Příspěvek přímo z kuchyně. Zítra opožděně slavíme mamky narozky a protože psaní diplomky či vypracování kulturní analýzy mi zase vůbec nejde, rozhodla jsem se na zítra aspoň něco upéct (snad se to povede).
Dnešní plány byly zcela jednoznačné. Ráno vstát, otevřít knížky a psát, psát, psát a napsat minimálně deset stran. Zatím to nějak nefunguje. Nedokážu si sednout a psát. Potřebuju psací dovolenou a pár dní klid, aby to ke mě přišlo. Napsáno stránek: 1,5 (zase! to je fakt produktivita). Ale zase jsem zvládla uklidit celý byt, upéct dort a podívat se na půlku dílu Carrie diaries.
Je mi dneska nějak smutno - ze všeho. Zvláštní nálada a vztek, že se nedokážu kousnout. Život dospěláka je někdy ubíjející.
Milá Michelle, jsem v naprosto stejné situaci jako ty a ten smutek mám naprosto stejný. Jediné, co mě v hlavě napadá, je to, že jsem neschopná. Kde je chyba?
OdpovědětVymazatŘíkám si úplně to samé :-/, snad bude brzo líp...
OdpovědětVymazatKryštof! Mám tu písničku nejraději! Jinak neboj, ono se to poddá, věř mi. Nejvíc jsem napsala měsíc před termínem! :)
OdpovědětVymazat