Slova, která mrzí

Po týdnu jsem zase doma (což ve mě nevzbuzuje moc nadšení). Vrátil se mi K. což mi opět vrátilo dobrou náladu a vneslo klid do mé neklidné hlavinky. Celý týden jsme strávili spolu a já nemusela být doma (najednou jsem si mohla vyzkoušet jak krásné by bylo bydlet s ním někde jinde a daleko). Poslední dny tohoto týdne jsme strávili na horách v Beskydech a trochu si zalyžovali. Cesta tam proběhla vlakem a protože já vlaky ráda a cesta byla dlouhá, bylo to fajn. Bylo láskování, bylo povídání, bylo vaření dobrůtek a prostě obyčejné bytí pospolu.



Zdárně jsem ukončila zimní semestr na Jaboku a postoupila do letního. Na FHS to vypadá velice černě a tak jsem se rozhodla, že si znovu podám přihlášku na ETF - přece jen tam toho bc. udělám rychleji a snáž - tak uvidíme, co se vlastně bude dít.




Všímám si, že spousta kolegů (blogerů/webařů) mění styly a zavádí novoty a někteří dokonce končí. Vypadá to, že s novým rokem přichází nová vlna inspirace. Já už v podstatě píšu jen sem a nějak nejsem schopná se na starém webu zmínit o tomhle novém (vlastně pořád nevím, co s kterým a kde budu fungovat).



Poslední dobou mám víc než kdy jindy pocit, že jsem našla novou rodinu - jsem za to hrozně moc ráda. Jsem hrozně ráda, že všechno je teď tak jak má a tak jak je. Nejistoty i deprese jsou pryč. Spokojenost a každodennost jsou někdy tou nejpříjemnější rutinou. Láska je to, co mě drží nad vodou.