čtvrtek 28. června 2012

Loučení.

Bydlím přímo naproti základní škole, kterou jsem sama navštěvovala. Každý rok mě obvykle 1. září budí vítání prvňáčků. Dnes mě probudilo loučení s deváťáky. Velká sláva, hudba, proslovy. S náma se nikdo neloučil. Neproběhl žádný ceremoniál, ani nic tomu podobného. Od posledního dne na základní škole mě dělí celých devět let - to znamená, že ti, co tehdy byli v první třídě, se dnes loučili. Ředitel školy dnes v proslovu k deváťákům zmínil takovou tu klasickou větu o tom, že jedna velká etapa končí a další začíná. A je to pravda. Pamatuju si jak jsem sama byla z přechodu na střední školu vyjukaná a jak "těžké" to pro mě v mnoha ohledech bylo. Celé to byl přelom - hlavně ono léto po skončení školy. Do té doby bylo všechno relativně snadné. Všechno bylo před námi, všechno se teprve mělo stát. Žádné vážné vztahy, nic co by se nedalo vrátit. Zrovna včera jsem o tom přemýšlela a říkala jsem si, že vlastně každá doba, která aktuálně probíhá nám přijde něčím těžká a složitá a až s odstupem času na ní vzpomínáme jako na tu nejlepší. Kdybych si mohla vybrat nějakou konkrétní dobu a do ní se vrátit, tak to bude určitě ono léto roku 2003. Léto, kdy jsem zažila spoustu dobrých věcí a kdy všechno byla ještě legrace.
No a když se podívám do dnešních dnů, tak mě vlastně jedna taková nová velká etapa taky čeká - takže je to takové symbolické. Vždycky něco končí a vždycky něco něco začíná. 
A některé věci se ani po těch devíti letech přece jen nemění....


2 komentářů :

  1. Máš pravdu, zajímavá úvaha. Já se letos strašně těším na léto i když jsem si myslela, že v žádném případě nebude dosahovat skvělosti toho předchozího, tak má potenciál se stát tím nejlepším za možných podmínek. :)

    OdpovědětVymazat