Je zvláštní jak každý z nás chce, aby tady po něm něco zůstalo. Honíme se za spoustou věcí, chceme být šťastní, úspěšní, chceme úplně všechno. Máme svoje představy (já jich mám spoustu a jsou hodně konkrétní). Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím jestli něco, co dělám nebo dělat chci - dělám proto, aby tady po mě něco zbylo. Nějaká malá zmínka, vzpomínka, která někomu za 150 let připomene, že jsem tady prostě BYLA. (Možná je to tím, že je mi teprve 22 a prostě na takový věci v tomhle věku člověk moc nemyslí). Občas mě napadá, že už mi najednou prostě není 15 ani 18 a že čím je člověk starší, tím víc na něj padá povinností, tím víc mají jeho činy váhu a důsledky. To mi asi chybí nejvíc - ten pocit, že nic není konečný, že všechno teprve bude.
Vždycky jsem si představovala samu sebe až mi bude 18, 20,25,30. V těch představách jsem byla jiná. A jak čas plyne a já tu dobu míjím - začínám mít pocit, že se nějak nic nemění. Nejsem silnější a některý věci prostě nemizí. A některý se naopak objevují.
Někdy si svojí budoucnost prostě přestavuju a vím jaká bude, chci jí takovou mít a prostě "věřím", že taková bude. Někdy svojí budoucnost vůbec nechci. Někdy chci prostě zůstat tak jak jsem teď a to, co je někde přede mnou mě spíš děsí.
Co budu dělat až přijde pocit, že jsem něco nestihla? Že nic nezůstává? ......... Že všechno je jiné....
Kdyby Vám někdo přehrál před očima Váš život. Situace, lidé, slova, místa, vzpomínky. Vidět všechno s nadhledem. Zasmát se, zaplakat. Změnit všechno a nic.
Někdy. Někde.
Ve středu jsem měla narozky. Udělala jsem zkoušku ze SP a byla na obědě v mňam mňam mexický restarucaci Amigos. Ve čtvrtek jsem dodělávala věci na páteční zkoušku z Managementu (kterou jsem pak taky zvládla) a upekla jsem chleba (v náší super pekárně:-)). V pátek jsem byla po strašně dlouhé době na hokeji (Sparta x Vítkovice). A úplně jsem si vzpomněla jak mě hokej live fakt baví:-). Bylo to fajn. Dali jsme si stripsy, bramborovou kaši, zasmáli se a prostě fajn večer. Doma jsme pak zkoukli nový díly HIMYM a ráno nás čekalo vstávání na "sálovku" (sálový fotbal). Uff. Snídaně v hledišti a koukání, koukání, koukání. Pak oběd na Blanici a rodinná oslavička u nás. Večer kino (Sherlock Holmes) a pak v posteli Se7en. No a dneska už musím otevřít TE na středeční šílenou nejvíc nejtěžší zkoušku - ach jo.....
0 komentářů :
Okomentovat