ubytování přímo u vody. Co vám budu povídat bylo to bájo a relax. Znova jsem si připomněla, jak je italská zmrzlina výborná.
K večeru jsme se sbalili, vyrazili na hotel a pak na procházku po Bussolengu. Poměrně dlouho jsme hledali nějakou pizzérii či místo, kde bysme si pizzu mohli prostě koupit. Nakonec jsme uspěli až v takovém kebab stánku (zvláštní že). Pizza nic méně byla dobrá, zdlábli jsme jí na vyhlídce, kde jsme odšpuntovali i šampus. Jak už to u nás bývá, chytli jsme zrovna na náměstí koncert středoškolského sboru z Anglie. Šlo o průřez hudby od 50. let po ty nejnovější pecky - byli báječní.
Třetí den nás ráno čekalo balení, poslední snídaně a nakonec cesta do Verony. Cesta byla složitá i s pomocí gps, ale zvládli jsme to. Tam jsme strávili něco přes dvě hodiny - podívali jsme se na dům Julie a pověstný balkón, viděli jsme koloseum i trhy a před dlouhou cestou domů jsme se stavili na špagety.
Cesta domů byla dlouhá předlouhá a zdála se nám nekonečná - posledních 40 km před Prahou už jsme fakt počítali minuty. Výlet to byl krásnej, ale na tu dlouhou cestu to bylo fakt krátký - chtělo by to aspoň týden.
*fotky dodám bohužel později, protože jsem ztratila svojí pandí flashku a zatím jsem v hledání nebyla moc úspěšná.
Takovej trošku ošizenej roadtrip! :) (Ve smyslu, že jde o místo, kam dojedeš a není to o tom přesunu.) Ale paráda! Zní to náročně, ale vypadá to, že jste si to fakt užili!
OdpovědětVymazat