sobota 16. února 2013

Jak šel čas ....

Dostala jsem se nějakou náhodou na svojí starou webovou adresu, kam jsem psala předtím, než jsem se dala na blogger. Narazila jsem tam na sekci Past layouts a napadlo mě, že není špatný nápad si zavzpomínat na staré časy. 
Začínala jsem tehdá na seznamu - lide.cz (dnes sblog.cz) - první příspěvěk je datován na 3. 11. 2003. No a pro zasmání ho přikládám :-) (každej jsme nějak začínali, že jo).

03.11.2003 18:54
Tak ufff.... Další den zase za mnou:) Mám tu dobrou zprávičku pro všechny, co už se nemůžou dočkat prázdnin jako já.....prázdniny jsou přesně za 240 dní!!!!!!!Pokud jde o dnešní den tak teda nic moc se nestalo, nikoho jsem nepotkala a nic zvláštního se mi nestalo. Teda kromě toho, že ráno jsem viděla černýho havrana:) Nějak se do toho teprve dostávám, takže sorry za ty kecy, ju:)

Pak jsme se na střední učili vytvářet webové stránky přes front page a tak vznikla moje první doména a první  "opravdové" stránky www.michelle-web.unas.cz. Náhled na rámce se bohužel nedochoval, ale jistě si dovede představit o co šlo. Barva byla do modra (jako u všech mých layů ze začátku - ani nevím proč, modrou vlastně nijak zvlášť ráda nemám). 
Pak jsem objevila stránky, kam jedna velmi šikovná slečna dávala ke stažení svoje vytvořené layouty. Stránky měli nějaký takový indiánský název a dnes neexistují. Díky tomu jsem se pečlivěji seznámila s html a css a přešla z front page. Od této chvíle už se dochovaly všechny náhledy layoutů. Začalo to jak jinak modrou (:-D) zářivou vílou. Pamatuju si, jak mě ten vzhled hrozně uchvátil.



Dál jsem se pokusila o něco svého, ale bylo to poměrně amatérské, práce z photoshopem mi nikdy nešla (a nejde dodnes). Přešla jsem konečně na jinou barvu a to zelenou. A taky jsem změnila adresu webu na www.michelle-web.wz.cz.



Svou tvorbu jsem jednoznačně vzdala a začala se poohlížet po layích ke stažení. Zrak mi padl na do hněda laděný manga layout. Pro mě trochu netypické - na manga jsem nikdy nebyla (a nejsem). Nějak se mi ta čarodějka, ale strašně líbila a na webu vydržela skoro tři měsíce.
Po čarodějce přišlo něco mnohem veselejšího a něco, co mi mnohem víc sedělo (ten layout se mi líbí i teď). Bylo to takové trochu tajemné a oranžovou já můžu. V této době se taky stalo hitem vyrobit si takovou tu panenku, co měla vypadat jako vy :-D.



Z oranžové jsem přešla na radikální černou a docela hodně jsem překopala celý web. Něco přibylo a něco ubylo. 
Černá mi moc dlouho nevydržela (na černou moc nejsem) a přišla pro mě trochu netypická růžová. Když se na tenhle layout podívám teď, je mi z něj tak nějak příjemně. Začala jsem v textu používat smajlíky.



Z růžové zpátky na zelenou a začátek layoutů na míru (nebo taky na přání). Frčely zrovna Gilmorky a tak volba padla na Alexis. Teď zpětně mi to tak úžasný už nepřipadá, ale tehdy se mi to asi líbilo:-).
Zůstáváme u zelené a přichází jeden z mých nejoblíbenějších layoutů. Vytvářela ho Brabikate.



No a pak přišlo šedivé porozchodové období a s ním i trochu něco jiného. Vybrala jsem si obrázky, měla nějakou představu a vzniklo tohle. Nebylo to úplně depresivní, ale taky nijak zvlášť veselé a vyloženě to sedlo k dané situaci.
Pak přišlo jaro a s ním i nový veselejší lay, opět z mnou vybraných fotek. Holčičku jsem ve své době měla taky moc ráda, teď mi zas taková pecka nepřijde.


A skoro závěrem přišlo zase šedivé období. Oba jsou zase z fotek, které jsem na nich chtěla mít a ten vlevo od Lenny je určitě ten můj nej! Kdybych čirou náhodou někdy zase přešla na web, tak jsem schopná ho zase obnovit.


A jako poslední layout tu máme písek - výtvor Barbory. Když jsem jí posílala fotky, čekala jsem úplně něco jiného, ale i k tomuhle jsem si nakonec našla cestu. Přišla doba, kdy K. vadilo, že takhle veřejně píšu o svém životě a někdy taky o něm a chvilku jsem se vším chtěla seknout. Psala jsem asi na dva tajné weby, ale zase jsem se vrátila a nenechala se zastrašit. Objevila jsem blogger a začala zase znova TADY!

 

Za všechny ty roky mám uchováno 99,9% všech příspěvků a často mi to slouží jako takový deník. Kdybych tady udělala archív a všechno zveřejnila, mohli byste sledovat cestu jedné pubertální hippie holčičky, která se všeho děsně bála, až sem po samostatnou "ženu", která už tolik nebojuje sama se sebou a je spíš spokojená než nespokojená.

1 komentářů :

  1. Hlavně mě hrozně těší, že jsi ovládala gramatiku :D ... začínaly jsme psát tak nějak ve stejnu dobu, ale já tedy s velkou přestávkou uprostřed :)

    OdpovědětVymazat