a kdosi nesl bílý faus:
lesem světa a hledal kde by ho odevzdal
v Sen a Revoluce
někdo pročesával zemi malým kapesním hřebínkem
pod dlažbou je písek!
nebo hráběmi s jakými sedláci táhnou přes louky a rozčesávají jim dlouhé vlasy jako nějaký kompars v druhořadém filmu
vzrušený svědek
popálená v celuloidové sekvenci ze které nemůže vyjít ven protože nemá svůj vlastní hlas filmový pás se nepřestává odvíjet uvězněná uvnitř až do konce
vzrušený svědek těch bláznivých týdnů
v jakémsi Pibloktově šílenství v hučení mistrálu
Krize civilizace, říkal André Malraux, krize vývoje
popálená v celuloidové sekvenci
pokrytecký čtenář
herci v nasvícené krajině slzy Filištínských jsou
ve společnosti, která si neuvědomuje "Generálně proti Generálovi", že už jí šaty nepadnou
kanoucí barva udělá abstraktní malbu z figurativní
v krizi vědomí, ach ano
Duch osmačtyřicátníků
a ti kteří dělají revoluci polovičatě si kopou vlastní hrob
za teplých nocí vlastinské čtvrti, ach ano anarchisté, marxisté, ...
Teď se zdá že se to začíná rozjíždět - Buďme realisté - žádejme nemožné!
Chopme se své touhy po realitě
a mládí s holýma rukama a ztrápenou duší vypuzené ze spícího zámku jen napůl probuzené ale burcující od teď už napořád bude vykřikovat v ulicích nahá slova a touhy
zakazuje se zakazovat
a bilý faus ponese lesem světa
se svůdným citem... revoluční slovník... seje vítr toula jsem se bloumal jsem vznášel jsem se v těch časech
zahrady masky zahrady alhambry její rozepnutá blůzka
černé bundy černé vlajky
dny a noci ubíhají sama vržená do daleké země si
tak palčivé a tak bláznivé
daleko na pláži kdysi dávno
za soumraku v Mouffetardově ulici, kde jsem znovu nacházel jinošství
a tak ulehá na hebkou louku daleko odtud kdysi dávno pryč sama naposledy láska u říčního proudu, aby ho objevila konečně tam v hlubokém lese kam dorazí nebo nedorazí cestou dlouhého dne do noci...
Lawrence Ferlinghetti
0 komentářů :
Okomentovat